Jean Alesi

Jean Alesi dosáhl prvního vítězství (nepočítáme-li motokáry) v roce 1986 a zároveň se stal vicemistrem hned za Yannickem Dalmasem, přestože neměl sponzora, což jen podtrhlo jeho talent. O rok později už titul získal. V roce 1988 startoval ve formuli 3000 až do poloviny sezóny 1989, kdy se před Velkou cenou Francie uvolnilo místo u týmu Tyrrell, kam jej pomohl prosadit Eddie Jordan.

Při svém debutu dojel čtvrtý a umlčel kritiky. V roce 1990 dvakrát skončil druhý – v USA (kde část závodu vedl) a v Monaku. V roce 1991 přestoupil do Ferrari, které tehdy stagnovalo. Třikrát dojel třetí (Monako, Itálie, Portugalsko) a v šampionátu byl sedmý, stejně jako rok předtím s Tyrrellem.

Sezona 1992 byla slabší – dvě třetí místa (Španělsko, Kanada) a celkové sedmé místo. V roce 1993 přidal druhé místo v Monze a třetí v Monaku, celkově skončil šestý. V roce 1994 se Ferrari po příchodu Jeana Todta zlepšilo. Vítězství v Hockenheimu získal Gerhard Berger, Alesi však dojel druhý v Británii a třetí v Brazílii, Kanadě a Japonsku. V šampionátu byl pátý, jen dva body za Mikou Häkkinenem.

Rok 1995 přinesl jeho jediné vítězství ve formuli 1 – v Kanadě. Předtím byl druhý v Argentině a Imole, další druhá místa přidal v Británii a na Nürburgringu. V Monze měl blízko k triumfu, ale odstoupil. Celkově získal 42 bodů.

V roce 1996 si vyměnil místo s Michaelem Schumacherem a odešel do Benetton. Přestože nevyhrál, zaznamenal čtyři druhá a čtyři třetí místa a skončil čtvrtý (47 bodů), statisticky nejlepší sezóna kariéry. V roce 1997 byl opět čtvrtý.

Od roku 1998 závodil za Sauber, kde získal devět bodů a třetí místo ve Spa. V roce 1999 získal jen dva body. Následně přestoupil do Prost (2000 bez bodu) a sezónu 2001 dokončil s třemi body. Závěr kariéry ve F1 absolvoval u Jordan, kde v posledních pěti závodech získal jeden bod.

Poslední Velkou cenu nedokončil po kolizi s Kimim Räikkönenem. Poté úspěšně působil v sérii Deutsche Tourenwagen Masters.

Kariéra v detailu

2001 – 17 GP (12 GP Prost ACER, 5 GP Jordan Honda). Překvapivé výsledky, ale především bývalé působení u Jordanu rozhodli, že po vyhazovu Frentzena byl Alesi povolán k týmu Jordan jako náhrada. V Japonsku se rozloučil definitivně s F1 na páté příčce historické tabulky co do počtu startů. V MS 15. místo.
2000 – 17 GP (Prost Peugeot). Pobyt na chvostu startovního pole, zpestřený několika zbytečnými kolizemi, například s týmovým kolegou v Rakousku. Poprvé od svého vstupu do formule 1 nezískal ani bod.
1999 – 6 GP (Sauber Petronas). Rozhořčení nad přípravou vozů graduje v Maďarsku, kde Alesi avizoval odchod od týmu. V MS patnáctý.
1998 – 16 GP (Sauber Petronas). Před dílčí úspěchy (Belgie) se angažmá u týmu příliš nevyvedlo, zejména díky napjatému vztahu s Herbertem. V MS 11. místo.
1997 – 17 GP (Benetton Renault). Přes veškerou snahu se mu s Bergerem nedařilo zastavit klesající křivku výkonů stáje, proto po skončení sezóny odešel. V MS si zopakoval 4. místo.
1996 – 16 GP (Benetton Renault). Jako kdyby chtěl dokázat, že nepatří do starého železa, dosáhl Jean nejvýraznějšího úspěchu ve formuli 1 – osmkrát na stupních vítězů, dvě nejrychlejší kola. 4. místo v MS.
1995 – 17 GP (Ferrari). Konečně zvítězil v GP, ale musel uvolnit místo M. Schumacherovi. Jeho nejúspěšnější sezóna u Ferrari, pátý v konečné klasifikaci.
1994 – 14 GP (Ferrari). Po úvodní GP havaroval při testech a musel dva závody vynechat (včetně tragické Imoly). Dopouštěl se zbytečných chyb (Francie), ale také poprvé zajel pole-position (I). V MS celkově pátý.
1993 – 16 GP (Ferrari). Alesi získal pověst rychlého, ale nespolehlivého pilota. Už ve čtvrté sezóně po sobě měl na kontě více nedokončených závodů. V MS si polepšil posunem na 6. místo.
1992 – 16 GP (Ferrari). Klesající výkonnost Ferrari ubralo na jeho pověsti nového Prosta. V MS obhájil 7. příčku.
1991 – 16 GP (Ferrari). Po Prostově boku odjel několik dobrých závodů, ale pouze třikrát se dostal na stupně vítězů. Celkově 7. v MS.
1990 – 15 GP (Tyrrell Ford). Díky skvělému úvodu do sezóny (dvě 2. místa) se o něj začalo zajímat Ferrari. Tyrrell nakonec souhlasil s jeho uvolněním do italské stáje. v MS celkově devátý.
1989 – 8 GP (Tyrrell Ford). Nahradil Alboreta a při debutu dojel čtvrtý. S Tyrrellem uzavřel tříletou smlouvu, střídavě startoval ještě v F3000 v týmu Eddie Jordana, vyhrál 3 závody a stal se šampionem.
1988 – starty v F3000 (Oreca).
1987 – šampion francouzské F3 (Oreca). Vyhrál 7. závodů, v prestižní GP Monaca byl druhý.
1986 – vicemistr francouzského šampionátu F3 (2 vítězství).
1985 – první významnější výsledky – ve formuli Renault skončil celkově pátý.
1984 – poprvé závodil s monopostem formule Renault.
1983 – Jako přechodné období zvolil účast v seriálu Renault Cup s vozem R5 turbo.
1981 – motokáry