Kontroverze, aféry a krize

Jen ve 21. století zasáhla Formuli 1 řada afér, jako „válka“ gumárenských firem, jež vyústila skandální Velkou cenou USA 2005 nebo špionážní aféra McLarenu z roku 2007 a v neposlední řadě Nelsona Piqueta Jr. a Renaultu Crashgate z Velké ceny Singapuru 2008, jejíž detaily postupem času vyplouvaly na povrch. FIA, v jejímž čele stál kontroverzní Max Mosley, jehož kariéru ukončil sexuální skandál, a týmy mezi sebou soupeřily. Jak se brzy přesvědčíme, kontroverze provázely Formuli 1 po celou její historii. Detailněji se podíváme na pár z nich.

Velkou krizi, jež vypukla v roce 1980, vyvolalo soupeření dvou organizací. Možná by nepřerostla až do takových rozměrů, kdyby v čele obou organizací nestáli muži s velkým egem – Bernie Ecclestone a Jean Maria Balestre, kteří nemínili ustoupit ani o kousek, tudíž se Formule 1 ocitla na pokraji zániku. Tyto dvě znesvářené strany byly Formula One Constructors Association (FOCA), což je organizace sdružující konstruktéry F1 založená v roce 1976 vlastníkem týmu Brabham Bernie Ecclestonem, majitelem stáje March Maxem Mosleyem a Kenem Tyrrellem a FISA, tedy Sportovní komise Mezinárodní automobilové federace.

Problémy začaly, když na jarním zasedání FIA potvrdila, že závody F1, sportovních prototypů a soutěže světového mistrovství smí pořádat pouze autoklub, jež je členem FIA. FOCA se výsledek zasedání FIA samozřejmě nelíbil díky dohodě z roku 1978, která FOCA zajišťovala přísun peněz z poplatků pořadatelů. Navíc se zavedlo pravidlo, že v názvu VC může být jméno buď pořádajícího státu, města nebo autoklubu; název nemohl obsahovat například jméno sponzora.

Mezi FISA a FOCA začínala probíhat skrytá válka o moc a bylo pouze otázkou času, kdy vyvrcholí veřejným střetnutím. Předehrou pro něj se staly Velké ceny Belgie a Monaka 1980. FISA na nich uspořádala povinnou schůzku pro závodníky, jejímž programem byla bezpečnostní opatření. Patnáct závodníků se jich nezúčastnilo. Nikoliv proto, že by nechtělo, právě naopak, pro ně byly tyto schůzky přínosné, ale jejich zaměstnavatelé sdružení ve FOCA jim v účasti zabránili. A tak ve Velké ceně Španělska přišlo vyvrcholení bojů. FISA udělila pokutu každému z 15 závodníků v hodnotě dvou tisíc dolarů. Pokutu nikdo nezaplatil, tudíž následoval další trest, a to odebrání závodních licencí, bez nichž závodníci nemohou startovat. To znamenalo vážné ohrožení pro konání španělské GP, protože absenci 15 pilotů těžko nahradíte. Bernie Ecclestone se rozhodl jednat a domluvil se s předsedou španělského autoklubu.

Krize začala vrcholit. FOCA věděla, že pokud neodvrátí hrozbu zrušení GP, bude to mít za následek značné finanční ztráty i pro ně. Alfa Romeo, Ferrari a Renault nesouhlasili s postupem, jenž Ecclestone zvolil a rozhodli se místo konání GP opustit. Když se Balestre spolu s komisařem FISA Bielenem pokusili dostat na okruh, vyvedla je z něj policie. Bylo to něco neslýchaného, aby předsedu FIA takto vyprovodili z okruhu. Přes všechny tyto události se závod odjel, ale FIA ukázala, že je to ona, kdo má moc a body ze španělské GP nezapočetla do šampionátu.

FISA i FOCA se v pokračující sezoně navzájem verbálně napadaly. Formuli 1 hrozil zánik, pokud by do 21. listopadu nepodaly týmy přihlášky do příštího ročníku. FOCA vyhrožovala vlastním šampionátem. Ecclestone mohl hrozit, jak chtěl, ale sponzoři by se do takového dobrodružství nepustily. Ani jedna strana nehodlala ustoupit. Navíc se objevil další problém v podobě nových technických pravidel. Mezinárodní automobilová federace si uvědomovala nebezpečnost dramaticky se zrychlujících vozů, což způsobovalo používání bočních těsnících lišt a rozhodla se je zakázat, ale FOCA to odmítala. Asociace konstruktérů nehodlala připustit, aby FISA tento boj vyhrála již z principu. Šlo tu hlavně o moc a peníze.

Situace se dostávala do kritického bodu, nová sezona 1981 se blížila a nebylo jisté, jestli začne. V tu chvíli se do toho vložil velikán F1 – Enzo Ferrari. Pozval na jaře 1981 týmy podporující obě strany na jednání k sobě do Maranella. Ačkoliv se zdálo, že k dohodě nemůže dojít, opak se stal pravdou a vznikla tzv. Dohoda o svornosti o délce 900 stran. Domluvilo se, že FISA bude mít na starosti sportovní a technická pravidla, bude hlídat jejich dodržování a povolovat GP. FOCA zase bude jednat o finančních otázkách.

Je až ironií, že z nesmiřitelných nepřátel Balestreho a Ecclestona se stali hned následující rok spolubojovníci proti vzpurným závodníkům, kterým se nelíbilo nařízení FISA o superlicencích, jež zamezilo přestupovat do jiného týmu v průběhu sezony a opravňovalo FISA kontrolovat jejich rostoucí příjmy. Závodníci chtěli mít možnost smlouvu s týmem jednostranně zrušit. Proč se Ecclestone rozhodl spojit s Balestrem je jednoduché. Opět šlo o peníze a také o zájmy týmů, proto rychle zapomněl na jejich dřívější neshody a začal s ním spolupracovat.

Niki Lauda byl vlastně ten, kdo revoltu vyvolal, když označil nové podmínky o superlicencích za novodobé otrokářství. Je důležité si uvědomit, že závodníci jsou pouze jen zaměstnanci týmů a svůj nesouhlas se rozhodli vyjádřit jakousi stávkou a bojkotovali první trénink GP Jižní Afriky. Když to Balestre zjistil, odebral všem superlicence a tvrdil, že je spousta závodníků, kteří mohou ty revoltující zastoupit a navrhl závod o týden odložit a sehnat nové jezdce. Ale neznámí závodníci nepřilákají sponzory, a ti se hned ozvali a vyhrožovali, že přestanou platit. To se zase nelíbilo Ecclestonemu, kvůli smlouvám na vysílací práva na přenosy ze závodů, na něž navazovaly smlouvy právě se sponzory. V tu chvíli se začaly bouřit i některé týmy, které si nechtěly nechat zasahovat do toho, koho posadí do svého vozu.

Pod tlakem blížícího se závodu, se rozhodlo, že se pojede a GP se uskutečnila, ale po jejím skončení se závodníci dozvěděli o žalobě Ecclestona kvůli neplnění svých pracovních povinností. Balestre později uspořádal mimořádné zasedání FISA, ale nepustil na něj obhájce závodníků a začal rozdávat pokuty – každý revoltující pilot musel uhradit pět tisíc dolarů a byl potrestán dvouletým podmínečným zákazem startu v pěti závodech. Závodníci mezitím obnovili GPDA, tedy Grand Prix Drivers Association – asociaci závodníků F1. Řešení situace se stalo záležitostí právníků, nakonec byla uznána pokuta pěti tisíc dolarů, kterou za závodníky zaplatili jejich zaměstnavatelé. Celá kauza nesmírně poškodila Formuli 1 v očích veřejnosti. Navíc se opět potvrdilo, jak velký vliv mají sponzoři, když jsou schopni vyhrožovat i FIA. Nejvíce poškozena byla osoba Balestreho, jeho popularita značně klesla. V rámci boje se na světle světa objevily kompromitující materiály o jeho minulosti jako příslušníka SS. Možná i proto, Balestre slíbil, že uzná námitky závodníků.

Jestli něco škodí obrazu Formule 1, tak to jsou kromě krizí diskvalifikace. Sezona 1976 jimi byla doslova protkaná a do značné míry to ovlivnilo boj o mistrovský titul, o který zápasil Niki Lauda s Jamesem Huntem. Diskvalifikace se týkaly několika závodů, ale v případu týmu Tyrrell šlo o mnohem větší kauzu, jež vyústila v diskvalifikaci celého týmu, odebrání všech bodů z Poháru konstruktérů.

V sezoně 1984 závodil Tyrrell stále s atmosferickými motory a nad očekávání si jeho vozy vedly dobře, když dokázaly pravidelně bodovat. Technickým delegátům FIA se to zdálo podezřelé a řádně prověřili celý monopost a objevili v něm záhadnou kapalinu a mobilní zátěž. V obvinění následně stálo, že Tyrrell nedodržel předpisy o bezpečnostních ventilech, tlaku a teplotě a používal neodpovídající systém palivového potrubí. Následovalo vyloučení z probíhajícího šampionátu. Tyrrell se pokusil neúspěšně odvolat. Konstruktéři se často snaží najít skulinky v pravidlech, aby jejich vozy byly co nejrychlejší, ale podvody tváři Formule 1 také neprospějí, stejně tak ten Tyrrellův.

Podvod Tyrrellu nebyl ničím oproti aféře vyvolané týmem Arrows. Abychom ji lépe pochopili, musíme nejdříve začít u týmu Shadows, jehož vlastníkem byl Don Nichols, jenž se věnoval více úspěchům v Americe, a tak se stalo, že začal ztrácet kontrolu nad týmem v Evropě. Manažer Alan Rees, ředitel týmu Jackie Oliver a konstruktér Tony Southgate toho měli dost, opustili Shadow a založili vlastní stáj – Arrows. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde o stáj nesoucí v překladu název Šípy, tak šlo ve skutečnosti o zkratky jmen vůdčích osob.

Během šedesáti dní byl postaven nový monopost. Už to se zdálo velice podezřelé, je nemožné ho v takto krátké době postavit. Jakmile veřejnost spatřila nový vůz, měla jasno. Monoposty Shadow a Arrows vypadaly stejně. Důvod byl zřejmý. Ze Shadow do Arrowsu přišel nejen stejný personál, ale i výkresy a návrhy nového vozu a dokonce i část součástek, jak později dokázal soud. Navíc je sponzoroval Franco Ambrosio, o němž se říkalo, že ve Formuli 1 pere peníze mafie, a jež byl později zavražděn. Arrows přesto postavil nový vůz, jehož výstavbu sledoval Nichols osobně, aby nedošlo znovu ke zkopírování, a ve finále působil ve Formuli 1 o 22 let déle než Shadow.

Formule 1 je sport, kde velice záleží na technice, proto je přirozené, že se řada kontroverzí týkala právě technických záležitostí. I tyto spory ale její tváři ubližují a mohou diváky odradit od jejího sledování. Vždyť formule má být nejen o souboji závodníků na dráze, ale také o souboji konstruktérů, kdo přijde s lepším kompletem. Formule 1 patří technologicky na výši a musí přicházet s novinkami, které lze použít v běžném světě, například v oblasti vývoje osobních automobilů, čemuž kopírování a podvádění nepřispěje.