Při návštěvě VC Rakouska jsem chodil a rozjímal nad současným stavem F1. Všichni jí kritizují, piloti, týmy, novináři, fanoušci, dokonce i Bernie a mě nevyjímaje. Závody teď nepřinášejí takové vzrušení jako před pár lety, a jediný, kdo to popírá je vítězstvím opojený Hamilton.
Když jsem tam tak chodil a sledoval závod, hodně jsem o tom přemýšlel. Formule 1 dala směr mému životu a sama je teď v koncích. Fakticky za to může úžasná historie, která podbízí lidi říkat: „za starejch dob to bylo skutečný závodění.“
Celou dobu mi vrtalo hlavou, jak je vlastně ještě přes všechny ty problémy možné tohle nazývat královnou motorsportu. Během závodů Porsche Supercup se mi ježily chlupy po těle, ale F1 se mnou nehnula. Není to lhostejností, stále je to pro mě svátek, ale už to pro mě nepředstavuje spojení člověka a dravého stroje jako dříve. Je to pár let zpět, co jsem stál u trati a každé přeřazení člověk cítil tlakovou vlnu, která projela celým tělem člověka. Jako střílení z děla, teď – nic.
Vzpomínám jak Trulli musel ukončit závod Singapuru před pár lety, protože málem zkolaboval, jak to bylo náročné. Jezdci dnes nevylezou z vozu udýchaní a vyčerpaní. Nováčci jsou sami překvapení jak snadné samotné řízení je, jen to nastavování systémů jim dělá problém. Užije si to vždy jen ten, co vyhraje a ten třetí. Pořád jsem se sám sebe ptal „je formule 1 ještě vůbec prestižní?“
Celý článek si můžete přečíst ZDE.