Jak pitstop ve formuli 1 zachraňuje děti

Nemocnice Great Ormond Street Hospital for Children (GOSH) v Londýně patří mezi nejznámější dětská zdravotnická zařízení na světě. Byla založena už v roce 1852 a dnes má jedno z největších chirurgických oddělení v Evropě – včetně největší jednotky intenzivní péče pro děti a centra pro léčbu dětských mozkových nádorů. Koncem devadesátých let ale nemocnici trápil problém: vysoká úmrtnost při operacích vrozených srdečních vad.

Vyšetřování ukázalo, že nejrizikovějším momentem nebyla samotná operace, ale předávání pacienta z operačního sálu na jednotku intenzivní péče. Během krátkých patnácti minut musel být malý pacient dvakrát přepojen na jiná zařízení, přenesen na nové lůžko a odevzdán jinému týmu. Každý kabel, každý přístroj, každá informace musely sedět. Stačila drobná chyba — a mohlo jít o život.

Nemocnice ale neměla žádný referenční bod, od kterého by se mohla odrazit. Až do doby, kdy se dva unavení lékaři, Alan Goldman a Martin Elliott, po náročné operaci posadili, aby si odpočinuli. A zrovna v ten moment v televizi běžel závod formule 1. Sledovali, jak při bleskově rychlém pitstopu tým tiše a přesně zvládá několik úkonů. A s nemocničními procedurami viděli jisté podobnosti.

„Na konci operace jsme si uvědomili, že pitstop, kde mění pneumatiky a doplňují palivo, je v podstatě to samé jako to, co děláme při předávání,“ vzpomínal Martin Elliott. Na nic nečekali a zavolali přímo jednomu z týmů, do Ferrari. A ti je pozvali na návštěvu do Itálie.

Zaměstnanci nemocnice si po návratu vše rozebrali do detailu. Zjistili, že úspěch pitstopu nestojí na rychlosti, ale na dokonalé přípravě. I ty nejzákladnější postupy se berou vážně; vše co se v boxech děje, je předvídatelné a proto lze všechny problémy předvídat a všechny postupy lze standardizovat; všichni členové týmu tyto postupy nacvičují, dokud je nedokáží provádět dokonale a každý zná svou práci a pozici, ale vždy je jeden člověk ve vedení.

Kromě toho, jak jsou členové týmu rychlí, překvapilo doktory, jak potichu a sehraný tým je. Celý pitstop připomínal jeden rychlý tanec, a tak si nemocnice najala tanečního choreografa, aby doktorům a sestrám pomohl nakoordinovat pohyby tak, aby se navzájem nepletli. Tím, že se celý tým soustředil na to, kde má být, se najednou z předávání pacientů stala tichá procedura, jednou z nejtišších v celé nemocnici.

Předtím navíc nebylo jasné, kdo v týmu má celou proceduru na starosti. Ve formuli 1 to byl mechanik s lízátkem, který jezdce během pitstopu navedl do boxu, zasignalizoval, aby držel brzdový pedál, zatímco tým odvádí svou práci, a po dokončení pitstopu jezdce zase vypustil. V nemocnici se tato role proměnila v jasně určeného vedoucího: nejprve jím byl anesteziolog, po dokončení předání převzal vedení intenzivista, pracovník JIP. Dnes mechanika s lízátkem nahradil semafor, stále ale musí být obsluhován člověkem.

Některé aspekty formulového pitstopu bohužel nebylo možné přenést do nemocničního prostředí. Formule 1 disponovala časem na vývoj a financemi, a zatímco tým mohl pitstopy nacvičovat znovu a znovu, dokud nebyly perfektní, doktoři se všemu museli učit za pochodu a často museli improvizovat. Když se jeden zaměstnanec F1 přišel do nemocnice podívat, všiml si nedostatečné techniky. Na operačním sále bylo dítě připojeno k několika přístrojům, mezi nimiž byl speciální anesteziologický ventilátor a zařízení na regulaci tělesné teploty. Pro převozu ale musela být tato zařízení odpojena a napojena nová, a protože nebyl k dispozici ventilátor, anesteziolog musel plíce nafukovat a vyfukovat manuálně. Malý pacient byl poté přemístěn na studené lůžko, přikryt dekou a převezen na chodbu. Pak muselo být na JIP všechno odpojeno a znovu připojeno. To se zaměstnanci F1 nezdálo a dotázal se, proč nemůže být pořízeno zařízení, které by vše zvládlo. Technologické řešení by sice existovalo, ale trh pro dětské pacienty byl příliš malý – a rozpočet nemocnice omezený. Lékaři si tedy museli vystačit s lidmi, ne s technikou.

V neposlední řadě hrál hru fakt, že zatímco předávání pacienta trvá i patnáct minut, pitstop je poměrně jednoduchou procedurou, při které nejde o život a trvá pouhých pár sekund. Při operaci a předávání se toho může tolik pokazit, že nelze natrénovat na všechny možné situace. Výsledkem ale bylo snížení chyb ze 30 % na pouhých 10 %. Porovnání s formulovým týmem pomohlo doktorům lépe předvídat problémy, které mohou nastat a vytvořit procedury, které mohly následovat, i když nemohl být předvídán každičký detail.

Ferrari a nemocnicí GOSH to ale nekončí. Tak jako jsou neustále monitorovány formule během závodu, tak i dětská nemocnice v Birminghamu začala dálkově monitorovat malého Damiana Singha, který se zotavoval ze srdeční zástavy a systém poté aplikovala na další pacienty. V roce 2016 pomohl podobným způsobem Williams týmu fakultní nemocnice ve Walesu. Nemocniční tým si pozvali přímo do továrny, aby se na pitstopy podívali zblízka a ti procesy poté aplikovali při resuscitacích novorozenců.