Nejlepší náhradníci během sezón Formule 1

V posledních třiceti letech se nestávalo často, aby náhradník, který přijde do nového týmu uprostřed sezóny, byl konkurenceschopný. Nicméně i velká jména se tímto způsobem dostala do Formule 1.

Michael Schumacher (Jordan a Benetton, 1991)

Když se Michael objevil ve Formuli 1, pravděpodobně by nikdo nečekal, že bude nejúspěšnějším jezdcem historie. Schumacher byl v té době poměrně neznámým jezdcem, který závodil ve World Sportscar Championship, což byl předchůdce dnešního WEC. Jako tovární jezdec Mercedesu byl také účastník některých závodů DTM, ale jeho výsledky byly slabé.

Poté, co byl Bertrand Gachot zadržen pro napadení taxikáře, Eddie Jordan potřeboval náhradního jezdce do týmu.

Schumacher dokázal Jordana přesvědčit, i když předtím nikdy Formuli 1 neřídil. Dokonce nebyl ani na okruhu ve Spa, i když Jordanovi tvrdil, že okruh dokonale zná.

Německý pilot se kvalifikoval na výborném sedmém místě, před týmovým kolegou Andreou de Cesarisem, kterém dal téměř vteřinu. De Cesaris přitom jezdil v monopostu celý rok.

Schumacher dobře odstartoval, ale odešla mu spojka, takže hned v prvním kole vůz odstavil. Pravděpodobně si za zničenou spojku mohl Schumacher sám, jelikož neměl zkušenosti se startováním vozu. Je dost mozné, že by Schumacher i svůj první závod vyhrál, jelikož dlouhou dobu vedl jeho týmový kolega Andrea de Cesaris.

Nicméně i tak si ho vyhlédl tým Benetton, pro který pak Schumacher od dalšího závodu v Monze startoval. Eddie Jordan si Schumachera nárokoval, ale smlouva u týmu Jordan byla uzavřena pouze na jeden závod.

V Monze skončil na skvělém pátém místě, před trojnásobným mistrem světa, Nelsonem Piquetem. Po dalších skvělých výsledcích už dostal Schumacher smlouvu na celou sezónu. S Benettonem získal dva tituly mistra světa v letech 1994 a 1995. Poté už odešel do Ferrari, kde jeho příběh určitě každý zná…

Foto: Irishmirror.ie

Mika Hakkinen (McLaren 1993)

Hakkinen odjel dvě kvalitní sezóny v týmu Lotus. Pro rok 1993 byl očekáván jako druhý jezdec po boku Ayrtona Senny, ale na poslední chvíli byl vybrán do týmu Michael Andretti. Andretti nikdy nestačil ani zdaleka Sennovi, i když v Itálii skončil třetí. Po pódiu se rozhodl McLaren jezdce nahradit mladým Mikou Hakkinenem. Fin dokázal hned v první kvalifikaci porazit legendárního Sennu. Následující den havaroval, ale hned další závod v Japonsku získal pódium. Hakkinen tak potvrdil své skvělé kvality. U McLarenu zůstal celou svou kariéru, přičemž získal dva tituly mistra světa.

Foto: Corbis.com

Sebastian Vettel (BMW Sauber a Toro Rosso, 2007)

I když Vettel ještě bojoval o titul ve World Series by Renault, byl povolán jako jezdec týmu BMW Sauber, aby zaskočil za otřeseného Roberta Kubicu. Vettel získal hned osmé místo a jeden bod.

Zlom ve Vettelově kariéře přišel před Velkou Cenou Maďarska 2007, kde nahradil Scotta Speeda. Speed se údajně popral s šéfem týmu Toro Rosso, takže jeho výpověď byla celkem jasná.

Vettel měl v Japonsku získat třetí místo, nicméně za Safety Carem naboural do Marka Webbera, a oba museli odstoupit. Nicméně Vettel získal další závod v Číně skvělé čtvrté místo. Toro Rosso si v té době mohlo o něčem podobném nechat zdát. Následovala smlouva pro další sezónu u týmu Toro Rosso. Poté byl Vettel nominován do hlavního týmu Red Bull, kde získal čtyři tituly mistra světa.

Foto: Bmw Sauber

Robert Kubica (BMW Sauber, 2006)

Polský jezdec si odbyl svůj debut během Velké Ceny Maďarska 2006, jako náhradník Jaquese Villeneuva, který se údajně zranil. Kubica skončil na skvělé sedmé pozici, nicméně ta mu byla odebrána pro porušení technických pravidel. I tak se tým BMW Sauber rozhodl, že Kubicu nechá v závodní sedačce až do konce sezóny.

Kubica získal ve třetím závodě své kariéry třetí místo, když odjel skvělý závod na Italské Monze. Zbytek roku už Kubica bohužel žádné body nezískal.

I přesto následovala smlouva na další tři roky, dokud se automobilka BMW nerozhodla odejít z Formule 1. To přineslo Kubicovi jeho jedno jediné vítězství v Kanadské Velké ceně roku 2008.

Foto: MaxF1.net

Mika Salo (BAR a Ferrari, 1999)

Finský jezdec strávil devadesáté léta jako kvalitní jezdec ve středu pole. Závodil za týmy Lotus, Tyrrell a Arrows. Pro rok 1999 neměl sedačku, nicméně u týmu BAR nahradil zraněného Ricarda Zontu pro tři závody. Skončil sedmý v Imole, což byl nejlepší výsledek týmu během sezóny.

Zlom následoval, když si Michael Schumacher zlomil v Silverstone nohu. Ferrari si vybralo zkušeného Sala. Mika Salo tvrdě pracoval, a už ve druhém závodě pro Ferrari jel pro výhru, nicméně kvůli týmovým pokynům musel pustit Eddieho Irvina před sebe. Irvine v té době bojoval o titul mistra světa proti Miku Hakkinenovi. Zbytek závodů pro Ferrari už Salo nepodával tak dobré výkony. Fin získal ještě pódium v Itálii před domácími fanoušky Ferrari. Díky této skvělé spolupráci dostal, Salo sedačku u týmu Sauber pro rok 2000. Sauber ten rok nebyl konkurenceschopný, ale přesto Salo několikrát bodoval.

Foto: Reddit.com