Nehody, které změnily svět F1: Riccardo Paletti

Riccardo se narodil v Miláně roku 1958 jako jediné dítě do rodiny Palettiových. V mládí se závodění nevěnoval a jeho koníčky bylo karate a lyžování. V karate se stal italským junior šampionem, a v alpském lyžování se dostal až do výběru národního týmu. Do motorsportu se dostal až s podporou svého otce v devatenácti letech.

Začal ve formuli Super Ford v roce 1978 s týmem Osella, se kterým skončil v šampionátu na třetím místě a v roce 1979 se dostal do formule 3. Během téhož roku debutoval ve formuli 2 s týmem Onyx, ve kterém se uprostřed sezóny uvolnilo místo a odjel pro ně čtyři závody. Od roku 1980 sem naplno přestoupil. V roce 1981 v šampionátu skončil desátý, ale i takový výsledek stačil na postup do formule 1 s týmem Osella. Riccardo sám přiznal, že závodění ve formuli 1 se trochu bál a raději by zůstal ještě chvíli ve formuli 2, ale nechtěl si nechat ujít tuto skvělou příležitost a zároveň na něj naléhali jeho sponzoři – Pioneer Hi-Fi a jeho otec, Arietto Paletti.

Jeho první cenou měla být Velká cena Jižní Afriky, do závodu se ovšem nekvalifikoval. Následovala Velká cena Brazílie, ale kvůli poruše zavěšení mu upadlo kolo a opět se nezvládl kvalifikovat. Nezvládl to ani v Long Beach a konečně se mu povedlo kvalifikovat až v Imole, kde startovalo pouze 14 vozů kvůli bojkotu některých týmů. Riccardovo auto se ale nepovedlo nastartovat na zahřívací kolo, a když se mu konečně podařilo rozjet, už byl o 49 sekund pozadu a po sedmi kolech musel ze závodu odstoupit kvůli poruše – jeho plnohodnotný debut ve formuli 1 trval pouhých dvanáct minut. V Belgii ani v Monaku se opět nedostal ani do kvalifikace. V Detroitu se mu povedlo kvalifikovat na dvacátém třetím místě, ale v zahřívacím kole se mu opět porouchal vůz. Riccardo se od té doby snažil zajistit si na příští sezónu místo v jiném týmu. S týmem Osella nebyl spokojen, s vozem byly neustále problémy a jeho týmový kolega byl konzistentně lepší než on. Svítalo se ale na lepší zítřky a vypadalo to, že dostane místo u týmu March.

Montréal

Následovala Velká cena Kanady na nově přejmenovaném okruhu Gillese Villeneuva. Riccardovi se podařilo nejen kvalifikovat na dvacátém třetím místě, ale i dojet zahřívací kolo. Byl to pro něj tedy první závod, kdy startoval přímo ze startovacího roštu. Vše konečně ukazovalo na dobrý závod a přijela se podívat i jeho matka, se kterou poté plánovali dovolenou v New Yorku. Formule byly připraveny na startu a čekalo se na začátek závodu. Trvalo velmi dlouho, než se rozsvítila startovací světla a Didierovi Pironimu, který startoval z pole position, zhasnul motor. Zvedl do vzduchu ruku, aby ostatním signalizoval problém. Ostatní auta vyrazila, a i když se většině pilotů podařilo mu vyhnout, následoval chaos. Narazil do něj March Raula Boesela, do kterého poté narazil Geoff Lees se svým Theodorem. Nehodě se pokusil vyhnout Jochen Mass a zabrzil, zezadu do něj ale narazil Eliseo Salazar. Do stále stojícího Didiera Pironiho poté v rychlosti kolem 150 km/h narazil Riccardo Paletti.

Náraz odhodil Pironiho vůz o 30 metrů dál, ale jakmile se zastavil, vyskočil z vozu, přiběhl k Riccardovi a chtěl mu pomoci. Ital byl po nárazu v bezvědomí, náraz ale zničil předek auta a Riccardo měl nohy zmáčknuté až u hrudníku. Pironi a záchranný personál se snažili sundat Riccardovi helmu a dostat jej z auta, když v tu chvíli najednou vzplanulo palivo a olej z jeho vozu. Jeho matka mohla pouze sledovat, jak je její syn ve voze uvězněn, a i po zkrocení ohně trvalo skoro dvacet minut, než se ostatním podařilo pilota vytáhnout a Riccardo byl letecky transportován do nemocnice. Manažer týmu Osella, Franco Palazzoli, odstoupil s celým týmem ze závodu.

Díky včasnému zásahu neutrpěl prakticky žádné popáleniny, zdravotnický personál ale vzpomíná, že měl Riccardo rozšířené zorničky a jeho hrudník a břicho bylo plné krve od roztržené aorty. K tomu utrpěl zlomeniny obou noh. Během požáru auta se také nadýchal chemikálií z hasicího přístroje. Nebylo by mu pomoci, ani kdyby jej operovali na trati. Prohlášen za mrtvého byl o pár hodin později v Montréalské nemocnici. O týden později, v den jeho dvacátých čtvrtých narozenin, byly jeho ostatky přemístěny domů do Milána.

Pole man Didier Pironi (Ferrari 126C2) stalled at the start & was struck (with sadly fatal consequences) by Riccardo Paletti's Osella.
Pironi took the restart in the spare car, finishing 9th after pitting to have the ignition box changed.

Canadian GP, Montreal, 13 June 1982. pic.twitter.com/Yj9ELPZmc3

— F1 1950-2024 (@F1_1950_2024) June 13, 2023

Riccardova nehoda znovu poukázala na to, jakým problémem je oheň. Naštěstí již maršálové a personál na trati bývali vybaveni hasičskými přístroji a a takovým vybavením, aby mohli při nehodách s ohněm adekvátně zasáhnout. Přesto byla FIA donucena zamyslet se nad tím, zda je třeba vylepšit vybavení pilotů a traťového personálu.

Analyzováno bylo také Riccardovo poničené auto, které dalo zpětnou vazbu ohledně stavby šasi a bezpečnosti, trosky auta zejména poukázaly na to, jak málo jsou piloti chráněni při čelním nárazu. McLaren už na tomto problému pracoval a zavedl plně karbonovou šasi, což ostatní týmy následovaly.

Nehody Gillese Villeneuva a Riccarda Palettiho vedly k tomu, že po roce 1982 FIA zpřísnila opatření týkající se přízemního efektu a do sezóny 1983 byl zavedena povinná plochá podlaha.

Pironiho zastavené auto na startovním roštu bylo dalším problémem, na který poukázala Riccardova smrt. Podobná nehoda se stala i o rok dříve v Zolderu – jejím účastníkem byl Ricardo Patrese. Patresemu se vypnul motor a na trať se vydal jeho mechanik, aby jej zkusil znovu nastartovat, když najednou zhasla světla, závod byl odstartován a do Patreseho auta narazil Siegfried Stohr, jeho týmový kolega. Bylo jasné, že se jedná o problém, který je třeba řešit. Když se o dva roky později stalo to samé Andreovi de Cesarimu, kterému nešlo zařadit, start byl odložen a auto bylo odstraněno z cesty. Dnes se již nestane, že startovní procedura pokračuje, pokud je signalizován jakýkoliv problém.

Today in '82, a dark day at the Canadian GP as Riccardo Paletti is killed when his car smashes into a stricken Didier Pironi's Ferrari at the start. Nelson Piquet is the winner of the race. pic.twitter.com/zIM2tCWOCL

— Retro Racing Company (@RetroRacingCo) June 13, 2018