Formule 1 a comebacky #1

Na úvod jsem zvolila úspěšnější návrat – Nikiho Laudu, jenž debutoval ve Formuli 1 v roce 1971 ve Velké ceně Rakouska. Poté co si koupil místo u týmu March na sezonu 1972 a na následující ročník u týmu BRM, přestoupil k Ferrari a v roce 1975 získal svůj první mistrovský titul. Tento úspěch zopakoval také v roce 1977 a následně se rozhodl z Ferrari odejít do Brabhamu, což se neobešlo bez emocí (připočteme k tomu, že své rozhodnutí o konci ve Ferrari oznámil dva týdny před Velkou cenou Itálie, plus odešel dva závody před koncem sezony – omluvil se, že má střevní chřipku). Enzo Ferrari o něm prohlásil, že Lauda je horší než Jidáš. Prodal se konkurenci za třicet tyčí salámu. Lauda kontroval tím, že čtyři roky tlaků, to je dost, čtyři roky psychologických horkých a studených sprch, to je maximum. A tak se čtyřleté partnerství, které Laudovi přineslo dva tituly a Ferrari tři vítězství v Poháru konstruktérů (1975-1977) rozpadlo. V roce 1979 Lauda ukončil svou závodní kariéru.

V roce 1981 se začaly šířit zvěsti, poté co byl Lauda spatřen při návštěvě továrny McLarenu ve Wokingu, že uvažuje o návratu na závodní dráhy. Než se Rakušan rozhodl, zda se skutečně vrátí, trénoval fyzickou kondici, aby zjistil, zda vůbec ještě na zátěž spojenou se závoděním stačí a byl nemile překvapen, když jen dvouletá pauza zanechala na jeho fyzické připravenosti značné nedostatky a mezery. V září 1981 zastal testovat s vozem v Donington Parku a poté oznámil, že se skutečně vrací na závodní dráhy, i když zatím neřekl s kým, ačkoliv to bylo nad slunce jasné. Po svém comebacku působil u McLarenu v letech 1982-1985. V úvodním roce po svém návratu do Formule 1 zvítězil ve Velké ceně USA-East v Long Beach a ve Velké ceně Velké Británie v Brands Hatch a sezonu 1982 zakončil na celkovém pátém místě. Spojení McLarenu a motoru TAG-Porsche zajistilo Laudovi konkurenceschopnou techniku, s níž mohl bojovat o příčky nejvyšší a v roce 1984 získal svůj třetí mistrovský titul. Svou definitivně poslední sezonu ve Formuli 1 odjel v roce 1985, zvítězil v ní jednou ve Velké ceně Nizozemí. Jeho comeback do Formule 1 mohu označit za úspěšný.

Stejný osud však neměl návrat Australana Alana Jonese, jenž ve Formuli 1 debutoval v roce 1975, když ho Harry Stiller posadil do soukromě přihlášeného vozu Hesketh ve Velké ceně Španělska. Poté po něm sáhl Graham Hill a dal mu místo po zraněném Rolfu Stommelenovi z Embassy Racing. V roce 1976 závodil na továrním voze Surtees, který budil velké emoce, jelikož se na něm skvěla reklama sponzora Durex. V následující sezoně tento jezdec s pověstí bojovníka začal závodit za Shadow, poté co při Velké ceně Jižní Afriky zahynul Tom Pryce. V téže samé sezoně získal i své první vítězství, když ve Velké ceně Rakouska dokázal ze čtrnácté startovní pozice dojet na stupínku nejvyšším a celkově zakončil sezonu 1977 na sedmém místě. Pro sezonu 1978 spojil Jones své účinkování v královně motorsportu s týmem Williams. Následující ročník Formule 1 dokončil australský závodník na celkové třetí pozici, přičemž mohl skončit ještě výše nebýt skutečnosti, že Williams FW07 byl hotový až v půlce sezony, respektive v první polovině šampionátu trpěl vůz značnou nespolehlivostí. V druhé polovině mistrovství dokázal Jones zvítězit čtyřikrát. V následujícím roce se Jones dočkal a stal se mistrem světa po vítězstvích ve velkých cenách Argentiny, Francie, Velké Británie, Kanady a USA-East. V sezoně 1981 skončil na celkovém třetím místě a ukončil svou závodní kariéru.

V roce 1983 se vrátil na jeden závod, když startoval za Arrows ve Velké ceně USA, odstoupil ale kvůli „jezdecké nejistotě“. Poté ještě ve Formuli 1 působil v letech 1985-1986, přičemž bych se nebála říct, že tím značně poničil svůj obraz. Nastoupil za tým Carl Hass Lola, což byla stáj vytvořená společností FORCE (Formula One Race Car Engineering), která provozovala tým Beatrice Grand Prix pro americký tým Team Haas USA. Ačkoliv se mohl tento projekt pyšnit velkým rozpočtem, vůz trpěl značnou nespolehlivostí a sám Jones se do Formule 1 nevrátil v ideální formě, když trpěl nadváhou. Výsledky byly víceméně tragické. Teddy Mayer, týmový šéf, dokonce o Hass-Lola prohlásil, že závodní víkend proběhl tak špatně, jak si jen šlo představit (konkrétně se jednalo o debut Hass-Lola ve Velké ceně Itálie na Monze). Nejlepší umístění si Jones připsal ve Velké ceně Rakouska 1986, již dokončil na čtvrté pozici. V témže roce se závodní projekt rozpadl a tím skončilo i Jonesovo trápení. Závodní kariéru ještě ale zcela neukončil, účastnil se závodů cestovních vozů.