Ohlédnutí za sezonou I: Vyrovnaný souboj na špičce, japonská tragikomedie neskočila

Do sezóny 2017 jsme vstupovali s nadějí na vyrovnanější závody, a to se také stalo. K tomu prošla technická pravidla razantní úpravou, díky kterým auta zrychlila a působila agresivněji. Nejen, že jsou vozy samotné širší, ale také „ztloustly“ pneumatiky a přibyla nová sada, fialově označené ultrasofty.

Letošní sezóna byla také o něco speciálnější, jelikož v celkové klasifikaci je celkem 23 jezdců. Ve třech týmech dostali možnost nastoupit do závodů jejich rezervní jezdci. Jedná se o McLaren, Sauber a Williams. A Toro Rosso dokonce nasadilo krátce po sobě rovnou dvě nové tváře.

Mercedes našel konečně soupeře, ale…

Mercedes vstupoval do sezóny v čele s Lewisem Hamiltonem opět v roli favorita. Německá stáj se však dostala po konci loňské sezóny do poměrně prekérní situace, kterou vytvořil svým nečekaným odchodem tehdy novopečený šampion Nico Rosberg. Náhle se tak ocitli s jedním volným místem… a co teď?

Tak rozhodili sítě. S místem byl spojován junior Mercedesu Pascal Wehrlein, avšak požadavkem bylo, že dotyčný musí mít dostatek zkušeností, což tento mladík tehdy neměl.

Nakonec získali po dohodě s Williamsem Valtteriho Bottase. Finský závodník se relativně rychle v týmu zabydlel, což potvrdil nejrychlejším časem v kvalifikaci již ve třetím klání sezony, na okruhu v Bahrajnu. A o dva týdny později si v ruském Soči připsal svůj první triumf ve Formuli 1.

Skvělé výkony prokazoval i nadále. V Rakousku si svoji poleposition ubránil a dojel si po další vítězství. Jenže po letní přestávce jakoby ztratil šťávu a za Hamiltonem zaostával. Startem z polposition do Velké ceny Brazílie si trochu spravil chuť.

Nicméně nesmíme zapomenout na to, že jinak bezchybný Brit zabořil svůj monopost do bariéry už v prvním ostrém kole. Z kvalifikace se tedy vyprovodil sám a zůstal bez času, a to otevřelo cestu Bottasovi k jejímu zisku, kterou však získal jen o fous před Sebastianem Vettelem, přesně o nepatrných 38 tisícin.

... ale soupeř se o finálový boj o titul připravil sám…

Tím zmiňovaným soupeřem bylo Ferrari, které všechny navodilo na tuto domněnku díky vydařeným předsezonním testům. A ty nelhaly. V Maranellu se opravdu dokázali vyhrabat z bídné formy z let předchozích. První místo Sebastiana Vettela v úvodním podniku sezony v Austrálii budiž toho důkazem. Další vítězství zaznamenala tradiční stáj v Bahrajnu, Monaku a Maďarsku. Poté následovalo dlouhé „období sucha“, než přišel triumf v předposledním klání na brazilském Interlagosu, kde skvělou formu podtrhl svým třetím místem Räikkönen. V této sezóně získali Italové „double“ hned pětkrát.

Vettel byl dokonce nějakou dobu lídrem šampionátu a i tým měl konečně reálnou šanci na zisk titulu. To by však nesměla přijít smolná asijská část, ve které Ferrari spáchalo „titulovou sebevraždu“.

V Singapuru po nešťastné kolizi s Vestappenem a Räikkönenem skončil jak on, tak i Fin. O dva týdny později v Malajsii následovala další tvrdá rána, a to v podání selhání turba na Räikkönenově SF70-H. Do závodu ani neodstartoval. A v Japonsku si musel hořkou pilulku spolknout zase Vettel. Scénář identický s tím z Malajsie. Mechaniky Ferrari se to na startovním roštu jen hemžilo, když snažili se vyřešit problémy se svíčkou. Němec sice odstartoval, avšak po prvním kole musel odstoupit. Tímto byly prakticky pohřbeny šance na zisk titulu, ať už toho mezi konstruktéry nebo mezi jezdci.

V dalším závodě na okruhu Amerik v Austinu se ze čtvrtého titulu v řadě radoval Mercedes a Mexiku se stal Hamilton nejúspěšnějším pilotem F1 v britské historii, když si pojistil svůj čtvrtý titul.

Vrátíme se ještě k Ferrari a jeho druhému jezdci, Kimimu Räikkönenovi. Byť měl 38 letý rodák z finského Espoo několik světlých chvilek, jako například monacká poleposition, tak týmovému kolegovi Vettelovi většinou nestačil. Ovšem kdyby už byl za zenitem, jak někteří tvrdí, tak by s ním Ferrari neprodloužilo a poohlédlo by se po někom jiném…

Co se týká jednání Maranellských s médii, tak to bylo velmi chladné a uzavřené. Příliš se nevyjadřovali, a pokud už vydali nějaké stanovisko, tak bylo poměrně strohé. Avšak ve Španělsku jakoby roztáli. Když pro Kimiho Räikkönena předčasně skončil závod, v záběru se objevil malý klučina, očividně obrovský fanoušek Ferrari, jehož oči byli zahalené potokem slz. V tomto okamžiku jinak nepřístupné Ferrari učinilo dojemné gesto. Jednoho ze svých zaměstnanců poslalo najít onoho malého klučinu na tribunu a zprostředkovalo pro něj setkání s jeho hrdinou. Kromě toho se setkal také s Grosjeanem a Hülkenbergem.

Probuzení za pět minut dvanáct

Trendem Red Bullu je v posledních letech, že ze začátku sezóny na čelo výkonnostně nestačí, ale v průběhu se jejich forma pomalu zlepšuje. Ani letos tomu nebylo jinak. V úvodní fázi sezóny na Ferrari a Mercedes ztráceli a potýkali se s nemalým množstvím technických potíží, které vyústily ve většině případů v odstoupení ze závodu.

Před letní přestávkou v 8 z 11 závodů jeden z vozů odstoupil,  z čehož v pěti případech vypověděla službu technika na voze Maxe Verstappena. Tento holandský mladík opět nezklamal a dokázal, že mu talent neschází. Některým není po chuti jeho dravý a poměrně agresivní styl jízdy, přesto že volají po těsných soubojích kolo na kolo, kterých Verstappen předvedl letos nespočet. Nicméně cestu za dobrými výsledky a lepším umístěním v šampionátu jezdců mu překazily technické potíže.

DOPORUČUJEME: Komentář: VC Singapuru: Vítězové a poražení

Ani do druhé poloviny sezony neměl zrovna vysněný start, protože Velkou cenu Belgie nedokončil kvůli ztrátě výkonu. Odstoupil osm kol po startu. V Singapuru se pro změnu dostal v prvním kole do „italského sendviče“, a to pro něj znamenalo konec. Avšak v Malajsii si spravil chuť. Jeho odpich ze startovního slotu byl perfektní a po pár metrech se ujal vedení, které si udržel až do finiše. Druhý triumf si připsal v Mexiku.

Na RB13 na druhé straně garáže rakouské stáje řádil technický šotek o poznání méně. Daniel Ricciardo před „letními prázdninami“ odstoupil jen třikrát, ovšem ve druhé polovině jakoby si s Verstappenem vyměnili role a ve třech z posledních čtyř velkých cen cíl neviděl.

Ironií je, že na začátku roku prezentovali svůj monopost s mottem „RB13 (un)lucky for someone“. I když několikrát stáli na stupních vítězů, tak pro ně byla 13 spíše číslem nešťastným, neboť ve 13 z 19 závodů vypadl buďto Verstappen nebo Ricciardo.

Japonská tragikomedie, část 3.

Všichni před sezonou doufali, že se McLaren s Hondou konečně z té mizérie dostanou. Předsezónní testy dopadly naprosto katastrofálně a byly absolutním propadákem, protože prakticky nic nefungovalo. Ani vstup do samotné sezony nebyl zrovna startem, kterým by se mohli chlubit. Nicméně se z té tragédie dostali alespoň trochu dostat. V první polovině sezony se radovali z většího počtu bodů, než na který byli zvyklí v předchozích letech.

Dali se zpozorovat i drobné pokroky, jenže ty byly ve finále zastíněny neustálými problémy s pohonnou jednotkou, jíž scházel výkon i spolehlivost. Opět jsme byli svědky směšně vysokých penalizací za nové komponenty, které stejně příliš dlouho nevydržely. Ve finále se dostali co do počtu bodů na úroveň prvního roku s Hondou.

Ferarndo Alonso byl v určitých částech sezony tak frustrovaný, že odstupoval dobrovolně. Nicméně i s takřka nekonkurenceschopným monopostem zvládl zajíždět solidní výsledky.

Zatímco jeho nový kolega Stoffel Vandoorne se ze začátku rozkoukával a zvykal si na auto, proto zkušenému mazákovi ze španělského Ovieda nestačil. I když z výsledků se toho také nedá příliš vyčíst, neboť před letní přestávkou viděli oba cíl jen dvakrát a po ní čtyřikrát, což je alarmující statistika. Podíváme-li se na kvalifikace, tak tam Alonso Vandoorna převálcoval 16:3.

Ve čtyřech případech z šesti byl v cíli lépe umístěný Alonso. Ačkoliv ze statistik vyplývá, že byl Alonso lepší, tak před VC Brazílie měl Vandoorne na kontě bodů více.

Stáj z Wokingu musela letos sáhnout po svém rezervním jezdci, Jensonu Buttonovi. Alonso se totiž rozhodl, že udělá další krok k získání ‚Triple crown‘ zahrnujícího vítězství v GP Monaka, ve 24 hodinovce Le Mans a Indy 500. A Alonso dostal zelenou startovat právě v Indianapolis, a to na úkor zameškání závodu v uličkách monackého knížectví. A na to, že Brit seděl v novém monopostu poprvé, odvedl fantastickou práci. Probojoval se až do Q3 a do závodu startoval před Vandoornem z devátého místa. Závod měl však pro Brita trpký konec, když kolidoval před tunelem s Pascalem Wehrleinem. S úzkou tratí se nepohodl ani Vandoorne.