7 nejlepších závodů v Monackém knížectví

7 nejlepších závodů v Monackém knížectví

„Je to jako jezdit na kole doma v obýváku.“ Těmito slovy okomentoval závodění v uličkách Monte Carla trojnásobný mistr světa Nelson Piquet. Okruh v knížectví je pro mnoho závodníků srdeční záležitostí, od diváků se mu ale takové přízně nedostává. Produkuje totiž převážně nudnější závody s minimálními nebo vůbec žádnými předjížděcími manévry. Pojďte se sami přesvědčit, že ne vždy tomu tak bylo. Vybrali jsme pro vás 7 nejzajímavějších GP v klikatých ulicích Monte Carla.

1992 – A nepředjedeš!

Sezóna 1992 byla od samého počátku v režii Williamsu. Revoluční FW14B s aktivním zavěšením a kontrolou trakce bylo společně s Nigelem Mansellem za volantem neporazitelné. Brit vyhrál prvních pět závodů sezóny a po kvalifikaci v Monaku, kde v boji o pole position porazil svého týmového kolegu skoro o 9 desetin sekundy, měl solidně nakročeno k dalšímu triumfu.

Do závodu odstartoval bezproblémově a ujal se vedení, druhé místo převzal v nájezdu do Saint Devote Ayrton Senna a oddělil tak dvojici Williamsu od sebe. V Sennových stopách kráčel mladíček Michael Schumacher, který si ve stejné zatáčce vyšlápl na Gerharda Bergera.

Ayrton Senna předjíždí Riccarda Patreseho v nájezdu do Saint Devote, © Motorsport Week

Díky převaze vozu Williams nad vozem McLaren začal Patrese velmi brzy stíhat Sennu. Nakonec ale musel své snahy vzdát po problémech s převodovkou.

Martin Brundle ve voze Benetton zaútočil na Gerharda Bergera. Rakouský pilot McLarenu se ale na své pozici udržel, kdežto Brundle dostal defekt a poškodil si přední křídlo. Berger v závodě dlouho nepokračoval, nakonec odstoupil kvůli problémům s převodovkou.

V 60. kole dostal smyk Michele Alboreto. Zrovna jej v tu chvíli předjížděl o kolo Ayrton Senna, který se jen tak tak vyhnul srážce. Trojnásobný šampion ztratil deset sekund, své druhé místo si ale udržel.

V 70. kole ze 78 zajel Nigel Mansell z vedoucí pozice k mechanikům. Důvodem byl podle něj defekt pneumatiky, nakonec se ale ukázalo, že během jízdy přišel o upevňovací šroub. Zastávka v boxech tak umožnila druhému Sennovi převzít vedení. Když Mansell vyjel z boxů, ztrácel na svého brazilského soupeře 8 sekund.

Během několika kol byl zavěšen na Brazilcově zadním křídle a začal za ním kličkovat s domněním, že Sennu vyprovokuje k jezdecké chybě. Senna ale zachoval klidnou hlavu a jak o něm bylo známo, své pozice se jen tak nevzdal. Po několika infarktových momentech si Senna dojel pro své první vítězství v sezóně, které alespoň na chvíli přerušilo dominantní šňůru Williamsu.

Na třetím místě za Sennou a Mansellem dojel Patrese, čtvrté místo pro sebe vybojoval Michael Schumacher na benettonu. Zbylé dvě bodované pozice obsadili Martin Brundle a Bertrand Gachot.

Mansell se dotírá na vedoucího Sennu, © DriveTribe

2016 – Když se zatoulají pneumatiky

V roce 2016 získal v Monaku svou první pole position v kariéře Daniel Ricciardo. Jednalo se také o první pole position rakouské stáje od brazilské GP v roce 2013.

Monacké pobřeží postihla před startem závodu dešťová přeháňka, která zapříčinila, že se několik prvních kol odjelo za safety carem. Ten zajel do boxů na konci 7. kola.

Hned po restartu byla vyhlášena fáze virtuálního safety caru. Na cílové rovince se totiž roztočil Jolyon Palmer jedoucí na Renaultu. O několik kol později zarazil své rudé ferrari do bariéry ve vlásence Kimi Räikkönen. Přišel o křídlo a po návratu na trať zablokoval Romaina Grosjeana.

Ricciardo vede v úvodních fázích GP Monaka 2016, za ním jedoucí Nico Rosberg, © XPB Images

Na druhém místě jedoucí Nico Rosberg nedokázal držet krok s vedoucím Ricciardem, tým jej tak požádal o výměnu pozic s Lewisem Hamiltonem jedoucím na třetím místě. Lídr šampionátu vyhověl a pustil svého kolegu před sebe.

V nájezdu do zatáčky La Rascasse se střetli Daniil Kvjat s Kevinem Magnussenem. Oba dva pokračovali dál.

Trať byla stále sušší a sušší a tak těsně před polovinou závodu zajel Lewis Hamilton do boxů pro suchou směs. Jen o kolo později navštívil své mechaniky také Daniel Ricciardo na Red Bullu. V boxech na něj ale nebyli připravení, Australan si tak musel na své slicky počkat.

Na závodní trať se vrátil jen s malou ztrátou na nového lídra závodu Lewise Hamiltona. Ricciardo ale nelenil a vydal se na stíhací jízdu, která nejednou málem skončila kolizí obou pilotů.

Ačkoliv se snažil ze všech sil, nedokázal Ricciardo Hamiltona porazit. Lewis Hamilton si tak vyjel své první vítězství v sezóně a snížil náskok na týmového kolegu v poháru jezdců. Ricciardo po závodě zuřil, kontrast emocí obou pilotů na pódiu doplnil třetí Sergio Pérez.

Na pódiu v Monaku vlály rozdílné emoce, © The Telegraph

2008 – Hamiltonovo štěstí v neštěstí

Kvalifikaci ovládlo v roce 2008 Ferrari v čele s Felipem Massou. Ze třetího místa odstartoval Lewis Hamilton na McLarenu.

Závodníky čekal kvůli silnému dešti složitý závod. Felipe Massa si po startu pohlídal vedoucí pozici, Lewis Hamilton mezitím překonal Kimiho Räikkönena a získal pro sebe druhé místo. Podmínky na trati nutily jezdce k tvoření větších rozestupů.

Lewis Hamilton se nechtěl vzdát šance bojovat o vítězství a na výjezdu ze zatáčky Tabac se opřel o bariéru. Kvůli defektu musel okamžitě zajet do boxů, čehož McLaren využil a natankoval Hamiltonovi plnou nádrž. Bariéry si závodníky nevybíraly, dalším, kdo se o ně opřel, byl Fernando Alonso na Renaultu. I on musel k mechanikům na výměnu kol.

Závod skončil po nárazu do bariéry také pro Davida Coultharda a Sébastiena Bourdaise. Kimi Räikkönen si musel odbýt penalizaci průjezdu boxy, jelikož jeho pneumatiky nebyly na voze tři minuty před startem závodu nasazeny.

Lewis Hamilton v nájezdu do Saint Devote, © McLaren

 

Felipe Massa pohodlně vedl, stojící voda v nájezdu do Saint Devote jej ale vyhnala ven. Sice se vyhnul bariérám, o vedení ale přišel ve prospěch druhého Roberta Kubici na BMW. Massa se před něj ale později vrátil po sérii zastávek v boxech. Oba ale přechytračil Lewis Hamilton, který měl ve voze více paliva a ujal se vedení.

Když začala trať schnout, vyjel si Hamilton dostatečný náskok. Ferrari naopak podmínky na trati nevychytalo a Massu zavolalo do boxů později.

Dvojitý polibek od bariér dostal Nico Rosberg. Při průjezdu šikanou Piscine najel na mokrou část tratě a ztratil kontrolu. Naštěstí vyvázl bez zranění.

Safety car fáze opět na chvíli zklidnila divoký průběh závodu. Ve vedení byl Lewis Hamilton před Robertem Kubicou a Felipem Massou. Na skvělém čtvrtém místě v tu chvíli jel Adrian Sutil na Force Indii. Němcovy naděje na dobrý výsledek ale zhatil Kimi Räikkönen. Po restartu „roztancoval“ svůj monopost na výjezdu z tunelu a nekontrolovaně vrazil do Sutilova vozu.

Závod byl kvůli dvouhodinovému limitu zkrácen o dvě kola a vyhrál jej po velkém štěstí v neštěstí Lewis Hamilton. Druhé místo obsadil Robert Kubica, bronzový skončil Felipe Massa.

2004 – Jediné vítězství Jarna Trulliho

Ročník 2004 ovládlo Ferrari s Michaelem Schumacherem, který získal svůj sedmý a poslední mistrovský titul. V Monaku se mu ale příliš nedařilo. V kvalifikaci skončil až pátý, pole position si v knížectví vyjel Jarno Trulli na Renaultu před Jensonem Buttonem z týmu BAR Honda. V kvalifikaci ale skončil jako druhý Ralf Schumacher, po výměně motoru však obdržel desetimístnou penalizaci.

Start se vyvedl Fernandu Alonsovi, který v nájezdu do Saint Devote překonal Jensona Buttona. Buttonův týmový kolega Takuma Sato přišel ve 3. kole závodu o motor, vůz odstavil za zatáčkou Tabac. Dým z jeho vozu oslepil všechny projíždějící piloty, Giancarlo Fisichella na Sauberu se dokonce přeletěl přes zadní část monopostu Davida Coultharda a dopadl na zem vzhůru nohama.

Fernando Alonso začal Trulliho po restartu velmi rychle stíhat, nakonec se ale zabydlel na druhém místě. To si ponechal až do pokusu o předjetí o kolo pozadu jedoucího Ralfa Schumachera. Němec mu v tunelu nenechal dostatek místa, Španěl vyjel do špinavé části tratě a narazil do bariéry. Když Schumacher projížděl kolem, vztyčil Alonso prostředníček.

Okamžitě byl na trať povolán safety car. Michael Schumacher se v tu chvíli pohyboval na druhém místě. Ani pro něj ale neměl tento závod šťastný konec. Schumacher v tunelu probrzdil svou pneumatiku ve snaze ji zahřát, načež se mu začal vyhýbat za ním jedoucí Montoya. Oba dva se ale střetli, načež Kolumbijec dosud ještě šestinásobného šampiona poslal do bariéry.

Michael Schumacher se v roce 2004 nedočkal šachovnicového praporu, © AP

 

Pro Schumachera tím závod skončil, Montoya ale pokračoval dál. Sportovní komisaři vyhodnotili incident jako závodní, tzn. nebyl udělen trest.

Po ukončení safety car fáze se Trulli jal za svým prvním vítězstvím. Druhý Button ale stále věřil ve své šance a pokusil se Itala jezdícího za Renault dohnat. To se mu povedlo, monacká klikatice mu ale neumožnila jej předjet. Jarno Trulli si tak dojel pro svůj první a poslední triumf v kariéře před Jensonem Buttonem. Na pódiu je doplnil Rubens Barrichello.

Jarno Trulli a šéf Renaultu Flavio Briatore se radují z vítězství, © Motorsport Images

1984 – Senna září

Závod v knížectví v roce 1984 byl prvním závodem F1, kde svůj obrovský talent demonstroval Ayrton Senna. Tehdy ještě na voze Toleman-Hart obsadil v kvalifikaci nevýrazné 13. místo, na pole position se usadil Alain Prost před Nigelem Mansellem.

Příznivé sobotní kvalifikační podmínky vystřídal nedělní hustý déšť, kvůli kterému byl závod o 45 minut odložen. Alain Prost si v nájezdu do Saint Devote vedení pohlídal, první nehodu dne způsobili René Arnoux na Ferrari a Derek Warwick na Renaultu. Druhý jmenovaný vrazil do bariéry a zkřížil cestu svému týmovému kolegovi Patricku Tambayovi. Oba týmoví kolegové si zranili nohu. Warwick z nehody vyšel s velkou modřinou, Tambay se zlomeninou.

Nigel Mansell v 9. kole okusil, jaké to je v Monaku vést závod, když předjel vedoucího Prosta. Francouzského pilota totiž zdrželo odstavené vozidlo Corrada Fabiho. Při jeho míjení dokonce trefil jednoho z maršálů, vše se ale obešlo bez zranění.

Mansell dosud nevyhrál žádný závod a v Monaku měl velkou šanci. Začal Prostovi ujíždět, ale nedlouho poté nevybral zatáčku Casino Square a skončil v bariéře. Ze závodu musel odstoupit.

Mezitím si začaly kamery všímat modrobílého monopostu s nápisem Candy na boku. Nebyl jím nikdo jiný než Ayrton Senna. Brazilec startující z 13. místa se prodíral startovním polem. V Saint Devote předjel Nikiho Laudu a o chvíli později také Reného Arnouxa na Ferrari.

Vodní sprška od zadních kol vozu Toleman-Hart, který pilotoval Ayrton Senna, © GPToday.net

Lauda ale na pódiových příčkách dlouho nevydržel. Nedostatečně zahřáté brzdy ho zradily v nájezdu do Casino Square a dvojnásobný šampion svůj McLaren rozštípal o bariéru.

Senna se začal velmi rychle blížit vedoucímu Prostovi. V 29. kole vedoucí Francouz mával na cílové rovince maršálům a žádal je, aby závod přerušili. Podmínky na trati začínaly být čím dál tím víc nebezpečné, Senna ale nezpomaloval.

Na konci 32. kola předjel Senna pomalu jedoucího Prosta a ujal se vedení. Závod byl ale okamžitě zastaven Jackym Ickxem – pravidla udávají, že se započítává výsledek posledního dokončeného kola, vítězem závodu se tedy stal Alain Prost, jelikož na konci 31. kola stále vedl. Toto zastavení se stalo vskutku kontroverzním. Prostův McLaren byl poháněn motory TAG konstruovanými automobilkou Porsche. Jacky Ickx, který závod zastavil, v té době jezdil pro tým Rothmans-Porsche ve vytrvalostních závodech. Ickx byl své pozice sportovního komisaře zbaven, jelikož učinil rozhodnutí, aniž by se poradil s ostatními komisaři.

Ačkoliv Senna své první vítězství v Monaku pro tým Toleman nezískal, radoval se alespoň ze svého prvního pódia v kariéře. Třetí místo získal René Arnoux. Všem jezdcům byl udělen jen poloviční počet bodů, jelikož se odjelo méně než 75 % závodu.

1982 – Škatulata v posledních kolech

Monacká Grand Prix se v roce 1982 nesla v duchu nešťastného úmrtí Gillese Villeneuva, který zahynul během GP Belgie jen o dva týdny dříve. Ferrari do závodu nastoupilo jen s jedním monopostem Didiera Pironiho.

Pole position si v Monte Carlu vyjel René Arnoux na Renaultu před druhým Patresem na Brabhamu. Průběh závodu byl o poznání klidnější, Arnoux vedl až do 15. kola, než se nešťastnou náhodou roztočil v šikaně Swimming Pool. Vedení závodu převzal z pátého místa startující Alain Prost na druhém voze Renault.

René Arnoux v trablích během GP Monaka 1982, © CPdB

Francouz pak vedl většinu závodu. Divoké to začalo být až těsně před koncem závodu, kdy začalo pršet a jezdci byli nuceni zpomalit. Prost, který se snažil vzdálit od druhého Patreseho, dostal na rovince za Chicane du Port smyk a dvakrát narazil do bariéry. Rána byla obrovská, Prost ale vyvázl bez újmy na zdraví.

Vedení v závodě převzal Riccardo Patrese. Dlouho si ho ale neudržel, v 75. kole se roztočil na olejové skvrně před vracečkou Loews. Ačkoliv zůstal jeho monopost nepoškozen, zhasl mu motor.

Do vedení se tak dostal Didier Pironi na Ferrari a udržel si ho až do posledního kola. Bohužel mu ale nevystačilo palivo, a tak svůj červený monopost musel v tunelu odstavit. Stejný případ nastal u Andrey de Cesarise na Alfě Romeo, který se měl stát novým lídrem.

O pozici níže byl v tu chvíli Derek Daly, ten ale svůj Williams poškodil v nájezdu do předposledního kola a byl tak donucen ze závodu odstoupit. V paddocku panoval zmatek a nikdo netušil, kdo je nyní lídrem závodu. Tím se stal opět Riccardo Patrese. Jezdec Brabhamu dokázal svůj monopost nastartovat a vrátit se do závodu. Když minul Pironiho vůz, bylo jasné, že se mu podaří vyhrát.

Na pódium vystoupali tři jezdci, z nichž dva své poslední kolo nedokončili. Vítězem se poprvé v kariéře stal Riccardo Patrese. Druhé místo obsadil Didier Pironi a třetí Andrea de Cesaris, ani jeden z nich neviděl šachovnicovou vlajku. Dnes by se podobný scénář opakovat nemohl. Pravidla jednoznačně určují, že klasifikován může být jen ten jezdec, který dojede do cíle závodu. Jelikož se toto pravidlo na tehdejší Formuli 1 nevztahovalo, bylo by pravděpodobné, aby se v případě Patreseho marných snah o opětovné nastartování auta stal vítězem Pironi, který by cíl závodu nespatřil.

1996 – Poslední Francouz na nejvyšším stupínku

Pole position si pro GP Monaka vyjel Michael Schumacher, nyní už v rudé vzpínajícího se koně. Do první řady se s ním postavil Damon Hill na Williamsu.

Ještě před startem závodu začalo velmi hustě pršet a jezdci tak počítali s mokrým závodem. Během zaváděcího kola uklouzl a havaroval Andrea Montermini ve voze Forti, který měl startovat z posledního 22. místa. Jelikož tým postrádal náhradní vůz, nemohl do závodu nastoupit.

Byl to právě Damon Hill, kdo do závodu odstartoval ze všech nejlépe a v nájezdu do Saint Devote si už hlídal vedení. Ve stejné zatáčce zabořil svůj vůz do bariéry Jos Verstappen. Příčinou byl nedostatečný grip suchých pneumatik, s kterými se rozhodl na usychající trati závodit.

Damon Hill začal Schumacherovi ujíždět, ten se ale nevzdával a snažil se snížit ztrátu. Přecenil ale situaci na trati a na výjezdu ze spodního Mirabeau vrazil do zdi. V zatáčce Rascasse havaroval Rubens Barrichello.

Po pěti kolech závodu pokračovalo z původního 22členného startovního pole jen 13 aut. Pomalu jedoucí Eddie Irvine na Ferrari za sebou tvořil vláček aut. Gerhard Berger byl donucen odstavit svůj Benetton v 10. kole kvůli problémům s převodovkou. Přední křídlo si při pokusu o předjetí Irvina poškodil Heinz-Harald Frentzen.

V 31. kole se roztočil Martin Brundle a v závodě pokračovalo už jen 11 vozů. Čtvrtý Irvine byl konečně předjet, famózní manévr se vyvedl v zatáčce Loews Olivierovi Panisovi na Ligieru, který startoval až ze 14. příčky. Irvine ale nedokázal dobrzdit a málem skončil předním křídlem v bariéře.

Panis předjíždí Irvina ve vracečce Loews, nejpomalejší zatáčce v kalendáři F1, © Essentially Sports

Ve 40. kole došlo k tragédii v garáži Williamsu. Damona Hilla potkal technický problém a byl donucen odstoupit, do vedení se tedy dostal do té doby na druhém místě jedoucí Jean Alesi. Francouz ve vedení vydržel 20 kol, než došlo k poškození zavěšení, kvůli kterému nemohl závod dokončit. Do čela závodu se hnal Olivier Panis.

Luca Badoer, který ztrácel na vedoucí vůz už šest kol, havaroval společně s Jacquesem Villeneuvem v zatáčce Mirabeau. Oba museli odstoupit. Eddie Irvine završil své nepovedené odpoledne nehodou ve stejném místě jako jeho týmový kolega Michael Schumacher. Když se vracel na trať, vrazil do něj rychle jedoucí Mika Salo. Zabořený vůz Sala překvapil druhého Fina Miku Häkkinena, ani on se nedokázal včas vyhnout. Všichni tři odstoupili.

Na trati zůstaly už jen čtyři vozy, ale Heinz-Harald Frentzen se rozhodl v nájezdu do posledního kola svůj monopost odstavit v boxech. Cíl závodu tak viděly jen tři.

Závod vyhrál poprvé a jedinkrát v kariéře Olivier Panis. Jednalo se o první vítězství Ligieru po 15 letech, Panis je také dosud posledním Francouzem, který si na svůj účet připsal vítězství. Druhé místo si z Monaka odvezl Coulthard na McLarenu a třetí skončil Herbert na Sauberu.

Olivier Panis se blíží ke svým mechanikům poté, co triumfálně zvítězil v GP Monaka, © Ligier

Zdroje článku:

SvětFormule.cz
Sdílejte na: