Jak vzniklo logo legendární značky Ferrari?

Když si pětadvacetiletý závodník sundal své brýle, myslel jen na to, že dostane trofej za Velkou cenu Circuito del Savio, která se jela v roce 1923 v severní Itálii. Jeho první vítězství za volantem.

Vítěznou trofej mu předala komtesa Paolina Biancoli, matka pilota z první světové války Francesca Baraccy, uctívaného italského válečného hrdiny, který padl v boji v roce 1918.

Co přesně při předávání ceny zaznělo, už dávno odnesl čas, co ovšem známé je, že komtesa vyzvala mladého závodníka, aby přijal symbol, kterým se proslavil dvouplošník jejího syna, a ujistila ho, že mu v závodění přinese štěstí.

Tímto symbolem byl právě vzpínající se černý hřebec. A tak, když o čtyřiadvacet let později stejný závodník založil Ferrari, měl první vůz ve svém znaku charakteristického vzpínajícího se koně. Zdobil, dnes již legendární vůz, 125 S, který vyjel z bran maranellské továrny v roce 1947 a poprvé závodil v květnu téhož roku v Piacenze.

V roce 1945, kdy Enzo Ferrari začal zakládat vlastní továrnu, byl rozhodnut, že nová společnost bude mít charakteristický znak. Pravděpodobně existovalo několik vlastních návrhů. Ale Enzo, který byl vždy perfekcionistou, vyhledal v Miláně jednoho z největších italských uměleckých rytců dvacátého století, Eligia Gerosu.

Jejich cesty se nepochybně zkřížily již v době, kdy Enzo závodil za Alfu Romeo, pro kterou Gerosova firma dodávala smaltované odznaky. Oba muži navíc sdíleli obdiv k Baraccovi – sám Gerosa založil Baraccovu asociaci, aby udržoval památku pilota při životě. Gerosa již pro asociaci použil Baraccův symbol černého koně, kterému dal obrácený ocas.

V roce 1949 Gerosovu společnost převzala společnost O.M.E.A. – Officine Meccaniche E Artistiche – vlastněná milánskou rodinou Candiani, v níž slavný návrhář stále působil. Archivy společnosti O.M.E.A. dnes odhalují, jak úzká byla spolupráce mezi Ferrari a Gerosou, který zemřel v roce 1978, a obsahují fascinující důkazy o vývoji toho, co se později stalo slavným firemním logem Ferrari.

Současný předseda společnosti, Emilio Candiani, si dobře pamatuje na Enzovy návštěvy v dílně a na mnohé obědy se zakladatelem Ferrari v restauraci „Il Cavallino“ v Maranellu, které spolu během třicetileté spolupráce sdíleli.

Jedním z klíčových archivních dokumentů je Gerosův náčrtek, jehož jemné ručně kreslené detaily mají zřetelně da Vinciovský aspekt. V pravém dolním rohu Enzo připsal svůj osobní pokyn: „Invertire il cavallo“ – v překladu „otoč koně“, což zachycuje okamžik, kdy se zárodek symbolu začal obracet doleva, jak se nyní objevuje na silnicích a závodních tratích po celém světě.

„Vývojem designu se kůň postupně zeštíhloval a stával se elegantnějším,“ vysvětluje místopředseda představenstva společnosti, Luigi Candiani, Emiliův syn. „Odklonil se od dřívějšího, mnohem zavalitějšího koně, dalo by se říci verze ‚Romagnolo‘.“

Pozadí vznikajícího odznaku totiž záměrně získalo výraznou zářivě žlutou barvu, aby se spojilo s oficiální barvou nedaleké Modeny. „Ale hlavně to byly Enzovy nápady,“ vzpomíná dnes Emilio Candiani.

Například raný návrh znaku 125 S zobrazoval tři zakřivené linie v horní části v italských národních barvách. „Ale vzpomínám si, že Enzo řekl Gerosovi: ‚Ne, nechci křivky, připomínají mi Bugatti. Chci rovné linie!“

© Ferrari

Také obličej koně postupně získával rysy. „V jednu chvíli Enzo chtěl, aby kopyto bylo ve vzduchu a nespočívalo na nápisu. Požadoval po Gerosovi: ‚me la faccia che voli‘ – udělej ho tak, aby letěl‘,“ směje se Emilio.

Před historickou dílnou v milánské ulici Via Albani je nyní umístěna pamětní deska, která připomíná tyto talentované řemeslníky. Vlastní kariéra Emilia Candianiho byla oceněna čestným titulem „Cavaliere“ – rytíř průmyslu.

Candiani sdělil: „Z naší strany jsme velmi hrdí na to, že jsme přispěli k jednomu z nejslavnějších symbolů na světě. A je to celoitalský příběh. Enzo jako člověk byl vždy velmi profesionální, dobře připravený. To, co si o něm pamatuji, bylo, jak moc svému projektu věřil. Bylo to dojemné. A vždycky se díval dopředu.“