Fan-store.cz

Pohlednice z historie: 1963 Maximální počet bodů pro Jima Clarka

Pohlednice z historie: 1963 Maximální počet bodů pro Jima Clarka

Po loňském úspěchu v této sezóně vyhrál Graham Hill s BRM pouze dvě Velké ceny. John Surtees s Ferrari dokázal zvítězit v jedné Velké ceně. Všech sedm zbylých Velkých cen vyhrál Jim Clark s Lotusem, čímž si zajistil maximální počet bodů a vítězství v poháru konstruktérů.

BRM se i pro tento rok spoléhalo, jako vítěz Poháru konstruktérů z minulé sezóny, na Graham Hilla a Richieho Ginthera. Pro Lotus opět závodil Jim Clark s kolegou Trevorem Taylorem. U Cooperu se jezdecké složení také neměnilo, jeho barvy hájili Bruce McLaren a Tony Maggs. Od Loly k Ferrari přestoupil John Surtees a jako jeho kolegové se v druhém kokpitu střídali Willy Mairesse, Ludovico Scarfiotti a Lorenzo Bandini. V týmu Brabham po boku majitele Jacka Brabhama v tomto roce závodil Dan Gurney. Na konci roku 1961 od Ferrari odešlo nečekaně osm mechaniků, kteří do této sezóny vstoupili s vlastním týmem Automobili Turismo e Sport, zkráceně ATS, a jako jezdce najali Phila Hilla a Giancarla Baghettiho. V této sezóně například debutoval na Lole Chris Amon v soukromém týmu Reg Parnell Racing. S Lotusem na Velkou cenu USA a Mexika nastoupil Pedro Rodríguez, bratr Ricarda Rodrígueze, který v minulém roce tragicky zahynul při tréninku na nemistrovskou Velkou cenu Mexika.

V roce 1963 se jelo 10 Velkých cen. Bodováno bylo 6 nejrychlejších jezdců v závodě systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Do šampionátu se započítalo pouze 6 nejlepších výsledků ze všech 10 závodů. V Poháru konstruktérů probíhalo bodování také systémem 9, 6, 4, 3, 2, 1 bod. Také bylo započítáno 6 nejlepších výsledků a z každého závodu se započítal výsledek pouze jednoho vozu týmu, to byl ten, který se umístil nejlépe.

Kalendář sezóny 1963

Datum Název   Okruh
26.5.1963 Velká cena Monaka 1963 Monte Carlo
9.6.1963 Velká cena Belgie 1963 Spa-Francorchamps
23.6.1963 Velká cena Nizozemska 1963 Zandvoort
30.6.1963 Velká cena Francie 1963 Reims
20.7.1963 Velká cena Velké Británie 1963 Silverstone
4.8.1963 Velká cena Německa 1963 Nürburgring
8.9.1963 Velká cena Itálie 1963 Monza
6.10.1963 Velká cena Spojených států 1963 Watkins Glen
27.10.1963 Velká cena Mexika 1963 Mexico City
28.12.1963 Velká cena Jižní Afriky 1963 East London

 

Začátek sezóny se datuje 26. května, kdy se konala Velká cena Monaka v ulicích Monte Carla. První Pole Position v sezóně vybojoval Jim Clark s Lotusem, druhý stál jeho nejvážnější soupeř Graham Hill s BRM. V druhé řadě na třetí pozici stál John Surtees s Ferrari a čtvrtý Richie Ginther s BRM. Do závodu nejlépe odstartoval Graham Hill, za ním byli Ginther a až třetí Clark. V pátém kole se Clark dostal před Ginthera na druhou pozici a začal bojovat s Hillem. V osmnáctém kole se Clarkovi podařilo dostat na první pozici, ale Hill se nechtěl smířit se ztrátou vedení, jenže na Clarka nestačil. Zezadu útočil Surtees, který se dostal před Ginthera a v padesátém šestém kole i před Hilla na druhou pozici. Graham Hill ale bojoval a Surteese opět předjel. Surtees zvolnil tempo, protože mu začal klesat tlak oleje. V sedmdesátém osmém kole vypověděla službu převodovka ve voze Lotus Jima Clarka a to pro něho znamenalo konec závodu. Do čela se dostal Graham Hill a vedení uhájil až do cíle. Druhý dojel jeho týmový kolega Richie Ginther a na třetí příčku se posunul Bruce McLaren s Cooperem, když lehce předjel pomaleji jedoucího Surteese s Ferrari, který měl již zmiňované technické problémy.

 

 

 

 

 

Kvalifikaci na Velkou cenu Belgie ovládl vítěz předchozí Velké ceny Graham Hill, vedle něho na startu stáli Dan Gurney s Brabhamem a Willy Mairesse s Ferrari. Clark měl v kvalifikaci problémy s převodovkou a jeho kolega Trevor Taylor během jízdy přišel o kolo a havaroval. Z nehody naštěstí vyvázl bez zranění. Při startu se na jezdce snášel déšť a toho nejlépe využil Jim Clark, který se z osmého místa protáhl až do vedení. Za ním se seřadili Graham Hill a Dan Gurney. Gurneyho předjel rychle jedoucí Surtees, jenže ten začal mít problémy se vstřikováním paliva u svého vozu a závod musel ve dvacátém kole vzdát. Pro stejné problémy již dříve vzdali Willy Mairesse s Ferrari a Jack Brabham s Brabhamem. Problém s převodovkou donutil odstoupit i Grahama Hilla. Pro vítězství si přesvědčivě dojel Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Bruce McLaren s Cooperem a třetí Dan Gurney s Brabhamem.

Další Velká cena se odehrála v Nizozemsku na okruhu Zandvoort a na startu opět stál vítěz minulého závodu, kterým byl Jim Clark s Lotusem. Druhý stál Graham Hill s BRM a třetí Bruce McLaren s Cooperem. Po startu se Clarkovi podařilo udržet první místo a Hill s McLarenem se ho pokoušeli dohnat. Pro McLarena tato snaha ale brzo skončila, protože musel v sedmém kole vzdát pro poruchu převodovky. Na třetí místo se dostal Brabham a za dalších pět kol předjel i Hilla a posunul se na druhé místo. V šedesátém devátém kole měl Brabham problémy s plynovým pedálem, havaroval a ze závodu odstoupil. Jedno kolo za ním skončil i Graham Hill kvůli přehřátí motoru, a tím se za Clarka dostali Surtees a Gurney. Jenže Surtees udělal v šedesátém třetím kole chybu a dovolil tak Gurneymu dostat se na druhou příčku. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, druhý skončil Dan Gurney s Brabhamem se ztrátou celého jednoho kola a třetí byl John Surtees s Ferrari.

 

 

 

 

 

30. června se konala Velká cena Francie na okruhu Reims a na jezdce opět čekalo deštivé počasí. BRM do Francie přivezlo nové vozy s označením P61 a vkládalo do nich velké naděje. Pole Position přesto opět vybojoval Jim Clark s Lotusem. Druhý byl Graham Hill s BRM a třetí Dan Gurney s Brabhamem. Graham Hill měl na startu problémy s motorem, do závodu ale nakonec odstartoval. Clark se ujal vedení, následován Brabhamem a Hillem. Brabham měl problémy s motorem a na druhé místo se dostal Hill, kterému ale začala prokluzovat spojka, a tak ho v předposledním kole předjel Tony Maggs. Clark uhájil vedení až do cíle a zvítězil o více než minutu před druhým Tony Maggsem s Cooperem. Třetí skončil Graham Hill s BRM.

 

 

 

 

 

K další Velké ceně se jezdci přesunuli na britské ostrovy na okruh Silverstone, kam se Formule 1 vrátila po dvou letech pauzy. Před domácím publikem se v nejlepším světle ukázal Jim Clark, když opět vybojoval první místo v kvalifikaci. Druhý byl Dan Gurney a třetí Graham Hill. Jako čtvrtý je v první řadě na startu doplnil Jack Brabham. Nadšený dav diváků se těšil na britského jezdce ve vedení závodu, ale rybník jim vypálily dva vozy Brabham s Američanem Gurneym a Australanem Brabhamem, na třetí místo se dostal další Australan McLaren, čtvrtý byl domácí Graham Hill a až pátý Clark. Jenže již ve čtvrtém kole byl Clark zpátky ve vedení závodu za mohutného povzbuzování domácího publika. V sedmém kole odstoupil McLaren pro poruchu motoru, z toho samého důvodu odstoupil ve dvacátém osmém kole i Jack Brabham a v šedesátém kole Dan Gurney. Jim Clark opět zvítězil a upevnil si tak vedení v šampionátu. Druhý skončil John Surtees s Ferrari, když v posledním kole předjel Grahama Hilla, kterému došlo palivo, a pomalu dojížděl do cíle. Hill nakonec skončil třetí.

 

 

 

 

 

V kvalifikaci na Velkou cenu Německa na okruhu Nürburgring opět dominoval Jim Clark s Lotusem a získal Pole Position. Druhé místo vybojoval John Surtees s Ferrari a třetí Lorenzo Bandini s BRM. Po startu si vedení ohlídal Clark, ale měl problémy a do čela se dostal Ginther následován Surteesem. Ginther měl problémy s převodovkou a klesl až za Surteese, Clarka, Hilla a McLarena. Ve druhém kole těžce havaroval Willy Mairesse, když se svým Ferrari vyletěl v místě zvaném Flughplatz a zabil muže od záchranné služby. Sám utrpěl těžká zranění ramene, která pro něho znamenala konec závodní kariéry. Ve třetím kole odstoupil Graham Hill pro poruchu převodovky a o kolo později, na stejném místě jako Mairesse, těžce havaroval i Bruce McLaren, kterému selhalo řízení. V bezvědomí a se zraněním kolene byl převezen do nemocnice. Na čele zatím bojoval o vedení Clark se Surteesem, ale Clark začal mít problémy se zapalováním a proto musel zvolnit. V závodě zvítězil John Surtees s Ferrari, druhý skončil Jim Clark s Lotusem a třetí dojel Richie Ginther s BRM. Na čtvrtém místě dokončil domácí Gerhard Mitter se slabším vozem Porsche, to ale bylo proto, že většina silnějších soupeřů musela odstoupit.

Posledním evropským závodem byla Velká cena Itálie na okruhu v Monze. Závod byl plánovaný na celé délce okruhu včetně úseku s klopenými zatáčkami, ale v pátek odpoledne bylo rozhodnuto, že se závod odjede na zkrácené, 5,750 km dlouhé verzi okruhu, bez klopených zatáček. V sestavě došlo k několika změnám, Lorenzo Bandini nahradil ve voze Ferrari zraněného Willy Mairesse a na místo Bandiniho v týmu Scuderia Centro Sud nastoupil Ernesto Brambilla, starší bratr Vittoria Brambilly, který do F1 přišel až v roce 1974. V týmu Lotus nahradil Trevora Taylora Brit Mike Spence. Trevor Taylor byl zraněný po dramatické havárii v nemistrovské Velké ceně Středomoří. Taylor měl štěstí, protože z vozu vypadl, jeho vůz se po havárii rozpadl a začal hořet. V kvalifikaci na Velkou cenu Itálie se odehrála další vážná nehoda, Chris Amon havaroval s vozem Lola, ale naštěstí pro tohoto Novozélanďana si zranění, která utrpěl, vyžádala pauzu jen v příštím závodě. Pole Position vybojoval John Surtees s Ferrari, v první řadě ho doplnil Graham Hill s BRM. Ve druhé řadě na třetím místě startoval Jim Clark s Lotusem. Po startu všem odjeli Clark s Hillem, ale Surtees se na ně dotáhl a ve čtvrtém kole se ujal vedení. Clark si pohlídal druhou pozici a oba se začali vzdalovat třetímu Hillovi. V sedmnáctém kole musel Surtees odstoupit pro poruchu motoru a Clark se tak dostal do čela závodu. Problémy se spojkou měl Graham Hill a v šedesátém kole musel ze závodu odstoupit. Dan Gurney se dotáhl na vedoucího Clarka a svedl s ním vzrušující bitvu o vedení, která byla v šedesátém pátém kole ukončena poruchou přívodu paliva u Brabhamu Dana Gurneye, který musel také odstoupit. Jim Clark opět zvítězil, na druhém místě skončil Richie Ginther a třetí dojel Bruce McLaren. Po tomto závodě si Jim Clark předčasně zajistil zisk titulu mistra světa a tým Lotus Pohár konstruktérů.

 

 

 

 

 

Poté se celý kolotoč Formule 1 přesunul za moře na závod Velké ceny USA, který se jel na okruhu Watkins Glen. Při této Velké ceně debutoval v týmu Lotus Pedro Rodríguez a zraněného Chrise Amona nahradil ve voze Lola Masten Gregory. V kvalifikaci byl nejrychlejší Graham Hill s BRM, druhý byl Jim Clark s Lotusem. Start se nejlépe povedl Hillovi, zatímco Clark zůstal stát na startu kvůli problému s baterií. Než mu jí mechanici vyměnili, Clark se ocitl na konci startovního pole a závodníci již projížděli do svého druhého kola. Clark se ale přesto nevzdával. Na čele se usadil Graham Hill a za ním jeli Ginther, Surtees, Gurney, Maggs a Brabham. Surtees se během závodu dostal na druhou pozici a bojoval s Hillem o prvenství. V osmdesátém třetím kole musel pro poruchu motoru odstoupit a Graham Hill s BRM si tak dojel pro své druhé vítězství v této sezóně. Druhý skončil jeho týmový kolega Richie Ginther a třetí nakonec dojel bojovník Jim Clark s Lotusem se ztrátou jednoho kola, když v posledním kole předjel Jacka Brabhama, který měl problémy se zapalováním.

O tři týdny později se konala Velká cena Mexika na okruhu u Mexico City. Jim Clark vybojoval první místo na startu, druhý byl John Surtees s Ferrari a třetí Graham Hill s BRM. Závod dokonale ovládl Jim Clark, který zvítězil o více než minutu a půl před druhým Jackem Brabhamem s vozem Brabham. Třetí skončil Richie Ginther s vozem BRM.

Finále celé sezóny se konalo na africkém kontinentu. Byla jím Velká cena JAR na okruhu East London. Jim Clark opět zvítězil v kvalifikaci, druhý byl Jack Brabham a třetí Dan Gurney. Nejlépe odstartovali Clark a Surtees, na třetí pozici se skvěle dostal Taylor na kterého tlačili Gurney a Brabham. Ve čtyřicátém čtvrtém kole odstoupil Surtess pro problémy s motorem a v sedmdesátém prvním kole měl nehodu Jack Brabham. V závodě zvítězil Jim Clark s Lotusem, což bylo jeho sedmé vítězství v sezóně. Druhý skončil Dan Gurney s Brabhamem a třetí byl Graham Hill s BRM.

 

 

 

 

 

Jim Clark byl v sezóně 1963 nedostižný a již tři závody před koncem šampionátu si dokázal zajistit titul mistra světa. Stejně bezkonkurenční byl v tomto roce tým Lotus, který získal Pohár konstruktérů.

Na celkové pořadí šampionátu 1963 se můžete podívat v naší encyklopedii ZDE.

 

Shrnutí sezóny 1963

Předchozí díly tohoto seriálu naleznete ZDE.

Sdílejte na: