Pohlednice z historie: 1966 Brabham vyhrál s Brabhamem

Pohlednice z historie: 1966 Brabham vyhrál s Brabhamem

Nová pravidla nejlépe seděla týmu Brabham, který si obstaral motory Repco. Jack Brabham dokázal získat třetí titul mistra světa, ale tentokrát jako majitel svého vlastního týmu.

Mechanici a konstruktéři měli plné ruce práce s přípravou motorů podle nových pravidel. Maximální obsah motoru byl zvýšen z 1,5 litru na 3 litry a to s sebou přineslo i úpravy vozů, do kterých by se takový motor vešel. Coventry Climax, který v loňské sezóně dodával motory například mistrovskému týmu Lotus, se rozhodl, že ve Formuli 1 skončí, a právě Lotus tak měl největší problémy, jaké motory do svých vozů namontuje. Lotus měl dohodu s Fordem na dodávku nových motorů, ale Ford byl zaneprázdněn vývojem motoru pro Formuli 2 a jeho nový DFV motor pro Formuli 1 dokončil až v dalším roce. Lotus se nakonec narychlo domluvil s BRM na odběru jejich dvoulitrových motorů. BRM také vyvíjelo nový třílitrový motor H16, ten ale mělo hotový až koncem sezóny a navíc to byl motor těžkopádný a nespolehlivý. Ferrari mělo vyvinutý 3,3 litrů V12 motor pro své sportovní vozy, a tak pouze snížilo obsah na tři litry, aby odpovídal předpisům. Brabham se rozhodl pro jinou cestu. Pověřil australskou společnost Repco, aby vyrobila jednoduché třílitrové V8 motory. Cooper se domluvil na dodávce motorů s firmou Chipstead Motor Group, ta měla koncesi Maserati, a tak byl oživen starý třílitrový motor Maserati V12. Honda pracovala na svém třílitrovém V12 motoru, který ovšem dokončila až na poslední tři závody v sezóně. Nový motor také vyvinula firma Weslake pro Dana Gurneye a jeho nový tým s názvem Anglo American Racers.

Jezdecké složení doznalo nejedné změny a na scéně Formule 1 se objevily nové týmy. Lotus si i pro tuto sezónu udržel Jima Clarka a k němu se po zranění z loňské sezóny připojil Peter Arundell. Mike Spence odešel do soukromého týmu Reg Parnell Racing. John Surtees se po zranění také vrátil do vozu Ferrari po bok Lorenza Bandiniho. Dan Gurney odešel od Barbhamu a založil si vlastní tým Anglo American Racers. Jack Brabham místo něho povýšil na post týmové dvojky Dennyho Hulma. Bruce McLaren odešel od Coopera a také si založil svůj tým Bruce McLaren Motor Racing. Cooper i nadále vsázel na Jochena Rindta a po jeho boku, alespoň pro začátek sezóny, závodil Richie Ginther. BRM si udrželo Graham Hilla a Jackie Stewarta. Jo Bonnier také zkoušel štěstí se svým týmem, stejně jako Guy Ligier.

V roce 1966 se jelo 9 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Podle nových pravidel, pokud jezdec neodjel 90 procent závodu, a i přesto, že skončil na bodovaném místě, nezískal body. Do šampionátu se započítalo pouze 5 nejlepších výsledků ze všech 9 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování také systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 5 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1966

Datum Název   Okruh
22.5.1966 Velká cena Monaka 1966 Monte Carlo
12.6.1966 Velká cena Belgie 1966 Spa-Francorchamps
3.7.1966 Velká cena Francie 1966 Reims
16.7.1966 Velká cena Velké Británie 1966 Brands Hatch
24.7.1966 Velká cena Nizozemska 1966 Zandvoort
7.8.1966 Velká cena Německa 1966 Nürburgring
4.9.1966 Velká cena Itálie 1966 Monza
2.10.1966 Velká cena Spojených států 1966 Watkins Glen
23.10.1966 Velká cena Mexika 1966 Mexico City

 

Velká cena Monaka se konala 22. května a v ulicích Monte Carla se neodehrávala pouze bitva o body, ale také se zde točily scény do filmu Grand Prix. Lotus neměl dostatek motorů od BRM, a tak Jim Clark nastoupil s loňským vozem, to mu ale nezabránilo v získání Pole Position. Druhé místo na startu vybojoval John Surtees s Ferrari a třetí byl Jackie Stewart s BRM. Po startu měl Clark problémy s převodovkou, a tak se do čela dostal Surtees následován Stewartem a Hillem. V šestnáctém kole odstoupil Hulme kvůli selhání hnací hřídele, v sedmnáctém kole odstoupil Surtees pro poruchu diferenciálu a v osmnáctém kole zradila převodovka Jacka Brabhama. Stewart tou dobou vedl závod před Rindtem, Bandinim, Hillem a na pátém místě jezdícím Clarkem. Několik kol poté se Rindt propadl na páté místo a v padesátém sedmém kole musel odstoupit pro poruchu motoru. O čtyři kola později odstoupil také Clark kvůli poruše odpružení kol. Závod vyhrál Jackie Stewart s BRM, druhý dojel Lorenzo Bandini s Ferrari a třetí skončil již se ztrátou jednoho kola Graham Hill s BRM.

 

 

 

 

 

V kvalifikaci na Velkou cenu Belgie na okruhu Spa-Francorchamps si nejlépe vedl Surtees, druhé místo získal Rindt a třetí místo obsadil Stewart. Jezdci odstartovali do bouřlivého, deštivého závodu a vedení se ujal Surtees. Právě kvůli silnému dešti havarovala více než polovina pole již v prvním kole. Nejdříve to byli Bonnier, Spence, Siffert a Hulme. Rindt poté dostal hodiny v zatáčce Masta a bez jakéhokoli kontaktu mohl pokračovat v závodě dál. Na stejném místě měli problémy také Stewart, Hill a Bondurant. Bondurant vyvázl z havárie nezraněn a Hill dokonce ani nepoškodil vůz, ale zastavil své BRM, aby pomohl Stewartovi, který havaroval těžce. Stewartovo BRM se převrátilo a uvěznilo Jackieho pod sebou a navíc z vozu unikal benzín. Stewart se nakonec zpod vozu dostal včas, ale byl vážně zraněný. Měl zlomené rameno a několik zlomených žeber, což ho na několik měsíců vyřadilo ze šampionátu. V závodě po těchto haváriích pokračovalo již jen sedm jezdců. Závod vedl Surtees před Brabhamem, Bandinim, Gintherem, Rindtem, Ligierem a Gurneym. Ke konci závodu začala trať osychat a toho nejlépe využil John Surtees s Ferrari, který dokázal zvítězit. Druhý skončil Jochen Rindt s BRM a třetí dojel Lorenzo Bandini s Ferrari. Také při tomto závodě byly točeny záběry do filmu Grand Prix.

 

 

 

 

 

Třetím závodem sezóny byla Velká cena Francie, která se vrátila na okruh Reims. V kvalifikaci trefil Jim Clark letícího ptáka, který mu lehce poranil oko, a tak do závodu nenastoupil. Pole Position získal Bandini s Ferrari, druhý byl Surtees s Cooperem a třetí Parkes s Ferrari. Ano, Surtees jel od Velké ceny Francie s Cooperem. Před tímto závodem mu totiž došla trpělivost s politikou Ferrari, a tak se rozhodl odejít. Na jeho místo k Ferrari přišel Angličan Mike Parkes. Bandini si udržel po startu vedení, zatímco Surtees měl problémy s palivovým čerpadlem a propadl se do hloubi pole. Na druhé místo za Bandiniho se dostal Brabham a třetí jezdil Parkes.  Bandini si vypracoval náskok a na čtvrté místo se skvělou jízdou dostal Denny Hulme. Ve třicátém osmém kole odstoupil Bandini z prvního místa, na které se dostal Jack Brabham a vedení si udržel až do cíle závodu. Druhý skončil Mike Parkes s Ferrari a třetí skončil Denny Hulme s Brabhamem.

 

 

 

 

 

Velká cena Velké Británie přivítala Formuli 1 na okruhu v Brands Hatch. Ferrari se na britské ostrovy nedostavilo, protože v Itálii opět probíhaly stávky. Kvalifikaci ovládly vozy Brabham, Pole Position vybojoval Jack Brabham a druhé místo jeho kolega Denny Hulme. Na třetí místo na startu se postavil Dan Gurney se svým vozem Eagle. Před závodem pršelo, ale na start trať osychala. Většina jezdců se rozhodla použít pneumatiky do sucha, zatímco Surtees si ponechal pneumatiky do mokra. Po startu se ujal vedení Brabham následován Rindtem a Surteesem. V desátém kole zradil Gurneyho motor v jeho voze a musel odstoupit a to samé potkalo Stewarta v osmnáctém kole. Hulme se poté dostal na druhé místo za svého kolegu Brabhama a stejně dojeli až do cíle Velké ceny Velké Británie. Třetí skončil Graham Hill s BRM.

 

 

 

 

 

Velká cena Nizozemska se konala na okruhu Zandvoort. Vítězství v kvalifikaci si zajsitil vítěz předchozího závodu Jack Brabham. Druhý nejrychlejší byl jeho týmový kolega Denny Hulme a třetí Jim Clark s Lotusem. Jack Brabham nejlépe vystartoval a na druhé místo se dostal Clark před Hulma. Hulme Clarka předjel, ale po čase se začal propadat dozadu a ve třicátém osmém kole odstoupil pro poruchu zapalování. Clark se poté dostal do vedení a začal Brabhamovi ujíždět až do doby, kdy jeho motor začal trpět velkými vibracemi. Jack Brabham se tak dostal zpět do vedení a nakonec závod vyhrál. Druhý dojel Graham Hill s BRM a třetí Jim Clark se svým nemocným Lotusem.

 

 

 

 

 

Velkou cenu Německa, jako již tradičně, hostil okruh Nürburgring. V kvalifikaci zvítězil Jim Clark s Lotusem, druhý byl John Surtees s Cooperem a třetí Jackie Stewart s BRM. Pro malou účast jezdců Formule 1 pořadatelé připustili do hlavního závodu také vozy Formule 2. Při stratu závodu bylo zataženo a trať mokrá. V těchto podmínkách nejlépe odstartoval Surtees před Brabhamem a Bandinim. Ještě v prvním kole došlo k vážné nehodě. John Taylor s Brabhamem se roztočil v části okruhu zvaným Quiddelbacher, kde do něho narazil Jacky Ickx s vozem Matra F2. Oba vozy se vzňaly. Ickx dokázal ihned vyskočit a spolu s některými dalšími piloty se snažili Taylora dostat ven z hořícího vozu, což se jim podařilo. John Taylor ovšem přesně za měsíc svým zraněním v nemocnici podlehl. Surteese během závodu předjel Brabham a dostal se do vedení. Ve dvanáctém kole udělal Clark chybu a havaroval. V závodě zvítězil Jack Brabham před Johnem Surteesem s Copperem a Jochenem Rindtem také s Cooperem.

 

 

 

 

 

Tradiční termín, první víkend v září, patří Velké ceně Itálie, která se konala opět na okruhu v Monze. Tým Honda konečně dokončil svůj V12 motor a Richie Ginther se mohl účastnit závodu. Weslake také dokončil svůj V12 motor pro tým Dana Gurneye. BRM do Itálie přivezl svůj nový H16 motor a Maserati stejně jako Ferrari daly svým týmům revidované motory. Kvalifikaci vyhrál Mike Parkes a druhý byl Ludovico Scarfiotti, oba s Ferrari. Na třetí místo na startu se postavil Jim Clark s Lotusem. Bandini se z pátého místa dostal do vedení a za ním jezdil jeho kolega Parkes. Graham Hill odstoupil chvíli po startu pro poruchu motoru. V šestém kole odstoupil kvůli úniku paliva Jackie Stewart a jen o dvě kola později odstoupil Jack Brabham kvůli úniku oleje. V sedmnáctém kole vážně havaroval Richie Ginther s Hondou, když měl defekt pneumatiky a vylétl z tratě mezi stromy. Jen se štěstím vyvázl z této nehody bez vážného zranění. Ve třicátém druhém kole odstoupil pro únik paliva také Surtees a to byl poslední jezdec, který mohl Brabhamovi sebrat předčasný zisk titulu mistra světa. Před nadšenými diváky projel cílem jako první domácí Ludovico Scarfiotti s Ferrari a jako druhý jeho týmový kolega Mike Parkes. Třetí dojel Denny Hulme s Brabhamem. Jack Brabham v Monze předčasně oslavil zisk svého třetího titulu mistra světa.

 

 

 

 

 

Velká cena USA byla předposledním závodem v sezóně 1966 a konala se na okruhu Watkins Glen. I zde před davem 75.000 diváků točil režisér John Frankenheimer záběry do svého připravovaného filmu Grand Prix. Kvalifikaci vyhrál Jack Brabham i přesto, že už měl titul mistra světa zajištěn z minulého závodu v Itálii. Druhý v kvalifikaci byl Jim Clark s Lotusem a třetí Lorenzo Bandini s Ferrari. Po startu se do vedení dostal Bandini před Clarkem, Ginherem, Brabhamem, Surteesem, Stewartem, Hillem a Hulmem. Ginther začal klesat dolů, zatímco Brabham našel rytmus a naopak polem stoupal nahoru. V devatenáctém kole odstoupil Denny Hulme pro poruchu motoru a ten samý problém vyřadil z boje i Lorenza Bandiniho ve třicátém pátém kole. Série vypadnutí kvůli technickým problémům mezi padesátým třetím až padesátým šestým kolem vyřadila Grahama Hilla, Jackieho Stewarta a Jacka Brabhama. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, druhý i přes drobný problém s prázdnou nádrží skončil Jochen Rindt s Cooperem a třetí byl Jo Siffert také s Cooperem.

 

 

 

 

 

Poslední v sezóně byla Velká cena Mexika. Na okruh Mexico City nedorazil kompletní tým Ferrari, zato ostatní účinkující byli v plné síle. Kvalifikaci vyhrál Surtees, druhý byl Clark a třetí Ginther. Po startu šel do vedení Ginther následován Rindtem, Brabhamem, Hulmem, Surteesem a Clarkem. Během druhého kola se do vedení dostal Brabham a Ginther klesl za Rindta, Surteese a Hulma. Surtees poté předjel Rindta a začal pronásledovat Brabhama. O další kolo později byl Surtees v čele a vedení si udržel až do cíle. Druhý dojel Jack Brabham a třetí Denny Hulme.

 

 

 

 

 

První rok třílitrových motorů mělo za následek pět různých značek vozů s pěti různými motory, které zvítězily v devíti Velkých cenách sezóny 1966. Jack Brabham dokázal získat svůj třetí titul mistra světa. Narozdíl od svých prvních dvou titulů, svůj poslední titul získal se svým vlastním vozem. Pohár konstruktérů v této sezóně vyhrál tým Brabham.

Na celkové pořadí šampionátu 1966 se můžete podívat ZDE.

Shrnutí sezóny 1966

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.

Sdílejte na: