Juan Manuel Fangio: vzpomínáme kariéru první legendy F1

Nástup argentinské střely do kolotoče formule 1

Zatímco mnozí závodnici dneška nedostanou v královně motorsportu příležitost zejména kvůli svému „pokročilému“ věku, Juan Manuel Fangio se dočkal účasti v MS formule 1 až ve svých 38 letech. Jeho jméno pozitivně rezonovalo tehdejší grand prix scénou před vznikem oficiálního šampionátu, a tak Argentinec vstupoval do první sezóny F1 v roce 1950 už jako věhlasný jezdec. Nebylo tedy divu, že si ho stáj Alfa Romeo, jež dominovala první sezóně MS v roce 1950, vzala pod svá křídla.

Fangio svedl při první velké ceně oficiálního šampionátu na britském Silverstonu souboj s budoucím mistrem světa Giuseppem Farinou, z něhož však odpadl po srážce s balíkem slámy. Mezi sebou si ve zbytku závodů toho roku (mimo Indianapolis 500) vyměňovali vítězství, čemuž pomohla právě nedotknutelná síla jejich vozů Alfa Romeo. Jejich rychlost však šla za oběť častými selháními motoru, která Fangia vyřadila z VC Švýcarska a dokonce dvakrát z VC Itálie. Tak připadl první titul mistra světa formule 1 jeho kolegovi Farinovi.

Převaha Alfy Romeo klesla v následující sezóně díky vzestupu formy Ferrari. Více se tak projevil jedinečný jezdecký um Fangia, jenž se postaral při mokré VC Švýcarska o přehlídku mistrovství v kontrole vozu na kluzké trati, na níž každým kolem ujížděl od svých soupeřů i kolegů z Alfy Romeo rapidním tempem. Z této velké ceny pochází i zajímavost, že jelikož předchozí jízdy na okruhu Bremgarten se odjely za sucha, organizátoři umožnili jezdcům před startem závodu jednou obkroužit trať pro posouzení podmínek na něm. V této spojitosti tak lze určit VC Švýcarska 1951 za první závod historie F1, před nímž se uskutečnilo průzkumné, či dokonce zahřívací kolo, dnes standardní předstartovní procedura.

Přestože Fangia znovu potkávaly četné potíže s jeho alfa romeou, častější dojezdy do cíle oproti loňskému roku mu přinesly jeho premiérový titul šampiona formule 1. Alfa Romeo ovšem poté vyhlásila odchod z MS, pro které na následující dva roky platily regule formule 2. Fangio zůstal pro rok 1952 bez sedadla v F1, nicméně další rok si našel zaměstnání ve stáji Maserati, se kterou dosáhl na celkové druhé místo za šampionem Albertem Ascarim na ferrari i přes opět množství odstoupení, zejména v první polovině roku.

Fangio kraluje F1 stylem skutečného mistra volantu

Maserati využilo služby Fangia pro úvodní dva závody sezóny 1954, které Argentinec s přehledem ovládl. Návrat stáje Mercedes do světa grand prix si nicméně Fangio nenechal ujít. Zariskoval a jen o dva týdny později od druhé velké ceny roku v Belgii se zúčastnil VC Francie v barvách německé automobilky. Risk Fangiovi vyšel a i přes minimální přípravu s novým monopostem zvítězil na okruhu Remeš s rozdílem pouhopouhé jedné desetiny sekundy na druhého Karla Klinga, německého kolegu z Mercedesu.

Fangia v roce 1954 potkalo jen minimum technických problémů. Bez velkého tlaku konkurence nicméně jednoznačně proplul sezónou ke zisku svého druhého titulu mistra světa. Ani cesta za vítězstvím v ročníku 1955 nepředstavovala pro Argentince velký problém. Jeho nedotknutelnost ovšem zpochybňoval jeho nový kolega z Mercedesu Stirling Moss, s nímž Fangio podstoupil tvrdé souboje, které skončily často minimálním rozdílem v cíli. Vhodná přechozí aklimatizace na tepelný masakr při domácí VC Argentiny a větší počet vítězství ve vzájemných duelech s Mossem přinesly Fangio třetí titul.

Po odchodu Mercedesu z formule 1 po tragédii v Le Mans přešel Fangio k Ferrari, s nímž také neshledal velké nesnáze při adaptaci na jeho vůz. Stejně jako s Mercedesem slavil Argentinec triumf na první pokus s novou stájí, a to na domácí půdě v Buenos Aires. Historie se však příliš neptá na to, že se jednalo o sdílené vítězství s Luigim Mussem a že Fangio po nasednutí do Mussova vozu těžil z problémů jezdců kroužících před ním.

Rivalita s Mossem nicméně pokračovala i do sezóny 1956, v níž Brit hájil barvy Maserati, předchozího zaměstnavatele Fangia. Argentinec opět prokázal svůj světový talent při mokré VC Belgie, po jejímž startu se Fangio propadl na páté místo. To však proměnil jen v rozmezí prvních pěti kol závodu na vedoucí pozici, z níž ovšem pro problémy s převodovkou odstoupil. Z titulu z roku 1956 se však Fangio nemusel vůbec těšit, a to po klíčovém odstoupení z posledního závodu sezóny v Itálii.

Šampionem se tak mohl stát jeho stájový kolega Peter Collins, jenž však z aktu maximálního gentlemanství přenechal svůj vůz Fangiovi, jelikož sám věřil, že si Fangio zasloužil titul víc než on. Collinsova šlechetnost tak Argentinci darovala čtvrtou mistrovskou korunu ve formuli 1.

46letý Fangio získává pátý titul jízdou století

Fangio se pro rok 1957 vrátil do Maserati a i přes již svůj pokročilejší věk nedal znát, že by jeho forma měla jít ta tam. Počtvrté za sebou ovládl domácí VC Argentiny a vystoupal na nejvyšší příčku stupňů vítězů i v dalších dvou velkých cenách, nepočítaje Indianapolis 500. VC Velké Británie Fangio sice nedokončil, do závodu na německém Nürburgringu však vstupoval s matematickou šancí na dosažení pátého titulu mistra světa.

V předchozím roce Fangio překonal na náročném Nürburgringu 17 let starý traťový rekord při cestě za vítězstvím. VC Německa 1957 se však chystala zapsat jako nejpamátnější jízda Fangiovy kariéry a jedna z největších jezdeckých počinů celé historie formule 1. V ní také vznikl zárodek dnes esenciální taktiky a závodní strategie. Fangio totiž startoval do velké ceny s nádrží, která byla jen z poloviny naplněna palivem, a s měkčí sadou pneumatik. Tato taktika si však během závodu měla vyžádat pit stop, bez něhož se například konkurence z Ferrari hodlala obejít.

Právě tato plánovaná zastávka, jež měla Fangiovi přinést vítězství, však proběhla katastrofálně. Oproti původně zamýšlené ztrátě na čelo, se kterou Maserati a Fangio počítali po pitstopu, se z ní vyklubal odstup takřka minuty na lídra Mika Hawthorna. Fangio se sice před zastávkou ve třináctém kole z 22 vypsaných náskok půl minuty na druhé místo, teď však čekala na Argentince ultimátní stíhací jízda.

Během ní Fangio pokořil traťový rekord devětkrát, z toho sedmkrát v souvislých kolech. Nová absolutní hodnota na kolo ze závodu oproti předchozímu roku spadla díky Fangiovi o půl minuty. Ve 46 letech se zatím ještě čtyřnásobný mistr světa dotáhl v předposledním kole na druhého Collinse. Brita rychle předjel a v tom samém okruhu si vyšlápl i na Hawthorna. VC Německa Fangio zvítězil s třísekundovým náskokem na druhého v cíli. Argentinský veterán po závodě přiznal, že „tak rychle jsem ještě v životě nikdy nejel a asi už nikdy nepojedu.“ Po kandidátovi na jízdu všech dob v historii formule 1 Fangio dosáhl na pátý titul, který vyrovnal až Michael Schumacher v roce 2002.

Fangiova kariéra doznala svého konce o rok později po VC Francie 1958. Dodnes tato legenda drží procentuální rekord v počtu vítězství na počet účastí ve velkých cenách F1. Zároveň se stala prvním velikánem formule 1, jehož odkaz i po 30 letech po jeho smrti zůstává nadále silný a neotřesitelný. To vše díky jeho závodnickému talentu a zručnosti, kterou disponovali jenom skuteční páni volantu.