Jak nejlepší závod formule 1 roku skončil skandálem

Ke krocení 600 koní silných aluminiových skořápek ulicemi Monaka jezdec potřebuje notnou dávku koncentrace a odvahy. Jean Alesi s Marcem Wernerem předvedli to, co pravděpodobně zůstane nejlepším závodem F1 sezony 2021 – i když jejich duel nakonec skončil trpce…

Serie C o Trofej Vittoria Marzotta: Katarina Kývalová výborná pátá!

„Trofej Vittoria Marzotta“ se jede na počest ročníku 1952, kdy ACM uspořádal svou velkou cenu výjimečně pro sportovní vozy a Ital tehdy na Ferrari 225 závod vyhrál. Z „československého“ hlediska byl první odpolední závod zajímavý především proto, že se do něj pro výbornou 4. startovní pozici kvalifikovala v Německu žijící slovenská rodačka Katarina Kývalová. Před jejím Cooperem Jaguaru T33 stály pouze obě favorizované Maserati 300S Španěla Guilherme Fierra-Elety (dopoledne vyhrál závod F1 vozů postavených do roku 1961) a Brita Davida Harta. Ve druhé řadě s Kývalovou byl Jaguar D Type rakouského specialisty Niklase Halusy. Za zády měla 12 dalších soupeřů.

Na startu si nejšikovněji počínal Hart, za kterého se poněkud optimistickým odpichem zařadil Halusa, výborná Kývalová se z prvního kola vrátila jako třetí. Za sebou ovšem měla tvrdě útočící Jaguar Nicolase Berta a Maserati Michiela van Duijdendijka. Ve třetím kole ji v tunelu předjel Belgičan a téměř ve stejný okamžik zahodil Hart možné vítězství, když ohnul svůj Maserati o svodidlo v Rascasse.

Na špičce se mezitím usadil poleman Fierro, ovšem pod neustávajícm tlakem Halusy. Maserati proti Jaguaru – jaká ti klasická konstelace, za které Fierro musel používat výhradně obrannné stopy!

6. kolo stálo ve znamení destrukce statisícových hodnot, když havarovali u koupaliště Frazer Nash TF Ameriřana Grause a bývalý Maserati A6GCS Marie Terezy de Filippisové s Francouzem Ballym v kokpitu. Fierro se při tom dokázal lehce odpoutat od Halusy a Kývalová před sebe musela pustit Maserati Němce Uliho Schumachera.

Španěl Fierro-Eleta poté slavil své druhé vítězství dne, senzační Katarina Kývalová se mohla těšit z krásné a zasloužené 5. pozice.

1. Guillermo Fiero, Maserati 300S
2. Niklas Halusa, Jaguar D Type
3. Nicolas Bert, Jaguar C-Type
4. Ulrich Schumacher, Maserati A6GCS
5. Katarina Kývalová, Cooper-Jaguar T33
6. Michiel van Duijvendijk, Maserati A6GCS

Série F o trofej Nikiho Laudy: Marco Werner okraden pořadatelem o vítězství?

Třída F obsahovala nejen naprosto senzační vozy zlaté éry F1 z let 1973-76,  ale i mnoho velkých jmen v kokpitech. Vítěz Le Mans, Marco Werner si v Nilssonově Lotusu 77 z roku 1976 vybojoval pole position. Hned za ním ovšem číhal nadmíru motivovaný Jean Alesi v Laudově Ferrari 312B z roku 1974 – samozřejmě s Villeneuveho magickým startovním číslem 27. Neméně motivovaný byl Michael Lyons (vítěz Série E) v Huntově McLarenu M26. Ze 4. místa startoval mlaďoučký rychlý pilot Porsche Cupu, Julian Andlauer v Merzariově March 761. Bývalý pilot Pacifiku- a Larrousse-F1, Jean-Denis Delétraz kvalifikoval Hesketh 308B jako 7. a superstar Renaultu a Ferrari, René Arnoux zaplatil za 11. čas rozbitým Ferrari 312B v Tabákové zatáčce  a neúčastí v závodě.

Jak Werner, tak i Alesi dobře věděli, jak rozhodující bude, dosprintovat do první zatáčky u kaple St. Dévote jako první. Silná ega obou pilotů je nechala zapomenout na skutečnost, že se jedná „pouze“ o historický závod a vítěz GP Kanady 1995 se s tímto úkolem vypořádal lépe, než trojnásobný šampion Le Mans.

Po prvním z 18. kol závodu vedl Alesi těsně před Wernerem, Lyonsem a Andlauerem. Rudý dvánácti válec byl od té doby na defenzivní stopě široký jako stěhovák a šikovně blokoval černo-zlatý JPS-Lotus kličkující nervozně za ním, což Lyons s Andlauerem pozorovali ze vzdálenosti asi 100m. Motorsport at its best – lépe to prostě nejde! Alesi znovu objevil divokost a krajní odhodlání svého mládí, vlásenku u nádraží nebral po obrubníku, ale po chodníku (!), opozdilce nepředjížděl ale tlačil z cesty!  5 kol před cílem ohobloval na hranici přilnavosti jedoucí Werner svodidla u koupaliště, přesto byl již v příštím kole v tunelu zase vedle Alesiho – Francouz ale mohl před šikanou  brzdit o rozhodující desetinku později.

3 kola před cílem přišlo neuspokojivé rozuzlení. Při akceleraci z poslední zatáčky Noghés se Alesi zjevně přeřadil, těsně následující Werner se mu nestačil vyhnout a poslal Francouze do boxové zídky. O další kolo později odložil Pierre Lottini svůj Surtees TS19 do svodidel před Hotelem de Paris a závod byl předčasně ukončen.

K hlubokému rozhořčení Wernera poté ředitelství ACM rozhodlo, že ho penalizuje za kolizi s Alesim 15 sekundami a „vítězem“ prohlásilo Lyonse! Sportovec Lyons poté se slovy „Its yours“ odevzadl zlatý pohár Němcovi…

Jaký to trpký konec pravděpodobně nejlepšího závodu F1 sezony 2021!

1. Michael Lyons, McLaren M26
2. Julian Andlauer March 761
3. Marco Werner, Lotus 77
4. Lukas Halusa, McLaren M23
5. Axcil Jefferies, Token RJ02
6. Jean-Denis Delétraz, Hesketh 308B

Série G o Trofej Gillese Villneuvea: Michael Lyons potřetí…

Podnik Monaco Historique tradičně zakončuje závod „nejmladších vozů“ a těmi jsou od sezony 2018 formule 1 postavené v letech 1977-80, tedy v období wing-carů.

Michael Lyons tedy rychle odložil právě získaný vavřínový věnec a skočil do Keeganova Heskethu 308E, aby se pokusil o třetí prventví víkendu. V cestě mu při tom ovšem stál jihoafrický poleman Jordan Grogor ve zlatém Arrowsu A3. Druhou řadu za nimi vytvořili Tyrrelly 010 Evense Stievenarta a Mika Cantillona – člověk si při tom mohl vzpomenout na start v Monaku roku 1980, kdy Derek Daly v St. Dévote přistál na kolegovi Jarierovi – oba seděli právě v těchto Tyrrellech…  Počítat se mohlo i Alainem Ferté. Bývalý vítěz Monaco GP de F3 se právě vrátil do kokpitu a na svůj Arrows se teprve úspěšně zvykal…

A zase tu byl nervy drásající start, který je v Monaku důležitější, než kde jinde… Nejprve se zdálo, že se Grogor prosadí, jakmile ale piloti zařadili 2. rychlostní stupeň, proletěl Lyons kolem něj do vedení. Grogor pak v prvním kole v Tabákové zatáčce „políbil“ zadním kolem svodidla, když ale Lyons ve druhém kole chyboval v šikaně, byl Arrows zase v Heskethově závětří. Další klasický duel ulicemi Monte Carla, při kterém si Grogor o Lyonse v 6. kole ve vlásence ohnul přední spoiler…

Daleko za lídry držel Stievenhart třetí místo a „zahřátý“ Ferté se posunul kupředu na 4. místo.

Báječný postup předvedl i Ligier JS11/15 Mattea Ferrera-Azy (pamatujete ho z Mostu?). Startoval po problémech v kvalifikaci jen z poslední pozice a po polovině závodu již byl sedmý. Právě o poločas musel svůj vůz se zlomeným zadním závěsem odstavit Grogor, což Lyonsovi otevřelo dveře ke třetímu triumfu dne.

Pozornost fandů proto patřila boji o druhé místo mezi oběma Tyrrelly 010 a Arrowsem Alaina Fertého. 7 kol před cílem si bývalá francouzská naděje ale o svodidlo rozpárala hned dvě pneumatiky najednou…

Dvě kola před cílem si oba piloti Tyrrellů vzpoměli na své „historické poslání“ a – kolidovali! Stievenhart skončil v bariéře poslední zatáčky zatímco Cantillon mohl pokračovat. Znamenalo to třetí místo pro výborného Ferrera-Azu v krásném Gitanes-Ligieru.

1. Michael Lyons, Hesketh 308E
2. Mika Cantillon, Tyrrell 010
3. Matteo Ferrer-Aza, Ligier JS11/15
4. Jamie Constablke, Shadow DN8
5. Steven Brooks, Lotus 81
6. Patrick DˇAubreby, March 761

Další Monaco Historique se koná již příští rok, 15. května – ACM se tím vrátí ke svému 2-ročnímu rytmusu o každý lichý letopočet.