Fan-store.cz

Pohlednice z historie: Před 1. světovou válkou

Pohlednice z historie: Před 1. světovou válkou

Tentokrát se s pohlednicí podíváme do období mezi první Velkou cenou, kterou uspořádala Francie a 1. světovou válkou. To znamená do období mezi lety 1906 – 1914.

26. a 27. červen roku 1906 se stal významným pro celý motoristický svět. Uskutečnila se první Velká cena. Francie uspořádala tuto Velkou cenu na 103 km dlouhém okruhu v Le Mans. Okruh měl trojúhelníkový půdorys a skládal se z dočasně uzavřených veřejných silnic. Závod se jel na 12 kol, tedy celkových 1236 km a zúčastnilo se ho 32 jezdců na vozech 12 značek. Nejela se žádná kvalifikace, tak jak ji známe dnes, ale vozy startovaly v intervalu 90 sekund a závod se jel v obou dnech, v sobotu se jelo 6 kol a v neděli dalších 6 kol. Favoritem měl být Camille Jenatzy s vozem Mercedes a všechny francouzské týmy. V první Velké ceně nakonec zvítězil Ferenc Szisz s vozem Renault, průměrnou rychlostí 101,95 km/h. K vítězství mu pomohly snímatelné ráfky, takže nemusel měnit celá kola jako ostatní.

Druhá Velká cena Francie se jela v roce 1907, na okruhu v Dieppe, který měřil 77 km. Jelo se opět v sobotu i v neděli a startovalo se stejným způsobem jako v první Velké ceně, po 60 vteřinových intervalech. Do závodu nastoupilo 16 značek a 11 jich bylo z Francie. Závod vyhrál Felice Nazzaro s vozem Fiat, průměrnou rychlostí 113,6 km/h a druhý dojel Ferenc Szisz s vozem Renault, tedy přesně opačně než o rok dříve.

 

 

 

 

V tomto roce poprvé startovaly týmy s vozy v národních barvách a tato tradice přetrvala po dlouhou dobu. Francie měla modrou barvu, Německo bílou, Itálie červenou, Anglie zelenou a Belgie žlutou barvu.

Další Velká cena v roce 1908 se konala opět ve Francii a na ní přijeli skvěle připravení Němci s Mercedesy. Obsadili první tři místa, když zvítězil Christian Lautenschlager průměrnou rychlostí 111,1 km/h.

Velké ceny chtěly pořádat, kromě Francie i Německo, Itálie a Anglie. V Anglii v Brooklands byl dokonce vybudován speciální okruh pro závody a i v Americe se jezdily závody, zpočátku na okruhu v Savannah. Motoristický sport se ale dostal do hluboké krize. Nejen spory o místo konání, ale i hospodářská recese a konflikty automobilek o technické předpisy, způsobily přerušení Velkých cen na několik let. Automobilové závody se v té době držely nad vodou jen díky závodům slabší třídy, které se jezdily od roku 1905 a přežily i dobu krize.

 

 

 

 

V roce 1911 uspořádal provinční autoklub v Le Mans další Velkou cenu, ale za zmínku stojí jiná událost. V tomto roce se poprvé konal, před 40.000 diváky, závod 500 mil Indianapolis, který se s přestávkou v letech 1942-1945, jezdí dodnes. První „Indy“ vyhrál domácí Ray Harroun s vozem Marmon Wasp, průměrnou rychlostí 120 km/h. 4,022 km dlouhý, mírně klopený ovál Indianapolis, postavili Carl Fischer, James Allison, Arthur Newby a Frank Wheeler v roce 1908 a tím se stal druhým nejstarším, dosud užívaným, okruhem na světě. V roce 1909 se zde konal první závod, ale pro mnoho smrtelných úrazů se okruh uzavřel, aby se přebudoval. Jeho povrch tak byl vydlážděn cihlami, kterých se spotřebovalo 3,2 milionu a od té doby se okruhu přezdívá „Stará cihelna“. Dodnes, i když už je povrh asfaltový, je na startovní čáře, na počest historie okruhu, ponechaný pruh z cihel.

 

 

 

 

Další Velká cena se jela v roce 1912 ve Francii na 77 km dlouhém okruhu u Dieppe. Přihlásilo se 56 vozů, ale z toho bylo 42 přihlášek do třídy malých vozů. V třídě Grand Prix startovaly jen automobilky Fiat, Peugeot, Excelsior a Lorraine-Dietrich. Dvoudenní závod, který se jel každý den po 10 kolech, tedy dohromady na 1540 km, vyhrál Georges Boillot s vozem Peugeot a motorem o objemu 7,6 litru. Stejný jezdec zvítězil i v roce 1913 ve Velké ceně Francie na okruhu u Amiensu, dlouhém „pouze“ 31,5 km. Do závodu se přihlásilo 20 vozů osmi značek.

V roce 1914 se jela Velká cena Francie 4. července na kopcovitém okruhu v Lyonu dlouhém 27,6 km. Přihlášených bylo 37 jezdců na vozech 13 značek. První tři místa obsadili pečlivě připravení Němci s vozy Mercedes, vyhrál Christian Lautenschlager průměrnou rychlostí 105,5 km/h, ačkoli si tenkrát na vítězství brousili zuby Francouzi. Náladu v tomto závodu předurčovala politická situace. O pár týdnů později se totiž ozvaly první výstřely 1. světové války a zvuk závodních motorů tak utichl na dlouhých šest let.

 

 

 

 

Do 20. století vstoupilo několik firem, které vyráběly automobily a vybudovaly své firmy tak silné, že přetrvaly až do dnešní doby. Z Francie to jsou Peugeot a Renault. Z Německa Mercedes a Opel. Z Itálie Fabbrica Italiana d’Automobili Torino (FIAT).

Video o historii motorsportu z let 1900 – 1950 naleznete ZDE.

Předchozí díly tohoto serálu naleznete ZDE.

Sdílejte na: