Ohlédnutí za minulostí – Velká cena San Marina 2005

Neděle, 24. duben roku 2005. Tohoto dne viděli fanoušci na italském okruhu Imola jeden z nejhezčích a nejnapínavějších závodů dekády. Do paměti se příznivcům královny motorsportu vryl zejména díky fantastické 12-kolové stíhací jízdě Michaela Schumachera na Fernanda Alonsa.., ovšem o tom až později.

Velká cena San Marina byl čtvrtý podnik sezony, předchozí tři závody naprosto suverénně ovládli vozy Renaultu, Alonso vyhrál v Malajsii a Bahrajnu, Fisichella si podmanil australský Albert Park. Naopak úhlavní konkurenti z Maranella na tom nebyli nejlépe, Rubens Barichello měl na kontě nevýrazných 8. bodů a týmová jednička Michael Schumacher se dokonce s pouhými dvěma body krčil na 14. místě průběžné tabulky, Ferrari proto bralo přesun do Evropy jako možné znovuzrození, zvláště když se úvodní podnik Starého kontinentu jel na domácí půdě. Začněme tedy úplně od začátku..kvalifikací. V sezoně 2005 se používal model, ve kterém se jeli dvě kvalifikace, jedna v sobotu dopoledne a druhá v neděli dopoledne. V obou případech se jelo pouze jedno kolo. Poté se časy ze soboty i neděle sečetly a podle výsledku se stanovilo pořadí na roštu (tento model byl kvůli stížnostem od VC Evropy zrušen) Na zákeřnost tohoto stylu kvalifikace doplatil úřadující šampión Michael Schumacher, v neděli vyletěl z tratě a celkově skončil na třináctém místě. Kvalifikaci nakonec těsně ovládl Kimi Raikkonen před Fernandem Alonsem a do druhé řady se postavila dvojice Button – Webber. Start závodu proběhl s vyjímkou Webberova skvělého souboje se Satem bez většího vzrušení, Kimi si pohlídal první pozici, Alonso ho následoval na druhé příčce a třetí zůstával Button.

V 6. kole poslal po ztrátě trakce vítěz prvního závodu Giancarlo Fisichela svůj Renault do bariéry a závod pro něj byl u konce. O pouhé tři kola později musí k mechanikům lídr závodu Kimi Raikkonen, z důvodu poruchy hnacího hřídele už z boxů nakonec nevyjede a v závodě také končí. Vedení přebírá Alonso. Nejlepší strategii však bezesporu zvolil Michael Schumacher, dopoledne mu mechanici naplnili vůz palivem až po okraj, do pitstopů tak zajel až jako uplně poslední, takže zatímco ostatní jezdci tankovali, on nejenže se dostal na třetí příčku, ale vybudoval si takový náskok, že se na trať po své zastávce u mechaniků vrátil v bezpečné vzdálenosti před Alexem Wurzem. Po následujících 14. kol Němec stahuje náskok vedoucí dvojice Alonso – Button. Ve 42. kole zajel Alonso do boxů, v tuto dobu ztrácel Schumacher na Angličana již pouze 0,4s.

Button stále a stále odolával náporu ze strany německého pilota. Až ve 47. kole využije Schumacher zvýšeného provozu na trati a dostane se před Buttona. Po poslední sérii pitstopů se rozhořela naprosto dechberoucí bitva dvou od Boha obdařených závodníků. 12. kol nepřetržitě dýchal sedminásobný mistr světa tehdy pouze 24-letému Španělovi na záda, Alonso ale využil faktu, že Imola není předjížděcím rájem a perfektní defenzívou udržel v závodě mnohem rychlejšího Schumachera za svými zády. Tento dokonalý souboj, který zvedal diváky ze sedaček pouze potvrdil, že Formule 1 v motorsportu nemá konkurenci a je poprávu označovaná za jeho Královnu. Rodák z německého Hurthu tedy dorazil do cíle druhý, ovšem se ztrátou pouhých 215 setin sekundy na Fernanda Alonsa. Třetí byl v cíli sice Jenson Button, ve finále se však na 3. místě umístil Alex Wurz na McLarenu, který zaskakoval za zraněného Juana Pabla Montoyu. Oba vozy BAR Honda byly totiž z důvodu nedostatečné váhy diskvalifikovány. Pět bodů za 4. místo si připsal Jacques Villeneuve, pátý dojel Jarno Truli. “Schumiho“ týmový kolega Rubens Barichello ze závodu odstoupil po 18.kole kvůli problémům s elektrikou.

Alonso v Imole ukázal kromě obrovského talentu také fakt, že je špičkový i po psychické stránce. Ujet 12 kol v neuvěřitelném tempu na jednom z nejnebezpečnějších okruhů světa se sedminásobným mistrem světa pár metrů za zadním spoilerem jistě nebylo jednoduché. Vědom si toho byl i sám vítěz a na tiskové konferenci po závodě proto neskrýval nadšení: “Bylo to doposud moje nejlepší vítězství. Tak skvělý souboj jsem ještě nezažil“. Svého mladšího kolegu po závodě chválil i Schumacher.  ‚‚Neudělal žádnou chybičku, ale i já jsem si to užil. Toto je jedno z těch hezčích druhých míst, na které jsem ve své kariéře dosáhl.“

Doufejme, že podobných dechberoucích závodů bude v budoucnosti čím dál víc, protože právě tyto souboje jsou kořením Formule 1.