SvětFormule.cz 
Poprvé od začátku současné éry hybridních pohonných jednotek ve F1 lze objektivně tvrdit, že Mercedes nemá v měřítku celé sezóny nejsilnější vůz ze všech. Naopak, často je to Ferrari, které přijede na velkou cenu s technickou převahou. Tak proč je to Lewis Hamilton, nikoliv Sebastian Vettel, kdo pomalu sahá na letošní jezdecký titul?
Bitva o letošní mistrovský titul nabrala v posledních velkých cenách jasný směr. Zatímco v první polovině byla velmi vyrovnaná, ve druhé se začínají pomyslné nůžky představující bodový rozestup mezi oběma hlavními rivaly rozevírat. A po Velké ceně Singapuru činí náskok Lewise Hamiltona na Sebastiana Vettela již celkem propastných 40 bodů.
Čtěte také: Proč Hamilton vyhrává Vettelův šampionát – část první
Jistě, nejedná se o nepřekonatelný náskok. Hamilton dokonce ještě není v situaci, kdy by mu stačilo začít jezdit na jistotu a být v cíli pouze druhý za Vettelem. Jinými slovy, Vettel má stále ještě svoji šanci na titul ve svých rukou, aniž by musel spoléhat na smůlu soupeře.
Hamilton však od takové matematické situace není daleko. Pokud totiž příští víkend v Rusku Vettel nestáhne svoji ztrátu pod 35 bodů, už boj o titul čistě ve svých rukou mít nebude. A z toho by plynula jedna klíčová výhoda pro Hamiltona – psychologický zlom.
Obhájce titulu tvrdí, že i kdyby se do takové situace dostal, bude chtít stále bojovat o vítězství v každém závodě. Nespokojí se tedy pouze s dojížděním „na jistotu“, jako to v roce 2016 udělal Nico Rosberg. Jenže, jaké jiné vyjádření v tuto chvíli od závodníka čekat. Zvlášť, když mu v posledních měsících víceméně vychází, na co sáhne, zatímco Vettel nezvykle často chybuje.
Určitě se dá ale předpokládat, že pokud Hamiltonovi bude stačit dojíždět „na jistotu“, jeho přístup k závodění se změní. Modelovým příkladem budiž boj o vítězství letošní Velké ceny Číny a finální manévr Daniela Ricciarda, kterým překonal vedoucího Valtteriho Bottase. Ke kolizi nechybělo mnoho. Je to přesně ten druh situací, do kterých by se Hamilton pravděpodobně spíše nechtěl pouštět.
Sám dobře ví, jaké to je, přijít v závěrečných závodech o luxusní náskok. Ve finále své debutové sezóny 2007 vstupoval do posledních dvou velkých cen 17 bodů před Kimim Räikkönenem. Podotýkám, že tehdy se přitom za vítězství bralo jen 10 bodů. Výsledek? V Číně na sjetých pneumatikách poslal auto do kačírku a v Brazílii pod tlakem nechal auto „spadnout“ do bezpečnostního módu. A zatímco Räikkönen obě velké ceny vyhrál, on posbíral pouhé dva body. Titul mu tak o bod utekl.
Komentář o touze vyhrát všechny zbývající velké ceny naopak zapadá do Hamiltonova aktuálního rozpoložení. Je na koni, zatímco Vettel i s papírově silnějším autem stále více ztrácí půdu pod nohama. A to je věc, kterou bude pro Němce nesmírně těžké v nadcházejících závodech zlomit.
Skoro mám pocit, že Vettel zůstal zakletý v mentalitě předchozích let. Tedy té, že Mercedes má nejsilnější auto a soupeři musí ze svých vozů dolovat hotové zázraky, aby jej dokázali porazit. Musejí jezdit nad jejich možnosti. Přemíra snahy je přitom u jezdce Ferrari patrná a vede až k nezvyklému množství chyb.
Začalo to jednou velmi nevinnou. Špatně odhadnuté brzdění do zatáčky Sachs v domácí Velké ceně Německa. Je možné, že stačilo brzdit jen o pár metrů dřív, o nějakou desetinu, ne-li setinu sekundy. Chybička, které se za daných povětrnostních podmínek může dopustit i sebezkušenější pilot. Následky byly ale obrovské. Havárie a výpadek ze závodu. Z vrchního stupně vítězů se přitom k dokreslení hořkosti celé situace smál právě Hamilton. A že si Brit takovou oslavu náležitě vychutnal.
V maďarské kvalifikaci Hamiltonovi znovu „zapršelo štěstí“. Vettel mohl doufat, že se v závodě projeví převaha Ferrari na tomto okruhu. Jenže skvělým způsobem zafungoval ve své roli Valtteri Bottas, který Vettela udržel za zády až do momentu, kdy už Němec neměl šanci Hamiltona ohrozit.
Mokré podmínky pak vynesly Hamiltona do čela také v belgické kvalifikaci. Už třetí víkend v řadě mohl mít Němec pocit, že déšť znovu v rozhodující moment zahrál do karet Britovi. Jenže nelze popřít, že právě za proměnlivých podmínek je obhájce titulu skutečně nesmírně silný a Vettela jednoduše dokáže pravidelně porážet. Což jen posiluje pocit frustrace, se kterým se musel vyrovnávat.
Vettel nakonec závod v Belgii vyhrál a mohl doufat, že právě zmíněnou frustraci dokáže rychle potlačit, hodit za hlavu a vrátit svůj boj o titul na správnou cestu. Jenže přišla Itálie. A kolize s Hamiltonem v první šikaně.
Objektivně zhodnoceno šlo o čistě závodní incident. Hamilton byl důrazný, došlo ke kontaktu, ale do šikany se vešel, navíc byl v době kontaktu lehce před Vettelem. Nic nesportovního. A jak trefně ve svém komentáři poznamenal bývalý pilot F1 Martin Brundle, v devíti z deseti případů by to v takové kolizi byl jezdec na pozici Hamiltona, kdo by šel do hodin. Tentokrát to byl opět Vettel, komu se závod rozsypal. Náznak obratu k lepšímu přivezený z Belgie se opět rozplynul a proměnil v další frustraci.
A o to větší, když už po kvalifikaci byl Němec nespokojený, že pole position získal jeho kolega Räikkönen, nikoliv on. A ještě větší, když Räikkönen mohl teoreticky druhou šikanou v Monze pozičně projet o trošku jinak, aby Hamiltona přibrzdil ve snaze objet Vettela po vnějšku.
Uznávám, tato část týmové pomoci je zpětně velmi diskutabilní, bývala by byla jistě i velmi riskantní, vzhledem k tomu, jak úzké šikany v Monze jsou. Jenže při porovnání s tím, do jakých extrémů chodí Mercedes, který nemá problém zcela obětovat Bottasův výsledek, aby Fina nechal na trati kroužit i nesmyslně dlouho a připlést ho do cesty Hamiltonovu soupeři, možná vnitřně Vettela znovu štve. Má totiž pocit, že takové pomoci se jemu nedostává.
Vettela čeká velmi složitý úkol. Vývoj od Velké ceny Německa pro něj musí být skutečně nesmírně frustrující. Má mnohdy silnější auto, ale různé okolnosti často napomohou k tomu, že ve výsledku další body na Hamiltona ztratí. Okolnosti, kterým navíc sám pomáhá chybami. Může argumentovat, že jsou často jen drobné, mívají ale velké následky.
A právě na následky je třeba myslet. Další podobnou kolizi jako v Monze Němec určitě nepotřebuje. A byť může být přesvědčen, že v dané situaci neudělal nic špatně, v aktuální bodové situaci se napříště bude muset spíše zamyslet, zda se do takové situace vůbec pouštět. Zda se nevyplatí být místy konzervativnější, ale následně dohánět jednu pozici, ne všechny. Jedna věc je totiž skončit v situaci, se kterou nemůžete nic dělat. Druhá věc je vůbec se do takové situace nedostat.
Korunu přitom celé atmosféře nasazuje Hamilton. Po letech bojů s Nikem Rosbergem má veliké zkušenosti s psychologickým bojem. A dobře ví, kdy a jak bolestivě udeřit soupeře do žeber. V Německu Vettela jistě nenadchly komentáře o tom, že láska vždycky dokáže porazit nenávist, jakkoliv šlo (a správně) o reakci na nesportovní bučení některých fanoušků v červeném.
Stejně tak se může Vettel stokrát snažit ignorovat Hamiltonův komentář po GP Singapuru, kdy Brit prohlásil, že je rád, že letos podobné chyby jako Němec nedělá, neboť na něj spoléhá celý tým.
Pro Vettela boj o titul ještě rozhodně není ztracený. Musí se ale vyrovnat s nepříznivým vývojem posledních závodů, s velikou bodovou ztrátou, s negativními emocemi, s extrémně silným Hamiltonem. A to navíc opravdu urychleně. Už brzy může být po všem. Zatímco z Hamiltona srší sebejistota a schopnost zajet vždy přesně tak, jak je potřeba, Vettel letos nakupil spoustu chyb a i z výrazu jeho tváře a řeči jeho těla bylo často patrné, že atmosféra v jeho hlavě je velmi bouřlivá. Jak sám správně poznamenal, největším soupeřem si je on sám.
Příštích šest závodů ukáže, co s takovou situací dokáže udělat. A jedno je jasné. Ať už se šampionem stane kterýkoliv z nich, půjde o jeden z nejcennějších a nejvíce vydřených mistrovských titulů v historii Formule 1.
