Nehody, které změnily svět F1: Senna a Ratzenberger

Roland Ratzenberger

Roland Ratzenberger se narodil roku 1960. Nepocházel z rodiny závodníků, jeho rodiče byli dokonce proti jeho kariéře v motorsportu. Velkou oporu ale našel ve své babičce. Ta jej v devíti letech vzala na závody do vrchu a Roland si závodění ihned zamiloval. Jakožto rodák ze Salzburgu to měl velmi blízko na okruh Salzburgring, který se otevřel právě v roce 1969 a Roland zde byl častým divákem. V šestnácti letech začal s motokárami, musel si ale najít práci, aby svůj koníček mohl financovat. Od osmnácti let začal pracovat jako mechanik ve škole Waltera Lechnera. Ten mu nabídl místo ve Formuli Ford a Ratzenberger tento šampionát vyhrál. V roce 1989 pokročil do britské Formule 3000 a od roku 1990 závodil v Japonsku, kde se skamarádil s ostatními tzv. gaidžiny (japonský název pro cizince – pozn. red.), jako například Eddiem Irvinem nebo Mikem Salou. V Japonsku také párkrát ukázal svou hrdinskou povahu. V nočním klubu zachránil před ubodáním ženu a během testování zachránil Anthony Reida, kterému se při nehodě otočilo auto vzhůru nohama a odlétla mu helma.

„Byli jsme všichni ve Fudži na velkém testování mezi závody. Chtěl jsem tam něco dokázat, ale přehnal jsem to, jel jsem k zatáčce, které se říká 100R, tam vzadu u boxů. Je to extrémně rychlá zatáčka bez únikové zóny a pokud je všechno perfektní, můžete to vzít naplno, rychlostí kolem 250 kmh. V polovině zatáčky jsem dostal, čemu se říká tank-slapper, kdy se auto stane nestabilním a začne se točit, a narazil jsem do bariéry tak tvrdě, že mi to urazilo helmu… a auto vylítlo dvacet pět stop do vzduchu a otočilo se. Přímo za mnou jel Roland, a ten musel uhnout, aby ho moje auto nerozdrtilo, když přejíždělo po trati vzhůru nohama, se mnou bez ochranné helmy. A moje hlava v rychlosti 250 km/h klouzala po silnici… Na trati byla spousta krve, a když se po nehodě usadil prach, Japonští maršálové se neobtěžovali dostat mě z auta, protože si mysleli, že jsem mrtvý. To Roland Ratzenberger a Paulo Carcasci, dvě auta zamnou, zastavili a dostali mě z auta a zavolali sanitku,“ vzpomíná Anthony Reid na svou nehodu.

Roland se ale chtěl vrátit do Evropy a příležitost přišla rovnou ve formě nabídky do formule 1, od týmu Simtek. Rolandovi už bylo 33 let, ale lepší pozdě, než-li později a podepsal smlouvu na pět závodů v sezóně 1994.

Sobota 30. 4. 1994

Bylo 30. dubna 1994 a v San Marinu piloti jeli druhou kvalifikaci toho víkendu. Všichni měli na paměti hororovou nehodu Rubense Barrichella z první kvalifikace, během které při výjezdu ze zatáčky v rychlosti kolem 250 km/h najel na obrubník, vylétl do vzduchu, v plné rychlosti narazil do bariér z pneumatik a jeho vůz skončil na zemi podvozkem nahoru. U nehody pomáhal Ayrton Senna, který vyskočil ze svého Williamsu a přišel na místo nehody, kde již Sid Watkins, doktor FIA, prováděl první pomoc. Rubens Barrichello vyvázl pouze s mírnými zraněními.

Pro Rolanda Ratzenbergera to byl teprve třetí závodní víkend v jeho kariéře ve formuli 1. Během kvalifikace se však přední křídlo jeho vozu poničilo a Roland vyjel z tratě. Nehodlal se ale smířit s takovým výsledkem a pokračoval v řízení. Přední křídlo se ale úplně ulomilo a zaklínilo se zespoda v autě. Jeho auto narazilo do bariér v plné rychlosti o síle 500 G, nejvyšší přetížení, jaké bylo kdy naměřeno. Za mrtvého byl prohlášen po příjezdu do nemocnice.

#OnThisDay in 1994, a brilliant young driver, Roland Ratzenberger, tragically lost his life. #GoneButNotForgotten pic.twitter.com/WbNmg8gghY

— McLaren (@McLarenF1) April 30, 2015

„Navždy si budu pamatovat jeho úsměv. Byl to velmi oddaný řidič a velmi poctivý jak na trati, tak mimo ni, ale je to jeho úsměv, na který mám trvalou vzpomínku. Byl závodníkem skrz naskrz; miloval a žil tímto sportem. Nikdy jsem ani jednou nelitoval, že jsem ten den na jeho počest závodil,“ vzpomíná na Rolanda Ratzenbergera jeho týmový kolega David Brabham.

Roland Ratzenberger byl prvním úmrtím během závodního víkendu od smrti Ricciarda Palettiho, který zemřel v roce 1982. Nezůstal ale posledním tragickým úmrtím na dlouho. O den později jej následoval Ayrton Senna.

Ayrton Senna

Ayrton Senna da Silva byl trojnásobným mistrem formule 1. Narodil se roku 1960 do bohaté rodiny, a vášeň pro závodění v sobě nalezl už jako malý kluk. Sledoval formuli 1 a ve čtyřech letech dostal od svého otce mini motokáru. Ve třinácti letech poprvé závodil v motokárách a ihned vyhrál. V roce 1981 debutoval v britské formuli Ford 1600. Nemohl ihned vstoupit do formule 3, vstoupil tedy do týmu Rushen Green Racing ve formuli Ford 2000. Ve formuli 3 debutoval na konci sezóny 1982 s týmem West Surrey Racing, a zůstal s nimi i přes sezónu 1983.

Do formule 1 vstoupil s týmem Toleman v roce 1984. Původně podepsal smlouvu na tři roky, pro rok 1985 se ale vyplatil a připojil se k týmu Lotus. Ukázalo se, že se jednalo o dobré rozhodnutí – měl výbornou sezónu a v šampionátu skončil čtvrtý. Roku 1988 přešel k McLarenu, kde měl za týmového kolegu Alaina Prosta, a toto spojení vyústilo v jednu z nejlegendárnějších rivalit královny motorsportu. Spolu dominovali sezóně a vyhráli patnáct ze šestnácti závodů. Ayrton Senna toho roku poprvé obdržel mistrovský pohár. Vztahy mezi ním a jeho týmovým kolegou se neustále zhoršovaly a korunu tomu nasadilo rozhodnutí o mistrovství roku 1989 v japonské Suzuce. Prost vedl nad Sennou o pouhých šestnáct bodů a Senna potřeboval udělat vše pro to, aby mistrovský pohár vyhrál. Oba kolidovali v šikaně, Sennovi se podařilo vrátit na trať, vyměnit poničený nos auta a závod vyhrát. Byl za to ale kontroverzně diskvalifikován a pohár připadl Prostovi.

Alain Prost od příští sezóny pokračoval s Ferrari. V sezóně 1990 se znovu srazili v japonské Suzuce – jejich role byly obrácené, pohár vedl Senna a potřeboval si náskok udržet. Po startu proto jednoduše najel do Prostova vozu a za poměrně kontroverzních okolností získal ten rok pohár on. Získal ho i o rok později v roce 1991. Na rok 1994 nahradil Prosta v týmu Williams. „Chci žít naplno, velmi intenzivně. Nikdy bych nechtěl žít napůl, trpět nemocí nebo zraněním. Pokud bych měl mít někdy nehodu, ve které přijdu o život, doufám, že to bude okamžité,“ prohlásil na začátku roku Senna ohledně své budoucnosti.

Neděle 1. 5. 1994

Ayrton Senna přijel do Imoly bez jediného bodu, zatímco vedoucí Michael Schumacher měl maximální zisk 20 bodů za 2 vítězství. Brazilčan nutně potřeboval stáhnout ztrátu na Němce a tak prohlásil, že pro něj začíná sezóna až v Imole, kde se kvalifikoval na pole position. Náladu v neděli ale zkalily události předchozích dvou dnů, nehoda Rubense Barrichella a Rolanda Ratzenbergera. Ayrton Senna byl přítomný u obou nehod.

Osudného rána navštívil místo Ratzenbergerovy havárie, a za to se dostal do sporu s vedením závodu. Během porady jezdců vyjádřil znepokojení nad přítomností rychlostního vozu během formovacího kola, které bylo na trati kvůli propagaci nejnovějšího Porsche 911. Poté se sešel s ostatními jezdci, aby jednali o znovuzaložení dvanáct let neaktivní Asociace jezdců Grand Prix (GPDA).

Závod začal v duchu celého víkendu katastrofou – po rozsvícení zelených světel se srazil Lotus Pedra Lamyho a stojící Benetton Jyrkiho Järvilehta. Všude se rozlétly trosky z aut, které zranily jednoho policistu a osm přihlížejících. Na trať se vydal safety car, který po pěti kolech zajel do boxů, a závod mohl pokračovat.

Ayrton Senna dokázal po startu udržet Michaela Schumachera za sebou a vedl závod. Brazilčan tlačil svůj monopost na limit jeho možností, ale hned v šestém kole havaroval v zatáčce Tamburello, kdy jeho vůz opustil trať a narazil do nechráněné betonové bariéry. Podle telemetrie vjel do zatáčky rychlostí 309 km/h, prudce zabrzdil, dvakrát podřadil a do bariéry narazil v rychlosti 211 km/h. Náraz utrhl nos auta a pravé přední kolo, které vystřelilo, vlétlo do kokpitu a zasáhlo Sennovu přilbu. Náraz odrazil jeho hlavu dozadu proti opěrce a způsobil zlomeniny lebky. Kus zavěšení, připevněný ke kolu, částečně prorazil jeho přilbu a způsobil poranění hlavy a zubatý kus prorazil hledí přilby přímo nad jeho pravým okem. Všechna tato zranění by byla sama o sobě smrtelná. Michael Schumacher nehodu trojnásobného mistra světa popsal slovy: „Ayrtonův monopost byl velmi nervózní v té zatáčce (Tamburello – pozn. red.). Mohl jsem vidět, že monopost byl hodně nízko a málem to neudržel na trati. V dalším kole na stejném místě to ztratil. Auto se dotklo tratě, lehce se vytočilo a ztratil to. Vypadalo to na nebezpečný náraz, ale neměl jsem pocit, že to bylo jakkoliv podobné tomu, co se stalo Ratzenbergerovi.“

Senna ihned po nehodě lehce pohnul hlavou, což vzbudilo naděje. Prvně na místo doběhli hasiči, museli však počkat na lékaře, kteří přišli o pár minut později. Sid Watkins provedl urgentní tracheotomii, aby zajistil dýchací cesty, zastavil krvácení, podal transfuzi a znehybnil krční oblast. Brazilec byl převezen do nemocnice Maggiore, kde ho lékaři převezli na jednotku intenzivní péče. Kolem třetí hodiny odpoledne mu přestalo bít srdce a lékaři ho museli oživovat. V 18:37 pokusy o oživování vzdali.

V Brazílii byl vyhlášen třídenní národní smutek. Sennovo tělo bylo převezeno do Brazílie a byl pohřben pátého května. Jeho pohřeb byl vysílaný živě v brazilské televizi. Rakev mimo jiné nesl i Alain Prost. „Ayrton nebyl obyčejným člověkem. Byl vlastně mnohem větším člověkem mimo auto než v něm,“ prohlásil o něm po smrti Frank Williams.

Adrian Newey, který v té době pracoval pro tým Williams, se o jeho smrti otevřel ve své autobiografii Jak postavit monopost F1. Za jeho smrt částečně přebral zodpovědnost a cítí za ni vinu. Monopost byl od začátku roku nestabilní a novinky, které měly pomoci, měly přijít až po Imole. „Zkazil jsem přechod z aktivního odpružení zpět na pasivní a navrhl jsem aerodynamicky nestabilní vůz, se kterým se Ayrton pokoušel dělat věci, kterých vůz nebyl schopen,“ píše ve své knize. Jednou z příčin Sennovy nehody mohla být ztráta tlaku v pneumatikách od propíchnutí z trosek na trati, kvůli kterému se držel vůz po zajetí safety caru při zemi, což mohlo způsobit nepříjemné poskakování při jakémkoliv hrbolku na trati a ztrátu přilnavosti. Během víkendu také inženýr posunoval Ayrtonovi volant a jednou z příčin nehody mohl být poškozený sloupek řízení. „Zda měl nebo neměl propíchnutou pneumatiku, to, že jel po vnitřní straně, rychlejší ale hrbolatější, v autě, které bylo aerodynamicky nestabilní způsobilo, že vůz byl těžko ovladatelný i pro něho.“

I will always remember this day! 24 years ago I can’t believe. pic.twitter.com/r4kpPNPAsD

— Alain Prost (@Prost_official) May 1, 2018

Jak se po jejich smrti změnil svět formule 1

Události v Imole přinutily všechny zamyslet se nad bezpečností ve formuli 1, a v následujících letech byla implementována mnohá opatřením, které pomáhají chránit nejen piloty, ale například i traťové maršály a diváky.

Ihned po Imole se začaly prozkoumávat nejnebezpečnější zatáčky na tratích, a to v mnoha případech vedlo ke změně tratí nebo vybudování nových únikových zón. Vysokorychlostní zatáčky bez únikových zón, které stály Ayrtona Sennu a Ronalda Ratzenbergera život, se již nevyskytují. Než jsou tratě zařazeny do kalendáře, podstupují mnohem přísnější kontroly a testy. Nejvýznamnější změnou bezpečnosti na trati jsou například plastové bariéry Tecpro. Zavedena byla nejvyšší rychlost v pitlane.

Co se týče monopostů, FIA úzce spolupracuje s inženýry a neustále jsou zaváděny stále přísnější opatření. Dnešní vozy mají nárazové konstrukce vpředu, vzadu i na bocích, pevnější obruče proti převrácení a uchycení kol, které zabraňuje tomu, aby kola při nehodě odlétla pryč. Každý vůz má také v monokoku jakousi černou skříňku – Accident Data Recorder, Záznamník dat o nehodách, který byl zaveden roku 1997. Analyzuje data ze senzorů vozu a akcelometrů, a FIA jej může využívat právě jako černé skříňky v letadlech ke zpětné analýze nehod. Pokud nehoda přesáhne sílu 18g, rozsvítí se při nehodě na vrchu kokpitu LED světélko, které maršálům indikuje závažnost nehody, a umožňuje jim přijmout příslušná opatření během pomoci.

Změnou si prošla i výbava pilotů. V roce 2003 byl zaveden systém HANS (Head and Neck Support) – opěrka hlavy a krku. Je připojen k zadní části helmy a leží na ramenou jezdce, a zároveň je připojen k vnitřku kokpitu vedle úchytu bezpečnostního pásu. Zabraňuje náhlým a nadměrným pohybům hlavy během nehod. V roce 2004 byla zavedena nová helma, která je mnohem lehčí a silnější než helmy z minulosti. Dnešní helmy jsou vyrobeny z uhlíkových vláken, kevlaru a polyethenu a jsou odolné vůči ohni.

Michael Schumacher, který v roce 1994 titul vyhrál, jej věnoval Ayrtonu Sennovi. V témže roce byla také obnovena GPDA, a je aktivní dodnes.