Pohlednice z historie: 1967 Brabham první i druhý

Pohlednice z historie: 1967 Brabham první i druhý

Převaha týmu Brabham pokračovala i tuto sezónu, kdy opět získal pohár konstruktérů, a Denny Hulme, i přesto že zvítězil pouze ve třech Velkých cenách, vybojoval titul mistra světa.

Loňský mistr světa Jack Brabham i nadále zaměstnal na pozici druhého pilota ve svém týmu Dennyho Hulma. Lotus si ponechal Jima Clarka a k němu najal Grahama Hilla, který nahradil Petera Arundella. Ten ukončil svojí kariéru ve Formuli 1. Na uvolněné místo Grahama Hilla u BRM přišel Mike Spence a doplnil Jackieho Stewarta. Cooper i nadále spoléhal na zavodnické umění Jochena Rindta, kterého v týmu doplnil Pedro Rodríguez. Ve Ferrari zakotvil Chris Amon a spolu s ním se v týmu svezli Mike Parkes, Ludovico Scarfiotti, Jonathan Williams a Lorenzo Bandini, který v Monaku tragicky zahynul. John Surtees nahradil v Hondě Richieho Ginthera, kterému se v této sezóně nedařilo, a záhy ukončil kariéru. Bruce McLaren i nadále stavěl vozy sám pro sebe. Guy Ligier a Jo Bonnier i nadále provozovali své týmy, ale šasi si kupovali od zavedených konstruktérů. Ve Formuli 1 se objevila nová stáj Matra a také noví jezdci, jako například Piers Courage, Jean-Pierre Beltoise a Jacky Ickx. V tomto roce zahynuli Bob Anderson, Giacomo Russo zvaný Geki, nepříliš známý Georges Berger a také již zmíněný Lorenzo Bandini.

V roce 1967 se jelo 11 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítaly z prvních šesti závodů čtyři nejlepší výsledky a z posledních pěti závodů se započítaly čtyři nejlepší výsledky. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování stejně jako v mistrovství jezdců. Z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, toho, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1967

Datum Název   Okruh
2.1.1967 Velká cena Jižní Afriky 1967 Kyalami
7.5.1967 Velká cena Monaka 1967 Monte Carlo
4.6.1967 Velká cena Nizozemska 1967 Zandvoort
18.6.1967 Velká cena Belgie 1967 Spa-Francorchamps
2.7.1967 Velká cena Francie 1967 Le Mans
15.7.1967 Velká cena Velké Británie 1967 Silverstone
6.8.1967 Velká cena Německa 1967 Nürburgring
27.8.1967 Velká cena Kanady 1967 Mosport
10.9.1967 Velká cena Itálie 1967 Monza
1.10.1967 Velká cena Spojených států 1967 Watkins Glen
22.10.1967 Velká cena Mexika 1967 Mexico City

 

Sezóna začala již 2. ledna Velkou cenou Jižní Afriky poprvé na okruhu v Kyalami. Pole Position vybojoval loňský mistr světa Jack Brabham, druhé místo získal Brabhamův týmový kolega Denny Hulme a třetí byl Jim Clark s Lotusem. Hulme šel po startu ihned do vedení následován Brabhamem a Surteesem, který se na třetí místo dostal ze šestého. Ve třetím kole odstoupil Jackie Stewart pro poruchu motoru. Ve třetím kole udělal chybu Brabham a klesl na čtvrté místo za Surteese a Rindta. V sedmém kole havaroval Hill a ze závodu odstoupil. Ve dvacátém prvním kole se Brabham vrátil na druhé místo a o kolo později zradil motor Jima Clarka a tím pro něj skončil první závod v sezóně. Ta samá porucha postihla i Rindta ve třicátém devátém kole. Na čele stále jezdil Hulme, druhý Brabham a třetí Surtees. Ten ale později neudržel tempo a předjel ho Love a také Gurney. Když Brabham zpomalil kvůli problému se zapalováním, dostal se Love již na druhé místo a Gurney na třetí místo. To ale neudržel dlouho, protože musel ve čtyřicátém šestém kole pro technické potíže odstoupit. V padesátém devátém kole musel Hulme zastavit v boxech pro doplnění brzdové kapaliny a do čela se tak dostal John Love se soukromým Cooperem, což byla pro všechny senzace. Na druhém místě jezdil Rodríguez s továrním Cooperem, cítil šanci na vítězství a neustále zkracoval vzdálenost na první místo. Sedm kol před cílem musel Love pro palivo, protože by nedojel do cíle, a svůj první závod tak mohl vyhrát Pedro Rodríguez. Byl to ale zároveň poslední vyhraný závod pro Cooper. John Love skončil druhý a John Surtees třetí.

 

 

 

 

Druhý závod sezóny, Velká cena Monaka se konala 7. května, čtyři měsíce po úvodním podniku v Africe. Uličky Monte Carla uvítaly jezdce Formule 1 po čtrnácté a závod byl vypsán na sto kol. Vítězství v kvalifikaci vybojoval Jack Brabham, druhé místo pro sebe získal Lorenzo Bandini a třetí byl John Surtees. Ihned po start šel do vedení Bandini, zatímco Brabhama zradil motor, takže zůstal stát na startu, čímž způsobil nejednu horkou chvilku startujícím jezdcům. Všichni se úspěšně Brabhamovi vyhnuli, pouze Siffert si o Brabhamův vůz poškodil svůj Cooper a musel zajet do boxů na opravu. Ve druhém kole se podařilo Hulmemu a Stewartovi předjet Bandiniho a Hulme zůstal v čele až do šestého kola, kdy ho předjel Stewart. V patnáctém kole odstoupil Rindt pro poruchu převodovky, ale také Stewart pro poruchu diferenciálu. Do čela se tak opět dostal Hulme, druhý jezdil Bandini a třetí McLaren. V třicátém třetím kole odstoupil Surtees, kvůli poruše motoru a ve čtyřicátém třetím kole pro technické problémy odstoupil také Clark. Bandini nasadil ke stíhací jízdě a dařilo se mu stahovat vedoucího Hulma. McLaren musel do boxů pro problémy s elektrikou a klesl na čtvrté místo za Amona a Hilla. A poté přišlo osmdesáté třetí kolo závodu. Bandini se snažil dohnat Hulma, ale při průjezdu šikanou ztratil kontrolu nad svým Ferrari, vůz se převrátil a skončil mezi balíky slámy a začal hořet. Lorenzo Bandini byl uvězněný pod vozem a poté začal nekonečně dlouhý boj o jeho život. Záchranáři se snažili uhasit oheň z proražené nádrže živený slámou. Když se zdálo, že mají vyhráno, opět vyšlehly plameny a boj začal znovu. Po několika minutách dostali záchranáři Bandiniho z pod vozu živého. V místní nemocnici ale doktoři zjistili, že jeho popáleniny jsou vážné a zasáhly sedmdesát procent těla. Bandinimu odoperovali slezinu a prodělal četné transfůze krve, ale i přes veškeré úsilí doktorů tři dny po nehodě umírá. V závodě Amona osm kol před cílem postihl defekt a klesl na třetí místo, které udržel do cíle. Druhé místo získal Graham Hill a vítězství z tohoto pochmurného závodu si odnesl Denny Hulme.

 

 

 

 

Velká cena Nizozemska se stala závodem, který stál na počátku nové éry Formule 1. V paddocku na okruhu Zandvoort se objevilo nové šasi Lotus 49 a v něm třílitrový Ford Cosworth DFV, který ovlivnil Formuli 1 na několik let. Lotus byl s novým motorem Cosworth velice rychlý, nejrychlejší čas měl Graham Hill, o půl vteřiny rychlejší než Dan Gurney s Eaglem a o vteřinu rychlejší než Jack Brabham na třetím místě. Clark se kvalifikoval jako osmý. Hill si po startu první místo udržel a na konci prvního kola již měl náskok dvou vteřin před Brabhamem a Gurneym. Gurney bojoval s Rindtem o třetí místo, ale v devátém kole musel do boxů, a tak vypadl z boje. Hill s Lotusem v jedenáctém kole zpomalil a do čela se tak dostal Brabham následován Rindtem a Clarkem. Hill nakonec pro problémy s motorem odstoupil. V šestnáctém kole se do čela dostal Clark a druhý Brabham nebyl schopný udržet jeho tempo. Na třetí místo se dostal Denny Hulme. Toto pořadí si jezdci udrželi až do cíle a to znamenalo slavný debut DFV motoru od Cosworthu, který porazil motor Repco ve voze Brabham o dvacet pět vteřin.

Za čtrnáct dní se jela Velká cena Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Jim Clark s Lotusem získal Pole Position o tři vteřiny před druhým Danem Gurneym s Eaglem a třetí se na startovní rošt postavil Graham Hill také s Lotusem. Po startu se vedení udržel Clark, zatímco Hill měl vybitou baterii, a tak mechanikům chvíli trvalo, než vyrazil do závodu. Na druhé místo se dostal Rindt a za něj se zavěsili Stewart a Parkes. Ke konci prvního kola, v úseku Blanchimont, v rychlosti téměř 240 km/h vyletěl z trati a ošklivě havaroval na olejové skvrně Mike Parkes s Ferrari. Nehodu naštěstí přežil, ale vážná zranění nohou, zlomené zápěstí a poranění hlavy pro něho znamenalo konec kariéry ve Formuli 1. Několik let zůstal u Ferrari, kde byl zaměstnán jako inženýr a testovací jezdec. Ve druhém kole odpadl pro poruchu motoru John Surtees a ve čtvrtém kole odstoupil Graham Hill kvůli vadné spojce. V patnáctém a šestnáctém kole vypověděly službu motory Repco ve vozech Brabham. Nejdříve odstoupil Denny Hulme a po něm Jack Brabham. Clark měl problémy a klesl až na sedmé místo, do vedení šel Stewart a druhý byl Gurney. Gurney sice měl problémy s tlakem paliva, ale rozhodl se zůstat na trati a vyplatilo se mu to. Stewart na prvním místě začal mít problémy s řadící pákou, a aby mohl pokračovat v závodě, musel jednou rukou řídit a druhou držet řadící páku, což ho zpomalilo. Ve dvacátém prvním kole se před Stewarta dostal Gurney a svůj náskok neustále zvyšoval. V cíli měl náskok na druhého Stewarta přes minutu. Třetí místo obsadil Chris Amon s Ferrari. Toto vítězství Gurneye bylo jediné vítězství pro jeho tým a šasi Eagle.

 

 

 

 

Velká cena Francie se poprvé jela na okruhu Le Mans ve verzi Bugatti. Cílová rovinka byla stejná jako verze pro závody 24 hodin, ale nová vnitřní část byla příliš klikatá a jezdcům se nelíbila. Kvalifikaci na tomto okruhu vyhrál Graham Hill, druhý byl Jack Brabham a třetí Dan Gurney. Hill se po startu ujal vedení a za ním se seřadili Gurney, Brabham, Clark a Amon. V průběhu druhého kola se do vedení dostal Brabham, to mu ale dlouho nevydrželo. V pátém kole se do čela dostal Clark a po chvíli předjel Brabhama také Hill. Jenže ve čtrnáctém kole odstoupil Hill pro poruchu diferenciálu a s tím samým problémem odstoupil také Clark ve dvacátém čtvrtém kole. Závod poté vedl Brabham následován Gurneym, Amonem a Hulmem. Ve čtyřicátém prvním kole odstoupil Gurney kvůli úniku paliva a ve čtyřicátém osmém kole odstoupil Chris Amon, když se mu přetrhlo lanko k plynovému pedálu. Brabham si tak dojel pro vítězství v závodě, druhý byl jeho kolega Denny Hulme a na třetím místě Jackie Stewart.

 

 

 

 

Za čtrnáct dní se konala Velká cena Velké Británie na okruhu Silverstone. První a druhou pozici v kvalifikaci ukořistili jezdci Lotusu. První byl Jim Clark, druhý Graham Hill a v první řadě je doplnili na třetí pozici Jack Brabham a na čtvrté pozici Denny Hulme. Po startu šel do vedení Clark, Brabham se dostal na druhé místo před třetího Hilla. Clark nechtěl bojovat s Brabhamem, a tak se snažil ujíždět a co nejvíce si budovat náskok. V devátém kole se Hill opět dostal před Brabhama na druhé místo a ve dvacátém šestém kole převzal vedení od Clarka. To však trvalo do padesátého pátého kola, kdy Hill musel zpomalit, když měl problémy se zadním odpružením kol. Hill zastavil na opravu v boxech a za chvíli pokračoval v závodě dále. Jenž v šedesátém pátém kole ho zradil motor a ze závodu definitivně odstoupil. Pro vítězství si dojel Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Denny Hulme s Brabhamem a třetí Chris Amon s Ferrari, který zdolal Jacka Brabhama v závěrečných kolech závodu.

 

 

 

 

Velká cena Německa se jako již tradičně konala na nejdelším okruhu sezóny na Nürburgringu. Startovní pole se tak jako v minulých letech skládalo z vozů Formule 1 a Formule 2. V kvalifikaci zvítězil Jim Clark s Lotusem téměř o deset vteřin před druhým Denny Hulmem s Brabhamem a třetím Jackie Stewartem s BRM. Clark se po startu ujal vedení před Hulmem a Gurneym, to trvalo tři kola. Clark zpomalil a ze závodu odstoupil. Téměř okamžitě se potom Gurney dostal do vedení, zatímco Hulme klesl za Brabhama. V devátém kole odstoupil Graham Hill s druhým Lotusem a ve třináctém kole Dan Gurney pro poruchu hnací hřídele. Tím se do čela dostal Denny Hulme, který nakonec v závodě zvítězil. Druhý skončil Jack Brabham a třetí Chris Amon s Ferrari.

Za tři týdny se celý kolotoč Formule 1 poprvé sešel při Velké ceně Kanady na okruhu Mosport. Pořadatelství Kanady mělo souvislost s mezinárodní výstavou Expo67, pořádanou v Montrealu. První dvě místa v kvalifikaci opět obsadily oba Lotusy. Pole Position získal Jim Clark, druhý byl Graham Hill a třetí Denny Hulme s Brabhamem. Při startu pršelo a vedení se ujal Clark následovaný Hulmem. Ve čtvrtém kole Hulme předjel Clarka, zatímco Brabham předjel Hilla a dostal se na třetí místo. V padesátém osmém kole, na osychající trati, se zpět do vedení dostal Clark. Ale za chvíli opět začalo pršet. Clark udržel vedení až do sedmdesátého kola, kdy ho začalo zlobit zapalování, a musel odstoupit. Brabham potom předjel Hulma a do cíle si tak dojeli pro double. V závodě zvítězil Jack Brabham, druhý skončil Denny Hulme a třetí Dan Gurney s Eaglem.

 

 

 

 

Již za čtrnáct dní se vše přestěhovalo zpět do Evropy k Velké ceně Itálie, která se konala na okruhu v Monze. Jim Clark opět vyhrál kvalifikaci, druhý byl jack Brabham a třetí Bruce McLaren. Brabham šel po startu do vedení, ale ve druhém kole se před něj dostal Dan Gurney. Na konci třetího kola byl v čele Clark a Hill se o dvě kola později dostal na druhé místo. V pátém kole odstoupil Dan Gurney pro poruchu motoru. Hulme poté předjel oba jezdce Lotusu, ale Clark si to nenechal líbit a na první místo se opět vrátil. Jenže Clark měl prázdnou pneumatiku a zajel na opravu do boxů. Na čele se usadil Hill, následovaný Brabhamem a Hulmem. Ve třicátém prvním kole ale Hulme odstoupil pro poruchu motoru. Clark po opravě v boxech bojoval, předjel Surteese a dostal se na třetí místo. V padesátém devátém kole zradil motor Grahama Hilla a Clark se tak dostal na druhé místo za Brabhama. Netrvalo dlouho a Clark se ujal vedení. Surtees se také dostal přes Brabhama, a když pro potíže s palivovým čerpadlem Clark v posledním kole zpomalil, zvítězil Surtees s Hondou. Druhý skončil Jack Brabham a třetí byl klasifikovaný Jim Clark.

 

 

 

 

Pohár konstruktérů získal již v minulém závodě Brabham, ale o titul mistra světa se muselo rozhodnout mezi dvěma jezdci Brabhamu. Jack Brabham by získal svůj čtvrtý titul a Denny Hulme by získal svůj první titul mistra světa. Hulme měl tříbodový náskok. Brabham byl šéfem týmu a předpokládalo se, že zavede týmovou režii. Traduje se, že když Hulme přišel za Brabhamem a ptal se, jak má jet, Brabham odpověděl: „Jeď, jak nejlépe umíš“.

Předposledním závodem sezóny byla Velká cena USA, která se konala na okruhu Watkins Glen. Kvalifikaci opět, pokolikáté již, ovládli oba jezdci Lotusu. Pole Position získal Graham Hill, Jim Clark byl druhý a Dan Gurney s Eaglem třetí. Ve stejném pořadí také jezdci vyrazili do závodu. Brzy se na druhé místo dostal Gurney a zůstal tam do osmého kola, kdy se zpět dostal Clark. Dan Gurney ve dvacátém pátém kole odstoupil, když měl problémy se zadním odpružením. Na třetí místo se tak dostal Chris Amon s Ferrari. Ve čtyřicátém prvním kole se do čela dostal Clark a Hill bojoval s Amonem o druhé místo. V devadesátém šestém kole Amona zradil motor a musel odstoupit. Závod vyhrál Jim Clark a druhý skončil Graham Hill oba s Lotusy. Třetí skončil Denny Hulme s Brabhamem.

 

 

 

 

Boj o mistrovský titul se musel rozhodnout v posledním závodě sezóny, kterým byla Velká cena Mexika. Hulme měl pětibodový náskok před Jackem Brabhamem. V kvalifikaci opět zvítězil vůz Lotus, tentokrát to byl Jim Clark. Druhý byl Chris Amon s Ferrari a třetí Dan Gurney s Eaglem. Gurney nejlépe odstartoval, šel do čela, ale jen krátce. Pro poškození chladiče začal klesat v průběžném pořadí a v pátém kole musel vzdát. Hill předjel Amona a dostal se do vedení a za chvíli to samé převedl Clark, který se tak dostal na druhé místo. Ve čtvrtém kole Clark předjel Hilla a začal se svým soupeřům vzdalovat. V devatenáctém kole Hill odstoupil a třetí místo připadlo Brabhamovi. Hulme se ale držel za Brabhamem a Jack věděl, že takto nemá šanci na zisk titulu. Před koncem závodu Amon na druhém místě zpomalil a v šedesátém třetím kole odstoupil, když mu došlo palivo. Na druhé místo se tak dostal Brabham stále následovaný Hulmem. Jim Clark zvítězil v posledním závodě sezóny s náskokem téměř jeden a půl minuty, druhý skončil Jack Brabham a třetí Denny Hulme, který si tak zajistil titul mistra světa.

 

 

 

 

Tým Brabham získal přesvědčivě Pohár konstruktérů hlavně pro malou spolehlivost vozů Lotus. Denny Hulme získal titul mistra světa, když svojí spolehlivostí předčil svého zaměstnavatele Jacka Brabhama.

Na celkové pořadí šampionátu 1967 se můžete podívat ZDE.

Shrnutí sezóny 1967

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE

Sdílejte na: