Co obnáší práce kuchaře v zázemí Pirelli aneb kam oko běžného diváka nedohlédne

Co obnáší práce kuchaře v zázemí Pirelli aneb kam oko běžného diváka nedohlédne

V padoku se pohybuje velké množství lidí, ale ne všichni se ocitnou v záři reflektorů, avšak i ti jsou pro běh celého cirkusu velmi důležití. Mezi ně patří také kuchař Spyros Theodoridis, jenž se stará o své hosty v zázemí italského dodavatele pneumatik Pirelli.

„Jsem kuchař v zázemí Pirelli a jsem zodpovědný za obstarávání obědů a večeří pro spolupracovníky Pirelli, novináře a hosty,“ představuje se Theodoridis pro Motorsport.com.

V kuchyni ale není pochopitelně jen on, ale k ruce je mu několik dalších kolegů. „Ještě mám další tři kolegy, kteří mi při vaření pomáhají. Vidíme se každý den. Je to skvělé, protože v kuchyni vládne parádní atmosféra. Jsme jako jedna velká rodina,“ pochvaluje si fantastické pracovní podmínky.

Spyros Theodoridis – ‚MasterChef‘ Formule 1

Theodoridis je vítězem první série populární kuchařské soutěže MasterChef, kterou můžete znát i z našich televizních obrazovek. V královně motorismu si odbyl svou premiéru, stejně jako Lance Stroll ve Williamsu, při letošních předsezónních testech v Barceloně.

„Jsem prvním vítězem MasterChef Itálie. Kdybych tu nebyl, určitě by to tu fungovalo dobře, ale se mnou to je ale ještě lepší,“ tvrdí sebevědomě Ital, jenž se ve Formuli 1 teprve rozkoukává: „Formule 1 je pro mě zcela nový svět, který mě fascinuje. Samotný řev motorů probouzí v mnoha lidech vášeň. Je skvělé být součástí tohoto velkolepého světa.“

Na nohách od brzkého rána až do noci

Mohlo by se zdát, že práce kuchaře v porovnání s prací mechaniků je procházka růžovým sadem. Ovšem zdání klame.

Spyrosův den začíná v dobu, která je o víkendu pro množství fanoušků půlnocí a okolo plotny poskakuje většinou až do jedenácté hodiny večerní.

„Obvykle začínám pracovat od pátku do neděle vždy v 7 ráno. Ihned začínám s přípravou oběda. Jakmile ho mám hotový, okamžitě se věnuji večeřím. Když se mezi tím najde trochu času, využijeme jej pro přípravu věcí na další dny. Celkově vzato začínám v sedm hodin ráno, vařím celý den a končím okolo 23 hodiny. Denně vaříme pro 50 až 60 lidí,“ popisuje průběh dne Theodoridis.

„Před každým víkendem určujeme menu. Proto víme vždy předem, co se bude vařit. Vždycky musíme samozřejmě dávat pozor na to, jaké konkrétní výrobky máme kde k dispozici. Samozřejmě, že toho můžete spoustu připravit, ale také se musíte přizpůsobit místním podmínkám. V Barceloně jsme chtěli například jeden den vařit něco s pestem. Avšak v supermarketu žádné nebylo, tak jsme museli vymyslet něco jiného.“

„Pokud je to možné, tak si většinu ingrediencí dovezeme z Itálie, abychom mohli hostům nabídnout pravé italské jídlo. Samozřejmě, že některé věci nakupujeme na místě, protože do některých zemí si nemůžete přivést jen tak sýr nebo šunku. Vždy záleží na podmínkách,“ přibližuje náročnost své práce.

Dostatek času na načerpání nové energie

Po prakticky celém víkendu na nohách dostane Theodoridis zaslouženou odměnu, a to v podobě volna až do dalšího závodního víkendu.

„Když se nezávodí, tak nepracuji. Mým jediným úkolem je vařit pro Pirelli na závodních tratích, proto pracuji jen během závodů Formule 1,“ prozradil.

Zpoždění je naprosto nemyslitelné

Stejně jako mechanici při zastávkách v boxech, tak ani kuchaři nesmějí meškat a poddat se stresu. „Disciplína, klid a respekt,“ jsou pro Theodoridise třemi nejdůležitějšími věcmi při jeho práci.„Především je důležité zůstat klidný, protože jste občas ve velkém stresu. Člověk se musí umět se stresem vypořádat. Časový plán ve Formuli 1 je přesně nalinkovaný, proto si nesmíme dovolit zpoždění,“ zdůrazňuje a pokračuje: „Přitom se snažím být velmi kreativní. Není to vždy jednoduché, protože nikdy nevím, co v místních supermarketech najdu.“

Bez pánve, trouby a sporáku ani ránu

Podmínky se pro kuchaře na závodních okruzích a v klasických restauracích liší v tom, že Theodoridis s jeho kolegy mění menu závod od závodu a musí být na chlup přesní, zatímco restaurace mají nabídku permanentní a je tam také nějaká časová tolerance při dodeji jídla. Ale na věcech, bez kterých se v kuchyni neobejdou, se pravděpodobně shodnou. „Je to jednoduché: trouba, sporák a pánev. Máme naprosto odlišné pracovní prostředí než restaurace. V restauraci se nabídka nemění tak často jako u nás. Avšak největším rozdílem je, že musíme být na vlásek přesní. V restauraci je časové okno jiné. Tady musí být všechno hotové přesně v daný čas. Také proto je to tady během šichty tak napjaté a plné adrenalinu,“ porovnává Theodoridis.

Sdílejte na:
Zavřít