Red Bull RB7: Mistrovský monopost z pera Adriana Neweyho

Red Bull RB7: Mistrovský monopost z pera Adriana Neweyho

V sobotu bylo v pražském Karlíně slyšet burácení monopostu RB7 na akci Red Bull Showrun. V tomto článku prozkoumáme, proč právě tento vůz dominoval sezóně 2011 a jaké technické inovace přinesl.

Red Bull RB7 se řadí mezi nejúspěšnější vozy vůbec. Vyhrál 12 z 19 závodů a v 18 z nich stál dokonce na pole position. To vše díky chytrému využívání výfukových plynů a několika dalším významným konstrukčním řešením.

Ještě předtím si ale pojďme přiblížit důležitost aerodynamiky ve formuli 1. Když se vozidlo dá do pohybu, proud vzduchu kolem něj generuje přítlak díky speciálně tvarovaným křídlům a dalším aerodynamickým prvkům, což napomáhá udržet monopost pevně přisátý k zemi. Tento jev má zásadní vliv na výkon vozu na trati, přičemž většina celkového výkonu je ovlivněna právě aerodynamikou.

Důležité je i proudění vzduchu pod vozidlem, které začíná již u předního křídla a proudí skrz podlahu. V zadní části auta se pak nachází difuzor, který usměrňuje vzduch proudící zpod podlahy. Jelikož se prostor v difuzoru rozšiřuje, vzduch se rychle rozpíná, což vytváří podtlak, jenž přitlačuje auto k dráze. Tento efekt umožňuje jezdcům projíždět zatáčky konstantě vyšší rychlostí.

V roce 2011 došlo k úpravám pravidel týkajících se difuzorů, které zjednodušily jejich konstrukci a změnily jejich umístění. Inženýři Red Bullu proto přemýšleli, jak nahradit ztracený přítlak. Přišli s nápadem posunout výfuky tak, aby výfukové plyny mohly být směrovány přímo do difuzoru. Tyto plyny vytvářejí další proud vzduchu, který výrazně zvyšuje přítlak, což vede k častému používání termínu „foukaný difuzor“.

Nicméně se objevily dva zásadní problémy. První spočíval v tom, že foukaný difuzor fungoval jen tehdy, když měl jezdec nohu na plynu. Druhým problémem byla vysoká teplota výfukových plynů. To by ovšem nebyl Adrian Newey, aby nepřišel s unikátním řešením.

Muselo dojít ke změně mapování motoru neboli ke změně režimu motoru. Existovala dvě řešení: „foukání za studena“ a „foukání za tepla“. Obě řešení zahrnovala nepřetržitý provoz pohonné jednotky. To znamená, že motor točí ve vysokých otáčkách, i když řidič nemá nohu na plynovém pedálu.

Myšlenka studeného foukání spočívala v tom, že motor udržoval maximální otáčky, i když řidič neměl sešlápnutý plyn, čímž se motor prakticky proměnil ve vzduchové čerpadlo, které neustále nasávalo vzduch.

Foukání za tepla fungovalo podobně, ale s konstantním přísunem paliva, což zvýšilo jeho účinnost. Inženýři navrhli speciální mapu motoru, která zpozdila vstřikování paliva, když řidič neměl nohu na plynu, což vedlo k opožděné reakci a spalování paliva ve výfukových potrubích. Toto řešení mělo výrazný dopad na spotřebu paliva a teplotu motoru, takže se Red Bull rozhodl foukání za tepla využívat především při kvalifikacích.

Určitě si vzpomenete na velmi specifický hlasitý zvuk, který v roce 2011 doprovázel téměř všechny vozy. Jednalo se právě o zmíněný foukaný difuzor.

Nicméně to nebyl jediný důvod, proč Red Bull dominoval celou sezónu. Ve srovnání s předchozím rokem tým zvýšil také náklon vozu, což vylepšilo přilnavost a ovládání na trati.

Návrat systému KERS umožnil Neweymu vymyslet, že baterie umístí do skříně převodovky místo pod palivovou nádrž. Toto řešení si však vybralo svou daň – snížilo kapacitu baterie přibližně o 40 %. Navíc docházelo k častému přehřívání, což znamenalo, že se systém využíval hlavně při kvalifikacích a jen v některých závodech. Na druhou stranu, toto umístění baterií umožnilo posunout palivovou nádrž blíže k zemi a motor umístit o něco více dopředu, což přineslo výhody pro šasi.

Red Bull tak získal druhý titul konstruktérů v řadě a Sebastian Vettel se stal nejmladším dvojnásobným šampionem a tento rekord drží dodnes. Zároveň drží německý jezdec rekord v počtu pole positions během jedné sezóny. S vozem, kterému dal přezdívku „Kinky Kylie,“ triumfoval v kvalifikaci v 15 z 19 závodů.

Zdroje článku:

Redakce SvětFormule.cz (Jaroslav Chládek)
Sdílejte na:
Zavřít

Autor článku:

K formuli 1 jsem se dostal v roce 2005, kdy mě rodiče nemohli odtrhnout od obrazovky. Fascinuje mě technologie v motorsportu. Působil jsem i jako traťový maršál.

Další články autora →

Další články