Osobnosti F1: Jackie Stewart a jeho boj za bezpečnost

John Young “Jackie” Stewart se narodil ve skotském Dumbartonshiru 11. 6. 1939. Jeho otec pracoval s auty a závodil s motorkami a jeho starší bratr Jimmy jezdil s týmem Ecurie Ecosse, se kterým se stal poměrně úspěšným a dokonce odjel jednu velkou cenu formule 1. Sám Jackie kvůli neúspěchům ve škole skončil se vzděláním v patnácti letech a začal pracovat na plný úvazek v rodinné autodílně. K tomu se dal na střílení keramických holubů, v čemž byl velmi dobrý a vypracoval se až na střelce hodného Olympijských her. Jeho životní poslání na něj ale čekalo jinde.

Ještě než dostal řidičský průkaz, koupil si své první auto a ve dvaceti jedna letech začal závodit. Od jednoho zámožného klienta rodinné firmy dostal nabídku účastnit se závodů v jeho autech. Jeho matka se o něj tak bála, že jí o tom ani neřekl a do závodů vstupoval pod falešným jménem. V roce 1962 se rozhodl začít závodit profesionálně. Prvně závodil s týmem Ecurie Ecosse, kde už znali jeho bratra Jimmyho. Poté dostal pozvánku testovat vozy formule 1 na Goodwoodu, kde zajížděl podobné časy jako Bruce McLaren, dokonce i lepší. A právě tam mu nabídl místo v jeho týmu Ken Tyrrell, se kterým v roce 1963 vstoupil do formule 3.

Jen o dva roky později, v roce 1965, debutoval ve formuli 1 s týmem BRM po boku Grahama Hilla, ačkoliv měl nabídky i od týmů Lotus a Cooper. Již ve svém prvním roce se v šampionátu umístil třetí a v Monze získal své první vítězství. O tři roky později se do formule 1 rozhodl vstoupit i Ken Tyrrell, a Jackie Stewart se rozhodl připojit k jeho týmu Matra. V roce 1968 mu ještě titul mistra světa unikl, v roce 1969 však v Monze poprvé držel mistrovský pohár.

SEPT 7, 1969: Jackie Stewart wins at Monza and clinches the first of his three #F1 World Championships #OnThisDay pic.twitter.com/6PU1k9frca

— Formula 1 (@F1) September 7, 2015

Velmi se spřátelil s francouzským pilotem Francoisem Cevertem, který do formule 1 a do týmu Tyrrell vstoupil během roku 1970. Jackie ho vzal pod svá křídla a jako svého učně, odpovídal mu na všechny jeho otázky, radil mu a pomáhal mu vypilovat jeho techniku.

Jackie podruhé získal titul mistra světa v roce 1971, tři závody před koncem sezóny, a Tyrrell téhož roku získal i Pohár konstruktérů. Roku 1972 začal vítězstvím v Argentině a poté musel na chvíli přestat závodit, neboť si kvůli neustálému stresu vypěstoval žaludeční vřed. Vrátil se na Velkou cenu Francie, kterou vyhrál, a také v USA, titul však toho roku získal Emerson Fittipaldi. Téhož roku také získal Řád britského impéria.

V roce 1973 již Jackie plánoval odejít z královny motorsportu, ale snažil se to udržet v tajnosti a kromě pár vyvolených to neřekl nikomu, ani své manželce. Ta mu sice závodění ve formuli 1 nikdy nevyčítala a nepřemlouvala jej, aby s ním skončil, přesto jí ale nechtěl dávat naděje, aby v napětí odpočítávala každou Velkou cenu, která mu ještě v kariéře zbývala. Vůz pro rok 1973, Tyrrell 007, se ani jednomu z pilotů neřídil dobře a Jackie Stewart se na něm po celou sezónu snažil pracovat, aby pro příští rok tým vyvinul konzistentnější a méně nervózní vůz. Během sezóny získal i svůj třetí titul a svou poslední, dvacátou sedmou výhru ve formuli 1, na okruhu Nürburgring. „Nic mě netěší více než vyhrát na Nürburgringu, a přesto jsem se ho vždy bál. Vždy, když jsem odjíždel do Německa na Velkou cenu, zastavil jsem se na příjezdové cestě a podíval se zpět. Nikdy jsem nevěděl, zda se vrátím,“ vzpomínal skotský závodník.

“Very few racing drivers could ever claim to be a match of Francois Cevert”

Sir Jackie Stewart remembers his ill-fated protégé >> https://t.co/aokguAA6j1#ThrowbackThursday #F1 pic.twitter.com/Gj2Ql4L54x

— Formula 1 (@F1) October 11, 2018

Sezóna končila ve Watkings Glen a pro Jackieho by se jednalo o jeho stý závod. Ještě týden před závodem spolu Jackie, jeho manželka Helen a Francois Cevert strávili dovolenou na Bermudách. Během kvalifikace na Velkou cenu však Francois tragicky zemřel poté, co narazil do bariér. Smrt jeho přítele Jackieho pronásledovala po několik let, a litoval svého rozhodnutí vrátit se do boxů, místo aby zůstal po jeho boku. „Dodnes si přeji, abych s ním zůstal déle. Ale byl mrtvý. Byla to strašná nehoda, daleko horší než co se podle mě kdy v závodech formule 1 stalo. Bylo to strašné, a dodnes mě to ovlivňuje.“ Jackie Stewart se rozhodl na místě odstoupit a svůj stý závod již nikdy neabsolvoval.

Z královny motorsportu odešel s dvaceti sedmi vítězstvími a třemi mistrovskými tituly na kontě. Jeho rekord překonal až Alain Prost v roce 1987.

Ačkoliv dostával mnoho nabídek, aby se k závodění vrátil, nikdy to neudělal. Pracoval však pro společnosti jako jsou Rolex a Ford nebo jako komentátor. Objevil se i v několika reklamách, pamatovat si ho můžete například z reklamy na Heineken. V roce 1997 si vyzkoušel řídit svůj vlastní tým ve formuli 1, jménem Stewart Grand Prix. Vítězství pro ně získal Johnny Herbert na Nürburgringu v roce 1999 a poté tým odkoupil Ford, který jej přejmenoval na Jaguar.

Jackie po celý život však bojuje s neviditelným handicapem, kvůli kterému musel skončit ve škole – dyslexií. Kvůli ní si ve škole prošel šikanou od spolužáků i učitelů, byl přesouván na stále horší a horší školy, a za zklamání ho kvůli neúspěchům ve škole začali považovat i jeho rodiče. Jackie si díky tomu vypěstoval jakýsi komplex méněcennosti, ale zároveň i touhu prokázat se. V závodění však nezáleželo na tom, že nezná slova národní hymny nebo že nedokáže zarecitovat abecedu dále, než po P, a Jackie se všem prokázal svými úspěchy a talentem. Mimo formuli 1 se nyní Jackie věnuje charitativním účelům, například právě organizaci na podporu dyslexie. Jackie si na svou diagnózu musel počkat až do svých čtyřiceti let, kdy s ní byl diagnostikován i jeho syn Mark.

“Ne, neumím odříkat abecedu, ale znám nazpaměť brzdnou dráhu a na jaký stupeň řazení projet 187 zatáček na 14,7 kilometrů dlouhém okruhu v Německu. A to všechno mám dodnes uložené v hlavě. Je to hloupé nebo chytré? To se asi nikdy nedozvím.”

Aktivní je také pro organizaci Race Against Dementia, bojující za osvětu ohledně demence, kterou trpí jeho manželka Helen.

V roce 2001 byl tento trojnásobný mistr světa pasován na rytíře. Jedním z největších úspěchů je však to, jak se zasadil o bezpečnost ve formuli 1. Sám ztratil kvůli tomuto sportu spoustu přátel – Pierse Courage, Jochena Rindta, Francoise Ceverta, Jima Clarka, Grahama Hilla, Bruce McLarena… V době Jackieho Stewarta byla formule 1 jedním z nejnebezpečnějších sportů, kde piloti s každým závodem akceptovali riziko, že se již nemusí ze závodu vrátit, a právě proti tomu skotský pilot bojoval.

Boj za bezpečnost ve formuli 1

Jackieho tažení za bezpečnost v královně motorsportu začalo v roce 1966. Sezóna pro něho začala výborně a v úvodním závodě v Monaku si ukořistil první místo. Ihned v druhém závodě sezóny, v prvním kole závodu v belgickém Spa, jej čekala absurdní nehoda. „Z mého vozu se v podstatě stala raketa. Srovnal se zemí dřevorubeckou chatrč, telegrafní sloup, přeletěl osmimetrový sráz a skončil na spodní terase nějakého statku,“ vzpomínal na nehodu ve své biografii. V té době nestáli u tratě maršálové a z vraku monopostu jej tahali s nářadím vypůjčeným od diváků jeho dva jezdečtí kolegové, kteří svou Velkou cenu Belgie ukončili jen o pár metrů vedle, Graham Hill a Bob Bondurant. Jeho záchrana trvala přes dvacet minut a poté byl Jackie, promočený benzínem z vozu, přesunut do zdravotnického centra. Zatímco zde ležel s pár zlomenými kostmi a čekal, až bude odvezen sanitkou do nemocnice, rozhlížel se po podlaze, kde byly poházené nedopalky od cigaret a přemítal nad tím, že je s tím vším potřeba něco udělat. Aby toho nebylo málo, sanitka se po cestě do nemocnice ztratila.

Jackie Stewart měl plné zuby laxního přístupu k bezpečnosti formule 1 a rozhodl se zahájit boj za zlepšení podmínek. V každém rozhovoru, co mohl, se začal zasazovat o bezpečnost. GPDA (Asociace jezdců Grand Prix) požádal, aby prováděla inspekce. Na závody si přiváděl vlastní lékaře. V roce 1970 zorganizoval protest kvůli bezpečnosti na okruhu v Nürburgringu a Velká cena Německa se musela jet na okruhu v Hockenheimu. Na Zelené peklo se formule 1 vrátila příští rok a závodilo se zde až do roku 1976, než byl starý a nebezpečný okruh nahrazen novým, bezpečnějším.

„Prý jsem ze sportu odstraňoval tu romantiku, že ta bezpečnostní opatření vzala sportu tu šviháckou podívanou, kterou byl. Že prý nemám odvahu. Ale málokdo z těch kritiků kdy havaroval v rychlosti 150 mil za hodinu.“

Ačkoliv jako pilot skončil v sezóně 1973, dalších pět let působil jako prezident GPDA. Svou pozici využíval k dalšímu prosazování bezpečnosti, a postupem času si získával více a více přízně. Zasadil se o mnoho změn, bez kterých si dnes nedokážeme formuli 1 představit – traťoví maršálové s ohnivzdorným vybavením, únikové zóny, pořádné bariéry, dostupná lékařská péče nebo dokonce i odnímatelný volant. Jackie po nehodě ve Spa ve voze vždy vozil klíče, aby mohl v případě nehody odmontovat volant, neboť se bál, že by ve voze mohl opět uvíznout.

Na okruh si vozil svého vlastního doktora, ale jeho snaha o co nejlepší dostupnou lékařskou péči přímo na okruhu byla vyslyšena roku 1978, kdy Bernie Ecclestone jmenoval doktora Sida Watkinse lékařem formule 1.