Vědecký zájem o fyzickou kondici závodníka

V sedmdesátých letech závodníci přišli na to, že čím budou mít lepší fyzickou kondici, tím mohou být rychlejší. V osmdesátých letech se „fyzička“ dostala ke slovu ještě více díky těžkopádným vozům poháněných turbem a přísavnému efektu. V devadesátých letech po zavedení elektronických pomocníků jako například posilovače řízení, ještě více narůstala důležitost výdrže a odolnosti.

Právě monopost se správně provedeným přísavným efektem, se kterým přišel v roce 1977 Colin Chapman, zapříčinil zvýšení přetížení, které působí na závodníka, jež mohlo dosáhnout hodnoty až 5 G. Závodníkovo svalstvo bylo díky bočním tlakům při neustálém zrychlování a zpomalování, mnohem více zatěžováno. Například hmotnost hlavy mohla vzrůst z 6,5 kg na 25 kg, s čímž souvisela nutnost inovace přileb.

Kromě velkého přetížení, které začalo působit na jezdce Formule 1, se objevil další problém v podobě vibrujících vozů, což mohlo mít velký vliv na zrak závodníka. Proto doktor Francois Duforez doporučoval, aby jezdci prováděli určitá zraková cvičení. Například jim také navrhoval hrát tenis. Další záležitostí, o které se hodně debatovalo, bylo, jaký vliv má hlasitý zvuk motoru monopostu na smysly, hlavně právě na zrak. Jezdci si sluch chránili, ale nestačilo to a hluk motoru mohl způsobovat problémy s nevyvážeností zraku a i jinými zrakovými funkcemi.

Obtížně řiditelné monoposty spolu s nedostatečným pochopením významnosti řádné fyzické a i psychické připravenosti měly za vliv kolapsy závodníků. Jakmile však závodníci spolu se svými zaměstnavateli pochopili důležitost fyzické přípravy, začali zaměstnávat různé poradce. Největší rozmach odstartoval v osmdesátých letech. V roce 1975 začal Nikiho Laudu doprovázet masér, léčitel a dietetik Willy Dungl, jenž zároveň s Laudou spolupracoval i v souvislosti s návratem na závodní dráhy po Velké ceně Německa v roce 1976. Záhy se začali objevovat další poradci. V roce 1982 začal pro Renault a Ligier pracovat osteopat Pierre Baleydier. Několik jezdců připravoval kinezioterapeut Willy Mathys a Ferrari od roku 1988 zaměstnávalo stálého lékaře Bena Bartolettiho. Nejznámější spolupráce však probíhala mezi Ayrtonem Sennou a Nuno Cobrou, a výše zmíněným Baleydierem.

 Kromě fyzické přípravy byla nutná i správná životospráva, alespoň před závodem. To je i důvod, proč James Hunt přestával ve čtvrtek před závodním víkendem pít alkohol. Cigaret se ale vzdát nedokázal. Vědělo se, že vhodná strava zamezí ztrátě pozornosti a pocitu únavy. S tím souvisí i problém dehydratace během závodu.  O tom by mohl vyprávět Nigel Mansell, který v roce 1987 v důsledku dehydratace předčasně ukončil závody v Detroitu a v Le Castelletu. Závodník totiž během závodu vypotí i více jak dva litry tekutiny, navíc kvůli horku v kokpitu, které činí i 50 °C, může jeho teplota dosáhnout až 39 °C. Z tohoto důvodu je důležité doplňovat tekutiny během závodu přímo z vozu, což se začalo praktikovat od poloviny sedmdesátých let 20. století. Důležité ale je pít speciální nápoj. Ne, jako když mechanik Claye Regazzoniho omylem naplnil jeho nádobu na pití sladkou limonádou. V tomto případě by bylo pro Regazzoniho lepší být bez přístupu k tekutinám, protože ho sladký nápoj ještě více dehydratoval. 

Nehody spolu se souboji na dráze, předjížděním, pitstopy a startem závodu způsobují stresové situace. Jezdcův tep při řízení monopostu dosahuje 150 až 160 úderů srdce za minutu a při těchto kritických okamžicích může vyšplhat na 190 nebo i ke 200. Takže průměrné hodnoty jsou okolo 180 tepů za minutu. Proto platí, že závodníci F1 mají nejvyšší tepovou frekvenci ze všech sportovců. Na stres závodníka a jeho puls můžou mít vliv i další faktory jako například již zmíněné vibrace vozu, horko v kokpitu či akcelerace.

Další faktor, který působí na tělo závodníka, jsou okruhy, na nichž se závodí proti směru hodinových ručiček, tedy tratě Interlagos v Brazílii, Kyalami v Jihoafrické republice a Imola v Itálii. Jelikož se na většině okruhů jezdí po směru hodinových ručiček, závodníkovo svalstvo je na to zvyklé, a opak mu může činit problémy a více ho zatěžovat. Proto je třeba se na tyto závody jinak připravovat.

Díky specifickým situacím, fyzickým i psychickým a extrémním podmínkám, kterým je tělo závodníka vystavováno, začala Formule 1 na počátku devadesátých let 20. století přitahovat vědce a prováděly se různé lékařské výzkumy. Jejich výsledky měly pomoci ke zlepšení a ulehčení závodníkovy práce, využití v medicíně, spolupráci s dalšími obory jako například se stíhacími piloty, kteří začali pečlivě pozorovat potíže, jež trápily jezdce F1.

Mezi vědci, kteří se začali zajímat o těla závodníků Formule 1 patřil fyziolog Francois Duforez a doktor biolékařského inženýrství, fyziolog, biomechanik Pierre Porter. Spolu založili v roce 1990 Biolékařský ústav pro rychlostní sporty, jež byl později přejmenován na Institut biomedicíny pro sport a život (IBSU). Oba dva předtím pracovali ve Výzkumném středisku kosmické medicíny. Závodníci si dobře uvědomovali významnost jejich práce, a tak se Duforezovi a Porterovi brzy začali hlásit dobrovolníci, mezi nimi nechyběl Alain Prost, Michele Alboreto, Rubens Barichello či Eddie Irvine. Ve výzkumu se Duforez s Porterem zaměřili například na účinky akcelerace na tělo závodníka, svalovou únavu, termoregulaci, krevní oběh či hormonální reakci na stres.

Další významnou osobností je již výše zmíněný Pierre Baleydier, pro něhož je závodník bojovník, který nejenže musí zápasit se soupeři na trati, ale především sám se sebou. Podle Baleydiera toho dosáhne pravidelným posilováním, cvičením se v koncentraci, dodržováním správné životosprávy.

Další novinka se objevila v devadesátých letech 20. století, a to antidopingová kontrola. Byl to logický krok, jelikož s rostoucí potřebou fyzické výdrže se přímo nabízelo používání různých povzbuzujících přípravků na její podporu. FIA využívala seznam zakázaných látek Mezinárodního olympijského výboru a k tomu zakazovala alkohol a marihuanu. První antidopingová kontrola se uskutečnila 8. července 1990, provedl ji doktor Jean-Jacques Isserman a testovaný Alain Prost, Ivan Capelli a Nigel Mansell kontrolou prošli bez problému.