Nehody, které změnily svět F1: Niki Lauda

Nehody, které změnily svět F1: Niki Lauda

Snad neexistuje fanoušek formule 1, který by neznal legendární jméno Niki Lauda. Červená kšiltovka se stala jeho poznávacím znamením, stejně tak jeho vzhled dal za vznik přezdívce Krysa. Jeho nehoda na Nürburgringu v roce 1976 a rivalita s Jamesem Huntem posloužily jako inspirace pro film Rivalové.

Niki Lauda 1949–2019

Andreas Nikolaus Lauda přišel na svět 22. února 1949 ve Vídni. Malý Niki se narodil do velmi bohaté vídeňské rodiny, která ho odmalička vychovávala k tomu, aby se orientoval ve světě byznysu. Niki snil o tom, že bude závodníkem, ale rodina s jeho smýšlením nesouhlasila. Tedy ze začátku si o jeho koníčku nic nemyslela, Niki dokázal řídit auta ve dvanácti letech a ve čtrnácti si dokázal sám vydělat peníze na starý Volkswagen. Závodit začal na konci 60. let, kdy se účastnil závodů s vozy Mini. Tehdy si rodina uvědomila, že Niki s podnikáním nechce mít nic společného a byla proti. Jeho otec Ernst-Peter si totiž myslel, že by závoděním mohl poškodit dobré jméno významné rodiny. Niki se ale nevzdal, odešel z vysoké školy a rozhodl se svůj sen financovat sám – bral si půjčky od rakouských bank.

Brzy začal závodit ve formuli Vee, v sériích se soukromými vozy Porche a Chevron a v roce 1970 ho čekala formule 3, kde se potkal s Jamesem Huntem. Dluhy rostly, ale jeho výkony se čím dál více zlepšovaly. O rok později si vzal další půjčku krytou životní pojistkou, která mu zajistila místo ve formuli 2, a to u týmu March. V roce 1972 debutoval ve formuli 1 se stejným týmem, ale March měl katastrofální sezónu a Lauda nebyl schopen ukázat své řidičské schopnosti. Další půjčka pro něj byla logickým řešením, protože mu zajistila místo u jiného týmu. Tím týmem byl BRM, kde všem dokazoval, že je rychlý, bohužel vůz nebyl vyhovující a neměl dostatečný výkon. Velká cena Monaka v roce 1973 ale zvedla popularitu rakouského pilota. Lauda se držel na třetí pozici, ale kvůli poruše převodovky musel odstoupit. BRM mu nabídlo smlouvu na další dva roky. I přes její podpis se z ní později vykoupil, protože Enzo Ferrari mu nabídl místo ve svém týmu. Niki Lauda byl schopen zaplatit své dluhy, jenže po prvním testu Ferrari 312 v roce 1974 Enzovi oznámil, že jeho vůz je na nic (ve skutečnosti použil mnohem vulgárnější popis), byl ale ochotný z něj udělat pořádný závodní vůz.

I přes to, že mu média dala přezdívku „Počítač“, protože vystupoval chladně a vše propočítával, dopouštěl se chyb. Poučil se a ve Španělsku získal své první vítězství ve formuli 1. Následně vyhrál i v Nizozemsku. Mistrem světa se stal v roce 1975 a pro Ferrari to znamenalo vítězství po více než deseti letech. Sezóna 1976 pro Laudu začala skvěle, ale objevil se zde nový velmi rychlý pilot, James Hunt.

Nürburgring

Niki Lauda týden před Velkou cenou Německa vyzval ostatní piloty, aby se závod nejel, protože 23 kilometrů dlouhý okruh byl nebezpečný i tím, že na něm chyběli organizátoři a hasiči. Vozy formule 1 v té době nebyly bezpečné a požárního vybavení byl nedostatek. Piloti ale hlasovali pro to, aby se závod jel. 1. srpna 1976 došlo k jeho startu, který byl odložen a část okruhu byla mokrá. Niki Lauda startoval na pneumatikách do mokra a v průběhu prvního kola se propadl dozadu.

Ve druhém kole přezul na suchou sadu a snažil se dohnat ztracený čas, ale před zatáčkou Bergwerk Laudovo Ferrari vyjelo z trati, vrazilo do svodidel a začalo hořet. Vyhnout se mu dokázal Guy Edwards, ale monopost Bretta Lungera do něj narazil a přišla řetězová reakce, kdy do Lungera narazil Harald Ertl. Všichni tito piloti zastavili a snažili se pomoct Laudovi, který byl uvězněn v plamenech. Na pomoc se vydal i pilot Arturo Merzario a jeden z traťových maršálů. Společně se vrhli do plamenů a vytáhli doutnající tělo Nikiho Laudy. V plamenech strávil pětapadesát sekund.

Byl vrtulníkem převezen do nemocnice v Koblenzi a poté přepraven na nejmodernější popáleninové oddělení na klinice v Ludwigshafenu. Utrpěl popáleniny prvního až třetího stupně na hlavě, zápěstí, měl několik zlomenin a kvůli vdechování toxických zplodin z plamenů měl popálené plíce. Přišel o většinu pravého ucha, vlasy, obočí a oční pravé víčko. V nemocnici bojoval o život, upadl do kómatu a od kněze dostal poslední pomazání. I přes všechno přežil. „Pořád jsem si říkal, že když to chce udělat, tak je to v pořádku. Já to ale nevzdám,“ řekl o příchodu kněze.

Den po nehodě Ferrari našlo náhradního pilota Carlose Reutemanna, a to Laudu rozčílilo. Byl odhodlán se vrátit zpět do vozu formule 1 a chtěl si udržet i titul mistra světa. Na začátku září se vrátil zpět, aby testoval vůz ve Fioranu. „Byl to pohled, který nikdy v životě nezapomenu. Niki přijel do Fiorana svým letadlem, kterým zřejmě sám přiletěl do Boloně. Byl tak bledý, měl jizvy, přišel o vlasy, nemohl zavřít oči. Byl jako duch,“ vzpomínal manažer týmu Ferrari Daniele Audetto. „Byl velmi klidný, velmi klidný, velmi odhodlaný. Šel do kanceláře ve Fioranu pro kombinézu, která mu byla hodně velká, protože zhubl 10 kilo.“ Niki Lauda i tak málem zlomil rekord nejrychlejšího kola ve Fioranu.

Závodil ve Velké ceně Itálie, kde skončil na čtvrtém místě. Zranění mu způsobovalo obrovské bolesti a obvazy na jeho hlavě byly od krve. Jackie Stewart jeho přítomnost v závodu označil za nejodvážnější návrat v historii sportu. Aby neukazoval své znetvoření, začal nosit jeho slavnou červenou kšiltovku, kterou pronajímal sponzorům. O titul mistra světa téhož roku bojoval s Jamesem Huntem v Japonsku na okruhu Fudži. Rozhodl se ze závodu odstoupit, protože dle něj bylo velmi nebezpečné závodit za prudkého deště. Mistrem světa se stal James Hunt a Nikiho označil za statečného.

Za záchranu poděkoval pilotům, kteří ho z plamenů vytáhli a Merzariovi věnoval zlaté rolexky, které dostal za pole position ve Velké ceně Monaka 1976. „V podstatě se mě snažili z vozu dostat dva nebo tři piloti, ale jeden z nich byl Arturo Merzario, ten Ital, který tam také musel na místě zastavit, protože jsem zablokoval silnici a on opravdu sám přišel do vozu a uvolnil mi bezpečnostní pás a pak mě vytáhl ven. Bylo to neuvěřitelné, jak to udělal, a já jsem ho potom potkal a říkal jsem mu: Jak jsi to udělal?! On na to: Upřímně řečeno, já nevím, ale rozepnout ti bezpečnostní pás bylo tak těžké, protože jsi na něj strašně tlačil, a když se rozepnul, tak jsem tě dostal z vozu jako pírko.“

Změny po nehodě a Laudova kariéra

Bezpečnostní standardy před nehodou nebyly tak přísné, a právě jeho nehoda zdůraznila potřebu je zlepšit. Bezpečnostní protokoly byly přehodnoceny, stejně tak i konstrukce vozů. Jedním z problému u nehody byla helma. Niki Lauda si vzal helmu, která byla upravená a byla mu velká, při havárii proto odletěla. Plameny ho tak snadno popálily. FIA zavedla nové bezpečnostní normy na helmy a nehoda vedla k pokroku v konstrukci a používaných materiálech v helmách pilotů. Okruh Nürburgring musel být upraven a zmodernizován. Vynechala se část Nordschleife a vytvořil se nový okruh pro formuli 1 o délce 4,5 km.

Velký problém byl i přílet vrtulníku. Jediný vrtulník se nacházel v boxech a trvalo mu šest minut se dostat na místo Laudovy nehody. Nové předpisy určily, že vrtulník a další záchranná vozidla musí být u místa nehody do jedné minuty. Lékařské vybavení bylo vylepšeno a lékařské týmy prošly školením. Informovanost pilotů před závodem se zvýšila a nehoda je podnítila k tomu, aby brali bezpečnost vážně. V Laudově voze praskla palivová nádrž, což vedlo k požáru. Konstrukce vozů, a hlavně palivové nádrže musela být upravena a musela být lépe chráněna. Upravena byla i nárazová konstrukce nebo konstrukce kokpitu.

Když Niki Lauda odstoupil z Velké ceny Japonska a nechal si vzít titul, Enzo Ferrari jej chtěl nahradit, což Laudu rozzlobilo. V roce 1977 vyhrál další titul a na poslední dva závody sezóny nenastoupil a oznámil Ferrari, že odchází k týmu Brabham od Bernieho Ecclestonea. Enzo Ferrari jej označil za zrádce. S Brabhamem skončil dvakrát na prvním místě v závodě a v Poháru jezdců 1978 skončil čtvrtý. Další rok už vůz nebyl konkurenceschopný a Lauda se rozhodl odejít z formule 1, aby založil vlastní leteckou společnost – Lauda Air.

V roce 1982 ale přišel jeho návrat, tentokrát s McLarenem, se kterým podepsal nejlukrativnější smlouvu za pět milionů dolarů. Prý vše bral za jeho osobnost, za služby jako pilota chtěl pouhý dolar. Třetí titul mistra světa získal v roce 1984 a poslední vítězství získal na Velké ceně Nizozemska v roce 1985. V tom samém roce se rozhodl ukončit svoji kariéru pilota formule 1, ale v královně motorsportu zůstal. V průběhu let byl poradcem Ferrari, šéfem týmu Jaguar, televizním komentátorem, ale hlavně se stal nevýkonným předsedou týmu Mercedes a jejich poradcem. Byl to právě on, kdo do týmu přivedl Lewise Hamiltona. Za svůj život byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti. On a James Hunt zůstali přáteli až do Huntovy smrti v roce 1993. James byl pro mě tou nejcharismatičtější osobností, která kdy ve formuli 1 byla.“

Téměř smrtelná nehoda měla za následek doživotní problémy se zdravím. Podstoupil transplantaci ledvin i plic, ale jeho stav se zhoršoval. Kvůli problémům s ledvinami musel podstupovat dialýzu. 20. května 2019 zemřel ve spánku obklopen svojí rodinou. Formulový svět mu vzdal holt na Velké ceně Monaka, která se konala šest dní po jeho smrti. Piloti, fanoušci a týmy na jeho počest nosili červené kšiltovky, Mercedes si na halo nechal napsat „Niki chybíš nám,“ a Lewis Hamilton i Sebastian Vettel si nechali vytvořit speciální helmy jako památku na legendárního pilota formule 1.

Pohřeb se konal ve Vídni v Katedrále svatého Štěpána a zúčastnilo se jej mnoho předních osobností z formule 1, piloti nebo rakouští politici. Byl pohřben na hřbitově Heiligenstädter Friedhof ve své Ferrari kombinéze z let 1974 až 1977.

„Závod není vyhrán, dokud neskončí.“ – Niki Lauda

Zdroje článku:

Redakce SvětFormule.cz (Helena Chovancová)
Sdílejte na:
Zavřít