SvětFormule.cz 
O víkendu jsem se měla znovu možnost podívat do světa GP2. Oproti mé návštěvě v Monaku to bylo v Maďarsku jiné snad uplně ve všem…
Letošní Grand Prix Maďarska se nesla ve znamení opravdu velkého horka. Proto v první řadě obdivuji všechny fanoušky, co vydrželi přes víkend na tribunách a svazích. Já svůj přístup do klimatizovaného stanu považovala za hlavní výhodu, kterou jsem v Maďarsku měla k dispozici.
Ve světě GP2 jsem však byla dost překvapena zázemím a tím, že i druhá nejvyšší formulová série živoří pod stany a piloti používají Toi Toiky jako v nějaké nižší národní sérii. Přitom z mnohých z nich se za rok stanou hvězdy žijící v těch nejluxusnějších motorhomech, obletované novináři a fanoušky z celého světa.
Pro mě byla letošní Velká cena Maďarska první příležitost vidět GP3 vozy nové generace, které byly zavedeny začátkem letošní sezony, a jejichž cílem bylo přiblížit se GP2. A musím říci, že se to docela povedlo, vozy nejsou naštěstí tak škaredé, jak vypadaly na fotkách a zvuk jejich motorů už nedělá ostudu formulovému sportu, ale opravdu za něco stojí.
Ale bohužel se zavedením nového typu vozů se závody GP3 staly také o něco nudnější, což je problém celé sezony a znát to bylo i u obou závodů na okruhu blízko Budapešti. Ve druhém závodě například od startu nedošlo k jediné změně na bodovaných pozicích a v prvním závodě stupně vítězů přesně kopírovali výsledky kvalifikace, přičemž nedošlo k jediné vážnější snaze pořadí změnit. (více o závodě zde).
O to napínavější ale začalo být celkové pořadí šampionátu, vedoucí pilot Tio Ellinas totiž v Budapešti nedokázal bodovat, a na letní přestávku odjíždí pouze s jednobodovým náskokem na nejbližšího soupeře Regaliu. A s dalšími pouhými patnácti body ztráty se na ně dotahují hned tři další závodníci. Takže bysme se mohli dočkat alespoň zajímavých bojů o titul ve třech posledních podnicích sezony.
Závodní víkend v podání GP2 byl naštěstí pravým opakem závodů GP3. V sobotním závodě, ač z první řady startovali Tom Dilmann A Fabio Laimer, byli hlavní hvězdy ze čtvrtého místa startující Marcus Ericsson a sedmý Johnyon Palmer. Ti dva spolu svedli dlouhou a dechberoucí bitvu o vítězství, kdy se nakonec radoval Palmer.
Druhý závod již tolik napětí nepřinesl, vyhrál Nathanel Berthon startující z pole position získané za osmé místo v sobotní závodě. Předvedl však bezchybný výkon, zvládl práci s pneumatikami, a jeho první vítězství v GP2 tak bylo právem zasloužené.
Podobně jako u GP3 se o víkendu vůbec nedařilo vedoucímu pilotovi šampionátu Stefanu Colettimu, který nedokázal ani v jednom závodě bodovat. Též je to tedy velký příslib do budoucích závodů, jelikož druhý pilot v pořadí Felipe Nasr pravidelně dokáže vozit velkou nadílku bodů, a nic nenasvědčuj tomu, že by s tímto trendem hodlal přestat.
Série GP2 i GP3 už léta přináší skvělou podívanou a úžasné výkony pilotů, z kterých se za pár let stanou velké hvězdy F1. Proto je docela škoda, že stále tolik fanoušků při závodech těchto doprovodných sérií opouští své tribuny. Opravdu o hodně přicházejí.
