SvětFormule.cz 
Ve věku 75 let zemřel David Price – správný anglický gentleman, manažer a majitel závodních stájí, které přes čtyři desetiletí neodmyslitelně patřily na špičku mezinárodní scény motorsportu.
Majitel organizace DPR slavil ohromné úspěchy s jezdci jako Nigel Mansell, Martin Brundle, Derek Bell a Johnny Dumfries. Nepatřil ovšem mezi lidi, kteří by se drali příliš do popředí. Priceho jméno je proto známé spíše jen zasvěceným – Angličan přesto patří mezi nejčinnorodější manažery britské a evropské scény.
Ve světě rychlých kol se Price objevil po vyučení technikem u Forda v 60. letech, když startoval v soutežích (mimo jiné v rallye London-Sydney na Cortině, kterou si sám připravil). Roku 1975 založil s přítelem Johnem Braceyem firmu, která se zabývala přípravou závodních strojů. Z této firmy vzešel David Price Racing, se kterým nastoupil v britské formuli 3. Od roku 1978 se mu podařilo získat podporu firem Unipart a Triumph a nasazoval bezvadně připravené vozy pro mladé Brity Iana Taylora a Tiffa Needela. V další sezóně pak angažoval vedle Novozélanďana Bretta Rileye i nadějného jezdce z Birminghamu, Nigela Mansella. Byl tak prvním manažerem, který dal Mansellovi šanci ve velkém mezinárodním sportu a Nigel mu za důvěru poděkoval jedním vítězstvím.
Po třech sezónách ve formuli 3 a formuli Atlantic si tým z Great Bookhamu v hrabství Surrey troufl i na nejmodernější a nejkomplikovanější techniku své doby: v letech 1978 až 1980 nasazovala stáj skalního fandy fotbalu a FC Chelsea i vozy v britském šampionátu formule 1. Zde za jeho barvy startovala jména jako Giacomo Agostini, Lella Lombardi a Val Musetti.
Nejúspěšnějším parketem DPR ale zůstala především formule 3. Roku 1982 vyhrál s Pierre Petitem francouzský šampionát a v Anglii nasazoval mladého Martina Brundlea. Zvláště skotský aristokrat Sedmý Markýz of Bute, lépe známý pod pseudonymem Johnny Dumfries, vzbudil v Priceho Raltu-VW pozornost, když se roku 1984 s velkou převahou stal britským mistrem. Také šlechticovy výlety s vozem DPR na evropskou scénu pravidelně končily triumfy. Ve stejné sezóně stačil Price vyhrát s Francoisem Hesnaultem znovu francouzský šampionát. Nebyli to ale jen jezdci, kteří v britském týmu strávili své učební léta na cestě do formule 1. Také desítky mechaniků a techniků se u DPR naučily základům motorsportu.
Po sezóně 1987 se Price odvrátil od monopostů a zesíleně se angažoval na vzkvétajícím sektoru sportovních prototypů a vozů GT. S úspěchem připravoval vozy a vedl jejich nasazení v závodech mistrovství světa pro britského zástupce Porsche a VW, Davida Lloyda, poté i pro tovární organizace Sauber-Mercedes a Nissan.
Roku 1991 dokonce nakrátko vedl skomírající tým Brabham ve formuli 1, než znovu začal nasazovat sportovní vozy pod vlastní hlavičkou Dave Price Racingu. Jeho DPR-McLareny a DPR-Williamsy-BMW patřily na léta mezi pravidelné uchazeče o vítězsví vytrvalostních závodů na celém globusu.
Koncem minulého tisíciletí začala Priceho spolupráce s Donem Panozem. Američanovy podivuhodné vozy s motorem vepředu Davidův podnik nejen stavěl, ale i nasazoval. Jedním z jezdců této velké kooperace byl mimo jiné i Mario Andretti.
Do nového tisíciletí vstoupil Price společně se svým zeťem Johnem Nielsenem a nasazovali sportovní prototypy v mistrovství světa, než to přeci jen znovu zkusil s monoposty. Když FIA rozhodla, že od roku 2005 nahradí unavenou F3000 novým seriálem GP2, stal se DPR jedním z vybraných špičkových týmů této povedené série.
Francouz Olivier Pla pro Priceho vyhrál dva sprinty prvního ročníku, příští sezóny ovšem nepřinesly plánovaný útok na titul, i když mezi Priceho piloty patřil například i rychlý Rus Vitalij Petrov.
David, který v letech 2005-2006 paralelně připravoval i vozy Teamu America pro „mistrovství národů A1-GP“, pomalu ztrácel o monoposty zájem a začátkem sezóny 2008 prodal podíl svého týmu GP2 nekompromisnímu Rumunovi André Herckovi, který investoval velké miliony do kariéry syna Michaela. David Price u týmu, který stále ještě nesl jeho jméno, již fungoval jen jako poradce. Z technického hlediska stáj podpořil bývalý konstruktér formule 1, John Gentry, vytoužené výsledky se ale nedostavily a Price prodal Herckovi i zbývající podíl. Materiál se poté stěhoval do blízkosti Padovy a dostalo se mu čistě italského personálu…
Price se od té doby soustředil na manažement jezdců a práci technika v zákulisí scény sportovních prototypů. Mimo jiné „měl prsty“ v projektu „tříkolky“ DeltaWing-Nissan.