Pohlednice z historie: 1950 První světový šampionát

Pohlednice z historie: 1950 První světový šampionát

V roce 1946 byl založen nejvyšší řídící orgán automobilového sportu Féderation Internationale l’Automobile, tedy FIA, která vypsala počínaje rokem 1950 mistrovství světa jezdců. Propojilo se šest tradičních Velkých cen a tak se zrodila Formule 1, kterou známe dodnes.

Závody Mistrovství světa Formule 1 byly vypsány v délce nejméně 300 km, nebo na 3 hodiny. Vozy směly mít motory o objemu maximálně 1,5 litru s použitým kompresorem, nebo maximálně 4,5 litru bez kompresoru.

Bodováno bylo 5 nejrychlejších jezdců systémem 8, 6, 4, 3, 2 a 1 bod získal jezdec s nejrychlejším kolem v závodě. Do šampionátu se započítaly pouze 4 nejlepší výsledky ze všech 7 závodů.

Kalendář sezóny 1950

Datum Název   Okruh
13.5.1950 Velká cena Velké Británie 1950 Silverstone
21.5.1950 Velká cena Monaka 1950 Monte Carlo
30.5.1950 Velká cena Indianapolis 500 1950 Indianapolis
4.6.1950 Velká cena Švýcarska 1950 Bremgarten
18.6.1950 Velká cena Belgie 1950 Spa-Francorchamps
2.7.1950 Velká cena Francie 1950 Reims
3.9.1950 Velká cena Itálie 1950 Monza 

 

Prosluněný den přivítal na okruhu Silverstone 200.000 diváků, kteří se přišli podívat na historicky první Velkou cenu Formule 1. Na start se postavilo 21 vozů. První řadu, kde stáli 4 jezdci, obsadili jezdci s vozy Alfa Romeo, z prvního místa startoval Giuseppe Farina. Na první místo se po startu dostal Luigi Fagioli, ale postupně se propadl na třetí místo za Farinu a Fangia. Fangio měl problémy s motorem a tak nakonec dojel na druhém místě před domácím Regem Parnellim. V první Velké ceně zvítězil Giuseppe Farina s vozem Alfa Romeo.

O týden později při Velké ceně Monaca bylo na startu opět 21 vozů. Kvalifikace byla rozdělena do dvou dnů, jelo se ve čtvrtek a v sobotu a startovní rošt se určoval zvláštním způsobem. První až páté místo určovaly časy ze čtvrtka a šesté a další místo určovaly časy ze soboty. Na to nejvíce doplatil Luigi Villoresi s Ferrari, který by jinak byl na druhém místě. Z prvního místa startoval Juan Manuel Fangio s vozem Alfa Romeo. V prvním kole závodu, v zatáčce Tabac o sebe škrtli Farina a González, což způsobilo hromadnou nehodu 10 jezdců. Závod vyhrál Juan Manuel Fangio s vozem Alfa Romeo.

 

 

 

 

Už za další týden se jel v Americe 34. ročník závodu 500 mil Indianapolis. Tento závod byl sice součástí seriálu Mistrovství světa, ale žádný z evropských jezdců se ho nezúčastnil, protože konstrukce jejich vozů neměla šanci na americké speciály, které jezdily pouze na amerických oválech. Zvítězil domácí Johnnie Parsons s vozem Kurtis Kraft.

Další závod nově vzniklého šamiponátu se jela Velká cena Švýcarska na okruhu Bremgarten. První řadu opět obsadili jezdci s vozy Alfa Romeo, druhou řadu jezdci s vozy Ferrari. Očekával se souboj těchto dvou značek. Po startu bylo pořadí Fangio, Farina, Ascari, Fagioli, a Villoresi. Ascarimu ve třetím kole odešla olejová pumpa a tak musel ze závodu odstoupit. Z jezdců Ferrari už pokračoval jen Villoresi, který se během závodu se dokonce dostal před Fagiolliho s Alfou. Dokonce se Villoresi dostal až za vedoucí duo na Alfách Romeo. Jenže v 9. kole začal ztrácet rychlost a pro poruchu motoru musel odstoupit i on. Giuseppe Farina si udržel vedení až do cíle, druhý dojel jeho kolega, také s Alfou Romeo, Luigi Fagioli.

Velká cena Belgie se jela jako 5. závod Mistrovství světa. na okruhu Spa-Francorchamps. A první řadu opět ovládli jezdci s vozy Alfa Romeo. Pole Position získal Giuseppe Farina. Jenže na startu zaspal a před něj se dostal Juan Manule Fangio. Během závodu se senzačně ujal vedení Rymond Sommer s privátním vozem Talbot-Lago-Talbot, jenže po pěti kolech mu začal vynechávat motor a vedení se opět ujal Farina. Motor začal zlobit i Farinu a po dalších dvou kolech se dovedení závodu dostal Fangio a vedení si udržel až do cíle závodu.

 

 

 

 

 

Do Francie přijeli jako jasní favorité jezdci Alfy Romeo, kterým se měli opět snažit alespoň trochu konkurovat vozy Ferrari. Jenže Ferrari mělo problém s přehříváním motoru a tak Ascari ani Villoresi do závodu nenastoupili. Takže jediným kdo v závodě jel s vozem Ferrari byl Angličan Peter Whitehead s privátním vozem. Farinu během závodu zlobil přívod paliva a tak zajel do boxů. Zvítězil Juan Manuel Fangio a druhý skončil Luigi Fagioli, oba s vozy Alfa Romeo. Třetí dojel Whitehead s vozem Ferrari.

Před finálovou Velkou cenou Itálie měli šanci na získání prvního titulu Mistra světa tři jezdci Alfy Romeo. Fangio s 26. body, Fagioli s 24. body a Farina s 22. body. V Monze na startovním roštu stáli 4 vozy. Tři vozy Alfy Romeo, Fangio, Farina a Ital Sanesi a jeden vůz Ferrari, tím byl Alberto Ascari. Luigi Fagioli se kvalifikoval až na pátém místě, čímž si skomplikoval boj o titul Mistra světa. Po průjezdu prvním kolem byl Ascari na druhém místě za Farinou a oba jezdci zvyšovali náskok na ostatní. Ve 14. kole se dokonce Ascari dostal před Farinu, ale po dvou kolech ho Farina opět předjel. Ascariho v jeho skvělém závodě zastavila zlomená zadní náprava. Giuseppe Farina si tak dojel pro vítězství ve Velké ceně Itálie a zároveň získal historicky první titul Mistra světa Formule 1.

 

 

 

 

 

Celkové pořadí šampionátu

P #   Jezdec   Tým Body
1 2 Giuseppe Farina Alfa Romeo 30
2 3 Luigi Fagioli Alfa Romeo 28
3 1 Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 27
4 15 Louis Rosier Talbot-Lago 13
5 40 Alberto Ascari Ferrari 11
6 1 Johnnie Parsons Kurtis Kraft 9
7 3 Bill Holland Deidt 6
8 21 Prince Bira Maserati 5
9 31 Mauri Rose Deidt 4
10 4 Reg Parnell Alfa Romeo 4
11 14 Peter Whitehead Ferrari 4
12 19 Louis Chiron Maserati 4
13 48 Dorino Serafini Ferrari 3
14 16 Philippe Etancelin Talbot-Lago 3
15 42 Raymond Sommer Ferrari 3
16 10 Robert Manzon Gordini 3
17 54 Cecil Green Kurtis Kraft 3
18 14 Yves Giraud Cabantous Talbot-Lago 3
19 34 Felice Bonetto Maserati 2
20 17 Joie Chitwood Kurtis Kraft 1
21 20 Eugene Chaboud Talbot-Lago 1
22 14 Tony Bettenhausen Deidt 1
23 61 Jimmy Jackson Kurtis Kraft 0
24 2 Jose Froilan González Maserati 0
25 44 Franco Rol Maserati 0
26 45 Dick Rathmann Watson 0
27 2 Nello Pagani Maserati 0
28 5 George Connor Lesovsky 0
29 2 Myron Fohr Marchese 0
30 22 Clemente Biondetti Ferrari 0
31 46 Consalvo Sanesi Alfa Romeo 0
32 49 Jack McGrath Kurtis Kraft 0
33 18 Johnny Claes Talbot-Lago 0
34 22 Jimmy Davies Ewing 0
35 21 Spider Webb Maserati 0
36 20 Toulo de Graffenried Maserati 0
37 77 Jackie Holmes Olson 0
38 9 Peter Walker ERA 0
39 24 Bayliss Levrett Adams 0
40 23 Sam Hanks Kurtis Kraft 0
41 8 Harry Schell Cooper 0
42 69 Duke Dinsmore Kurtis Kraft 0
43 40 Toni Branca Maserati 0
44 8 Lee Wallard Moore 0
45 7 Paul Russo Nichels 0
46 12 Bob Gerard ERA 0
47 40 Guy Mairesse Talbot-Lago 0
48 18 Duane Carter Stevens 0
49 6 David Hampshire Maserati 0
50 64 Henri Louveau Talbot-Lago 0
51 28 Paul Pietsch Maserati 0
52 55 Troy Ruttman Lesovsky 0
53 62 Johnny McDowell Kurtis Kraft 0
54 5 David Murray Maserati 0
55 81 Jerry Hoyt Kurtis Kraft 0
56 76 Jim Rathmann Wetteroth 0
57 8 Leslie Johnson ERA 0
58 28 Fred Agabashian Kurtis Kraft 0
59 38 Luigi Villoresi Ferrari 0
60 12 Maurice Trintignant Gordini 0
61 22 Pierre Levegh Talbot-Lago 0
62 98 Walt Faulkner Kurtis Kraft 0
63 26 Charles Pozzi Talbot-Lago 0
64 59 Pat Flaherty Kurtis Kraft 0
65 11 Cuth Harrison ERA 0
66 60 Piero Taruffi Alfa Romeo 0
67 15 Mack Hellings Kurtis Kraft 0
68 10 Brian Shawe Taylor Maserati 0
69 62 Franco Comotti Maserati 0
70 75 Gene Hartley Langley 0
71 23 Joe Kelly Alta 0
72 4 Walt Brown Kurtis Kraft 0
73 24 Geoff Crossley Alta 0
74 27 Walt Ader Rae 0
75 17 Eugene Martin Talbot-Lago 0
76 67 Bill Schindler Snowberger 0

 

Shrnutí sezóny 1950 – 1. část

 Shrnutí sezóny 1950 – 2. část

 

Předchozí díly tohoto serálu naleznete ZDE.

Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

Založil jsem web SvětFormule.cz v roce 1999, v té době pod jiným jménem. Formuli 1 sleduji a miluji už od druhé poloviny 70. let.

Další články autora →