SvětFormule.cz 
Nehodu s fatálními následky může způsobit řada okolností. V podobě lidského faktoru jde buď o vlastní jezdeckou chybu, selhání konstruktéra či mechanika a v neposlední řadě chybu soupeře, na níž doplatí vlastním životem jiný závodník. A právě poslední variantu tohoto výčtu si dnes představíme na dvou příbězích.
Tím prvním příkladem je příběh hraběte Wolfganga von Tripse. Tento závodník německé národnosti začal svou kariéru v roce 1954, když se, jako spolujezdec Waltera Hampela, účastnil slavné Mille Miglia. Celkově s Hampelem skončili na 33. místě, ale svou třídu vyhráli. S vlastním vozem značky Porsche se stal německým mistrem sériových vozů třídy do 1600 ccm. Účastnil se také závodů do vrchu. Zvítězil i v závodě Targa Florio 1961. V roce 1956 podepsal smlouvu továrního jezdce Scuderia Ferrari, a to sice jako první německý závodník v historii. Ve Formuli 1 debutoval ve Velké ceně Argentiny 1957. V roce 1959 Ferrari opustil, aby se do něj zase později vrátil. Do příchodu Michaela Schumachera na scénu Formule 1 byl nejúspěšnějším německým závodníkem.
Sezona 1961 měla von Tripsovi přinést tolik očekávaný úspěch v podobě kýženého mistrovského titulu. Tento rok vešla v platnost nová technická pravidla, které zavedla 1,5-litrovou formuli. Na rozdíl od britských konstruktérů se Ferrari na tuto změnu náležitě připravilo a opanovalo závodní okruhy. Von Trips se dočkal svého prvního vítězství ve Velké ceně Nizozemí. Se svým stájovým kolegou Philem Hillem se stal hlavním aspirantem na mistrovský titul, ačkoliv se jim například takový Stirling Moss na Lotusu-Climax snažil dýchat na záda. Hrabě von Trips dokázal ještě zvítězit ve Velké ceně Velké Británie.
Předposledním závodem sezony byla Velká cena Itálie na Monze. Boj o mistrovský titul gradoval. Hrabě von Trips byl vedoucím mužem šampionátu s 33 body, druhý Phil Hill na něj ztrácel čtyři body. Očekávalo se, že domácí závod Ferrari rozhodne, který z jeho jezdců se stane mistrem světa. Větší šance veřejnost vkládala do von Tripse. Německý závodník se ale po startu závodu dostal při výjezdu ze zatáčky Vedano do kolize s Jimem Clarkem. Von Tripsův vůz se po kontaktu s Clarkovým roztočil a doslova vyletěl z tratě, prorazil bezpečnostní oplocení a namířil si to přímo do tribuny s diváky, z nichž 14 tento střet s monopostem nepřežilo. Poté se vůz odrazil zpět na dráhu.
Von Trips měl zlomený vaz a byl na místě mrtev, zatímco Jim Clark na Lotusu z této hrůzostrašně vypadající nehody vyvázl nezraněn. Tato tragická nehoda měla soudní dohru, když byl právě Jim Clark obviněn, že způsobil kolizi s hrabětem von Tripsem a tím, nese vinu na jeho smrti. Žádný trest ale nedostal. Mistrem světa se v této sezoně stal Phil Hill. Ferrari se rozhodlo neúčastnit posledního závodu – Velké ceny USA ve Watkins Glen.
Dalším smutným hrdinou v našem druhém příběhu je Ronnie Peterson. Říkalo se mu švédský Chapman, protože ve Formuli 3 závodil na voze, který sám postavil. Později mu otec koupil vůz Tecno a v roce 1968 se Peterson stal švédským mistrem. V roce 1970 debutoval ve Formuli 1 ve Velké ceně JAR, když podepsal s týmem March. Již v následující sezoně se stal vicemistrem světa a o rok později zakončil šampionát na celkové třetí pozici (tento rok si také připsal svá první tři vítězství z jeho celkových desíti). Poté šly jeho výsledky dolů. Kromě Marchu závodil za Lotus a Tyrrell (vyzkoušel si řídit šestikolku).
V sezoně 1978 závodil jako týmová dvojka Maria Andrettiho v Lotusu, a poslušně plnil smlouvu a držel se za Andrettim. Závodní víkend Velké ceny Itálie na Monze 1978 pro něj vůbec nezačal dobře. V tréninku mu explodoval motor a přidaly se další technické potíže. Navíc měl z tohoto tréninku kuriózní zážitek, když spolu s ním absolvovala v kokpitu jeho Lotusu tréninkové jízdy i ještěrka, kterou se snažil neúspěšně chytit. Samotný závod na Monze začal velmi zmatečně, když startér Gianni Restelli nepočkal, až se všechny vozy vyrovnají na startu a odstartoval velkou cenu dříve. Jelikož vozy na chvostu startovního pole ještě nestačily plně zastavit na svých pozicích, získaly časnějším startem výhodu letmého startu, neboť byly rychlejší, než vozy ze špičky startovního pole.
Jody Scheckter a Riaccardo Patrese se okamžitě probíjeli kupředu. V první zatáčce však došlo v tomto zmatku ke hromadné kolizi. James Hunt kolidující s jiným vozem se odrazil přímo do Lotusu Ronnieho Petersona, a poté do jeho roztočeného vozu naráželi další a další závodníci. Petersonův vůz poté po nárazu do svodidel začal kvůli proražené nádrži hořet. Hunt s Regazzonim se okamžitě vydali vytáhnout Petersona z ohnivého pekla. Zatímco se 18 minut čekalo na příjezd sanitky, Peterson byl při vědomí a komunikoval, jak s jezdci, tak se záchranáři. První odhady mluvily o zlomeninách dolních končetin, proto všechny druhý den šokovala zpráva o jeho úmrtí (po operaci zemřel na tukovou embolii). Tento incident se neobešel bez vyšetřování. Z neúmyslného zabití byl obviněn startér závodu Gianni Restelli a Riccardo Patrese. Soudní líčení bylo ukončeno až v roce 1981 a oba dva jmenovaní byli zproštěni obvinění. Jak je vidět, tresty při takových obvinění nepadaly.
