„Životnost“ velkých cen

Od roku 1999, kdy se v kalendáři mistrovství světa Formule 1 poprvé objevila Velká cena Malajsie, se královna motorsportu premiérově představila v celkem deseti zemích, které po celou svou dosavadní historii ještě nikdy předtím nenavštívila. Závod konaný na okruhu v Sepangu v kalendáři mistrovství světa F1 setrval až do dnešních dní. Tomu tak úplně ale není u Velké ceny Bahrajnu, kde se poprvé závodilo v roce 2004. Zdejší grand prix na čas z kalendáře zcela vypadla. Není třeba připomínat místní politický vývoj a události spojené s arabským jarem. Nyní se ovšem v Bahrajnu opět závodí, přičemž se jedná v posledních ročnících o noční velkou cenu.

O rok později, tedy v roce 2005 přibyli do šampionátu hned dva noví pořadatelé, a tak se mohla uskutečnit Velká cena Turecka a Velká cena Číny. První jmenovaná, konaná na Istanbul Circuit, skončila rokem 2011. Čínská grand prix na okruhu Shanghai International Circuit figuruje jako pořadatel Formule 1 dodnes. To samé platí také pro Velkou cenu Singapuru, která debutovala v roce 2008 jako historicky první noční velká cena. O rok později se přidala Velká cena Abú Dhabí, kde se pro změnu startuje za ubývajícího denního světla a závod je dokončován pod umělým osvětlením v nočních hodinách.

Formule 1 v roce 2010 získala znovu nový závod, když se poprvé uskutečnila Velká cena Jižní Koreje a hned v následujícím roce 2011 se počet pořadatelů Formule 1 rozrostl znovu a jela se Velká cena Indie. U obou byly představeny velkolepé vize směrem k budoucnu. Realita však za představami pokulhávala. Například povrch Korean International Circuit v Yeongamu byl položen takřka měsíc před startem závodu a po Buddh International Circuit v Novém Dillí zase pobíhali zatoulaní psi (abych byla ale nestranná – zvířectvo pobíhá i po jiných zavedených okruzích, ať už jde o zajíce ve Velké Británii či veverky v Kanadě, ovšem to se jedná o divokou zvěř). Peníze docházely a Formule 1 brzy tyto země opustila, konkrétně obě dvě se se šampionátem rozloučily v roce 2013.

Rok 2014 se stal rokem debutu Velké ceny Ruska. Snad málokdy se veřejnost dokázala shodnout tak jako nyní – šlo o velmi nudný závod. Přesto v následujícím ročníku tato velká cena překvapila a dokázala velmi nadchnout. Pokud tedy člověk pomine, že většinu závodu čekal, kdy se v záběru objeví Vladimir Putin. To, že se tak stane, si mohl být jistý ve všech třech dosavadních ročnících. I politika hraje ve Formuli 1 prim. Poslední země, která se stala novým hostitelem cirkusu Formule 1 je letos Velká cena Evropy konaná v ázerbájdžánském Baku. S nejistým očekáváním máme tuto velkou cenu za sebou. Baku nabídlo nádherné scenérie, hlavně co se týče starého města. Na Formuli 1 se ale nedíváme, abychom obdivovali památky, nýbrž toužíme po ryzím závodění, proto zavládlo po závodě lehké zklamání.

Nejsou to ovšem všechny velké ceny, které se objevily ve 21. století nově. Máme tu totiž například takové Rakousko či Mexiko. Zde je ovšem ten rozdíl, že se tu závodilo již dříve, a sice ve 20. století a jedná se pouze o velké návraty. Nebo jmenujme Velkou cenu Spojených států amerických. V USA se jezdily i dva závody za sezonu. Ve 21. století, ale nastala krátká pauza. Nyní se v USA opět závodí, ale na novém okruhu v texaském Austinu.  Fanoušci volají po dalších návratech. Vždyť je s podivem, že v kalendáři mistrovství světa Formule 1 chybí například Francie. Místo toho se staví nové a nové okruhy z pera Hermanna Tilkeho, které ovšem postrádají kouzlo starých tradičních tratí. Jak je ale vidět, z kalendáře ze všech v článku jmenovaných okruhů vymizely jen Turecko, Korea a Indie. K nim pak můžeme přiřadit nezmiňovanou španělskou Valencii (nezmiňovanou z důvodu, že ačkoliv se ve Valencii nejezdí evropská grand prix, Španělsko v kalendáři F1 stále figuruje). Jak bude pokračovat rošáda s velkými cenami v budoucnosti, uvidíme.