Jaký má závodění ve formuli vliv na tělo a zdraví?

Piloti formule 1 jsou vystaveni vlivům, které ovlivňují nejen jejich psychiku, tělo, kardiovaskulární systém a únavu, ale v případě nehod riskují své zdraví. V dnešní době jsou považováni za vrcholové atlety, a patří mezi nejzdatnější sportovce na planetě. Musí se udržovat ve špičkové fyzické kondici, aby jejich tělo zvládlo odolat nápor tohoto sportu a aby mohli podávat ty nejlepší výkony. Nebylo tomu tak vždy – kdysi dávno nenahlížela veřejnost na účastníky motorsportu jako na vrcholové sportovce. To se změnilo v průběhu osmdesátých až devadesátých let, kdy piloti začali velmi dbát na svou fyzičku a trénování. Jedním z průkopníků fitness byl například Michael Schumacher, podle kterého jde kondička a rychlost ve voze ruku v ruce a snažil se o to, aby měl co největší výdrž a mohl tak během závodu podávat co nejlepší výkon.

„Normální člověk by nevydržel deset kol závodu. A to jsem s těmi deseti ještě štědrý.“ – David Coulthard

Jedním z nejvýznamnějších faktorů, které na tělo pilota působí, je teplo. Na kokpit působí teplo z motoru a brzd, které mohou dosáhnout až tisíc stupňů Celsia. Kokpit během závodu dosahuje „jen“ 60 stupňů Celsia, ale k tomu mají piloti oblečené ohnivzdorné oblečení, ve kterém je teplo jako v lyžařském obleku. Rizikem je, že při extrémně vysokých teplotách vykazují piloti výpadky koncentrace a jsou náchylnější k nehodám. Ačkoliv je oblečení navrhnuto co nejlépe, aby teplo odvádělo, tento oblek tělo izoluje, a to se tím pádem nemůže chladit pocením. To však neznamená, že by se nepotili – během závodu běžně ztratí dvě až tři kila. Lewis Hamilton přiznal, že během závodů v horkých a vlhkých oblastech jako je Singapur může zhubnout až čtyři kila. To je jeden z důvodů, proč jsou piloti po závodě váženi, neboť kromě potvrzení, že piloti nepřesáhli váhový limit, je třeba zjistit, kolik váhy během závodění ztratili. Během závodního víkendu by měli piloti dbát na extrémní pitný režim. „Není to tak, že bychom zhubli – všechno je to jen voda,“ připomíná pilot formule 2 Jehan Daruvala. Ten během závodu vypije údajně až tři a půl litru vody, aby ztracenou vodu nahradil. Tekutiny se v těle během závodu pohybují, což může být nepříjemné, a někteří piloti se tak vodě vyhýbají a rozhodnou se nepít. Například Lewis Hamilton, který pije jen během opravdu horkých závodů, nebo Lando Norris. „Je mi z toho příliš špatně. Při jízdě nemůžu pít moc tekutin, jinak to vyzvracím zpátky.“

Zaměřme se na další náročnou součást závodění, která také přímo působí na tělo pilota – přetížení. Zatímco při startu čelí piloti přetížení 2 G, v zatáčkách mohou čelit přetížení o síle až 6 G. To znamená, že pilot, který váží 60 kg, pocítí váhu až 360 kg. Protože je jejich tělo pevně připoutáno v kokpitu, cítí tento tlak především na krku. A to mluvíme o pouhém závodění – v případě nehody může přetížení dosáhnout desítek G. Z takové nehody si však mohou piloti odnést trvalé následky. Největší zaznamenané přetížení, které pilot přežil, bylo naměřeno o síle 360 G. Stalo se tak v Monaku v roce 1994.

„Poslední vzpomínka na ten víkend v Monaku je ta, že jsem šel ve středu spát. Moje nehoda se stala ve čtvrtek. Nevzpomínám si na ni. Vlítl jsem do kontejneru v rychlosti 177 km/h a udeřil se do hlavy. O devatenáct dní později jsem se probral z umělého kómatu v Nice. Prý jsem i mluvil. Ale nepamatuju si na to. Pak jsem se probudil a pomyslel si, to vypadá jako v nemocnici, jak jsem se sem dostal? A proč mě tak strašně bolí koleno?“ vzpomíná na svou nehodu Karl Wendlinger. Ze své nehody se zotavil, ale ne natolik, aby mohl nadále pokračovat kariéru ve formuli 1. Jeho mozek již nezvládl fungovat na takové úrovni jako před nehodou.

Aby se během závodu s takovými silami vyrovnali musí piloti pečlivě dbát na svaly na krku. K tomu používají speciální cviky. Svaly na krku jsou schopni uzvednout až čtyřicet kilo a už od pohledu mají mnohem vypracovanější krky než obyčejní lidé. V roce 2007, když debutoval ve formuli 1, měl například Lewis Hamilton obvod krku 35 cm. Dnes má jeho krk 45 cm.

Neck training with McLaren Formula One driver @landonorris
The Safest and most effective way to train your neck.
.#neck #necktraining #neckstrength #motorsport #formula1 #indycar #cervicalspine #physio #strengthandconditioning #f1 #landonorris #gforcetraining #gforce #mclaren pic.twitter.com/4MRbJXeZt3

— Gatherer Systems (@GathererSystems) November 8, 2020

Piloti musí mít silné svaly nejen na krku, ale i na zbytku těla, aby vydrželi přetížení a zároveň chránili tělo před zraněním. Řada takových přetížení za sebou dokáže přelámat žebra a poškozeny mohou být i vnitřní orgány. Svaly před těmito silami dokážou ochránit. „Co se týče těla, vždy mluvíme o krku, ale druhá věc jsou vnitřní orgány. Působí na vás G a vaše srdce, plíce a žaludek, všechno, co se může v těle pohybovat se pohybuje,“ připomíná David Coulthard, bývalý pilot formule 1.

Nesmí ale být přesvaleni – příliš svalové hmoty u určitých kostí, například u ramen, může omezovat pohyblivost, kterou potřebují. Svalová hmota musí být také rovnoměrně rozpoložena po celém těle, aby se příliš neměnilo těžiště v autě. Zároveň musí mít dostatek výdrže, aby tato přetížení vydrželi po 305 km. Mark Webber vzpomíná, že při závodění často zadržoval dech, protože při přetížení nad 3 G bylo velmi těžké dýchat. Různé vědecké studie také zjistily, že při přetížení 2 až 3 G se pilotům zamlžuje vidění a zhoršuje periferní vidění. Podle výzkumů vystavení takovým hodnotám spolu s jejich četností a častým změnám kvůli změnám v rychlosti a zatáčkám spotřebovává obrovské množství energie a piloty tak nadto unavuje.

Závodění ve formuli je náročné také na kardiovaskulární systém. Kvůli přetížení se pohybují v těle nejen orgány, ale i tekutiny, hlavně krev. Když se přesune, signalizuje srdce nedostatek krve k mozku, a ten nazpět přikazuje, aby srdce více pumpovalo a snažilo se dostat kyslík do těla. K tomu se přidává i vzrušení a adrenalin ze závodění. Během závodu díky takové námaze může tepová frekvence dosáhnout až 200 tepů za minutu. Přitom srdeční frekvence průměrného zdravého člověka bývá při odpočinku kolem 70 tepů za minutu. Piloti formule 1 jsou ale v takové kondici, že se jejich klidová tepová frekvence při odpočinku pohybuje kolem 40 tepů.

Únavné je i samotné řízení monopostu. Jen k došlápnutí brzdového pedálu je potřeba působit o síle přibližně 60 kg. A takový brzdový pedál sešlápne pilot během závodu více než dvěstěkrát. Na otočení volantu, které provedou například tisíckrát za závod, je potřeba síla přibližně 15 kg. A to mají vozy formule 1 posilovače řízení.

Zní to vše namáhavě? Připomeňme si, že piloti formule 1 tráví několik dní na tratích, kde kolem projíždí i jiné kategorie, zejména formule 2 a formule 3, a poté usednou do hlučných monopostů. Hladiny hluku produkované dnešním monopostem formule 1 jsou srovnatelné s hladinami hluku od vzlétajícího letadla. Celý závod formule 1 může mít hladinu hluku až 140 dB, což může mít za následek ztrátu sluchu. K tomu všemu si ještě přidejme fakt, že vibrace z monopostu a motoru při vysokých rychlostech, kterých tito špičkoví atleti dosahují, negativně působí na jejich vnímání, motoriku a kognitivní schopnosti. Za vibrace může především aerodynamika vozů s přízemním efektem a tužší zavěšení kol. Piloti tak cítí každou nerovnost na trati. Extrémním problémem je přílišné poskakování vozů, tzv. porpoising, na který si stěžovali piloti především v sezóně 2022. Než týmy přišly na to, jak se s novými regulacemi vyrovnat a poskakování minimalizovat, mnoho pilotů si stěžovalo na bolesti krku a zad a obávalo se o své zdraví do budoucna.

Ještě donedávna museli být piloti co nejlehčí, aby nebylo těžké auto. Na to si stěžoval například Mark Webber. Ten musel vážit 75 kg, ale i tak to bylo o deset kilo více, než byla ideální váha pilota. Jeho normální váha by při jeho výšce 185 cm byla kolem 82 kg. „Byl jsem na formuli 1 příliš vysoký a příliš velký. Celou kariéru jsem musel být co nejhubenější, ale přesto zůstat v kondici a dost silný na to, abych se na dvě hodiny udržel ve voze,“ vzpomíná bývalý pilot Red Bullu. Od roku 2019 je dle pravidel FIA stanovena minimální hranice pro váhu pilota společně s helmou a oblečením, a to 80 kg. Těm, kteří váží méně, je do kokpitu připevněno závaží. Toto pravidlo bylo zavedeno právě proto, aby se snížila výhoda nižších pilotů, a protože nebylo neobvyklé, že týmy stanovily svým pilotům maximální váhu, které mohly dosáhnout. Ta byla často mnohem méně než to, co by pro ně bylo zdravé.

Kromě fyzičky musí piloti dbát na to, aby byli vždy dostatečně odpočatí. Týmy tráví v letadle ročně přibližně deset celých dní a některé velké ceny se konají víkend po sobě. Piloti tak musí cestovat přes různá časová pásma klidně i na druhý konec světa, a proto je ovlivňuje únava a pásmová nemoc. Obyčejnému cestovateli způsobí pásmová nemoc ospalost, dezorientaci a nervozitu, a to vše ovlivňuje výkon. „Mezi pásmovou nemocí a špatným výkonem existuje přímá korelace. Když to připočtete k tomu, co musí ve voze dělat, má to jasné důsledky,“ vysvětluje fyzioložka Haasu Faith Fisher-Attacková. „Jednoduché pravidlo je, že za každý hodinový rozdíl potřebujete den, abyste se přizpůsobili,“ dodává trenér Carlose Sainze, Rupert Manwaring. „Pokud je rozdíl devíti hodin, snažíme se přiletět devět dní dopředu, ale to může být během sezóny problém. Je také důležité, aby byli doma. Pracujeme s lidmi, ne s roboty.“ Osobní trenéři tak se svými piloty sestavují plány na to, jak pásmovou nemoc porazit, a snaží se, aby byli všichni během velké ceny dostatečně odpočatí.

A co psychika?

Neudělat chybu v žádné zatáčce a dokázat zajet bezchybné kolo znovu a znovu, v každém závodě, v každé sezóně, to vyžaduje nejen úžasnou fyzičku, ale spoustu duševní síly. Jako snad všechno ostatní, i psychika velmi ovlivňuje závodění. Piloti jsou lidé jako my a ovlivňují je stejné emoce a myšlenky, jako nás, a to i strach a obavy, ať už z nedostatku výkonu, z toho, že selžou tým, sponzory a fanoušky, nebo z toho, jak si vedou ve svém osobním životě. Proto je důležité, aby se starali o své duševní zdraví, aby mohli podávat ty nejlepší výkony. „V každém kole se musíte maximálně soustředit. Musíte se soustředit na sto procent, takže všechno, co ovlivňuje váš život, musí být na správném místě a nic vás nesmí rušit,“ vysvětluje Mika Häkkinen.

O tom, jak dokáží osobní problémy ovlivnit výkon, ví své například Lewis Hamilton, jehož výkony na trati ovlivňoval vztah s jeho dlouholetou přítelkyní, zpěvačkou Nicole Scherzingerovou. Jeden z mechaniků McLarenu vzpomínal, že to, co se dělo v jejich vztahu se poté přeneslo do Hamiltonových výkonů na trati. „Zajímavé je, že když odešel do Mercedesu, stále ve vztahu s Nicole, tak mi mí kamarádi v Mercedesu říkali, že bylo skoro důležitější vynaložit více úsilí na to, aby udrželi jejich vztah než na cokoliv, co by mohli udělat s autem.“

Rozdíl mezi dobrým a skvělým řidičem spočívá v tom, jak smýšlí, a je to právě psychika a práce s duševním zdravím, která odliší šampiony od zbytku pole. „Denně trénujeme naše těla, ale pro svou mysl toho tolik neděláme. Takže jsem to v roce 2016 zintenzivnil a našel jsem způsob, jak intenzivně pracovat s duševním trenérem,“ rozhovořil se o práci se svým duševním zdravím Nico Rosberg. „Zaměřil jsem se na meditaci. To slovo se často mylně vykládá, ale v mém případě šlo o to naučit se koncentraci a naučit se ovládat svou mysl. Negativní emoce vypnout nemůžete, ale můžete změnit způsob, jak na ně reagujete. Pokud jste si jich vědomi, můžete je zpomalit a posunout svou mysl k pozitivnějším myšlenkám. Pracoval jsem na tom 20 minut každé ráno a každý večer po celý rok 2016 a bylo to přínosné jak pro závodění, tak pro můj život jako takový. Dalo mi to něco navíc – a je to i důvod, proč jsem se stal mistrem světa.“