IndyCar: co s aerokity?

IndyCar: co s aerokity?

Aerokit je speciální úprava základního vozu DW12, týkající se aerodynamických prvků, tedy křídel, krytu motoru atd. Tuto část může připravovat kdokoli, avšak zatím (a pravděpodobně napořád) se do toho pustili pouze výrobci motorů Honda a Chevrolet. V USA nyní řeší co s aerokity dál.

Původní článek zveřejnil Racer.com a základní otázka zní „Je čas dát aerokitům sbohem?“. Dotaz padl na šéfy týmů a zástupce výrobců. Původní myšlenkou aerokitů bylo „hodně muziky za málo peněz“, tedy že se díky nim odliší vozy různých výrobců, zajistí se rozdílná výkonnost (která bude vyšší než u základního vozu), ale přitom to týmy nebude stát mnoho peněz.

Problém nastal už ve chvíli, kdy se do tohoto pustili pouze výrobci motorů Chevrolet a Honda, protože tím dostala ránu vize, že by s různými vozy byly zkombinovány různé motory. Situace je nyní taková, že buďto máte motor i aerokit od Hondy nebo motor i aerokit od Chevroletu. Další problém je i v ceně, protože ta se vyšplhala výš, než bylo původně plánováno. I proto přišla na řadu otázka, jestli náhodou sezóna 2016 nebude pro aerokity poslední.

Odpovědi výrobců motorů jsou spíše „politicky korektní“, protože zástupce Chevy, Mark Kent, říká, že cílem bylo vozy odlišit od druhého výrobce a získat konkurenční výhodu. Obojí se podařilo, takže aerokity mají své opodstatnění. Zástupce Hondy, Steve Eriksen, říká, že nevidí žádná negativa v používání aerokitů, naopak vidí pouze pozitivní věci.

Naproti tomu šéfové týmů byli podstatně sdílnější! Michael Andretti je jedním z těch, kteří proti aerokitům vystupují od prvního dne. Dle vyjádření přinesly pouze zvýšení nákladů o 1,5 miliónů dolarů, přitom kazí závodění. Také by velmi rád zrušil zadní nárazníky, podle něj neplní svou funkci a jsou tedy k ničemu. Na jeho stranu se přidává i Kevin Kalkhoven, podle kterého se jedná o velmi drahý experiment, který by už měl skončit.

Zcela proti aerokitům je také Bryan Herta, jelikož se vytratila rozdílnost a hlavně závodění před aerokity bylo lepší. Podle něj jsou kity překážkou pro vstup dalších týmů (či vozů) do série. Dale Coyne je dokonce srovnává s Formulí 1, kde vlastně všechny vozy taktéž vypadají téměř shodně. Dale by dal hlavně přednost zlepšení komerční stránky série, před tou technickou.

Nejlépe vše vystihl Roger Penske, podle kterého prý aerokity zbytečně dělí sérii na ty, kteří mohou vyhrát a na ty druhé. On sám by nechtěl být na straně těch, kteří nemají šanci vyhrát. Jemu by stačil jednotný aerokit!

Řešením stávající situace by byl návrat k původnímu návrhu od Dallary, což by byla sice snadná, ale zároveň neatraktivní záležitost, rozhodně nejen po vizuální stránce. Nebo postavení zcela nového jednotného kitu, ať už Dallarou nebo jiným výrobcem. Postavení nového kitu, který by spojoval to nejlepší z těch současných navrhuje Bobby Rahal.

Naproti tomu Michael Andretti by již začal řešit nový vůz, který by vypadal lépe než ten současný a zároveň by i lépe fungoval. Zmínil přitom i futuristický design Red Bull X-1, ovšem neopomenul říci, že to je otázkou spíše pro rok 2019. S tím, že zatím by si nové auto nemohl nikdo dovolit.

Osobně se přikláním k názorům Penskeho a Rahala. Stačí jediné auto (jediný kit), aby se dalo závodit, ale přitom by se nemělo vracet ke staré Dallaře. Mnohem rozumněji zní argument pro spojení toho nejlepšího z obou kitů a přitom i návrh Michaela Andrettiho na zrušení zadního nárazníku. Od roku 2017 by tak po okruzích mohl jezdit jednotný vůz (rozlišen pouze barvami a motorem uvnitř), který by byl výkonný a atraktivní zároveň. Stejná specifikace by mohla zůstat klidně i následující tři, možná i čtyři, sezóny, takže by se ušetřilo spoustu peněz. Zároveň by tím vznikl prostor a čas pro přípravu zcela nového a, doufejme, že konečně i povedeného vozu.

Sdílejte na:
Zavřít