Pohlednice z historie: 1982 Drama od začátku až do konce 2/2

Po chaotické Velké ceně Monaka se kolotoč formule 1 poprvé přesunul do ulic Detroitu. Městská trať v samém srdci amerického automobilového průmyslu zahrnovala sérii zatáček do pravého úhlu, lemovaných betonovými zdmi. Tým Ferrari začal vyjednávat s volným Patrickem Tambayem, za oceán se ale Scuderia opět vypravila pouze s Pironim. Do USA neodcestoval tým Toleman, který se raději zaměřil na vývoj svého vozu. V tréninku si pilot Theodore Jan Lammers při havárii zlomil palec, a tak se pro zbytek závodního víkendu ocitl mimo hru. Nedobrovolným divákem závodu se stal i obhájce titulu Nélson Piquet, jenž se kvůli problémům s turbomotorem BMW nekvalifikoval do závodu. Opačný konec startovního roštu opanovali Prost a de Cesaris. Po startovním signálu vyrazil Prost do vedení před de Cesarisem, Rosbergem a Pironim. De Cesaris odstoupil již ve 3. kole s poškozeným hnacím hřídelem poté, co se dostal do kontaktu se zdí. V 7. kole došlo ke kolizi mezi Guerrerem a de Angelisem. V hrazení skončil také Patrese. Závod byl v důsledku nepřehledné situace zastaven. Po restartu Prost uhájil vedení před Rosbergem, za kterým o 3. pozici bojovali Pironi, Giacomelli a Cheever. Prosta v průběhu závodu potrápily problémy s přívodem paliva, čehož využil Rosberg a ve 23. kole převzal vedení. Na 2. pozici se dokázal probojovat Watson, ačkoli Britovi patřila při restartu až 13. příčka. Watson ve 37. kole zdolal i Rosberga a dojel si pro druhé vítězství ročníku, jehož zásluhou převzal vedení v průběžném hodnocení mistrovství světa. Lauda předjel Cheevera a Pironiho a při svojí cestě vpřed zaútočil i na druhého Rosberga. Rakušan po svém nepodařeném pokusu o předjetí skončil ve zdi. Rosberg se začal v závěrečné fázi závodu propadat, a tak druhé místo v cíli vybojoval domácí Cheever před Pironim.

Zraněného Jana Lammerse nahradil o týden později v Kanadě Geoff Lees. Nespokojený Bernie Ecclestone si po Piquetově kvalifikačním debaklu v Detroitu vynutil u dodavatele motorů BMW okamžitou reakci. Výsledkem byla Piquetova 4. kvalifikační pozice za Pironim, Arnouxem a Prostem. Z prvního místa startující Pironi zůstal po zhasnutí světel stát na roštu. Do zádě jeho Ferrari narazil pilot Oselly Riccardo Paletti. Pironiho odražený vůz následně kolidoval s Leesovým Theodore. Pironi okamžitě vyrazil Palettimu na pomoc. Trosky havarovaného monopostu s uvězněným jezdcem vzápětí vzplály. Požár byl naštěstí brzy uhašen. K vážně zraněnému Palettimu přispěchal doktor Sid Watkins. Vyprošťování mladého Itala trvalo téměř půl hodiny. Třiadvacetiletý Paletti byl letecky transportován do nemocnice, kde po dvou hodinách svým zraněním bohužel podlehl. K opakovanému startu došlo až po 18. hodině. Po restartu vedl Pironi (startující s náhradním vozem) před Arnouxem, Prostem a Piquetem. V 1. kole se Mansell srazil s Giacomellim. Jezdec Lotusu při havárii utrpěl zlomeninu zápěstí. Pironiho rezervní Ferrari nebylo příliš dobře ovladatelné, a proto se Francouz brzy propadl na 4. místo. V dalším průběhu závodu Pironi postupně klesl až na chvost startovního pole. Do čela se posunul Arnoux, kterého v 9. kole překonal Piquet. Za Brazilcem kroužili po dalších téměř 30 kol jezdci Renaultu, než oba krátce po sobě odstoupili. Za vedoucího Piqueta se poté zařadil jeho týmový kolega Patrese. Vedoucí Brabhamy po zbytek závodu již nikdo neohrozil, a tak pouhý týden po neúspěchu v Detroitu mohlo BMW zásluhou Piqueta slavit první vítězství ve formuli 1. Téměř celou druhou polovinu závodu strávil na 3. místě de Cesaris. Dvě kola před cílem došlo nešťastnému pilotovi Alfy Romeo palivo. Stejný problém potkal i Cheevera, a tak třetí stupeň vítězů nakonec obsadil Watson.

Ve Velké ceně Nizozemska poprvé usedl do kokpitu druhého Ferrari Patrick Tambay. Pironi během třítýdenní přestávky mezi závody přečkal těžkou havárii při testech v Le Castellet. Jednalo se již o druhou Francouzovu nebezpečnou nehodu během několika měsíců, neboť Pironi na stejné trati havaroval i při jarních zkušebních jízdách. Zraněného Nigela Mansella v kokpitu Lotusu v Zandvoortu nahradil testovací jezdec Roberto Moreno. Uzdravený Jan Lammers se vrátil za volant vozu Theodore. Tým Osella po tragické smrti Riccarda Palettiho nasadil jediný vůz pro Jariera. V kvalifikaci byly jako obvykle nejrychlejší Renaulty Arnouxe a Prosta. Po startu závodu proklouzl Prost na 1. příčku před Arnouxe, Pironiho, Tambaye, Laudu a Piqueta. Již ve 2. kole se Pironi dostal před Arnouxe, zatímco Tambay a Lauda se propadli za Piqueta. V 5. kole předjel Pironi i vedoucího Prosta. Pilot Ferrari si v čele začal okamžitě budovat náskok. V 15. kole se Piquet posunul již na 3. pozici před Arnouxe. Na 5. místo se mezitím probojoval Rosberg. Ve 22. kole Arnoux těžce havaroval v zatáčce Tarzan poté, co mu upadlo kolo. Arnouxův Renault čelně narazil do bariér, jezdec ale naštěstí vyvázl nezraněn. V dalším průběhu závodu se Piquet dotáhl na druhého Prosta. Ve 31. kole se Brazilec probojoval před svého francouzského soupeře. O chvíli později Prost odstoupil kvůli poruše motoru. Za Pironiho a Piqueta se na 3. pozici zařadil Rosberg. V tomto pořadí pokračovali vedoucí závodníci až do cíle.

V britském Brands Hatch se Nigel Mansell vrátil zpátky do kokpitu Lotusu. Rosberg v kvalifikaci poměrně překvapivě porazil všechny soupeře s turbomotory v čele s Patresem, Piquetem a Pironim. Tým Brabham se postaral o rozruch, neboť během závodu plánoval zastávku v boxech na výměnu pneumatik a doplnění paliva, což ve formuli 1 nebylo k vidění již řadu let. Při nájezdu na start potkaly Rosberga technické problémy, a tak z nejvýhodnější pozice do závodu vyrážel Patrese. Po startovním signálu zůstal Ital stát na svojí pozici na roštu. Do vedení proklouzl Patreseho kolega Piquet před Laudou a Pironim. Do stojícího Italova Brabhamu narazil Arnoux. Watson při úhybném manévru musel vyjet mimo trať. Při nehodě uvolněné kolo vlétlo do cesty Fabimu, čímž ukončilo jeho jízdu. Ve 2. kole došlo ke kolizi mezi Serrou a Jarierem. Brazilcův vůz se převrátil, otřesený jezdec však z nehody vyvázl bez vážnějších zranění. Watson se při vyhýbání havarovaným monopostům ocitl v hodinách a závod pro něho také skončil. V 10. kole vedoucí Piquet náhle zastavil kvůli poruše vstřikovacího čerpadla. Čelní pozici převzal Lauda před Pironim a Dalym. V 18. kole Dalyho předjel Warwick. O 8 kol později zdolal pilot Tolemanu k radosti domácích fanoušků i Pironiho. Warwick setrval na 2. pozici až do 41. kola, kdy jeho senzační jízdu zastavila mechanická porucha. Za vedoucího Laudu se opět zařadil Pironi před de Angelisem. Vedoucí trojice pak kroužila v nezměněném pořadí až do posledního kola, kdy se de Angelis kvůli nedostatku paliva propadl na 4. pozici za Tambaye. Francouz tak při svém teprve druhém startu za Ferrari doplnil Laudu a Pironiho na stupních vítězů. Pironi se zásluhou 2. příčky v cíli posunul do vedení v průběžné klasifikaci jezdců s pětibodovým náskokem před Watsonem.

Nigel Mansell se kvůli nedoléčenému zranění zápěstí rozhodl vynechat závod ve Francii, a tak jej v kokpitu Lotusu nahradil Geoff Lees. V kvalifikaci v Le Castellet obsadily vozy s turbomotory prvních 6 míst na startovním roštu v čele s dvojicí domácích jezdců Renaultu Arnouxem a Prostem. Po startu závodu vyrazila dvojice Renaultů do vedení v nezměněném pořadí. Brzy se ukázalo, že vozy Brabham, opět plánující zastávku v boxech, mají na okruhu Paula Ricarda velmi slušnou rychlost, když Patrese ve 3. kole převzal vedení. O 2 kola později se na druhou pozici zařadil Italův týmový kolega Piquet. Patreseho již v 8. kole vyřadila porucha motoru a vedení převzal Piquet. V 11. kole došlo v zatáčce Signes ke kolizi mezi Massem a Baldim. Massův March přelétl bariéry a přistál v zóně pro diváky, přičemž několik z nich utrpělo zranění. Tým Brabham nakonec opět nepředvedl plánovaný pitstop, neboť rovněž Piquet ve 24. kole odstoupil s další poruchou motoru BMW. Po výpadku obou Brabhamů do čela postoupili čtyři domácí závodníci: Arnoux před Prostem, Pironim a Tambayem. V tomto pořadí pokračovali vedoucí jezdci až do cíle. Velká cenu Francie tak skončila naprostým triumfem domácích reprezentantů. Vítězný Arnoux se přitom postaral o rozruch, když neuposlechl příkazy týmu, aby před sebe pustil týmového kolegu Prosta, bojujícího o titul mistra světa.

Ve startovní listině Velké ceny Německa chyběl po těžké havárii v Le Castellet domácí Jochen Mass. Jak se později ukázalo, nehoda ve Francii ukončila Němcovu kariéru ve formuli 1. Masse v týmu March nahradil Rupert Keegan. Konečně zcela uzdravený Nigel Mansell se na Hockenheimringu opět představil v kokpitu Lotusu. Tým Theodore namísto Jana Lammerse nasadil eso britské F3 Tommyho Byrnea. V páteční kvalifikaci byl nejrychlejší vedoucí jezdec průběžné klasifikace Pironi. V sobotním deštivém tréninku pilot Ferrari ve vodní tříšti přehlédl zpomalující Prostův Renault a narazil do jeho zádě. Pironiho vůz se vznesl a po přistání čelně narazil do bariér. Jezdec při havárii utrpěl těžká zranění nohou, která ukončila jeho slibně rozjetou sezónu. Přestože Pironi po řadě náročných operací vyhrožoval návratem, v závodě formule 1 už se Francouz nikdy neobjevil. Protože Ferrari oficiálně nestáhlo Pironiho z účasti v závodě, zůstala nejvýhodnější pozice na roštu prázdná a z první řady startoval pouze osamocený Prost. Předpokládalo se, že zásluhou menší zásoby paliva zaujme po startu vedoucí pozici Piquet, neboť tým Brabham se opět rozhodl pro netradiční strategii s tankováním uprostřed závodu. V úvodních kolech se Brazilec skutečně probojoval do čela. Za vedoucím Piquetem se seřadili Arnoux, Prost, Tambay, Patrese a de Cesaris. Prost se brzy propadl za Tambaye a po 14 kolech odstoupil kvůli poruše. Tou dobou zastavil s porouchaným motorem také Patrese. V 10. kole se Tambay probojoval již na 2. pozici před Arnouxe. Piquet setrval v čele až do 19. kola, kdy měl kolizi s o kolo zpět jedoucím Salazarem. Obhájce titulu byl po srážce nucen odstoupit a v rozhořčení uštědřil zaskočenému pilotovi ATS několik ran pěstí a kopanců. Do vedení postoupil Tambay před Arnouxem a Watsonem. Na 4. místo se ve 27. kole probojoval Laffite. Jezdec Ligieru krátce nato při výletu mimo trať poškodil svůj vůz, a tak se opět propadl. Tambay setrval na vedoucí pozici až do konce závodu a připsal si své první vítězství ve formuli 1, čímž pozvedl bojovou morálku tragédiemi poznamenaného týmu Ferrari. Jako druhý do cíle dorazil Arnoux. Třetí stupeň vítězů obsadil po odstoupení Watsona Rosberg.

Před Velkou cenou Rakouska vedl v průběžném žebříčku mistrovství světa zraněný Pironi (39 bodů) před Watsonem (30), Rosbergem (27) a Prostem (25). Tým Ferrari na Österreichringu nasadil jediný vůz pro Tambaye. V kvalifikaci měly díky vysoké nadmořské výšce tradičně navrch vozy s turbomotory. Pozice v první řadě ukořistili piloti Brabhamu Piquet a Patrese. Po startu závodu došlo ke kolizi, která vyřadila Dalyho, de Cesarise a Giacomelliho. Tambay v následujícím kole utrpěl na úlomcích z postartovní kolize defekt pneumatiky. Před Piqueta se mezitím do čela probojoval jeho kolega Patrese. Za dvojicí Brabhamů kroužili piloti Renaultu Prost a Arnoux. Prvním jezdcem s nepřeplňovaným motorem byl pátý de Angelis. Po 16 kolech odstoupil Arnoux kvůli poruše motoru. Krátce nato Piquet odbočil k mechanikům pro nové pneumatiky. Po návratu na trať se Brazilec propadl na 4. pozici za Patreseho, Prosta a de Angelise. Patrese absolvoval plánovanou zastávku v depu bez ztráty vedení, o tři kola později ale odstoupil s poruchou motoru. Ve 32. kole zastavila další porucha turbomotoru BMW i Piqueta. Vedoucí Prosta a de Angelise začal stíhat třetí Rosberg. Prost vydržel v čele až do 49. kola z celkových 53, kdy i jeho zklamala technika. Bitva o 2. pozici mezi de Angelisem a Rosbergem se tak náhle změnila v souboj o čelní příčku. Při nájezdu do posledního kola se pilot Lotusu těšil náskoku 1,6 sekundy před jezdcem Williamsu. Rosberg se na svého soupeře dokázal dotáhnout a v posledních metrech závodu vypukla rozhodující bitva o vítězství. Po cílové rovince se už oba závodníci řítili bok po boku. Cílovou čáru nakonec proťal o 0,05 s dříve de Angelis, který tak vybojoval premiérové vítězství ve formuli 1. Tým Lotus se Italovou zásluhou mohl poprvé od roku 1978 radovat z triumfu ve velké ceně. Překvapený Colin Chapman po dramatickém finiši dokonce zapomněl na svoje tradiční oslavné gesto – vyhození pokrývky hlavy do vzduchu. Tehdy ještě nemohl tušit, že dalšího vítězství Lotusu se už nedočká… Na třetí stupeň vítězů v Rakousku vystoupil Laffite.

O dva týdny později byl na programu závod ve francouzském Dijonu, pořádaný jako Velká cena Švýcarska, kde od roku 1955 po tragédii v Le Mans stále platil zákaz konání motoristických podniků. V kvalifikaci udávali tempo domácí piloti Renaultu Prost a Arnoux. V závodě chyběl tým Ferrari, neboť jeho jediného reprezentanta Patricka Tambaye trápily bolesti zad. S podobnými problémy se vinou extrémně tvrdého pérování potýkali i mnozí další jezdci. Po startu se do čela propracoval Arnoux před Prosta, Patreseho, Laudu a Piqueta. Ve 2. kole vedení převzal Prost, zatímco Piquet předjel Laudu. Ve 4. kole Piquet zdolal i týmového kolegu Patreseho. Ital vzápětí podlehl i Rosbergovi. V 11. kole se Piquet probojoval již na 2. pozici před Arnouxe. Pořadí v čele se pak nezměnilo až do 40. kola, kdy Piquet odbočil k mechanikům na plánované doplnění paliva. Pilot Brabhamu se propadl na 5. místo za Prosta, Arnouxe, Rosberga a Laudu. V 73. kole potkaly Arnouxe problémy se vstřikováním paliva a jeho 2. pozici převzal Rosberg. Pilot Williamsu se začal rychle dotahovat i na vedoucího Prosta. V předposledním kole Rosberg domácího závodníka předjel. Finský závodník si v Dijonu dojel pro své první vítězství ve formuli 1, po němž se znenadání posunul do čela průběžného pořadí mistrovství světa. Jezdce Williamsu na stupních vítězů doprovodili Prost a Lauda.

V italské Monze se Mario Andretti opět vrátil do formule 1 – tentokrát ve stáji Ferrari, jejíž barvy naposledy hájil před 10 lety. Andrea de Cesaris ve svojí Alfě Romeo v trénincích zkoušel nový turbomotor, ale v závodě startoval s tradičním nepřeplňovaným dvanáctiválcem. Dvaačtyřicetiletý Andretti oslavil svůj návrat k Ferrari ziskem pole position před Piquetem, Tambayem a Patresem. Andrettimu se start z nejvýhodnější pozice příliš nepodařil. Prost při pokusu o převzetí čelní pozice vyjel mimo trať a propadl se pořadím. Do vedení postoupil Piquet, jezdec Brabhamu ale ještě před cílem 1. kola klesl za Arnouxe, Tambaye, Patreseho a Andrettiho. Brazilec následně kvůli problémům se spojkou ztratil další pozice. Ve 2. kole se Patrese probojoval před Tambaye, avšak Ital po šesti kolech stejně jako Piquet zastavil kvůli poruše spojky. Za vedoucího Arnouxe se nyní zařadili piloti Ferrari Tambay a Andretti. Američana v 7. kole předjel Prost, který se mezitím probojoval zpět do čelní skupiny. Pořadí na špici závodu se po dramatickém úvodu ustálilo až do 27. kola, kdy Prost odstoupil po problémech se vstřikováním paliva. Arnoux udržel vedení po celý zbytek závodu a zvítězil před Tambayem a Andrettim. Jako čtvrtý do cíle dorazil Watson, čímž se udržel v boji o mistrovský titul, neboť Rosberg po potížích se zadním křídlem v Monze nebodoval.

Rozhodující bitva o titul mezi Rosbergem (42 bodů, 1 vítězství) a Watsonem (33 bodů, 2 vítězství) se odehrála v ulicích Las Vegas. Ferrari se v USA opět rozhodlo nasadit Andrettiho. Domácí závodník se nakonec stal jediným reprezentantem automobilky v závodě, protože Tambaye opět sužovaly bolesti zad. V kvalifikaci zaznamenali další dvojitý triumf piloti Renaultu Prost a Arnoux. Po zahájení závodu vedl Prost před Arnouxem, Alboretem, Patresem a Cheeverem. Rosberg se po 1. kole pohyboval na 7. příčce a jeho rival v boji o titul Watson byl dokonce až jedenáctý. Ve 2. kole se Arnoux posunul před svého týmového kolegu. V 15. kole se Prost vrátil zpátky do vedení, zatímco Arnoux vzápětí odstoupil kvůli poruše motoru. Po vypadnutí Arnouxe se za Prosta zařadili Alboreto a Watson, který v úvodu závodu předvedl pozoruhodnou stíhací jízdu. Pořadí na prvních třech pozicích se nezměnilo až do 52. kola, kdy Prost, obtěžovaný silnými vibracemi, podlehl Alboretovi. V 56. kole odsunul Watson Prosta na 3. příčku. O několik kol později se Francouz propadl i za Cheevera. Alboreto se už ve zbytku závodu nenechal ohrozit a stal se tak v pořadí již pátým premiérovým vítězem velké ceny v průběhu roku. Tým Tyrrell se zároveň dočkal prvního triumfu od roku 1978. Watson do cíle dorazil jako druhý, a tak mistrovský titul připadl Kekemu Rosbergovi, jenž si svůj primát pojistil dvěma body za páté místo. Na třetí stupeň vítězů vystoupil po dalším slibném výkonu na domácí půdě Cheever.

Sezóna 1982 přinesla celou řadu dramatických událostí: neutuchající zákulisní nepokoje, diskvalifikace, stávky, ale také vyrovnané souboje na tratích, bratrovražedné týmové duely a bohužel i spoustu těžkých havárií a smrt Gillese Villeneuvea a Riccarda Palettiho. Chaotický průběh ročníku vynesl titul Kekemu Rosbergovi, kterému k triumfu v šampionátu stačilo jediné vítězství. Pohár konstruktéru připadl značce Ferrari, ačkoli Scuderia několik závodů vynechala a v mnoha velkých cenách startovala jen s jediným vozem. V prosinci svět velkých cen zasáhla další tragédie. Zakladatel Lotusu a průkopník celé řady revolučních novinek Colin Chapman podlehl ve věku 54 let těžkému infarktu.

Na celkové pořadí šampionátu 1982 se můžete podívat ZDE.

Tomáš Toman