SvětFormule.cz 
Blíží se výborný podnik Hockenheim Historic – Jim Clark Revival, v jehož rámci jsem se těšil mimo jiné i na setkání s jedním z mých hrdinů dětství a ikonou F1 zlatých 70. let, Jochenem Massem. Jezdcem, kterého bylo poznat podle bílé přilby s modrým pruhem (jejíž design navrhlo PR oddělení Forda, jak mi řekl).
Asi ani nevěděl, jak se jmenuji, vídali jsme se ale několikrát za rok a nebyli jsme si cizí. Pro mé články a knihy jsem byl vždy vděčný za jeho vzpomínky na Fittipladiho, Hunta, Paceho, Surteese… Jen na jedno jsem se Jochena nikdy nezeptal, protože mi to prostě připadalo netaktní: na události v Zolderu 1982, při kterých zahynul Gilles Villeneuve.
Přísahám, že jsem toto mlčení letos chtěl prolomit a s trochou odvahy jsem se tento víkend chtěl mimo jiné zeptat na to, jak Mass viděl onu tragickou srážku s Ferrariho hvězdou. Právě totiž sestavuji Kanaďanovu biografii. Nevěděl jsem, že vítěz GP Španělska 1975 již v únoru utrpěl zlý srdeční záchvat. Zpráva o jeho smrti mě opravdu dostala. Připravené Porsche 935 v měřítku 1:43, se kterým roku 1978 vyhrál s Ickxem v Silverstone a které mi měl podepsat, tedy zůstane stát na mém psacím stole…
Mass se narodil rok po válce v bavorském Dorfenu, kde ho to ale příliš nedrželo. Nikdy proto neplatil za „Bavoráka“ a nehovořil jejich dialektem. Chtěl do světa a proto hledal od sedmnácti svou budoucnost u námořnictva. Vedle toho se vrhl na automobilový sport a po vyučení automechanikem koncem šedesátých let začal závodit s cestovními vozy. V sezóně 1971 se poprvé výrazněji prosadil, když se na továrním Fordu Capri stal národním mistrem okruhových závodů. Kolínská automobilka ho od té doby vzala pod svá křídla, což bylo pro další průběh jeho velké kariéry rozhodující. Ford Massovi poté financoval nejen postup do prestižní DRM, ale i první krůčky v monopostech. Výborné výsledky v DRM, ME cestovních vozů a F3 mu zajistily kokpit v továrním surteesu formule 2. Roku 1973 v této třídě Jochena porazil pouze šampion Jean-Pierre Jarier.
Mass byl zralý pro formuli 1, kde v týmu Surtees ještě během sezóny 1973 debutoval a roku 1974 se stal stálým jezdcem „Big Johna“. Jeho výkony Forda a činitele špičkového týmu McLaren přesvědčily natolik, že ho ještě před koncem roku „převeleli“ do stáje mistrů světa.
Jochen, který vydatně sportoval a byl „kulturistou F1“, v sezóně 1975 tedy měl coby dvojka Emersona Fittipaldiho materiál, se kterým mohl přinejmenším bojovat o body. A nezklamal. Třikrát dojel třetí a když v Barceloně předčasně ukončili tragickou velkou cenu Španělska, byl Massův McLaren M23 právě ve vedení. Němec byl vyhlášen vítězem – ke svému jedinému triumfu v Grand Prix se ale nikdy zvláště nehlásil. Věděl, za jak smutných okolností ho dosáhl…
Po odchodu Fittipaldiho vycházel Mass z toho, že bude roku 1976 novou McLarenovou jedničkou, tým si ale zajistil služby Jamese Hunta. Brit se právě nacházel v době svého rozkvětu a stáj rychle dokázal stáhnout na svou stranu. Massovi zase jednou zbyla role dvojky, kterou u McLarenu hrál až do konce sezony 1977. Ovšem ne, aniž by také nedokázal poukázat na svůj talent. V Huntově stínu byl pravidelným sběratelem špičkových výsledků a i vítězství měl jednoho dne jasně před očima: díky znalosti tratě a správné taktice mu již víceméně patřil triumf při jeho domácí velké ceně na Nürburgringu roku 1976, když Laudova těžká nehoda závod v Jochenův neprospěch přerušila.
Po odchodu od McLarenu jezdil Mass ve formuli 1 již jen za přinejlepším druhořadé týmy ATS, Arrows a RAM-March, kde dokázal již jen občas zazářit (Monaco 1979 a 1980). Jeho kariéru pilota Grand Prix ukončily dvě zlé nehody v Zolderu a Le Castelletu uprostřed sportovně slabé sezony 1982.
Realista Mass se během těchto let nespoléhal jen na formuli 1. Platil za jednoho z nejlepších jezdců sportovních speciálů na světě, což pravidelně dokazoval špičkovými výsledky v DRM nebo MS prototypů. A právě na sektoru vytrvalostních závodů sportovních vozů na něj čekal na samém sklonku kariéry největší triumf, když roku 1989 vyhrál společně s mladým krajanem Manuelem Reuterem a Švédem Stanleyem Dickensem na Sauber-Mercedesu 24h v Le Mans. Současně se stal mentorem dalšího mladého krajana: Mass byl v dobách začátků Michaela Schumachera jedním z nejdůvěrnějších poradců budoucího mistra světa.
S aktivním závoděním Mass skončil v polovině devadesátých let, s radostí ale přijímal pozvání k nejrůznějším historickým podnikům na celém světě.
Právě díky takovým podnikům jsme se vídali 4-5krát za rok. Nejvíce mě dostal před rokem v Hockenheimu, když se mnou strávil celou sobotní polední přestávku a kdy jsme nemluvili jen o motorech. S radostí jsem tam pochopil, že je „jedním z nás“. Naposledy jsme se viděli na Rossfeldu před půl rokem a bylo mi velkou ctí se s tímto člověkem setkat. Vždycky…