Nicolas Todt: Charles Leclerc nebyl nikdy zklamáním

Společnost na správu talentů založil před devatenácti lety a stará se o piloty z mnoha sérií – přes motokáry až po formuli 1. Momentálně má pod sebou asi deset pilotů. Říká, že ve své práci nemá rutinu, ale jelikož zná kalendář sezóny na rok dopředu, vždy ví, kde se bude nacházet. Jezdí totiž na tři čtvrtiny závodů formule 1 a s šéfy týmů udržuje dobré vztahy, protože ví, co hledají. Prozradil, že by nikdy nešel ve stopách otce a nestal se prezidentem FIA, hlavně z toho důvodu, že nesnáší politiku, ale kdyby měl možnost zvolit formát formule 1, zvolil by dvoudenní závodní víkend, odebral by body za nejrychlejší kolo a za pole position by je udělil. Svůj čas mimo okruh prý nejraději tráví s přáteli a nic nedělá, pouze odpočívá. V novém rozhovoru se otevřel ohledně jeho začátků a co pro něj znamenala ztráta Julese Bianchiho.

Spoluvlastnil jste tým ART Grand Prix, jeden z nejúspěšnějších programů juniorů. Můžete nám něco říct o této zkušenosti? Projekt jste začal s nynějším šéfem Ferrari Frédéricem Vasseurem.

„Začal jsem manažovat piloty, když mi bylo dvacet šest let, měl jsem to štěstí začít s Felipem Masou, který v té době ještě nebyl tak známý, to bylo v roce 2003 a o pár let později začala série formule 3000 propadat a tehdy se rozhodlo, že se spustí nová série s názvem GP2. Na začátku to byl spíš takový vtip a Bernie Ecclestone mi řekl, proč si nezaložím vlastní tým. Já tehdy neměl žádné zkušenosti s managementem v týmu a vypadalo to velmi zajímavě a myslel jsem si, že by zde mohla být dobrá synergie s piloty, kteří tehdy byli pod mým vedením a byl to způsob, jak najít nové talenty. Protože jsem neměl hodně zkušeností, věděl jsem, že budu hodně kritizován, nechtěl jsem dělat chyby, když něco dělám, snažím se to dělat dobře nebo to nedělám vůbec. Sešel jsem se s Frédéricem Vasseurem, který chtěl přejít do GP2, a tehdy jsme se rozhodli a začali jsme s vlastním týmem. Vlastnění týmu mě naučilo, co vlastně tým očekává od juniorských pilotů, jak tým funguje a jak se shání peníze na fungování takového týmu, protože najít sponzory v nižších kategoriích je velmi obtížné. Takže mi to pomohlo.“

Jak identifikujete vycházející hvězdy v této oblasti?

„Měl jsem štěstí na to, najít skvělé talenty od jejich brzkého věku. S Felipem Massou jsem začal, když už byl ve formuli 1, a to je jednodušší. Je obtížné najít mladý talent. Asi jsem brzy pochopil, že když budu chtít najít jiné talenty, nebudou mě žádat, až když budou šampióni. Takže pokud budu chtít mít šampióna, jako je třeba Charles Leclerc, musíte jim pomoct, když to potřebují, a to je hlavně tehdy, když jsou mladí a nemají finance. Řekl jsem si, že pokud chci pokračovat a zůstat v této oblasti, musím mít jiné klienty a musím s nimi mít pevný vztah již od ranného věku, a proto jsem od roku 2004 začal víc sledovat motokáry, začal jsem chodit na závody a mluvil jsem s šéfy okruhů, s novináři a lidmi, kteří se v této specifické oblasti objevují. A musel jsem najít budoucí talenty a prvním byl Jules Bianchi, který s námi dnes bohužel už není. On byl tehdy hvězdou v motokárách. Nejsem technik nebo inženýr, který vidí pilota v zatáčce a řekne si: Tento kluk je skvělý, jak brzdí a jede. Nemám tuto dovednost, ale mám dovednost naslouchání lidem. Takže jak je tedy hledám? Jdu ke kořenům, což jsou motokáry a není to jen o tom najít nejrychlejšího pilota, všichni musí být rychlí, ve formuli 1 je jich dvacet a všichni jsou rychlí, takže rychlost je základ, potřebujete talent. Všichni piloti jsou vzdělaní, chytří, ví, jak mluvit s médii a jak se navzájem adresovat, a to je zde důležitější než v jiných sportech. Hledám kompletní balíček těchto vlastností, někdo, kdo je ochotný se učit a dokáže ze sebe dostat to nejlepší, neuspokojíme se s druhým nebo třetím místem, je to velmi těžké a nikdy si nebudete jistí, protože každý rok je to výzva.“

Jak fungují takové smlouvy s piloty?

„Když podepíšete mladého pilota a zainvestujete mnoho peněz, tak nevíte, jestli se ty peníze k vám vrátí za deset nebo patnáct let, takže jsou to dlouhodobé smlouvy, protože hodně riskujete. Preferuji práci v menší společnosti, v úzkém kruhu. Když do někoho zainvestujete, dokazujete mu, že mu věříte a myslím, že když pracujete s loajálními a upřímnými lidmi, vždy budou vděční za to, co jste pro ně udělali, když byli nikdo.“

Říkáte, že nestačí mít přirozený talent. Liší se díky tomuto mottu vaši piloti od ostatních?

„Každý pilot je jiný a nemůžete je srovnávat. Jak už jsem říkal, chceme celý balíček. Musí být fyzicky i mentálně zdatný. Než podepíšeme pilota, pošleme ho na testy, abychom viděli, jak jsou mentálně silní, jací jsou v hlavě, jak se vypořádávají s tlakem. Všichni jsou rychlí, ale dle mého názoru rozhodují kritické momenty, a to, jak se v nich zachováte.“

Když měl Charles Leclerc čtrnáct let, byl připraven tento sport opustit, ale pak jste přišel vy a řekl jste, že bude legendárním pilotem. Co jste v něm viděl vy a ostatní ne?

„Děkuji za takové uvedení, ale neřekl bych, že když jsem ho uviděl, tak jsem si řekl, že bude legendou. Vše to začalo mým vztahem k Julesovi. Jeho nejlepším přítelem byl Charlesův starší bratr Lorenzo, a poté se Jules stal takovým závodním kmotrem Charlese. Když jsem pomáhal Julesovi, myslím, že byl tehdy v GP2, řekl mi: Víš, Lorenzův mladší brácha je v motokárách a je vážně dobrý a nemají finance na to, aby pokračoval dál a myslím, že bys ho měl potkat a pomoc mu, protože myslím, že stojí za to, aby ses na něj podíval. Moje první reakce byla: Ano, potkám se s ním, protože jsi můj přítel Julesi. Takže jsem se potkal s Charlesem a s jeho otcem a věděl jsem, že je dobrý, ale nevěděl jsem, že se z něj stane vicemistr roku 2022 a že bude mít vše, co je potřebné k tomu, aby se stal mistrem světa. Myslím, že jsme oba měli štěstí, on, že našel někoho jako jsem já – ten, kdo mu dal šanci. Měl jsem skvělé setkání s ním a jeho otcem a bylo mi ho líto, že někdo tak milý, kdo už dokázal vyhrát tolik závodů a měl výsledky, prostě byla by škoda skončit, a tak jsem mu řekl: Můžu si dovolit tě podpořit v motokárách, a tak tě zafinancuju na další sezónu, nemůžu ti slíbit, že to bude i nadále, ale když se ti bude dařit, pomůžu ti, jak jen to půjde. A od té doby nebyl nikdy zklamáním. Vlastně je úplným opakem. Pro mě je to jako kdyby Julesův odkaz pokračoval dál, takže pro mě je to důležité.“

Je zde teď někdo takový v juniorských kategoriích?

„Máme mnoho dobrých pilotů, ale chci zmínit Gabriela Miniho. Velmi v něj věřím. Víte myslím si, že když pochází z takových podmínek, kdy nemají finance, nejsou nijak rozmazlení a udělají vše pro to, aby byli na vrcholu. Minulý rok jsme podepsali skvělý talent, tehdy mu bylo jedenáct let, dnes je mu dvanáct. Christian Costoya ze Španělska. Letos závodí v Cremona OKJ s Parolinem. Velmi mě zaujal jeho způsob myšlení. Poslali jsme ho na testy k psychologovi a mentálnímu trenérovi a číslo, kterého dosáhl v tomto věku ještě nebylo dosaženo, což je pro mě velmi důležité.“

Myslíte si, že je Charles Leclerc budoucí mistr světa?

„Rozhodně. Mohl být mistrem světa už minulý rok, ale znáte to, co by kdyby a nemůžeme změnit průběh toho příběhu, ale myslím, že má vše, co je potřebné. Co mám na něm rád a co je velmi důležité pro piloty je, že jsou závodníci, kteří se umístí na třetím místě a jsou s ním nadmíru spokojeni, ale jsou i tací, kteří jsou smutní, když nevyhrají. Charles patří mezi tyto výjimečné sportovce. Myslím, že to, jak má nastavenou mysl, je to pravé.“

Nehoda Julese Bianchiho. Vybrala si taková zkušenost nějakou daň?

„Samozřejmě. Jules byl mým dobrým přítelem, říkal mi brácho. Nemám žádné děti, neřekl bych, že jsem ho bral jako mé dítě, ale spíš mladšího bráchu. Moc mi na něm záleželo a miloval jsem ho jako člověka, byl to skvělý chlap. U nehody v Japonsku jsem nebyl, ale nějakým způsobem jsem rychle pochopil, že situace je vážná a nemůžete něčím takovým zůstat nedotčení. Všichni vědí, že motorsport je nebezpečný, ale někdy tomu nevěnujete pozornost a poslední smrtelná nehoda ve formuli 1 před ním byl Ayrton Senna 1. května 1994. Pokrok učiněný od té doby, co se týče bezpečnosti, naznačoval, že není možné zemřít ve formuli 1. Bylo to velmi velmi obtížné, zpracovat to, těžké to nechat a upřímně jsem si i řekl, jaký to má význam s někým pracovat, když ho pak ztratíte, ale pak máte tu vášeň pro sport a další lidi, o které se musíte postarat. Tehdy jsem se staral o Felipeho Massu a měli jsme skvělý vztah, nepřemýšlel jsem nad tím, že bych s ním přestal, ale nutilo mě to přemýšlet nejen o motorsportu, ale i o životě celkově. Byl to klíčový a špatný moment v mém životě. Možná nejhorší.“

Jaké to bylo vyrůstat s otcem jako je Jean Todt?

„K mému otci ctím velký respekt, protože neznám mnoho týmových šéfů, kteří by dokázali, to, co on. Táta mi nevědomky předal vášeň pro tento sport. Měl jsem to privilegium, že jsem mohl na závody, když jsem byl malý, a hlavně mít vztah s některými piloty. Tehdy jsem si ale nemyslel, že budu dělat to, co dělám teď. Mnoho lidí si myslí, že je to přirozené, kvůli mému otci. Chtěl jsem pracovat v motorsportu, to ano, ale nějak to vyplynulo, když jsem potkal Felipe Massu, který mě požádal, ať ho vedu.“

Chtěl jste někdy být pilotem?

„Vlastně ne. Miluju auta a myslím, že i dobře řídím, ale myslím, že když chcete jako malé dítě začít jezdit, musíte mít podporu z rodiny. Motorsport je plný vztahů otec a syn, tímhle se tento sport může pyšnit a moji rodiče mě nikdy nenutili k motokárám. Myslím, že můj otec viděl dost nehod a prostě nechtěl riskovat, takže řídit jsem začal jako plnoletý.“

Co byste hledal u týmového kolegy?

„Někdo, kdo je velmi rychlý, protože to je takové měřítko a někdo, s kým můžete mít dobrý vztah, s kým můžete trávit čas. Aby byl loajální, někdo, kdo nehraje na politiku v pozadí sportu.“

Který tým byste vrátil zpět?

„Jsem Francouz a jsem na to hrdý, takže Ligier, ikonický tým, který vyhrál Velkou cenu Monaka s Olivierem Panisem v roce 1996.“

Chcete zanechat nějaký odkaz?

„Chci, aby si mě lidé pamatovali, jako někoho, kdo pomohl ostatním splnit si své sny a taky aby si mě pamatovali, jako loajálního člověka s čistou myslí.“