SvětFormule.cz 
VC Monaka je pevnou součástí kalendáře F1 již od nepaměti. Věděli jste, že tamní okruh prošel úpravami už několikrát? Poslední změna evidentně nebyla tou poslední.
Úplně první Velká cena v úzkých ulicích monackého knížectví se datuje k roku 1950 a od roku 1955 je neodmyslitelnou součástí kalendáře královny motorismu. Mezi jezdci se trať těší velké oblibě, neboť od zdí je dělí jen několik centimetrů, tudíž i sebemenší chyba se trestá, což je pro ně obrovskou výzvou.
Ale jako každá jiná trať, tak i ta monacká prošla za ta léta několika rekonstrukcemi. V roce 1955 byl okruh dlouhý 3,18 kilometrů, zatímco dnes měří 3,377 km. Přesto současní piloti míjí ty samé zdi jako tehdejší závodníci Carcciola, Fangio či Clark.
Kolo na původní trati vypadalo následovně: Ze startovní/cílové rovinky jezdci mířili k Sante Dévote, za níž následovala lomená rovinka s Beau Rivage k levotočivé zatáčce Massenet. Poté jeli do kopce ke Casinu, míjeli staré nádraží, prosvištěli sekcí úzkých zatáček Mirabeau, Stadion Harpin až k Portieru. Následovala krátká sekce pod tunelem, než se dostali k šikaně u přístavu, za níž je čekala levotočivá zatáčka Tabac a poslední nástrahou před cílovou rovinkou byla prudká zatáčka Gazométre.
V roce 1973 prošla trať poměrně velkou kosmetickou úpravou, jejímž důvodem nebylo nic jiného než zvýšení bezpečnosti. Nejen, že byl prodloužen tunel, který začínal už krátce po výjezdu z Portieru, ale finální sekce za Tabacem zaznamenala největší změny. Původní rovinka byla rozdělena sekcí zatáček Piscine kvůli nově postavenému bazénu a na jejím konci vyrostl „výstupek“, nám dobře známý pod názvem La Rascasse. Tento úsek byl o tři roky později znovu mírně poupraven, když byla přidána další mírná pravotočivá zatáčka pojmenována Anthony Noghes.
Tato verze se používá dodnes. Ovšem v příštích několika letech by mohlo dojít k další modifikaci, jak prozradil princ Albert II. Monacký pro italský portál sportfair.it: „Neříkám, že je změna trati nezbytná. Ale přijde okamžik, kdy si spolu sedneme a budeme si znova klást otázky: Dokážeme trať nejen zlepšit, ale také ji udělat trochu zábavnější? Neměli bychom změnit vzhled trati? Zatím jsme se nedostali přes několik volných nápadů, které máme v hlavě. Jak vidím budoucnost? Tato Velká cena je nedílnou součástí sportu. Nedokážu si představit Formuli 1 bez závodu v Monaku.“
Projekt, o kterém se jedná, se týká šesti hektarů půdy, kde by vznikla oblast nesoucí název Portier Cove, na níž by vyrostly soukromé domy se zahradami, nové hotely a byla by rovněž rozšířena i trať.
„Velká cena je stále nejvýznamnější událostí v Monaku a má velký dopad na obyvatelstvo, nejen z ekonomického hlediska a to nejen ve všem, co je spojeno s přípravou okruhu a ostatních atributů. Myslím si, že je to pro Monako skvělý reklamní prostředek.“
„Z mé osobní zkušeností a to, co slýchávám od ostatních přátel, kteří mluví s někým, kdo si není jistý, kde Monako leží, a zmíní Velkou cenu a jméno mé matky (Grace Kelly, zesnulá hollywoodská herečka, pozn.redakce), vzbudí to v něm zájem“ uvedl princ Albert II. pro magazín Forbes, jenž přiznal, že je vášnivým fanouškem a rád si přivstane, aby mohl sledovat akci na trati od úplného začátku: „Ještě jsem neměl šanci, to dělat často, ale miluji brzo vstát, pozorovat auta, jak vjíždí do boxů a všechno nastavují. Napětí pomalu ale jistě stoupá. Nejen v den závodu,ale také během tréninku. Všechno toto vytváří vzrušení, napětí a atmosféru, kterou získáte, když víte, že jde o velkou událost a že se stane něco důležitého. Nemusíte být v boxech, abyste to cítili.“
Princ Albert II. ukázal, že není jen příležitostným fanouškem, když vysypal jak z rukávu jména z let, kdy jemu samému bylo okolo 20ti let. Jeho nejoblíbenější závod v ulicích Monte Carla však nemohl říci přesně. „Nemůžu uvést aspoň jednu tehdejší výhru Grahama Hillla. Aspoň jedno ze tří vítězství Jackieho Stewarta, a Senna. Jak byste nemohli nezmínit Ayrtona Sennu, Prosta a Michaela Schumachera? Bohužel jsem v roce 1970 na Velké ceně, když Jack Brabham přišel o vítězství v poslední zatáčce, nebyl. Koukal jsem se na trénink, ale musel jsem se připravovat na mé potvrzení, takže jsem byl pryč. Rovněž jsem neviděl finále Velké ceny 1982, když vyhrál Patrese, ale v posledním kole se třikrát změnilo vedení (závodu) kvůli různým událostem,“ vzpomíná Albert II a dodává: „Když máte dramatické konce, jako byl tento, pokaždé vám uvízne v mysli.“
