Monako

Legendární okruh, hostící Velkou cenu Monaka, je umístěn v ulicích čtvrtě Monte Carlo. Nápad na pořádání velké ceny ve zdejších ulicích vzešel z hlavy Anthonyho Noghese, prezidenta jistého autoklubu a blízký přítel vládnoucí rodiny Grimaldi. První závod mimo F1 je zde jel v roce 1929. Do kalendáře F1 se dostala hned v roce 1950, kdy se poprvé konal šampionát

Během let se okruh lehce měnil. Originální okruh měřil 3 145 metrů a obsahoval 14 zatáček. Během drobných úprav počet zatáček vzrostl až na 25, což vydrželo až do roku 2002, kdy došlo k úpravě sekce kolem plaveckého bazénu a přístavu. Počet zatáček se snížil na 19, délka na 3 340 metrů a tato podoba zůstává až dodnes.

Zdejší velká cena patří mezi největší skvosty motoristického světa. Díky své charakteristice je to jeden z nejvyzývavějších okruhů jak pro piloty, tak pro auta. Příprava okruhu na velkou cenu trvá zhruba šest týdnů, během kterých se kolem okruhu postaví bariéry a tribuny. Většina obrubníků je na silnici natrvalo. Okruh má velké výškové rozdíly, těsné zatáčky a je neuvěřitelně úzký. Na rozdíl od současných moderních okruhů zde piloti platí za sebemenší chybu, protože únikové zónu tu téměř neexistují. Říká se, že právě na tomto okruhu piloti skutečně otestují své schopnosti. Díky úzké a kroutivé povaze okruhu zde totiž vítězí schopnosti pilota nad možnostmi vozu. Nelson Piquet okruh přirovnal k ježdění na kole po obýváku. Časopisem Autosport byl okruh také zařazen mezi sedm sportovních zázraků světa.

Bohužel vyzývavost a úzkost okruhu nefandí předjíždění, výsledky závodů se tedy moc neliší od výsledků kvalifikace, tudíž je zde kvalifikace klíčovým faktorem. Velkou roli zde také sehrávají strategie pitstopů a jejich dobré načasování, když totiž vyjedete za pomalejším vozem, máte jenom pramalou šanci, že se před něj dostanete.

Okruh je považován za jeden z nejnebezpečnějších a Michael Schumacher se o něm v roce 2012 vyjádřil jako o jediném okruhu, kde se chyby neodpouští. Je pravděpodobné, že pokud by okruh nebyl v kalendáři F1 tak dlouho, už by sem FIA formuli 1 z bezpečnostních důvodů nepustila.

Týmy zde jezdí s maximálním přítlakem vozu. Není to ale kvůli rychlému projetí zatáčky, protože zatáčky se zde projíždí tak pomalu, že prakticky není potřeba, ale kvůli rychlejšímu brzdění a vyšší stabilitě při akceleraci. Navzdory mnoho zatáčkám se zde brzdy nepřehřívají, poněvadž se zde nebrzdí z tak vysokých rychlostí. Jediným náročným místem pro brzdy je konec rovinky za tunelem, kdy vystydnou a poté musí prudce brzdit před šikanou. Často se zde stane, že se brzy kousnou a auto nezastaví včas a pilot si šikanu chtě nechtě musí zkrátit přes obrubníky. Problémy s přehříváním zde však mají motory. Motory formulí 1 jsou totiž chlazeny pouze vzduchem, který do vozu proudí díky rychlosti. Proto například motorům nedělá dobře, když musí dlouho stát na startu, nebo kdekoli jinde. Do motoru prostě neproudí vzduch, který by ho chladil. Mnoho týmů v minulosti pro Monako nasazovalo přídavné vstupy pro vzduch. Kvůli absenci delších rovinek zde týmy nastavují velice krátké řadící poměry, kvůli zlepšení akcelerace.

Okruh navzdory své nebezpečné povaze zažil pouze čtyři fatální nehody. V roce 1948 zde zahynul Norman Linnecar, v roce 1952 Luigi Fagioli, v roce 1962 Dennis Taylor a v roce 1967 Lorenzo Bandini.

Zdroj obrázku: Ferrari