Jaký otec, takový syn #3

Jako vždy začínám otcem, Grahamem Hillem, který se ani náhodou nenarodil se závoděním v krvi. Jednak získal řidičský průkaz až ve svých 24 letech, a pak také neprospěl v závodnické škole v Brands Hatch. Nicméně se rozhodl zůstat ve škole a pracovat v ní jako mechanik. Místo platu mohl jezdit s jedním z vozů. V roce 1956 začal pracovat pro Colina Chapmana a v následujícím roce závodil ve Formuli 2 právě na voze Lotus a také Cooper. Od roku 1958 se stal továrním jezdcem Lotusu a debutoval v královně motorsportu a zároveň v královně velkých cen, Monaku, kde se držel na vynikající čtvrté pozici, dokud mu neupadlo kolo. Špatná spolehlivost Chapmanových vozů se stala důvodem jeho přestupu do BRM v roce 1960. Nicméně jediným úspěchem v této sezoně bylo třetí místo v monacké grand prix.

V roce 1962 vyhrál svůj první závod, konkrétně Velkou cenu Nizozemí. Poté přidal ještě tři vítězství a získal mistrovský titul. V následující sezoně vyhrál poprvé ve Velké ceně Monaka, kde za svou kariéru stanul pětkrát na stupínku nejvyšším. V letech 1963-1965 skončil vždy v celkovém pořadí druhý. Rok 1966 pro něj znamenal vítězství v závodě 500 mil Indianapolis. Od další sezony Formule 1 se vrátil zpět k Lotusu, kde se mu stal týmovým kolegou Jim Clark, jenž byl tím, kdo ho v letech 1963 a 1965 připravil o mistrovský titul (v roce 1964 to byl John Surtees, který po škrtnutí výsledků překonal Hilla o jediný bod). Sezona 1968 zastihla Lotus ve výborné formě, avšak přišla tragédie v podobě úmrtí Clarka v závodě Formule 2 v Hockenheimu. Hilla smrt týmového kolegy nezastavila a vybojoval svůj druhý titul mistra světa. Zároveň se dočkal pocty, když byl oceněn Řádem britského impéria. Ročník 1969 nedokončil kvůli následkům nehody z Velké ceny USA ve Watkins Glen, kde si zlomil obě nohy. Do Formule 1 se sice ještě vrátil (1971 přestoupil do Brabhamu a v roce 1973 založil vlastní závodní tým), ale již nebyl tak rychlý. Na druhou stranu se stal vítězem závodu 24 hodin Le Mans v roce 1972 a získal Triple Crown. Jeho život, plus dvou mechaniků, konstruktéra týmu a Tonyho Brise, ukončilo letecké neštěstí, když se vraceli z testování v Le Castellet.

Když Graham Hill zemřel, bylo jeho synovi Damonovi 15 let. Jeho matka Betty si nepřála, aby šel ve šlépějích svého otce. Sám Damon se do závodění také nehrnul, a to i přesto, či možná právě proto, že znal velmi důvěrně prostřední královny motorsportu, což dokládá řada fotografií Hillových na okruzích. A to i včetně té, pořízené pro Daily Mail, kde čtyřletý Damon sedí v miniaturní replice Lotusu a vedle něj sedí jeho otec Graham v závodním voze Lotus. Přesto nakonec i mladý Damon vstoupil do motoristického světa. Stalo se tomu tak v jeho 21 letech. Ačkoliv se to může zdát pozdě, stačí si vzpomenout na jeho otce (i přesto, že se doba změnila a jezdci začínali závodit v mnohem mladším věku). Damona ale na rozdíl od Grahama přitahovaly motorky. S automobily začal závodit až o čtyři roky později, konkrétně v roce 1983. Přes Formuli Ford, britský šampionát Formule 3 a Formuli 3000 se dostal až do Formule 1.

Nejdříve podepsal smlouvu s týmem Williams na testování vozu pro rok 1991. V následujícím ročníku získal možnost závodit za Brabham. Šestkrát z osmi pokusů se ale vůbec nekvalifikoval do závodu.  V roce 1993 začal závodit pro Williams, přičemž mu bylo netypicky přiděleno číslo nula. V téže sezoně získal své první vítězství, konkrétně ve Velké ceně Maďarska, poté dokázal ještě zvítězit ve Velké ceně Belgie a Itálie. Sezonu zakončil na celkovém třetím místě za Prostem a Sennou. Williams zvítězil v Poháru konstruktérů. V roce 1994 se stal Damon nečekaně týmovou jedničkou poté, co zahynul Ayrton Senna. Zvítězil šestkrát, ale nestačilo to. Boj o titul prohrál s Michaelem Schumacherem po kontroverzní kolizi v závěrečné Velké ceně Austrálie. I v následujícím roce podlehl v boji o mistrovský titul německému závodníkovi, i přes čtyři vítězství.

Poté přišla sezona 1996. Damon Hill vyhrál osm závodů, ve všech velkých cenách startoval z první řady a hlavně, stal se mistrem světa Formule 1. Dodnes jsou Graham a Damon Hillovi jedinými závodníky, kteří dokázali, aby se jméno otce i syna skvělo na poháru pro mistra světa Formule 1. Pro následující sezonu přestoupil Damon do týmu Arrows, celkově tuto sezonu zakončil až na 12. místě a poté přestoupil do týmu Jordan, kde zároveň ve Velké ceně Belgie zajistil první vítězství pro Jordan v F1. Závodil ještě jeden rok a poté ukončil svou závodní kariéru.

Ačkoliv byl Damon z počátku osočován, že se do Formule 1 dostal jen díky zvučnému jménu svého otce, nakonec dokázal své kritiky umlčet. Na závěr musím přidat ještě jednu perličku. Damon, na rozdíl od Grahama, nedokázal nikdy zvítězit ve Velké ceně Monaka. Přesto se jedná o nejúspěšnější rodinnou dvojici, která působila ve Formuli 1. Uvidíme, zda se někdy objeví někdo, kdo se jim dokáže vyrovnat. V současnosti jsou k tomu nejblíže Keke a Nico Rosbergovi či možná v blízké budoucnosti Michael a Mick Schumacherovi. O tom ale zase až příště.