Vowles popsal začátky ve Williamu i jak mění kulturu týmu

Změnit kulturu týmu formule 1 je obtížné, zejména pokud jde o tým, který má za sebou desítky let historie, ale jehož největší úspěchy se odehrály v dávné minulosti. To je výzva, kterou na sebe vzali šéf týmu Williams James Vowles a technický ředitel Pat Fry, když se snažili dostat tým do tempa na trati i mimo ni.

V loňské sezóně, během Vowlesova prvního roku ve funkci, dosáhl tým slušných úspěchů a získal sedmé místo v Poháru konstruktérů. Vůz FW45 byl postaven již v době jeho příchodu, takže letošní vůz je první, který byl navržen a sestaven pod jeho dohledem, zatímco Fry začal pracovat teprve v listopadu, takže měl jen omezené možnosti a zpočátku se soustředil na to, aby zjistil, jak vůz funguje a které oblasti je třeba zlepšit.

Uplynulá zima byla pro Vowlese velkou lekcí, a jak Fry již dříve podrobně popsal, byl znepokojen tím, jak pozdě se FW46 dal dohromady.

„Takhle nemůžete fungovat, je to míra stresu, kterou organizace nepotřebuje. Místo toho, abychom se soustředili na výkon, soustředili jsme se na to, abychom přežili a dostali auto na trať. To je kulturní prvek věci. Máme auto a já jsem hrdý, že ho máme, protože to bylo obrovské úsilí. Udělali jsme jej v krátkém časovém období, než myslím, že každý ostatní tým na startovním roštu, ale udělali jsme jej sami a vše bylo strukturované a řízené procesy,“ popsal šéf týmu.

„Jsem přesvědčen, že můžeme mít něco lepšího. Nic z toho není stížnost, spíš jde o to, že v našem systému je obrovské množství příležitostí, jak to udělat lépe, a my se musíme ujistit, že tohle je poslední zima, kdy budeme konstruovat monopost tímto způsobem. Už se to nesmí opakovat.“

James Vowles předtím působil v Mercedesu a když přecházel do Williamsu, tak mu bylo jasné, že jeho nový tým nemá takovou infrastrukturu, aby získal titul, ale nečekal, že realita bude ještě horší, než předpokládal. „Věděl jsem vlastně už druhý den, když jsem vstoupil do dveří, jak to bude těžké. Netrvá dlouho, než se projdete po Williamsu, a uvědomíte si, že je toho ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý, velmi málo. Nemyslím jen z hlediska zařízení a budov, ale také zpracování dat. Nebyly tu ani údaje o tom, kolik která součástka stojí, nebo jak dlouho trvá její výroba. Nebo kolik komponent bylo v systému k výrobě,“ popsal Vowles.

Britský šéf amerického týmu navíc ve svých prohlášeních často zaměstnance v týmu nekritizuje, naopak vyzdvihuje jejich úsilí a vysvětluje, že není jejich chybou, že byli svázáni starými systémy a metodikami. „Nemáme línou organizaci. To zdaleka ne. Ve skutečnosti máme organizaci, která je ochotná spát na podlaze, aby se práce udělala. Máme organizaci, kde je řada jednotlivců, kteří mají v hlavě velmi dobrou představu, co je na autě potřeba, ale není to programové. Není to systematické. Nemáme za tím žádný proces,“ vysvětlil Vowles.

Dobrou zprávou je, že se rychle osvědčil jako inspirativní vůdce a zdá se, že si získal zaměstnance. To mu zase umožní prosadit změny ve fungování společnosti a zlepšit život všem zúčastněným.

„Kulturní změna jako taková se neodehraje za hodinu, za den nebo dokonce za jednu zimu. Typicky se to stane u tisíce lidí zhruba za tři roky. Pat a já uvažujeme stejným způsobem, snažíme se všem vysvětlit, že vše je to opravdu jednoduché, zlepší to jejich životy a je to něco, co je procesně řízené. Ve skutečnosti se spíše snažím kolegům říkat: „Chci, abyste teď přemýšleli jinak, zabránil jsem vám trávit hodiny života děláním něčeho, co nemá smysl, a raději vám vrátím polovinu života, abyste začali chytře přemýšlet o tom, jak se posuneme dál.‘ Tato cesta je pro mnoho lidí cestou nepohodlí. Není to tedy odpor, který by byl nějakým zjevným bojem proti ní. Ale je to prostě normální odpor, na který narazíte, když se snažíte změnit kulturu.“