Nehody, které změnily svět F1: Smrtelná 50. léta

Stuart Lewis-Evans

Když se Lewisovi „Pop“ Lewis-Evansovi 20. dubna 1930 v Lutonu ve Velké Británii narodil syn Stuart, bylo jasné, že i on se bude pohybovat v automobilovém prostředí. Pop byl totiž sám skvělým a respektovaným závodníkem. Po druhé světové válce, v roce 1951, začal Stuart závodit společně se svým otcem ve voze Cooper Mk IV, a poté sám pokračoval v závodech formule 3. Během svých let ve formuli 3 dosahoval skvělých výsledků a několikrát zvítězil.

Jeho manažerem byl Bernie Ecclestone, který v roce 1956 koupil automobilku Connaught a Stuartovi dal šanci postoupit do formule 1. Debutoval ve Velké ceně Monaka, kde obsadil krásné čtvrté místo, ale ani tento skvělý výsledek nedokázal zachránit Connaught, který se ocitl bez peněz. Díky Ferrari si mohl zkusit jízdu v Le Mans.

Další šance ve formuli 1 přišla vzápětí a stal se třetím pilotem týmu Vanwall, se kterým pokračoval i v sezóně 1958. Ve Velké ceně Belgie i Portugalska skončil na třetím místě, a to Vanwallu zajistilo výhru v Poháru konstruktérů. 19. října 1958 se jela Velká cena Maroka a ve 30. kole došlo na řadu nehod, kdy havaroval Olivier Gendbien, Tommy Bridger a François Picard. Jediný Bridger vyvázl bez zranění, další dva jmenování byli vážně zraněni.

Ve 42. kole ve vysoké rychlosti havaroval i Lewis-Evans. Měl zablokovanou převodovku a jeho Vanwall vzplál. Britský pilot z vozu vyvázl, ale zmaten běžel opačným směrem než tím, kde na nej čekala pomoc. Utrpěl vážné popáleniny a Tony Vandervell, která vlastnil tým Vanwall zařídil, aby byl Stuart přepraven do Británie na oddělení popálenin. Bohužel o šest dní později, 25. října 1958, zemřel a Vanwall jako projekt už dál nepokračoval.

Peter Collins

Britský pilot Peter Collins se narodil 6. listopadu 1931 v Kidderminsteru ve Worchestershiru. Jeho otec Pat byl obchodníkem s automobily a díky tomu se v Peterovi vytvořila vášeň. Začal závodit v sedmnácti letech a ukázalo se, že řízení mu opravdu není cizí. Rodiče mu koupili Cooper 500 a s ním pokračoval ve formuli 3. V roce 1952 se dostal do formule 2 do týmu HWM a se stejným týmem debutoval i ve formuli 1, konkrétně ve Velké ceně Švýcarska. Vůz ale nebyl konkurenceschopný a mnohokrát závod nedokončil.

Kromě formule 1 se v této době věnoval i ostatním automobilovým závodům, ale s jinými týmy jako například Aston Martin nebo Mercedes a vyhrál mnoho závodů. Vanwall ho v roce 1954 přesvědčil, aby v F1 závodil za jejich tým, ale startoval pouze ve dvou velkých cenách. Sezóna 1955 též nebyla jeho silnou. S vozem Maserati odstartoval do dvou závodů a nedojel ani jeden z nich. Výkony z jiných sérií ale připoutaly zrak Ferrari.

S italským týmem dokázal v sezóně 1956 skončit na celkovém třetím místě. S kolegou Juanem Manuelem Fangiem se mimo okruh spřátelil a choval k němu velký respekt. Ve Velké ceně Itálie se mohl stát mistrem světa, ale svoje Ferrari předal právě Fangiovi, který předtím ze závodu z důvodu poruchy musel odstoupit. Fangio skončil druhý a body si rozdělil s Collinsem, díky Britovi vyhrál titul mistra světa. Ferrari bylo jeho týmem i v sezóně 1957 a i přesto, že v závodě skončil dvakrát třetí, celkově skončil na osmé pozici.

Rivalita s týmovým kolegou Luigi Mussem se jenom prohlubovala, a to hlavně poté, co se Collins dohodl s dalším týmovým kolegou Mikem Hawthornem na rozdělení výhry z mistrovství. Pokud jeden vyhraje, peníze dostane i ten druhý. Do Velké ceny Německa, která se konala 3. srpna 1958 nastoupil jako vyzývatel o titul mistra světa. Jeho Ferrari se snažilo přiblížit se k Vanwallu Tonyho Brookse, ale bohužel se do zatáčky Pflantzgarten řítilo vysokou rychlostí. Z neznámého důvodu minul následující zatáčku, narazil do břehu a vůz se převrátil. Collins byl z vozu vymrštěn a narazil do jediného stromu, který stál opodál. Byl sice převezen do nemocnice, ale vědomí nikdy nenabyl, měl prasklou lebku.

Peter Collins byl také členem Ferrari Primavera neboli týmu mladých pilotů, kteří ve Scuderii Ferrari nahradili starou generaci pilotů. Bohužel na všechny tyto piloty – Luigi Musso, Alfonso Portago, Mike Hawthorn a Eugenio Castellotti, čekala smrt a vytvořila mýtus Ferrari. Mike Hawthorn po Collinsově smrti odešel z formule 1, protože chtěl žít. Tři měsíce nato zemřel při dopravní nehodě.

La elegancia, la humildad y la pura bondad se llamaba Peter Collins, piloto enorme de Fórmula 1. pic.twitter.com/GzCXHbUG17

— Xavi (@CabreraDeMar) October 19, 2018

Luigi Musso

Luigi Musso se narodil v hlavním městě Itálie 29. července 1924. Měl čtyři starší bratry a jeho otec Domenico byl zámožný italský diplomat, který dětem po své smrti v roce 1940 odkázal jmění. Jeho dva bratři Luciano a Giuseppe se taktéž oddávali závodění a Luigimu před získáním řidičského průkazu nechtěli půjčit závodní vůz. Luigi si ale koupil vlastní vůz a v roce 1950 s ním začal závodit. V roce 1953 se s vozem Maserati A6GCS zúčastnil závodu Mille Miglia, který sice nedokončil, ale jeho talentu si všiml tým Maserati a nabídl mu účast v jiných závodech. Stal se mistrem Itálie ve dvoulitrových sportovních vozech a získal vítězství v závodech do vrchu a na okruzích.

Debut ve formuli 1 si odbyl v září téhož roku. O rok později pokračoval s Maserati ve formuli 1 i v závodech na dlouhou vzdálenost, několik z nich i vyhrál. Kvůli účasti v jiných závodech se v sezóně 1954 objevil pouze ve dvou velkých cenách. V další sezóně se dostal na pódium, když ve Velké ceně Nizozemska skončil třetí a úspěchy slavil i v nemistrovských velkých cenách.

Na konci sezóny přešel do Scuderie Ferrari, kde ho v roce 1956 čekal skvělý debut. Společně s Juanem Manuelem Fangiem vyhrál Velkou cenu Argentiny, ale jeho sezóna byla kvůli nehodě v závodě na 1000 km na Nürburgiringu přerušena. Zlomil si ruku a nastoupil až do Velké ceny Německa, z ní ale musel odstoupit. U Ferrari zůstal i v sezóně 1957, a ta byla jeho nejúspěšnější – celkově skončil třetí a několikrát skončil na pódiu. Jelikož se Eugenio Castellotti zabil při testování v Modeně, byl posledním klasifikovaným italským pilotem na roštu. Začala se také projevovat jeho rivalita s Peterem Collinsem a Maxem Hawthornem, kteří stejně jako on, závodili za Ferrari v sezóně 1958. Jejich rivalita je nutila více riskovat a Musso se doslechl, že britští piloti mezi sebou měli již zmiňovanou dohodu.

6. července 1958 se konala Velká cena Francie v Remeši a Musso startoval z druhé pozice za Hawthornem. Potřeboval vyhrát více než kdy jindy, protože by mu výhra mohla pomoct vyřešit dluhy z hazardních her. V úseku Courbe du Calvaire náháněl Hawthorna, jenže jel moc rychle a narazil do obrubníku. Vůz se odrazil, vyletěl do vzduchu a poté se saltem zřítil do pole. Mussovo tělo celou dobu poletovalo nad vozem. I přes hrůzostrašnou nehodu nebyl mrtev na místě, ale stále dýchal. Zemřel po převezení do nemocnice v Remeši.

„Luigi Musso byl závodníkem mezinárodní třídy, řekl bych posledním příkladem školy pilotů dokonalého stylu, která začala u Feliceho Nazzary a Achille Varziho.“ – Enzo Ferrari. 

Alberto Ascari

Syn jednoho z nejznámějších závodníků své doby se narodil 13. července 1918 v Miláně. Alberto měl pouze sedm let, když jeho otec Antoine zahynul při nehodě ve Velké ceně Itálie v roce 1925. I přes to, že motorsport mu vzal otce, nezanevřel na něj a začal závodit na motorkách v týmu Bianchi. Netrvalo dlouho a přešel na závodní vozy. V roce 1940 se zúčastnil závodu Mille Miglia, ale závod nedokončil. Poté přišla válka a motorsport musel jít stranou.

K závodění se vrátil v roce 1947 v menších silničních závodech, kde slavil úspěchy. Společně se svým týmovým kolegou Luigim Villoresim ukazoval svůj talent ve vozech Maserati. V roce 1949 oba piloti podepsali smlouvu u Ferrari, kde vyhrál několik velkých cen. Nutno říct, že Enzo Ferrari byl přítelem jeho otce Antonia. První šampionát formule 1 odstartoval v roce 1950, ale Ferrari nebylo dostatečně silné. O rok později dokázal skončit druhý v šampionátu formule 1 a v roce 1952 vyhrál svůj první titul mistra světa.

Mistrem světa se stal i v roce 1953. Na další sezónu přešel k týmu Lancia, který měl být velmi konkurenceschopný. Vůz týmu ale nebyl připravený až do posledního závodu sezóny formule 1. Ascari strávil celý rok 1954 testováním tohoto vozu a jen občasně závodil, například za Maserati. Sezóna 1955 pro Lancii začala dobře, když se ukázalo, že dokáže konkurovat Mercedesu. Při Velké ceně Monaka rychle projel tunel a olejová skvrna z vozu Stirlinga Mosse ležící v šikaně za tunelem způsobila, že Ascari narazil do senové bariéry a skončil ve Středozemním moři. Naštěstí Ascari brzo vyplaval a byl se zlomeným nosem převezen do nemocnice.

26. května probíhalo soukromé testování Ferrari 750S na okruhu v Monze. On sám ten den neměl řídit, ale rozhodl se pár kol vyzkoušet. V zatáčce Vialone, která dnes nese jméno Ascari, jeho vůz havaroval, dvakrát se převrátil a vyletěl z tratě. Ascari utrpěl mnohočetná zranění a po chvíli zemřel. Byl uložen do společného hrobu vedle svého otce Antonia.

The first #F1 #BritishGP was the ’48 British GP, run #OnThisDay 75 years ago. It was an F1 race but not a championship F1 race because the F1 championship began in ’50. Pic: Luigi Villoresi & Alberto Ascari, 1st & 2nd for Scuderia Ambrosiana Maserati. pic.twitter.com/9XFGEIbjlM

— Matt Bishop 🏳️‍🌈 🏁 (@TheBishF1) October 2, 2023

Mario Alborghetti

Mario Alborghetti se narodil 23. října 1928 v Miláně a byl synem bohatého výrobce textilie. První zkušenosti se závoděním získal v roce 1950, když závodil ve svém Fiatu Topolino. Poté se zúčastnil závodu do vrchu Susa-Moncenisio, silničních závodů a závodů se sportovními vozy. Jeho cílem byla formule 1.

V roce 1954 pověřil Gianpaola Volpiniho a Edgidia Arzaniho, aby pro něj zkonstruovali vůz podobný designu Squalo. Konstruktéři ale koupili starší vůz Maserati 4CLT Scuderia Mialano a upravili jej. Vůz Arzani-Volpini, nebo také Scuderia Volpini, si měl odbýt debut ve Velké ceně Turína 27. března 1955, ale nebyl připraven. Jeho první jízda přišla ve Velké ceně Pau, o dva týdny později. Mario Alborghetti byl v tréninku velmi pomalý a bez zkušeností z formule 1. Kvalifikoval se až na předposledním místě a první kola závodu, který se konal 11. dubna 1955, pro něj nebyly přívětivé.

Ve dvacátém kole jej u nájezdu do zatáčky Virage de la Gare dojel Jacky Pollet. Poté přejel slaměnou bariéru a narazil do svodidel. Mladý italský pilot byl na místě mrtev, protože si zlomil krční obratle. Jeho helma, která nebyla pevně připevněna, letěla vzduchem. Při nehodě bylo ale zraněno dalších jedenáct diváků, dva dokonce kriticky. Dodnes je záhadou, co se vlastně stalo, ale některé názory tvrdí, že za nehodu může právě Pollet. Údajně Alborghettiho předjížděl zevnitř a ten byl poté nucen zrychlit. Jiné zdroje zase uvádějí, že příčinou byla Alborghettiho nezkušenost s rozdílným umístěním plynového a brzdového pedálu na voze.

Onofre Marimón

Za první smrtelnou nehodu ve formuli 1 se dá považovat nehoda Onofre Marimóna. Argentinec, který se narodil 19. prosince 1922, byl chráněncem Juana Manuela Fangia. Závodníkem byl i jeho otec Dominigo Marimón, znám pro své účasti ve vytrvalostních závodech. Onofre profesionálně začal závodit v šestadvaceti letech a bylo jasné, že má v sobě obrovský talent.

Do Evropy se přesunul v roce 1951, aby společně s Josém Froilánem Gonzálllezem závodil v Le Mans, ale snil o tom, že se přesune do formule 1. Debut se mu o několik týdnů později splnil, a to ve Velké ceně Francie v Remeši. Postupem času zlepšoval své schopnosti pilota a v roce 1953 nastoupil ve více závodních sériích. V roce 1954 podepsal u týmu Maserati a ve Velké ceně Británie dokonce porazil i svého učitele Fangia.

30. července 1954 probíhal trénink na Velkou cenu Německa na okruhu Nürburgring. Jeho týmový kolega z Maserati Stirling Moss zajel nejrychlejší čas a Marimón, který na okruhu ještě nikdy nejel, byl pod tlakem. Došel si pro radu za svým mistrem Fangiem, a ten mu řekl, ať ho pár kol následuje, aby se trať lépe naučil. V sobotu 31. července se ale rozhodl vyrazit na trať sám. U mostu Adenau nezvládl zatáčku a s vozem se zřítil z prudkého svahu. Na místě zahynul.

Bezpečnost a změny 50. let

Vozy formule 1 v 50. letech byly navrženy tak, aby byly rychlé a bezpečnost pilotů se přehlížela. Každý z nich přijal fakt, že může umřít, a to bolestivou smrtí. Jeden bezpečností prvek se zde ale přeci objevoval již od počátku formule 1. Traťoví maršálové jsou u místa nehody jako první a poté upozorňují ostatní piloty na možné nebezpečí.

Piloti nosili látkové „helmy“, které je nijak nechránily před zraněním. V roce 1952 přišly na řadu povinné korkové helmy, a ty ochranu alespoň trochu navýšily. Dnešní helmy jsou vyrobeny z materiálů pohlcující nárazy a nesou různé originální designy.

Kvůli hořlavým materiálům používaných ve vozech byly požáry velmi časté, ale kombinézy pilota nijak nechránily. Začala se proto upravovat konstrukce palivových nádrží a aby se minimalizovalo riziko popálenin, navrhovaly se nové ohnivzdorné obleky. V roce 1958 se zakázalo používání paliva na bázi alkoholu a přešlo se na komerční benzín.

Okruhy musely být upraveny tak, aby byly přehledné pro piloty a bezpečné pro diváky. Začaly se instalovat bariéry či bezpečnostní zdi. Řídící orgány formule 1 také zaváděly předpisy a normy, které bezpečnost zvyšovaly. Piloti se museli vzdělávat a začali nacvičovat vyprošťovací manévry, aby se na mimořádné situace připravili.