Kolegové na ostří nože #2: Reutemann vs Jones

Carlos Reutemann do formule 1 přišel v roce 1972. Všem bylo jasné, že tento Argentinec má dravou krev, stála za tím jeho účast v závodech formule 2. V roce 1970 vyřadil při svém debutu ze závodu tehdejšího lídra šampionátu formule 1 Jochena Rindta, o rok později skončil v šampionátu druhý za Švédem Ronniem Petersonem.

Reutemann si vydobyl pověst agresivního závodníka, který šel ve šlépějích argentinského matadora Juana Manuela Fangia, tehdy nejúspěšnějšího jezdce v dosavadní historii F1. Od dob Fangia navíc žádný Argentinec nezazářil, Reutemann byl tedy považován za jeho nadějného nástupce.

Hned v debutové GP Argentiny, při svém domácím závodě, dokázal získat pole position. Před ním se to povedlo jen Mariu Andrettimu a po něm Jacquesi Villeneuvovi. Do cíle dojel sedmý, ještě téhož roku ale slavil vítězství v nemistrovské GP Interlagosu.

Roku 1974 triumfoval třikrát, o rok později skončil na třetím místě v poháru jezdců. Během GP Itálie 1976 doplnil duo Nikiho Laudy a Claye Regazonniho ve startovní listině Ferrari. S maranellskou stájí poté pokračoval v letech 1977 a 1978. Společnými silami získali dohromady 5 vítězství, ale k titulu měl Reutemann daleko. Přechod k Lotusu v roce 1979 se nevydařil, a tak zkusil své štěstí u tehdy stále mladého týmu Franka Williamse.

U Williamsu měl už třetím rokem závodit Australan Alan Jones. Závodník s mírnou nadváhou vstoupil do F1 v roce 1975 s týmem Hesketh. Prvního úspěchu se dočkal až v roce 1977, kdy ve voze stáje Shadow zvítězil v GP Rakouska. Svými výkony přesvědčil Franka Williamse, který mu na rok 1978 nabídl sedačku.

První rok s Williamsem byl spíše trápením, nejlepším výsledkem bylo 2. místo z GP USA. Celkově obsadil 11. místo. Větší úspěch přinesl teprve ročník 1979. Po čtyřech závodech, které Jones absolvoval za volantem rok starého monopostu, přijel do Španělska Williams s novým a značně rychlejším modelem FW07.

Ve Velké Británii pak slavil Jones první pole position (Williams i první vítězství v podání Claye Regazonniho) a o závod později, během GP Německa, zahájil Jones sérii tří vítězství v řadě. Po závodě v Itálii, kde dojel devátý, vyhrál ještě závod v Kanadě. Celkově zakončil sezónu na 3. místě.

Carlos Reutemann (na fotce) vyhrál ve Watkins Glenu roku 1978, druhý dojel Alan Jones na Williamsu. Williams slavil své první pódiové umístění

Nerovné podmínky

Sezónu 1980 zahájil Williams s novým jezdeckým složením, od kterého si sliboval výrazné úspěchy. Alana Jonese, který předchozí kampaň zakončil na vrcholu, doplnil nadějný argentinský talent Carlos Reutemann. Williams chtěl dvojici, která se vzájemným soupeřením nevyřadí z boje o titul, a tak stanovil týmovou jedničku. Tou se stal Alan Jones a nově příchozí Reutemann se musel spokojit s označením týmové dvojky.

První závod sezóny, který se konal v Argentině, se domácímu závodníkovi příliš nezdařil. Kvalifikoval se desátý a v závodě se musel probojovat startovním polem. Během stíhací jízdy ale vjel mimo trať a zanesl si chladič trávou. Při návratu na trať navíc trať pošpinil a několik jezdců se na ní roztočilo – včetně vedoucího Alana Jonese. Reutemann následně ze závodu kvůli problémům s motorem odstoupil. Vylezl z vozu, sundal si helmu a rozplakal se. Naopak jeho kolega Jones slavil úspěch – po startu z pole position zvítězil.

Reutemannovo první vítězství pro Williams na sebe ale nenechalo příliš dlouho čekat. O několik závodů později s náskokem více než jedné minuty ovládl GP Monaka. V této sezóně Reutemann další vítězství nepřipsal, Alan Jones však rovnou čtyři. Reutemann se spokojil se statusem týmové dvojky a svému kolegovi v boji o mistrovský titul pomáhal.

Díky týmové spolupráci mohl Jones slavit v předposledním závodě sezóny. Kromě jezdeckého titulu ale Williams slavil rovnou zisk konstruktérského titulu, ke kterému jim dopomohl rekordní počet bodů.

Alan Jones v roce 1980 oslavil největší úspěch jeho kariéry – zisk mistrovského titulu

Reutemann se se statusem týmové dvojky nespokojil

Vztah obou pilotů byl dosud velmi přátelský. Smluvně určená pozice v týmu bránila Reutemannovi v jakékoliv snaze vybojovat mistrovský titul. Argentinec ale nebyl závodník, který by byl schopný hrát druhé housle. Ne déle než jeden rok.

První závod sezóny 1981, ve které byl Williams opět považován za kandidáta na mistrovský titul, se konal v ulicích kalifornského Long Beach. Reutemann měl v závodě jasně navrch, po technických problémech Ricarda Patreseho se dostal do vedení a Alan Jones jej následoval na druhém místě. Zpráva z boxové zdi ale byla jasná a Reutemann naposledy ve svém životě uposlechl týmový rozkaz. Jonese před sebe pustil a ten tak oslavil zisk prvního vítězství sezóny. Reutemann dojel na druhém místě.

Když přijeli oba závodníci do Ria de Janeira, byl scénář předem určený. Carlos Reutemann v prvních kolech závodu vedl, na druhém místě se nacházela týmová jednička Jones. Argentinec dostal od svého mechanika na boxové zídce stejnou zprávu, jako během GP USA – „Jones-Reut“. Tato zpráva je obdoba dnešního „Valtteri, it’s James“. Reutemann ale vyhodnotil, že už bylo týmových příkazů dost a že si vítězství zaslouží více než druhý Jones. Svého kolegu nepustil a spokojeně se usadil ve vedení závodu.

Alan Jones mezitím zuřil. Reutemann si dojel pro vítězství, Jones skončil na druhém místě. Úřadující šampion měl jasno – Reutemann porušil týmový rozkaz a zneuctil týmovou dohodu. Argentinec se naopak hněval kvůli tomu, že jeho týmový kolega nedokáže ocenit pomoc, kterou mu v předchozí sezóně a zejména pak během úvodního závodu roku poskytl.

Tento moment vztah obou jezdců zchladil na bod mrazu. Jakákoliv týmová režie už nepřipadala v úvahu. Počínaje děním v brazilské GP si oba jezdci navzájem „kradli“ body. Reutemann zahájil sezónu na vrcholu – po pěti závodech měl na svém kontě dvě vítězství a pět pódií. Zatímco Reutemann s přehledem vedl šampionát, jeho týmový kolega na něj ztrácel 16 bodů.

Pódium GP Brazílie 1981 se muselo obejít bez Jonese. Ten odmítl přijít poté, co Reutemann neuposlechl týmový rozkaz

Oba si navzájem kradli body

V polovině sezóny se duu Williamsu příliš nedařilo, úspěchů se dočkal převážně Jacques Laffite. GP Rakouska byla 11. závodem sezóny z 15. Na tehdejší Österreichring přijel jako lídr šampionátu Carlos Reutemann. Jeho nejbližším soupeřem byl Nelson Piquet, úřadující šampion Jones ztrácel na svého týmového kolegu už 19 bodů.

Rychlost Williamsu nebyla příliš slavná, ke konci závodu tak jezdil Jones na 4. a Reutemann na 5. místě. Na vítězství už ani jeden z jezdců neměl šanci, za normálních okolností by ale Williams mohl nařídit Jonesovi, aby svou pozici Reutemannovi propustil. Argentinec by tak zbytečně neztratil důležité body. Jenže po událostech ze začátku sezóny nepřipadal tento scénář v úvahu, a tak Jones dojel před svým týmovým kolegou.

Úplně stejný scénář se opakoval v Itálii. Jones ke konci závodu jezdil na druhém místě, Reutemann na třetím. Rozdíl v bodech byl pouhé tři závody před koncem 14 bodů. Piquet tehdy vedl šampionát, v Itálii ale dojel až šestý. Reutemann se po závodě dostal zpět do čela šampionátu, ale kdyby si se svým kolegou prohodili pozici na stupních vítězů, mohl odjíždět s náskokem 6 bodů místo 4.

Jeden bod může znamenat vše

Před startem posledního závodu sezóny vedl Carlos Reutemann šampionát s náskokem pouhého bodu na Nelsona Piqueta. Z třetího místa mohl na titul zaútočit ještě Francouz Jacques Laffite, který byl o 5 bodů pozadu za Brazilcem Piquetem.

Reutemann se mohl stát prvním argentinským šampionem od roku 1957. Tlak, který ho tížil, byl enormní, přesto si ale v sobotní kvalifikaci uzmul pole position. Druhý nejrychlejší muž dne byl – bohužel pro Reutemanna – jeho týmový kolega Alan Jones, který už titul obhájit nemohl.

Williams si bohužel své dva piloty ukočírovat nedokázal, a tak to také vypadalo na startu závodu. Jones, stále pobouřený z Reutemannova rebelství, chtěl svému týmovému kolegovi boj o titul znepříjemnit. A také že se mu to povedlo – po startu vystřelil do čela a Reutemann se propadl za něj.

Bohužel pro Reutemanna, jeho vůz postrádal v úvodním kole závodu rychlost, a kromě ztráty vedení přišel o další tři příčky. Na konci prvního kola byl až pátý. Aby toho nebylo málo, v druhém kole jej potkaly potíže s převodovkou, kterých se po zbytek závodu nezbavil.

Ani na Nelsona Piqueta se štěstěna zrovna neusmívala. S Reutemannem se potkali v boji o 7. příčku v 17. kole. Reutemann se bránil zuby nehty, bylo mu jasné, že pokud ho Piquet předjede, zahájí útok na bodované příčky. Obrana ale nestačila, Piquet se před svého rivala dostal a v 22. kole už útočil na šestého Johna Watsona.

Reutemann se snažil pokračovat dál. Předjel jej i Jacques Laffite, který se kvalifikoval na 12. příčce. Piquet byl ke konci závodu fyzicky vyčerpaný, ale svou 5. příčku, kterou v tu chvíli držel, dokázal ubránit. Šestý dojel Laffite a mimo body na 8. místě, se ztrátou jednoho kola, dojel Carlos Reutemann. Argentinec byl poražen – Piquet získal titul o jeden bod. Alan Jones si dojel pro své poslední vítězství ve formuli 1 a sezónu zakončil na třetím místě, pouhé tři body od Reutemanna.

Vzájemná rivalita obou pilotů svrhla ze stolu jakoukoliv diskusi o týmové režii. Kdyby si navzájem nebrali body, mohl Reutemann z Las Vegas odjíždět s úsměvem na tváři a trofejí v ruce. Pozitivní zprávou bylo alespoň to, že Williams obhájil zisk konstruktérského titulu.

Jones po skončení sezóny formuli 1 opustil, ačkoliv se následně vrátil na jeden závod v roce 1983, na čtyři závody o další dva roky později a v roce 1986 absolvoval s týmem Haas kompletní sezónu. Jeho největším úspěchem ale bylo už jen čtvrté místo z GP Rakouska 1986.

Reutemann se musel v Las Vegas bránit dotírajícímu se Piquetovi

Carlos Reutemann odjel ještě dva úvodní závody roku 1982, ale brzy tým z politických důvodů opustil – téhož roku totiž Argentina napadla Brity spravovaný ostrov Falklandy a vztah argentinského pilota s britskou stájí byla příliš riziková.

Reutemann se kromě F1 zúčastnil dvou závodů světového šampionátu rally. Prvního už v roce 1980 a druhého o pět let později – v obou případech na domácí rally a v obou případech stanul na stupních vítězů. Po ukončení závodní kariéry se přemístil do politiky – ve dvou volebních obdobích se stal guvernérem provincie Santa Fe a od roku 2009 zastává funkci senátora. Jeho současný mandát vyprší v roce 2021. Zároveň v roce 2011 uvažoval o prezidentské kandidatuře.

Jones ještě nějakou dobu motorsport neopustil. Kromě jeho bleskových návratů do F1 se zúčastnil jednoho závodu série CART v roce 1985. Absolvoval podnik na okruhu Road America a skončil třetí. Dvakrát se zúčastnil 24hodinovky Le Mans – dojel jen v roce 1984, s Porsche se umístil na šestém místě. S Toyotou o tři roky později štěstí neměl.

Nejdéle ale působil po odchodu z F1 v australském šampionátu V8 Supercars. Po sedmi závodech v roce 1985 se vrátil v roce 1990. Dohromady vyhrál 5 závodů a v roce 1993 se stal vicemistrem. Kariéru stálého jezdce ukončil v roce 1998, do roku 2002 se pak účastnil několika vybraných závodů jako host.