Rekordmani F1: Kdo všechno vedl tabulku v počtu vítězství?

Statistika je velmi ošemetná, v řadách fanoušků dokáže rozproudit vášnivé emoce. Jedni se zastávají svých oblíbenců a ohání se čísly, zatímco druzí dávají přednost pocitům, takže i když jejich oblíbenec nedrží žádný z významných rekordů, stále je podle nich jeden z nejlepších jezdců v historii.

Jedno je ale jisté – statistika o něčem vypovídá. Jedná se o hrubá, nezpochybnitelná fakta. Když řekneme, že nejvíce vítězství má na svém kontě Michael Schumacher, je to pravda a nelze tuto informaci zpochybňovat. A možná proto je ve fanouškovské sféře statistika mnohdy oblíbenější než pocit.

Jak již bylo avizováno, jeden z nejvýznamnějších rekordů bude brzy překonán. Lewis Hamilton dokázal nemožné a v průběhu posledních let se dotáhl na vítězný rekord Michaela Schumachera. V Rusku německou legendu nevyrovnal, ale můžeme předpokládat, že tak ještě letos učiní. Pokud – tedy spíše až – sedminásobného šampiona překoná, stane se teprve osmým držitelem vítězného rekordu! Kdo ale byli ti před ním?

Giuseppe Farina

Ano, musíme do tohoto seznamu zapsat i vůbec prvního vítěze velké ceny formule 1. Ital Giuseppe Farina dokázal triumfovat ve VC Velké Británie 1950 a stal se tak vůbec prvním rekordmanem ve statistice na počet vítězství.

Nino Farina se v roce 1950 přetahával o rekord s Juanem Manuelem Fangiem. Argentinec zvítězil v druhém závodě roku v Monaku, Farina pak přidal triumf v Belgii na okruhu Spa-Francorchamps. Je komické hovořit o rekordu, pokud má jezdec na svém kontě teprve dvě výhry, ale jelikož chceme být přesní, je důležité započítat i historicky prvního mistra světa.

Juan Manuel Fangio

Juan Manuel Fangio byl v 50. letech veleúspěšným závodníkem, který stanovil řadu rekordů, jež byly pro nastupující generace mnohdy nepřekonatelné. K dosažení lepších čísel jim dopomohl až vyšší počet závodů za sezónu, Fangio ale nadále drží zajímavý rekord – procentuálně totiž vyhrál nejvíc závodů a stál i nejčastěji na pódiu (pokud nepočítáme Dorina Serafiniho a Luigiho Fagiolu, kteří startovali pouze v jednom, respektive v sedmi závodech).

Kromě procentuálních rekordů získal Fangio pět mistrovských titulů. Trvalo přesně 46 let, než byl tento rekord překonán Michaelem Schumacherem. Jezdcem s největším počtem vítězství se Fangio stal ve VC Francie 1950, kdy získal svůj třetí triumf.

Tento rekord držel Fangio do roku 1952, znovu jej ale získal během sezóny 1955. Svým čtrnáctým vítězstvím se vrátil do čela tabulky po domácí VC Argentiny. Fangio je jediným jezdcem, který v této statistice o rekord přišel, ale znovu jej v průběhu let získal. Jinému jezdci se to už nepovedlo – většina z nich byla totiž v době, kdy byl rekord překonán, dávno v závodnickém důchodu.

Alberto Ascari

Jak již bylo avizováno, Fangio měl ve své rekordní statistice téměř tříletou přestávku. V roce 1952 jej totiž překonal Alberto Ascari. Italský závodník působící u Ferrari si během VC Nizozemska 1952 vyjel své sedmé vítězství a odsunul tak Fangia na druhou kolej. Ascari v letech 1952 a 1953 dominoval a celkově se mu povedlo získat 13 vítězných triumfů.

Jim Clark

Fangiova dominantní éra způsobila, že řadu let po jeho odchodu ani jeden jezdec nepomýšlel na překonávání rekordů. Juan Manuel Fangio ukončil svou kariéru v roce 1958 a ve formuli 1 posbíral celkem 24 vítězství.

Trvalo dlouho, než jej byl někdo schopen překonat. Přesněji řečeno 13 let a tím vyvoleným se měl stát Jim Clark. Brit, který měl na začátku roku 1968 dva mistrovské tituly, byl považován za Fangiova nástupce. Je dosti možné, že by se mu podařilo velkého Argentince na počet titulů překonat – své 25. vítězství vybojoval v úvodním závodě roku 1968 v Jižní Africe. Tento triumf byl ale Clarkův poslední, během čtyřměsíční přestávky se totiž zúčastnil závodu formule 2 na Hockenheimringu, kde tragicky havaroval.

Jackie Stewart

Clarkův rekord vydržel jen do sezóny 1973, kdy jej překonal jeho kolega a přítel Jackie Stewart. Ambiciózní Skot se tehdy hnal za třetím mistrovským titulem a své rekordní 26. vítězství si vybojoval ve VC Nizozemska 1973. Bohužel, tento závod bude pamatován především kvůli tragické smrti Rogera Williamsona, který uhořel ve svém monopostu March 731.

Jackie Stewart pověsil svou přilbu na hřebík na konci roku 1973, do posledního závodu (který by byl zároveň jeho stým podnikem) ale už nenastoupil. V sobotní kvalifikaci VC USA totiž zahynul Stewartův týmový kolega François Cevert.

Trojnásobný šampion držel vítězný rekord úctyhodných 14 let. Dohromady získal 27 vítězství a dodnes je považován za jednoho z nejlepších závodníků v historii F1. Do roku 2017 byl dokonce nejúspěšnějším britským závodníkem podle počtu titulů.

Alain Prost

Na Stewartův rekord útočil svého času dokonce i Niki Lauda, ten však svou kariéru zakončil s celkovými 25 vítězstvími. Místo něj se to povedlo Francouzi Alainu Prostovi během VC Portugalska 1987. Prost získal své 28. vítězství a stal se prvním (a jediným) Francouzem, který tuto statistiku kdy vedl.

Alain Prost z formule 1 odešel po roce 1993, kdy si s Williamsem zajistil svůj čtvrtý mistrovský titul. Na překonání Fangiova rekordu nikdy nepomyslel. Celkově získal 51 vítězství. Je překvapivé, že vítězný rekord nikdy nepatřil Ayrtonu Sennovi, který je mnohými fanoušky a odborníky považován za vůbec toho nejlepšího jezdce v historii. Senna tuto příležitost nedostal především kvůli brzkému skonu – tragicky havaroval v rámci černého víkendu VC San Marina 1994.

Michael Schumacher

Posledním závodníkem, který se kdy dostal do čela vítězné tabulky, byl a dosud je Michael Schumacher. Němec zahájil v roce 2000 pětiletou šňůru úspěchů, na kterou nemůže žádný jeho fanoušek ani žádný fanoušek Ferrari zapomenout.

Především rok 2001 byl jeden z těch nejúžasnějších – Schumacher neměl žádnou konkurenci a během VC Belgie 2001 si dojel pro své 52. vítězství. Do konce své kariéry přidal dalších 39 triumfů a své působení u Ferrari završil rekordem, o jehož překonání se nikomu nemohlo ani zdát… Až do letošního roku.