Od snu k realitě: Komu trvala jezdecká kariéra v F1 jen pár závodů?

V seznamu se objeví pouze jezdci, kteří byli podepsáni na celou sezónu anebo náhradníci, kteří měli závodit déle než jeden závod.

Ralph Firman – 14 závodů

Irsko-britský jezdec Ralph Firman měl před vstupem do královny motorsportu slušnou kariéru, kdy koncem 90. let vyhrál Velkou cenu Macaa a v roce 2002 vyhrál šampionát formule Nippon (nyní Super Formule). Pro rok 2003 si zajistil sedačku v týmu Jordan a jako týmový kolega Giancarla Fisichelly se zúčastnil 14 závodů. Zatímco Ital ukázal své kvality vítězstvím ve Velké ceně Brazílie (třetí závod sezóny), Firman se snažil udržet tempo a teprve v pátém závodním víkendu ve Španělsku získal svůj první bod. Následně se zranil při velké havárii na Hungaroringu, když se mu při jízdě utrhlo zadní křídlo. Nahradil ho maďarský závodník Zsolt Baumgartner. Ralph Firman se vrátil na finále sezóny do Suzuky, ale v roce 2004 už v Jordanu nepokračoval.

Přešel do Le Mans a A1GP, kde závodil za Irsko, a v roce 2007 vyhrál v japonské sérii Super GT. V roce 2013 ukončil závodní kariéru.

Giorgio Pantano – 14 závodů

Italský závodník strávil léta na pomezí formule 1, kdy prošel sériemi motokár a byl označován za neuvěřitelný talent. V roce 2000 vyhrál německý šampionát formule 3 a poprvé okusil monopost F1 při testech týmu Benetton a v následujícím roce testoval McLaren. Protože se mu nepodařilo prorazit do nejvyšší kategorie, testoval v roce 2002 pro Williams a Minardi a v roce 2003 skončil třetí ve formuli 3000 s týmem Durango.

Pro rok 2004 byl připravován jako jezdec Jaguaru, ale těsně před podpisem smlouvy se tým z Milton Keynes rozhodl pro Christiana Kliena, podporovaného Red Bullem, který měl velmi štědré sponzory.

Pantanovi místo toho podal záchranné lano Jordan, ale irský tým už zdaleka nebyl tak rychlý jako před několika lety. Závodil po boku Nicka Heidfelda, který byl rychlejším ze závodní dvojice a Ital spíše okupoval poslední příčky na chvostu pole.

Timo Glock se pro osmý závod v Kanadě objevil jako náhradník za italského pilota a Němec okamžitě bodoval. Zatímco Pantano absolvoval ještě několik závodů, Glock dostal ke konci roku závodní sedačku. Giorgio Pantano později prozradil, že to bylo jeho rozhodnutí přestat závodit s Jordanem, protože pociťoval finanční stres a že Jordan upřednostňoval Heidfelda.

Stejně jako někteří další piloti na seznamu Ital následně debutoval v juniorce formule 1, která se v té době označovala jako GP2 (předchůdce formule 2) a stal se šampionem s týmem Racing Engineering v roce 2008. Cestu zpět na startovní rošt F1 už nenašel, ale pro rok 2010 byl spojován s týmem HRT.

Giorgio Pantano, Jordan-Ford EJ14, 2004 Malaysia (Sepang) #F1 pic.twitter.com/6umgXn34X3

— F1 Icons That Go Hard (@CrystalRacing) June 16, 2019

Robert Merhi – 13 závodů

Španěl se může pochlubit neobvyklým kariérním prvenstvím, protože nejdříve debutoval ve formuli 1 a až následně v juniorské formuli 2. Robert Merhi měl zkušenosti s DTM, formuli Renault 3.5 a byl testovacím pilotem Caterhamu. Pro sezónu 2015 měl smlouvu s týmem Manor Marussia. Od samého začátku však Merhi neměl rychlostí a ani dobrou formu, přičemž jeho týmový kolega Will Stevens, který byl rovněž nováček, si vedl o něco lépe. Na posledních několik závodů byl nahrazen Alexandrem Rossim a další šanci si na startovním roštu nedokázal zajistit. Španělský pilot pak v roce 2017 přešel do formule 2 jako náhradník a pro rok 2018 podepsal smlouvu s týmem MP Motorsport jako plnohodnotný jezdec. V roce 2019 byl spojován s testovací pozicí pro nejmenovaný tým formule 1, ale z toho následně sešlo. Nedávno se Robert Merhi upsal ve formuli E, kde v současnosti závodí s týmem Mahindra.

Rio Haryanto – 12 závodů

Rio Haryanto je dodnes jediným indonéským jezdcem, který kdy startoval v královně motorsportu. Postupně prošel formule BMW Pacific a jako závodník týmu DAMS si vedl slušně v GP3 a GP2. Tři sezóny strávil jako testovací jezdec týmu Virgin/Manor. Pro rok 2016 byl potvrzen jako závodní jezdec a po boku měl šampiona DTM z roku 2015 Pascala Wehrleina.

Indonésan během 12 závodů nedokázal držet krok s německým pilotem a jeho nejlepším výsledkem bylo 15. místo ve Velké ceně Monaka. Manor ho od Velké ceny Belgie nahradil Estebanem Oconem a indonéského jezdce degradoval na rezervního jezdce, protože indonéské ministerstvo mládeže a sportu mu nezaplatilo sponzorské poplatky. Platby zablokoval indonéský parlament s odvoláním na neplatné postupy ministra mládeže a sportu Imama Nahrawiho.

Přestože zůstal do jisté míry aktivním závodníkem a zúčastnil se asijských závodů Le Mans a Blancpain GT, stal se majitelem restaurace a pomáhá dohlížet na tiskařskou firmu svého otce.

Patrick Friesacher – 11 závodů

Čtrnáctiletý Rakušan Patrick Friesacher byl vůbec prvním juniorským jezdcem Red Bullu, se kterým výrobce energetických nápojů podepsal smlouvu v roce 1994, ale v roce 1997 utrpěl při havárii vážné zranění nohy, po kterém se musel znovu učit chodit.

Rakouský jezdec, který ve formuli 3000 jezdil solidně, ale nevýrazně, Red Bull na konci roku 2004 propustil, protože odmítl přestup do formule Nippon. Týmy Jordan i Minardi si však Patricka Friesachera vyhlédly a Paul Stoddart mu dal šanci během testování v Misanu.

Minardi s Friesacherem podepsalo smlouvu, ale protože mu chyběly peníze od sponzorů, dostal pouze roli třetího jezdce. Když Nicolas Kiesa podepsal smlouvu jako závodní jezdec u Minardi, musel si sám sehnat sponzorské peníze, a tak Patrick Friesacher dostal svou příležitost.

V první polovině sezóny 2005 se zúčastnil 11 závodů a získal své první body, když dojel šestý ve Velké ceně Spojených států. Kvůli neschopnosti osobních sponzorů zaplatit dohodnuté poplatky byl Friesacher po Velké ceně Velké Británie 2005 vyřazen a už nikdy nenašel cestu zpět na startovní rošt. Rakušan odmítl také návrat do GP2 po nabídce od týmu Coloni.

Robert Doornbos – 11 závodů

Nizozemský závodník Robert Doornbos, který se rozhodl pro závodní kariéru poté, co se v roce 1998 zúčastnil Velké ceny Belgie jako host Williamsu, byl v polovině roku 2005 angažován jako plnohodnotná náhrada za Patricka Friesachera v Minardi.

Nizozemec strávil konec roku 2004 jako páteční testovací jezdec Jordanu. Za Minardi se zúčastnil osmi závodů, než získal místo testovacího pilota Red Bullu pro rok 2006. Nový šéf týmu Christian Horner ho znal z dob, kdy spolu závodili ve formuli 3000.

Ke konci roku 2006, poté, co tým opustil Christian Klien, se Robert Doornbos zúčastnil tří závodů za Red Bull a zůstal v týmu jako náhradník pro sezónu 2007. Poté se objevil v závodech Champcar, IndyCar. Po skončení závodní kariéry nizozemský pilot dramaticky změnil profesní dráhu, když vstoupil do světa výroby erotických hraček a před sedmi lety založil vlastní společnost Kiiroo.

Karun Chandhok – 11 závodů

Další pilotem je uznávaný expert televize Sky Sports Karun Chandhok. Byl poněkud neznámým závodníkem GP2, když ho nový tým HRT podepsal jako jednoho ze svých pilotů pro sezónu 2010 v královně motorsportu. Tým však byl stejně špatně připraven jako sám indický pilot, protože problémy s hydraulikou v prvním víkendu Bahrajnu znamenaly, že provozuschopný monopost měl až v kvalifikaci. Karun Chandhok okamžitě po jediném kole ze závodu vypadl, ale v Austrálii se ukázal lépe, když skončil na 14. místě.

Po dalších dvou umístěních na konci startovního pole v Malajsii a Číně následovala tři odstoupení kvůli poruše zavěšení, kolizí a mechanické problémy. Pro Velkou cenu Německa byl propušteň a HRT na jeho místo dosadilo Sakona Jamamota. To mu umožnilo indickému pilotovi komentovat závodu pro BBC Radio 5, čímž odstartoval svou uznávanou kariéru ve vysílání.

V roce 2011 působil jako rezervní jezdec Lotusu, poté absolvoval několik sezón ve vytrvalostních závodech a formuli E. Je jedním ze dvou indických pilotů, kteří kdy startovali ve formuli 1.

What a night…. Nearly a 1000 F1 fans came out to chat, banter and be entertained by our show at the Regal Theatre in Perth!!

Thanks for the support 🙏🏽👌🏽🏁🏎️🇦🇺 pic.twitter.com/v1Qb6QpN6F

— Karun Chandhok (@karunchandhok) March 17, 2025

Nyck de Vries – 11 závodů

Nyck de Vries se ve formuli 1 zúčastnil 11 závodů a debutoval jako jednorázový náhradník za nemocného Alexe Albona při Velké ceně Itálie 2022. Britsko-thajský jezdec musel na operaci se slepým střevem. Jeho výkon byl vynikající, když dojel na osmém místě, a Red Bull s ním podepsal smlouvu pro rok 2023 v sesterské stáji AlphaTauri. Jeho týmový kolega byl Júki Cunoda.

Bohužel pro Nizozemce bylo od prvního dne všechno proti, protože Red Bull si o něm nikdy úplně jistý, když se původně snažil podepsat hvězdu IndyCar Coltona Hertu. Když se Nyckovi De Vriesovi nedařilo, Red Bull podnikl testování s Danielem Ricciardem, který okamžitě přesvědčil a rakouská stáj měla jasno. Australan nahradil Nizozemce a Dr. Helmut Marko následně označil podepsání Nycka de Vriese za velkou chybu.

Nyck De Vries má za sebou 11 závodů a nemá velkou naději, že by se do formule 1 ještě vrátil.

Jack Doohan – 7 závodů

Jack Doohan nahradil v Alpine Estebana Ocona a debutoval ve Velké ceně Abú Zabí 2024, kdy Francouz mohl po dohodě odejít do Haasu a testovat již v posezónních testech. Když se však Australan připravoval na svou nováčkovskou sezónu, spekulovalo se o tom, že Alpine chce nasadit Franca Colapinta. A to se po šestém závodě v letošní sezóně potvrdilo, když se Jack Doohan se po pouhých sedmi závodech jako jezdec Alpine přesunul do role rezervního jezdce a jeho místo převzal nadějný Argentinec. Jack Doohan ve formuli 1 nezískal ani bod a jeho další působení v královně motorsportu závistí na tom, jaké výsledky bude mít Franco Colapinto v následujících závodech.

Nicolas Kiesa – 5 závodů

Dánský závodník Nicolas Kiesa byl do týmu Minardi přiveden koncem roku 2003, protože tým z Faenzy potřeboval nahradit Roberta Doornbose, který přešel k Jaguaru. Předtím závodil v mezinárodní formuli 3000 a během pěti závodů u Minardi předváděl slušné výkony. Všechny závody dokončil, nejlepším výsledkem bylo 11. místo v Indianapolis.

Bez většího finančního zázemí byl však Nicolas Kiesa pro rok 2004 přehlížen. V roce 2005 byl silně spojován s místem po boku Christijana Alberse v Minardi poté, co sháněl sponzory v rodném Dánsku, ale nakonec se nedočkal – koncem roku působil jako testovací jezdec Jordanu, ale nakonec se mu již nepodařilo získat závodní sedačku ve formuli 1.

Júdži Ide – 4 závody

Japonský jezdec se musel vyrovnat s potupným odebráním superlicence FIA hned na začátku sezóny 2006, když se zúčastnil pouhých čtyř závodních víkendů a má jednu z nejkratších kariér ve formuli 1 vůbec.

Na japonské závodní scéně se mu slušně dařilo, v roce 2005 skončil druhý v kategorii formule Nippon a protože Honda hledala pro svůj sekundární projekt Super Aguri výhradně japonskou sestavu, podepsal Ide pro rok 2006 smlouvu jako týmový kolega Takumy Sata.

V 31 letech se Júdži Ide ve své nováčkovské sezóně okamžitě snažil přizpůsobit formuli 1 – nepomohla mu ani jeho nedostatečná znalost angličtiny. První tři závodní víkendy strávil více hodinami, měl neobvyklé závodní stopy a celkově se trápil s monopostem.

Dokonce i šéf týmu Aguri Suzuki, který Ideho zpočátku podporoval, musel zvýšit tlak na Japonce, aby se zlepšil, když médiím řekl, že jeho jezdec zásadně nerozumí chování svého vozu. Před svým debutem ve formuli 1 v Bahrajnu absolvoval pouze 200 testovacích kilometrů.

V Imole se však Júdži Ide stal spouštěčem vážné kolize s Christijanem Albersem – vůz nizozemského jezdce skončil převrácený ve štěrkové zóně a FIA musela rychle zasáhnout. Mezinárodní automobilová federace mu odebrala superlincenci a znemožnila mu tak závodit v královně motorsportu. Jeho krátkodobá náhrada byl Franck Montagny.

„Super Aguri potvrzuje, že FIA odebrala Júdžimu Ideovi superlicenci. V letošním roce se proto nezúčastní žádného dalšího oficiálního podniku mistrovství světa formule 1,“ uvedl tým v prohlášení před závodem na Nürburgringu.

Júdži Ide se vrátil do formule Nippon s týmem Dandelion Racing, kde zakončil rok s nulovým počtem bodů. Není překvapením, že jeho návrat do F1 se nikdy neuskutečnil.

A dramatic start to Imola's 2006 race 🤯

Thankfully Christijan Albers was unhurt after this barrel roll on the opening lap, after a tap from Yuji Ide#ImolaGP 🇮🇹 #F1 pic.twitter.com/jxU4ZhXZnE

— Formula 1 (@F1) April 12, 2021