Pohlednice z historie: 1970 Mistrem světa in memoriam

Pohlednice z historie: 1970 Mistrem světa in memoriam

V roce 1970 Jochen Rindt konečně naplnil všechna očekávání a začal sbírat jedno vítězství za druhým. Při své cestě za titulem mistra světa zvítězil v pěti z osmi úvodních velkých cen. Svojí korunovace se bohužel nedožil…

Během zimní přestávky došlo ve startovním poli k několika zásadním změnám. Nejvýznamnější novinkou byl příchod nové značky March, založené Maxem Mosleym, Alanem Reesem, Grahamem Coakerem a Robinem Herdem (název March vznikl jako zkratka ze jmen jeho zakladatelů). Tovární tým March získal od Ferrari Chrise Amona a nadějného Novozélanďana doplnil Jo Siffert. S monoposty March vyjel v úvodu sezony také tým Tyrrell s úřadujícím mistrem světa Jackiem Stewartem. Francouzská Matra, jejíž vozy stáj Kena Tyrrella dopusud nasazovala, totiž uzavřela spolupráci s automobilkou Simca, spadající pod kontrolu koncernu Chrysler, což bránilo dalšímu pokračování úspěšné kombinace Matra-Ford v barvách týmu Tyrrell. Samotná Matra se vrátila ke dvanáctiválcovým motorům vlastní výroby a do kokpitů usedli Francouzi Jean-Pierre Beltoise a Henri Pescarolo. Stáj Ferrari opustil kromě Amona také Pedro Rodriguez, a tak italská automobilka povolala zpět Jackyho Ickxe od Brabhamu. Vedle Belgičana se v kokpitu druhého Ferrari střídali nováčci Ignazio Giunti a Clay Regazzoni. Rodriguez se od Ferrari vrátil k BRM. Tradiční britská stáj se postarala o rozruch, když změnila zabarvení svých vozů z obvyklé zelené na bílou, aby tak vyhověla požadavkům nového sponzora, kosmetické společnosti Yardley. BRM naopak opustil exmistr světa John Surtees, který do nového ročníku vstoupil s vlastním týmem. Předtím, než byla dokončena konstrukce vlastního šasi, nasazovala stáj Surtees upravený vůz McLaren. Za volantem továrního McLarenu pokračoval po boku Bruce McLarena jeho krajan Dennis Hulme. Tým Lotus pracoval na dokončení nového modelu 72, v úvodu sezóny proto nasadil starší model 49C. Týmovou jedničkou Lotusu se stal Jochen Rindt. Rakušanův bývalý týmový kolega Graham Hill se přes zimu dokázal zotavit z těžkých zranění nohou, která utrpěl v předchozím roce po nehodě ve Watkins Glenu, a zamířil do soukromé stáje Roba Walkera, kde měl také k dispozici vůz Lotus. Tým Brabham představil svoje první monocoque BT33. Vůz zbarvený v nezvyklé kombinaci tyrkysové a žluté barvy pilotoval veterán Jack Brabham. Do druhého Brabhamu usedl v barvách stáje Auto Motor und Sport Němec Rolf Stommelen. Frank Williams pro svého jezdce Pierse Courageho vyměnil vůz Brabham za monopost italské automobilky De Tomaso, navržený Giampaolem Dallarou a poháněný motorem Ford.

Během sezóny 1970 se ve formuli 1 představila celá řada nadějných nováčků – svoji premiéru si odbyly budoucí hvězdy jako Emerson Fittipaldi, Ronnie Peterson, Clay Regazzoni a Francois Cevert. Svoji kariéru ve formuli 1 naopak v průběhu roku ukončil veterán Dan Gurney. Po posledním závodě sezóny odešel do závodnického důchodu i trojnásobný mistr světa Jack Brabham.

Kalendář mistrovství světa formule 1 čítal v roce 1970 celkem 13 velkých cen. Body si připisovalo prvních 6 jezdců v cíli systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1. Do šampionátu se započítávalo pouze 6 nejlepších výsledků z úvodních 7 závodů a 5 nejlepších výsledků ze zbývajících 6 podniků. Stejným způsobem se započítávaly výsledky do Poháru konstruktérů, pouze s tím rozdílem, že body pro každou značku získal jen její nejlépe umístený jezdec v cíli každého ze závodů.

Kalendář sezóny 1970 

Datum Název   Okruh
7.3.1970 Velká cena Jižní Afriky 1970 Kyalami
19.4.1970 Velká cena Španělska 1970 Járama
10.5.1970 Velká cena Monaka 1970 Monte Carlo
7.6.1970 Velká cena Belgie 1970 Spa-Francorchamps
21.6.1970 Velká cena Nizozemska 1970 Zandvoort
5.7.1970 Velká cena Francie 1970 Clermont-Ferrand
18.7.1970 Velká cena Velké Británie 1970 Brands Hatch
2.8.1970 Velká cena Německa 1970 Hockenheim
16.8.1970 Velká cena Rakouska 1970 Zeltweg
6.9.1970 Velká cena Itálie 1970 Monza
20.9.1970 Velká cena Kanady 1970 Mont-Tremblant
4.10.1970 Velká cena Spojených států 1970 Watkins Glen
25.10.1970 Velká cena Mexika 1970 Mexico City

 

Sezónu zahájila 7. března Velká cena Jihoafrické republiky v Kyalami. Značka March vstoupila do formule 1 ve velkém stylu hned s 5 vozy na startovním roštu – vedle továrních jezdců Amona a Sifferta a Stewarta se Servoz-Gavinem v barvách Tyrrellu se představil ještě Mario Andretti s monopostem nasazeným společností STP. V kvalifikaci získal Stewart pro March pole position a úspěšnou premiéru nové značky podtrhl druhým místem Amon. Po startu závodu Stewart uhájil vedení, zatímco Amon a Rindt kolidovali v první zatáčce, přičemž zpomalili také Brabhama, který se tak propadl až na 6. místo. Brabham se poté začal rychle probojovávat vpřed a již na konci 6. kola byl na druhé pozici za Stewartem. Ve 20. kole předjel i vedoucího Skota a v čele pak setrval až do cíle. Jak se později ukázalo, jednalo se o Brabhamovo poslední vítězství ve formuli 1. Ve 38. kole se před Stewarta dostal také Hulme. Ve stejném pořadí pak oba závodníci vydrželi až do konce závodu.

 

 

 

 

Evropská část sezóny odstartovala až o 6 týdnů později ve španělské Jaramě. Lotus poprvé nasadil nové monoposty typu 72, vozy však byly špatně připraveny, a tak jejich premiéra skončila neúspěšně. Jochen Rindt po startu z 8. pozice brzy odstoupil kvůli poruše zapalování. Rakušanův týmový kolega John Miles se dokonce ani nedokázal kvalifikovat do závodu. Nejrychlejší čas v kvalifikaci zaznamenal Jack Brabham. Po startu došlo ke kolizi mezi Oliverovým BRM a Ickxovým Ferrari. Oba vozy zachvátily plameny a při následném požáru byly zcela zničeny. Jezdci naštěstí vyvázli z havárie jen s lehčími zraněními. Stewart se mezitím ujal vedení, kde setrval po celý závod, a získal tak první vítězství pro vůz March. V úvodu jezdil na druhém místě Hulme, než jej vyřadila porucha motoru. Jeho pozici převzal Brabham, ale po několika kolech Australana předjel Beltoise. Ve 32. kole pilot Matry odstoupil, a tak se Brabham vrátil na 2. pozici. Po 61 kolech Australana rovněž vyřadila porucha, a tak druhý stupeň vítězů nakonec obsadil Bruce McLaren před třetím Mariem Andrettim. Závod dokončilo pouze 5 vozů.

 

 

 

 

V následující Velké ceně Monaka tým Lotus pro Rindta raději opět připravil starší model 49C. Se žlutočerveným Marchem týmu Antique Automobiles v Monaku debutoval Švéd Ronnie Peterson. Po startu závodu vedl Stewart před Amonem, Brabhamem, Ickxem a Beltoisem. Ve 2. kole Beltoise předjel Ickxe a pořadí na prvních pěti místech se nezměnilo až do 12. kola, kdy pilot Ferrari odstoupil po poruše hnacího hřídele. Ve 22. kole odstoupil také Beltoise. Ve stejnou dobu předjel Brabham Amona a posunul se na 2. pozici. O pár kol později začal vedoucího Stewarta trápit vynechávající motor a propadl se tak až na samý chvost startovního pole. Vedení převzal Brabham před Amonem a Hulmeem, kterého začaly obtěžovat problémy s vypadávajícími rychlostními stupni, a tak se jezdec McLarenu propadl za Rindta a Sifferta. V 61. kole Amona zastavil defekt zavěšení, a tak Rindt postoupil na 2. pozici za Brabhama. Pilot Lotusu začal Brabhamův náskok snižovat. V posledním kole se Australan pod Rindtovým tlakem dopustil chyby, začal pozdě brzdit v nájezdu do poslední zatáčky a narazil do bariéry. Rindt tak převzal vedení a nic mu nebránilo v cestě za vítězstvím. Zklamaný Brabham uhájil alespoň druhé místo v cíli před Pescarolem. Nováček Peterson dorazil do cíle jako sedmý se ztrátou 2 kol.

 

 

 

 

Pouhých 5 dnů před před Velkou cenou Belgie, která se po roční přestávce vrátila do kalendáře, zahynul při testování vozu CanAm v Goodwoodu po defektu přítlačného křídla Bruce McLaren. Dva dny před touto tragédií utrpěl při havárii v Indianapolisu popáleniny rukou druhý pilot McLarenova týmu Dennis Hulme. Původně měl Hulmea ve Spa nahradit Peter Revson, ale po tragické smrti svého zakladatele se tým McLaren rozhodl závod ve Spa-Francorchamps vynechat. V kvalifikaci vybojoval pole position Stewart před Rindtem, opět startujícím s Lotusem 49C. Po startu závodu se Rindt probojoval do čela, avšak ještě během 1. kola jej předjeli Amon a Stewart. Ve 2. kole se Stewart dostal do vedení, ale vzápětí jej Amon opět překonal. Rodriguez mezitím předjel Rindta, ve 4. kole také Stewarta a v následujícím kole i vedoucího Amona, který s ním krátce držel krok, ale brzy na jezdce BRM začal ztrácet. Rodriguez setrval v čele po zbytek závodu a dojel si před Amonem pro vítězství. Po odstoupení Rindta, Stewarta a Brabhama připadla třetí pozice Beltoisemu. Pedro Rodriguez se tak stal posledním vítězem Velké ceny Belgie na původním, 14kilometrovém přírodním okruhu Spa-Francorchamps. Rychlá trať v belgických Ardenách totiž začala být považována za příliš nebezpečnou pro moderní vozy formule 1, a tak na ni v roce 1970 mistrovství světa zavítalo naposledy.

 

 

 

 

O dva týdny později se konala Velká cena Nizozemska. Ve druhém monopostu Ferrari v Zandvoortu debutoval Švýcar Clay Regazzoni a ve druhém voze týmu Tyrrell dostal příležitost Francouz Francois Cevert. Vystřdal tak Johnnyho Servoze-Gavina, který v zimě utrpěl při jízdě v offroadovém vozidle po zásahu větví zranění oka, které natrvalo poškodilo jezdcův zrak. Tým Lotus se v Nizozemsku rozhodl nasadit upravené vozy typu 72. Ukázalo se, že nový model Lotusu prošel od své problematické španělské premiéry úspěšným vývojem, neboť Jochen Rindt s ním zvítězil v kvalifikaci před Jackiem Stewartem. Na startovním roštu měl technické problémy Chris Amon, startující ze 4. pozice. Tato překážka neměla vliv na vedoucí Ickxe, Rindta, Olivera a Stewarta, avšak zbytek pole se musel stojícímu vozu vyhnout, a tak se pořadí poměrně promíchalo. Ve 3. kole se Rindt probojoval do vedení. V dalším kole předjel Stewart třetího Olivera. Poté se pořadí v čele závodu ustálilo. Ve 23. kole těžce havaroval Piers Courage s vozem De Tomaso týmu Franka Williamse. Monopost se převrátil a začal hořet. Courage zůstal uvězněný pod svým vozem a v plamenech zahynul. Pro vítězství v závodě si dojel Jochen Rindt, avšak na oslavy neměl ani pomyšlení, neboť Courage byl Rakušanovým blízkým přítelem. Ickx v průběhu závodu utrpěl defekt, a tak druhou pozici před Belgičanem obsadil Stewart. Skot se díky utrženým 6 bodům posunul do čela průběžné klasifikace s náskokem 1 bodu na Rindta.  Nováček Clay Regazzoni se v Zandvoortu uvedl vynikajícím 4. místem v cíli.

 

 

 

 

V pořadí šestým podnikem byla Velká cena Francie na členitém silničním okruhu v Clermont-Ferrandu. Po svém zranění v Indianapolisu se ve Francii v kokpitu McLarenu opět představil již uzdravený Dennis Hulme. Kvalifikaci ovládl Ickx před Beltoisem a Amonem. V úvodu závodu vedl Ickx navzdory potížím s motorem, které jej postihly bezprostředně před startem velké ceny. Za vedoucím pilotem Ferrari následoval Beltoise. Třetí jezdil v úvodu Stewart, musel však k mechanikům kvůli problémům se zapalováním. V 15. kole Ickxe zastavila porucha motoru a vedení tak převzal domácí pilot Jean-Pierre Beltoise. Ve 26. kole jezdce Matry postihl defekt pneumatiky a do čela se dostal Rindt. Rakušan udržel vedení až do cíle a dojel si tak pro vítězství na okruhu, ke kterému neměl příliš vřelý vztah, neboť mu svými četnými zatáčkami způsoboval nevolnost. Rindta na stupních vítězů doplnili Amon a Brabham.

 

 

 

 

Do Velké ceny Velké Británie v Brands Hatch bylo přihlášeno celkem 25 jezdců. Za volantem třetího továrního Lotusu (jednalo se o starší model 49C) si v Brands Hatch odbyl premiéru Brazilec Emerson Fittipaldi. V závodě se umístil na 8. pozici. Vedoucí jezdec mistrovství světa Jochen Rindt se ještě před velkou cenou svěřil Colinu Chapmanovi, že uvažuje o ukončení kariéry po posledním závodě této sezony. Tým Johna Surteese v Británii poprvé představil vůz vlastní konstrukce, do kterého usedl sám majitel stáje. Tým Franka Williamse se po tragické smrti Pierse Courageho vrátil na scénu a za volant vozu De Tomaso usedl Brian Redman. Do závodu nakonec domácí závodník neodstartoval, neboť jeho vůz potkala porucha. V kvalifikaci těžce havaroval Rolf Stommelen se svým Brabhamem. Němec sice z nehody vyvázl bez vážnějších zranění, jeho vůz ale utrpěl značná poškození, kvůli kterým musel jezdec zbytek závodního víkendu vynechat. Nejrychlejší čas v kvalifikaci zaznamenal Rindt a v první řadě jej doplnili Brabham a Ickx. Po prvním kole vedl Ickx před Brabhamem a Rindtem. Na začátku 7. kola vedoucího pilota Ferrari vyřadila porucha diferenciálu. Ve stejnou chvíli předjel Rindt Brabhama a ujal se tak vedení. Australan se ale nehodlal vzdát a oba vedoucí piloti po většinu závodu jezdili v těsném závěsu. Až do 55. kola se na třetí pozici pohyboval Oliver s BRM, kdy jej vyřadila porucha motoru, a jeho pozici převzal Hulme. V 69. kole potkaly Rindta problémy při řazení a do vedení se protlačil Brabham. Zdálo se, že Australan má vítězství v kapse, avšak v posledním kole mu došlo palivo. Rindt jej opět předjel a získal tak již čtvrté vítězství sezony. Brabham alespoň stihl protnout cílovou čáru dříve, než jej dojel třetí Hulme. Po závodě byl Rindt diskvalifikován kvůli rozměrům zadního křídla, šéfovi Lotusu Colinu Chapmanovi se však podařilo před technickými komisaři obhájit legálnost vozu, a tak Rakušan o vítězství nepřišel.

 

 

 

 

Druhou polovinu sezony zahájila Velká cena Německa. Závodníci odmítli startovat na severní smyčce Nürburgringu, neboť nebylo vyhověno jejich požadavkům na zvýšení bezpečnosti náročného silničního okruhu, a tak se podnik na poslední chvíli přesunul na Hockenheimring. Po tragické smrti Jima Clarka v roce 1968 prošel tento mimořádně rychlý okruh rekonstrukcí – přibylo několik zatáček a zejména došlo k vybudování nových bezpečnostních prvků. Dan Gurney, který předtím v několika závodech nahradil tragicky zesnulého Bruce McLarena, se rozhodl odejít z formule 1, a tak jej v kokpitu McLarenu vystřídal Peter Gethin. Na rychlé trati byly podle očekávání ve výhodě vozy s výkonnými dvanáctiválcovými motory, a tak v kvalifikaci vybojoval pole position Jacky Ickx s Ferrari před Jochenem Rindtem a týmovým kolegou Clayem Regazzonim. Po startu uhájil Ickx vedoucí pozici před Rindtem, Siffertem, Regazzonim a Amonem. Prvních pět závodníků svádělo v následujících kolech napínavou bitvu, a tak se pořadí neustále měnilo. Siffert začal později s vedoucí skupinou ztrácet kontakt. Ve 31. kole Regazzoni odstoupil kvůli poruše motoru a o 5 kol později potkala stejná závada i Amona. Bitva o vítězství se tak zúžila na dva kandidáty – Ickxe a Rindta. Rakušan byl nakonec v cíli o 7 desetin sekundy dříve než jeho soupeř, a tak mohl slavit již čtvrté vítězství v řadě. Rindtův náskok v průběžném pořadí šampionátu se po Velké ceně Německa zvýšil již na 20 bodů před druhým Brabhamem. Na třetí pozici, se ztrátou více než 80 sekund, do cíle dorazil Hulme.

 

 

 

 

 Dalším závodem v programu mistrovství světa byla Velká cena Rakouska, která se po nervózní premiéře na letišti v Zeltwegu před šesti lety (právě v tomto závodě tehdy debutoval Jochen Rindt) přesunula v roce 1970 na nedaleký Österreichring. Tento okruh nabízel sérii rychlých zatáček a díky členitému terénu zahrnoval několik úchvatných stoupání a klesání. Domácího jezdce Jochena Rindta, který v kvalifikaci zaznamenal nejrychlejší čas před Regazzonim a Ickxem, přišly podpořit davy fanoušků. Po startu závodu ke zklamání rakouských diváků vedla dvě Ferrari Regazzoniho a Ickxe, zatímco Rindt byl až třetí. Ve druhém kole se Ickx propracoval před svého týmového kolegu a po zbytek závodu se pořadí na prvních dvou pozicích již nezměnilo. Rindta ve 22. kole vyřadila porucha motoru. Ze svého odstoupení se pilot Lotusu téměř radoval, neboť se nechal slyšet, že jej začíná znepokojovat přemíra štěstí, které jej v dosavadním průběhu sezóny provází. Po většinu závodu jezdil na třetí pozici Beltoise, avšak v závěrečných kolech jej potkaly problémy s palivovým systémem, a tak po solidním výkonu dojel za dvojicí Ferrari Rolf Stommelen s Brabhamem.

 

 

 

 

O tři týdny později se v tradičním zářijovém termínu konala Velká cena Itálie. Tým Tyrrell přivezl do Monzy nový vůz vlastní konstrukce, který se týden po Velké ceně Rakouska představil ve slibné formě v nemistrovském International Gold Cupu, Jackie Stewart však dal přednost osvědčenému šasi March. V tréninku havaroval v zatáčce Parabolica při svém prvním startu s Lotusem 72 Emerson Fittipaldi. Vůz skončil mezi stromy, naštěstí však žádný z nich nezasáhl. V kvalifikaci havaroval na stejném místě, pravděpodobně v důsledku poruchy hřídele přední brzdy, i Brazilcův týmový kolega Jochen Rindt. Neovladatelný vůz narazil ve vysoké rychlosti do svodidel. Vedoucí jezdec mistrovství světa utrpěl při nehodě těžká zranění, kterým při převozu do nemocnice podlehl. Svět formule 1 tak přišel již o třetího jezdce během posledních několika měsíců. Tým Lotus po této tragédii stáhl všechny své vozy ze závodu. Nešťastnou kvalifikaci vyhrál Ickx před Rodriguezem. Ickx setrval v čele i po startu závodu, ve 4. kole jej však předjeli Rodriguez a Stewart, kteří poté několik dalších kol bojovali o vedení v závodě. Do boje o vedení se připojil také Regazzoni, který oba soupeře v 10. kole předjel. Rodriguez z boje vypadl ve 13. kole kvůli poruše motoru. V čele tak pokračovali Stewart, Regazzoni, Oliver a Ickx, kteří si na ultrarychlé trati neustále vyměňovali pozice. Ve 26. kole Ickxe vyřadila porucha spojky a o několik kol později odpadl kvůli technickým problémům také Oliver. Regazzoni se v závěru odtrhl od svých pronásledovatelů a na domácí půdě týmu Ferrari vybojoval své první vítězství, které však zůstalo ve stínu smrti Jochena Rindta. Na stupně vítězů spolu se Švýcarem vystoupili Stewart a Beltoise.

 

 

 

 

Na závěrečné tři podniky mistrovství světa se kolotoč formule 1 přesunul na americký kontinent. První zámořskou zastávkou byla Velká cena Kanady na nebezpečném okruhu Mont-Tremblant v Quebecu. Tým Lotus se po tragické Velké ceně Itálie rozhodl závod v Kanadě vynechat. Jediným Lotusem ve startovním poli tak byl vůz týmu Roba Walkera v rukou Grahama Hilla (Walkerova stáj v Kanadě poprvé nasadila nový model 72, předtím měla k dispozici jen starší vůz typu 49C). Tým Kena Tyrrella konečně v Kanadě nasadil monopost vlastní konstrukce. Jackie Stewart s ním hned na první pokus vybojoval pole position. Po startu Stewart udržel vedení následován Ickxem a Rodriguezem. Skot začal svým soupeřům ujíždět, čímž jasně prokázal velký potenciál nového Tyrrellu 001, ve 32. kole jej ale z vedoucí pozice vyřadila technická porucha. Do vedení tak postoupil Ickx s půlminutovým náskokem na týmového kolegu Regazzoniho, za kterým následovali Amon a Cevert, na rozdíl od Stewarta startující s Marchem. Pořadí na prvních třech pozicích se již nezměnilo, a tak mohl tým Ferrari slavit další vítězství. Ceverta v závěru potkaly problémy se zadním tlumičem, a tak čtvrtou pozici v cíli přenechal Rodriguezovi. Po vítězství v Kanadě se Jacky Ickx stal jediným závodníkem, který by ještě teoreticky mohl porazit zesnulého Jochena Rindta v boji o titul – musel by však vyhrát obě zbývající velké ceny.

 

 

 

 

Po závodě v Kanadě zamířily týmy formule 1 na Velkou cenu USA ve Watkins Glenu. Do USA již přicestoval tým Lotus s jezdci Emersonem Fittipaldim a nováčkem Reinem Wisellem, aby se zapojil do rozhodující bitvy o oba mistrovské tituly. Pozice v první řadě na startu si v kvalifikaci vyjeli Ickx a Stewart, za kterými následovali Fittipaldi a Rodriguez. Po startu vedl Stewart před Rodriguezem a oběma Ferrari Ickxe a Regazzoniho. V 16. kole Ickx předjel Rodrigueze a o kolo později se před Mexičana dostal také Regazzoni. Na pátém místě jel Amon, za nímž následoval Fittipaldi. Pořadí v čele se nezměnilo až do 37. kola, kdy Regazzoni odbočil k mechanikům na výměnu pneumatiky. O několik kol později zamířil do boxů pro nové obutí také Amon, a tak se Fittipaldi posunul na 4. pozici. V 57. kole také Ickx ze druhé pozice zamířil k mechanikům kvůli úniku paliva. Jeho šance na titul tak v tu chvíli vzaly za své. Mistrem světa se však Belgičan za daných okolností ani stát nechtěl. Stewart pokračoval neohroženě v čele až do 83. kola z celkových 108, kdy jej vyřadil únik oleje. Do vedení tak postoupil Rodriguez s dvacetisekundovým náskokem na Fittipaldiho, pilot BRM ale byl nucen v závěru dotankovat, a tak si pro premiérové vítězství nakonec dojel Fittipaldi. Brazilec tak symbolicky potvrdil titul mistra světa pro zesnulého kolegu Jochena Rindta a zároveň i vítězství Lotusu v Poháru konstruktérů. Na třetí pozici do cíle dorazil při svém debutu v mistrovství světa druhý pilot Lotusu Reine Wisell.

 

 

 

 

Ročník 1970 uzavřela Velká cena Mexika na okruhu pojmenovaném po tragicky zesnulém bratrovi Pedra Rodrigueze Ricardovi. Tou dobou ještě nikdo netušil, že za podobných okolností se oficiální název okruhu v blízké budoucnosti rozšíří i o jméno staršího z bratrské dvojice… Zatímco v předcházející Velké ceně USA čítala startovní listina celkem 27 jmen, v Mexiku se představilo pouze 18 závodníků, neboť pořadatelé ohlásili, že početnější startovní pole si nemohou dovolit. Jedinými soukromníky, kteří se v Mexiku mohli postavit na start společně s továrními týmy, byli exmistři světa Graham Hill a John Surtees. V kvalifikaci vybojoval Regazzoni svoji premiérovou pole position před Stewartem. Na závod se přišlo podívat kolem 200 000 diváků, kteří kvůli nedostatku místa na tribunách pronikli za ochranné ploty až na travnaté plochy okolo trati. Organizátoři se rozhodli závod neodvolat kvůli obavám z následné reakce rozvášněných fanoušků, a tak se nakonec startovalo s hodinovým zpožděním. Po prvním kole vedl Regazzoni před Stewartem a Ickxem. V následujícím kole se Ickx probojoval do čela a Regazzoniho předjel také Stewart. Po 15 kolech musel Stewart k mechanikům kvůli poškozenému sloupku řízení, a tak za vedoucího Ickxe postoupil jeho týmový kolega Regazzoni. Po návratu do závodu Stewarta vyřadila kolize se psem, při které se poškodilo zavěšení jeho Tyrrellu. Na 3. pozici se posunul Brabham, avšak porucha motoru jej připravila o možnost rozloučit se se závodní kariérou na stupních vítězů. Dvojice Ferrari vydržela v čele až do cíle a mohla tak slavit již třetí dvojité vítězství během sezony. V závěrečných kolech se diváci opět přiblížili k závodní dráze, a jakmile Ickx proťal cílovou čáru, vnikli až na trať. Ostatní vozy musely výrazně zpomalit a jen zázrakem nedošlo na závěr tragické sezony k dalšímu neštěstí. Není proto divu, že Velká cena Mexika po těchto událostech z kalendáře formule 1 na dlouhou dobu vypadla…

 

 

 

 

 

Na celkové pořadí šampionátu 1970 se můžete podívat ZDE.

Sdílejte na:
Zavřít