Pojem „kvalifikace“ aneb příklad vývoje jazyka v prostředí F1

Termín kvalifikace netřeba dlouze představovat. Jedná se dnes o esenciální a neoddělitelnou součást závodního víkendu, která rozhoduje o postavení jezdců na startovním roštu. Jak prosté.

Přesto toto slovo skrývá záhady, které si zaslouží pozornost nezáleže na jeho přímočarosti. Málokdo se pozastaví na tímto pojmem, jenž patří mezi ty nejzakořeněnější v mysli fanouška. Málokdo si uvědomí jeho původní podstatu, se kterou poprvé přišlo toto slovo do motoristického slovníku.

V následujících řádcích vám představíme historický vývoj sémantického významu termínů „kvalifikace“ či „kvalifikovat se“. Také ukážeme, jak se proměnil jeho výklad s ohledem na vývoj struktury závodního víkendu, očekávání konkurenceschopnosti jezdců a většího vlivu profesionalizace motorsportu a jeho medializace.

Kvalifikace jako neúprosné síto oddělující pomalé od rychlých

Mnozí pamětníci a milovníci historie si jsou jistě vědomi obdobím, kdy dnes známá, dedikovaná kvalifikační jízda nepatřila do standardního harmonogramu závodního víkendu. Až do poloviny 90. let sloužily tréninkové jízdy ve formuli 1 pro účel rozřazení jezdců na startovní rošt podle společného žebříčku nejrychlejších časů.

Tento způsob určení pozic na roštu byl tím nejtradičnějším a nejdéle stávajícím klíčem, jemuž se harmonogram víkendu podřizoval. Hlavním podnětem existence tohoto klíče byl fakt, že mnohých podniků se účastnilo často mnohem více jezdců, než kolik jich organizátoři akce pak připustili na samotný start závodu.

Činilo se tak hlavně z důvodu příliš velkého výkonnostního rozdílu mezi formálně nejpomalejším a nejrychlejším jezdcem, a to často v i desítkách sekund na kolo. Již tehdy se tito piloti považovali nejlépe za překážku pro rychlejší jezdce a nejhůře za bezpečnostní riziko pomalých závodníků samotných i okolí kolem nich.

Přesně tento problém přispěl k pojmenování procesu výběru závodníků způsobilých pro start jakožto „kvalifikovat se“ do závodu. Tento termín přímo korespondoval se známou definicí slova, k němuž termín standardně i dnes odkazuje.

Ve zkratce, v minulosti pojem „kvalifikovat se“ popisoval skutečnou způsobilost pilota pro závod, jenž v tréninkových jízdách musel dokázat rychlost akceptovatelnou pro účast v závodě. Na pozice na roštu nebyl z mnoha důvodů kladen důraz, ať už kvůli na tu dobu slibným možnostem předjíždění, kvality jezdecké pole, strategie, mediálního pokrytí závodu, a tak dále.

Mezidobí dvojznačnosti termínu „kvalifikovat se“

Než došlo k již zmíněnému vzniku samostatné kvalifikace v polovině 90. let, pokračovala aplikace tradičního harmonogramu závodního víkendu sestavujícího se z několika tréninkových jízd a závodu (a samozřejmě i warm-upu).

Ovšem tím, jak rostla úroveň profesionalizace v motorsportu, zejména ve formuli 1, větší a větší důraz se kladl právě na umístění na startovním roštu. Těžší předjíždění, větší fokus na strategii setupu monopostů či jasnější distinkce mezi pravidelně vrcholnými, středopolovými jezdci a týmy a backmarkery vytvořili z procesu „kvalifikování se“ mnohem důležitější část závodního víkendu než kdykoliv předtím.

Už v 70. a 80. letech hrála každá vydělaná pozice na roštu navíc významnou roli. Tím, jak také postupně klesalo celkové číslo účastníků závodního podniku a jezdců na plný úvazek přibývalo, k původně dominantnímu sémantickému významu termínu „kvalifikovat se“ jakožto selekci se přidal i význam „rozřazení“.

V této době nešlo již jen o to, jestli se daný závodník „kvalifikuje“ do závodu, ale i o to, kde se kvalifikuje. Výkonnostní rozdíly mezi jezdci a jejich vozy pomalu, ale jistě padaly, díky čemuž se také začalo hrát o každou sekundu, ne-li desetinu sekundy.

Stále původní význam pojmu „kvalifikovat se“ si v tomto období uchovala jízda známá jako „předkvalifikace“. Tato jízda pouze a jen rozhodovala o tom, zda daní jezdci a dané týmy prokážou, že jsou dostatečně rychlí teď už nejen během následného závodu, ale jestli jsou dostatečně rychlí, aby mohli vůbec nastoupit do závodního víkendu.

Přechod k moderní intepretaci pojmu a vznik „kvalifikace“, jak ji dnes známe

Rokem 1996 a vznikem samostatné, hodinové kvalifikační jízdy se stvrdila transformace primární interpretace termínu „kvalifikovat se“ jakožto rozřazovacího procesu jezdců na pozice na startovním roštu.

Zatímco mezitím předkvalifikace z logických důvodů vymizely, započala ve formuli 1 éra, ve které složení startovního roštu bylo napříč sezónou mimo zranění či jiné změny v jezdeckých dvojicích totožné. Všichni účastníci závodního víkendu tak měli účast v závodě prakticky zajištěnou, a tudíž se logicky do velké ceny vždy už „kvalifikovali“.

Nicméně termín „kvalifikovat se“ byl v této době již tak zakořeněný, že když se hledalo vhodné pojmenování samostatné rozřazovací jízdy, nebyl příhodnější kandidát. Přesně tak vznikl tedy nám dnes známý pojem „kvalifikace“. Bylo by už tehdy příliš matoucí a zbytečné pokusit se tuto jízdu pojmenovat jinak.

Tím se definitivně dokonal jazykový a sémantický posun pojmu „kvalifikace“ či „kvalifikovat se“ v kontextu motorsportu a formule 1. Desetiletí vývoje prostředí motorsportu si vyžádal přesun pojmu od původního významu selekce mezi příliš pomalými a dostatečně rychlými jezdci po dnes preferovanou interpretaci, díky níž sledujeme kvalifikace s typickým nadšením.