Lorenzo Bandini

Podobně jako u většiny jezdců F1 v období, ve kterém Lorenzo závodil, i jeho kariéra začala prací automechanika. Lorenzo začal závodit se sedany, které mu půjčoval majitel garáže, ve které pracoval.

Postupně se vypracoval až do Formule Junior a v roce 1961 o něj projevil zájem tým Ferrari. Místo mu však vyfoukl dosud jediný jezdec, který dokázal vyhrát svou premiérovou Velkou cenu – Giancarlo Baghetti.

Lorenzo se ale do Ferrari dostal o rok později. Sezonu 1961 strávil ve Scuderii Centro Sud. Ve Ferrari pak Bandini ukazoval velmi dobrou formu: skončil třetí v Monaku a vyhrál Velkou cenu Středomoří (ta se však nepočítala do mistrovství světa). Ferrari jej nasadilo pouze třikrát a Bandini z toho dokázal vytěžit čtyři body.

V roce 1963 nejprve závodil za tým BRM, ale po třech Velkých cenách nahradil zraněného Willyho Mairesse ve Ferrari. Získal šest bodů, z toho čtyři právě ve Ferrari.

V roce 1964 se do Ferrari vrátil natrvalo, vyhrál Velkou cenu Rakouska a svým celkovým čtvrtým místem v šampionátu pomohl týmu k vítězství v Poháru konstruktérů i svému týmovému kolegovi k titulu mistra světa.

Vítězství v Zeltwegu mu však upřímně řečeno spadlo do klína – Bandini vyhrál poté, co odstoupili nebo havarovali Hill, Surtees, Clark, McLaren a Gurney.

O titulu mistra světa se rozhodovalo v Mexiku. O titul bojovali Surtees, Hill a Clark. Nejlépe na tom bodově byl Hill, nejhůře Clark. Clark se kvalifikoval na pole position a celý závod vedl, dvě kola před cílem mu však vypověděl službu motor a propadl se na páté místo. O Hilla se mezitím postaral právě Bandini – postrčil ho do smyku a Hill musel odstoupit. V závěru závodu pak Bandini ještě pustil před sebe týmového kolegu, kterému druhé místo stačilo k zisku mistrovského titulu. Je vidět, že taková „týmová pomoc“ není ve Ferrari ničím novým.

Lorenzo už poté žádný závod nevyhrál, přesto se v roce 1966 stal jedničkou týmu Ferrari.

Úzké uličky knížectví Monte Carlo Lorenzovi vyhovovaly nejvíce. Dlouhodobě zde dosahoval svých nejlepších výsledků, ale zároveň se mu staly osudnými. V roce 1967 jel ve vedení, když se jeho Ferrari převrátilo a vzplálo. Traťovým komisařům trvalo příliš dlouho, než jej z hořícího vozu vyprostili. Lorenzo Bandini o týden později podlehl zraněním v nemocnici.

Ptáte se, jak je možné, že si Lorenzo navzdory poměrně slabým výsledkům udržel místo ve Ferrari pět let? Udržel si ho podobným způsobem jako o několik desetiletí později jeden Brazilec ve stejném týmu. Lorenzo byl chráněncem velkého šéfa z Maranella – samotného Enza Ferrariho, který prosazoval, aby titul i výsadní postavení ve Ferrari získal Ital. Tímto přístupem dokonce donutil odejít i Johna Surteese.