Hamiltonovu motoru chybělo jedno kolo k selhání

Hamiltonovu motoru chybělo jedno kolo k selhání

Brit vyhrál Velkou cenu Brazílie, když vydělal na kolizi vedoucího Maxe Verstappena s Estebanem Oconem. Málem ale do cíle závodu na Interlagosu vůbec nedojel.

Lewis Hamilton málem nedojel do cíle Velké ceny Brazílie. Před polovinou závodu totiž inženýři z továrny zahlásili, že jeho motoru chybí jedno kolo k selhání. Problém s výfukem totiž vyhnal teploty do extrémních hodnot.

Jednalo se o fázi po Britově zastávce v boxech, kdy nutně potřeboval držet tempo, aby nespadl za rychlého Maxe Verstappena. Technický problém mu tuto snahu nakonec znemožnil. Verstappenova kolize s Estebanem Oconem ho ale nakonec do boje o vítězství znovu vrátila.

„Máme kluky motoráře tady na trati a taky v továrně,“ řekl šéf Mercedesu Toto Wolff.

„Mám otevřených zhruba 10 kanálů zároveň a na kanálu meetingu jsem uslyšel, ‚Lewis Hamilton, blíží se selhání pohonné jednotky. Selže v následujícím kole.‘

Zvýšil jsem hlasitost a řekl jsem, ‚Promiňte, cože?‘ A oni řekli, ‚Ano, máme obrovský problém na pohonné jednotce, v příštím kole selže.‘

Jenže ona v následujícím kole neselhala a já řekl, ‚Až budete mít chvilku, sdělte mi, co se děje.‘

(Oni řekli,) ‚No, náš výfuk má těsně před selháním, už překračujeme všechny teplotní limity.‘ A já řekl, ‚A jak se to dá spravit?‘

Oni to začali řešit tak, že celou pohonnou jednotku ztlumili. Teploty klesly pod 1000 stupňů na 980. To je ale pořád moc! Bylo to opravdu děsivé.“

Wolff po závodě přiznal, že je překvapený, že vůz vůbec dojel do cíle.

„Jen bůh ví, jak je možné opravit hardware, který má každou chvíli selhat, a dojet do cíle,“ řekl. „Ten závod byla noční můra, dokud nezavlála šachovnicová vlajka a všechno polevilo.“

11. listopadu 2018

Hamilton si byl problémů vědom a snažil se ze své pozice maximálně pomoct. Zároveň chtěl přitom vydržet v boji o vítězství, který nakonec dokázal vyhrát.

„Cítil jsem to,“ řekl. „Jedu s tímhle motorem samozřejmě už od začátku, takže o něm vím prakticky všechno, jak se chová, prakticky každý jeho tón, znám ho jako svoje boty.

Prostě jsem se soustředil, snažil jsem se trochu víc zvolňovat, jet trochu méně na plný plyn, spíše jen částečně, abych se k němu choval co nejšetrněji, zatímco jsem pořád pracoval na výsledku.

V pozadí probíhala spousta skvělé práce, ať už mezi inženýry tady, nebo v Anglii, opravdu makali, aby pochopili, kde musí ubrat a co přenastavit.

Házeli na mě spoustu míčů, zatímco já žongloval s dalšími. Posledních 10 kol jsem v autě křičel ‚pojď, pojď, zvládneš to, ještě vydrž!‘“

12. listopadu 2018

Sdílejte na:
Zavřít