IndyCar: Severoamerickou nadvládu nabourává pouze Bourdais

IndyCar: Severoamerickou nadvládu nabourává pouze Bourdais

Aktualizováno – 4. 5. 2018
Sezóna IndyCar má za sebou 4 závody, tedy svou čtvrtinu. A v Americe musí mít všichni radost. Mezi prvními šesti závodníky jsou hned 4 z USA a vypadá to, že tito si to rozdají o titul šampióna.

IndyCar je dle všeho na vzestupu, a to nejen v Americe. Ale aby byl zájem ze strany diváků (v USA) co největší, je zapotřebí, aby si to o vítězství v závodech i v celkovém pořadí, rozdávali hlavně domácí piloti. A přesně tohle se po hodně dlouhé době stalo. V šampionátu vede Newgarden před Rossim (oba USA), stíhání Bourdaisem (Francie) a Rahalem (USA).

Malá odbočka k tématu

V devadesátých letech minulého století, ve zlatém čase CART, totiž roli vedoucích závodníků série (od Michaela Andrettiho nebo Ala Unsera) přebrali hlavně zahraniční piloti, zatímco ti domácí se téměř vytratili. I když na Alexe Zanardiho nebo i Gila de Ferrana byl hezký pohled, od vítězství Jimmyho Vasera (1996) nevyhrál šampionát žádný domácí pilot. Jen v roce 2003 to byl Paul Tracy (Kanada) a pak již kraloval Seb Bourdais.

V IRL to byla jiná písnička, neboť tato série byla určena hlavně jako oválová a pro domácí závodníky. I díky tomu si samozřejmě získávala na stále větší popularitě. Jenže i zde se na přelomu tisíciletí začali prosazovat další závodníci (to když hlavní týmy CART přešly do IRL), takže nakonec i poslední americký šampion, Sam Hornish, odešel raději do NASCAR. Od té doby kralovali šampionátu hlavně Franchitti s Dixonem.

NASCAR začal v USA hrát první housle, čemuž jednoznačně pomohlo rozštěpení AOWR na ChampCar a IRL. Spojení obou sérií v roce 2008 pak byl spíše sňatek z rozumu, než promyšlený krok. To se bohužel projevilo na stále menším zájmu o IndyCar, který nedokázal zvrátit ani Randy Bernard (strůjce úspěchu jízdy na býcích).

Jenže v posledním roce došlo k obratu, sledovanost IndyCar v Americe pomalu roste, zájem sponzorů i diváků se zvyšuje. K tomu rozhodně pomohl postupný vzestup Josefa Newgardena, který loni získal titul šampióna i vítězství Alexe Rossiho v jubilejní Indy 500.

Sezóna 2018

A tak se dostáváme k letošní sezóně, která by šla označit za zlomovou. Vedení série se povedlo vyjednat poměrně solidní dohodu na vysílací práva (nově vše na NBC) a nyní jedná i o novém titulárním sponzorovi. Fakt, že se letos v IndyCar velmi daří americkým závodníkům, jim pouze pomáhá.

Vždyť ve vedení je úřadující šampión Josef Newgarden, následován vítězem Indy500 Alexem Rossim. Na čtvrtém místě je nositel slavného jména Graham Rahal, který sice v závodech působí, jakože mu to letos nejezdí, ale poctivě sbírá body. Na šestém místě je bývalý šampión Ryan Hunter-Reay. Stále severoamerický závodník je na pátém místě, James Hinchcliffe z Kanady.

A nebýt kolize v prvním závodě v St. Pete, v TOP6 mohl být i další Kanaďan, Robert Wickens (shodou okolností jej sestřelil zrovna Alex Rossi). Jedinou „černou ovcí“ mezi nejlepšími závodníky (dle bodového hodnocení této sezóny) tak je Sebastian Bourdais z Francie. Jediný evropan takto vysoko, dalším je až na 15. pozici jeho krajan Simon Pagenaud.

Stejné je to i u závodů, neboť Bourdais vyhrál první závod, poté však zvítězili pouze Newgarden s Rossim. Také pole-position si rozebrali tito piloti (+ jednou Wickens) a je tedy jasné, že hlavně tito závodníci budou letos bojovat o titul šampióna. Vzhledem k výsledkům se k nim může přidat i Robert Wickens a pro IndyCar by bylo skvělé, kdyby se do TOP formy dostal i Graham Rahal (zatím má stejný počet bodů jako Bourdais).

Nutno však podotknout, že výkony Seba Bourdaise nejsou náhodné. Již loni předváděl skvělé výsledky, tedy než se mu stala osudnou havárie v Indianapolis. Letos na toto navázal opět skvělou formou, čemuž jistě pomáhá část bývalého týmu Newman-Hass, které nyní pracuje pro Dale Coyna. U Newgardena se tyto výsledky tak nějak očekávaly, vždyť jezdí v týmu Penske! Stejně tak Rossi se postupně stal stal jedničkou v týmu další legendy, Michaela Andrettiho. A tyto týmy patří dlouhodobě mezi špičku, takže jejich piloti by prostě měli bojovat o vítězství v závodech i v celkovém pořadí.

Že však Bourdais rozhodně nepatří do starého železa a tým Dale Coyne letos nebude za otloukánky, dokazují jednoznačně výsledky a hlavně pak i výkony na trati. V St. Pete Bourdais vyhrál, ve Phoenixu dlouho vedl, v Long Beach rozhodně udělal závod (byť jej o výsledek připravilo vedení závodu i ostatní piloti) a v Alabamě opět bojoval, díky zajímavé strategii, o vítězství.

Takže i když je pro IndyCar životně důležitý úspěch amerických pilotů, fakt, že bojují proti evropanovi (a snad i proti pilotovi z Kanady), může celé sérii pomoci celosvětově. A to je přesně to, co by si IndyCar zasloužila.

Každopádně je na co koukat v každém závodě a Vy děláte chybu, pokud se nedíváte…

Sdílejte na: