Deník z minulosti: leden 1978

Obsah

• Konečná tabulka mistrovství světa formule 1 pro rok 1977
• Galerie pilotů Grand Prix
• Top twenty formule 1
• Nezvyklý pohled na piloty formule 1
• Nový Brabham BT 46
• Tragédie ve Fudchi
• Neočekávaná změna u Lotusu
• Co vyžadují dodatky předpisů F1
• Telegraficky
• Jak v letošním roce?
• Má ještě Hesketh naději?

Konečná tabulka mistrovství světa formule 1 roku 1977 

• Kompletní pořadí jezdců
• Pořadí týmů
• Kalendář Velkých cen

Galerie pilotů 

VITTORIO BRAMBILLA (Itálie)

Tento italský závodník už není žádný mladík, má již 40 let. Teprve v roce 1973 se však dostal do formule 1. Vittorio je rodák z Monzy a začínal na motocyklu. Roku 1960 se stal mistrem Itálie ve stopětasedmdesátkách. Teprve o deset let později debutoval s automobilem. V roce 1970 debutoval ve formuli 3 a stal se vícemistrem své země. Pak se dostal do formule 2. Zpočátku patřil k statistům, ale když vyměnil starý Brabham za March 712, ještě stačil v této sezóně zabodovat. V roce 1972 vyvinul Vittorio se svým bratrem vůz Dino-Ferrari 2000, ale vůz byl nespolehlivý a Vittorio nezískal v této sezóně ani bod. V roce 73 “chytil vítr“ a včas si opatřil nový March 732. V tomto roce zvítězil ve dvou závodech F2 a v Mistrovství Evropy se umístil na čtvrtém místě. První mistrovské body ve formuli 1 získal v 74 roce na voze March 741, a to ve Švédsku. V tomto roce řídil i sportovní vozy. S Jacky Ickxem vyhrál ve Francii a byl druhý v NSR. V sezoně 75 zůstává u Marchu, jeho sponzor Beta je s jeho výkony spokojený, i když finance poněkud snížil. 75 rok je jeho nejúspěšnějším v F1, a dokonce vyhrává svou první Grand Prix v Rakousku. V mistrovství světa se umístil na senzačním 11. místě, a tím si zajistil angažmá ve formuli 1 pro příští rok. Byl to však velmi špatný rok a pro sezónu 1977 s ním March již smlouvu neobnovil. V loňském roce jezdí za Surtees, ten byl doopravdy velmi pomalý a Vittorio s ním získal 6 bodů a skončil šestnáctý v MS. Bydlí v Monze, je ženatý a má jedno dítě.

JOCHEN MASS (Německo)

Jochen původně netoužil být závodníkem. Nastoupil do školy pro námořníky. Teprve když uviděl první závody, rozhodl se pro auta. Stal se mechanikem u Alfy Romeo, a když se zranil jezdec tohoto týmu, Jochen ho nahradil a své první závody vyhrál. V monopostu seděl poprvé před sedmi lety. Nejprve ve formuli Super Vau a pak ve formuli 3. Jochen Neerpasch mu opatřil Brabham BT 35 a Jochen hned své první závody F3 vyhrál. O rok později, to už ve formuli 2, při svém druhém startu vyhrál. V 73 roce mu titul F2 unikl jen o vlásek. Jeho Surtees s motorem Ford na Jarierův March-BMW nestačil. V nejsilnější formuli debutoval na Silverstone 1973. Debut se ale nevydařil, se svým Surteesem se stal obětí hromadné havárie. V roce 1974 byl druhým jezdcem Surteesu po boku Carlose Paceho. Vůz Surtees TS 16 se však  nepovedl a Jochen byl neustále stíhán defekty. Nejlepší závod zajel na Nürburgringu, kde skončil čtvrtý. Na konci sezóny opustil tuto stáj a v USA již jel za McLaren. V 75 roce jezdí u McLarenu po boku Emersona Fittipaldiho a vítězí ve Velké ceně Španělska. V celkovém hodnocení mu jeho 20 bodů vyneslo 8. místo v MS. V roce 76 jezdí znovu za McLaren. Vše se však točilo kolem Hunta a Jochenovi byla věnována jen malá péče. I přesto si ho Teddy Mayer nechává ve svém týmu pro rok 1977. Jochen se mu odvděčuje výbornými výsledky a se ziskem 25 bodů končí šestý v MS hned za Huntem.

Vůz Shadow DN 8 z pera Miroslava Hložka.

Top twenty Formule 1

Každoročně se po ukončení sezóny formule 1 objevují žebříčky top twenty nejlepších jezdců. Jednotlivá hodnocení jsou mnohdy zcela protichůdná, ale jinak tomu ani nemůže být, protože někdy vycházejí ze subjektivních pohledů.
Jezdce jsem rozdělil do pěti skupin, rozlišených počtem hvězdiček.

Pět hvězdiček (Niki Lauda, Mario Andretti)

Nejsnadnější je začátek, Niki Lauda spojil loňskou rychlost s letošní pravidelností. Více snad není třeba o šampionátu říkat, leda snad, že ve víru mistrovství a ani ve zmatku u boxů Ferrari, na rozdíl od Reutemanna, nikdy neztratil hlavu.
Oproti loňskému žebříčku viditelně postoupil Mario Andretti, který ve svých 37 letech prožívá své nejúspěšnější léta ve formuli 1. Jeho vítězství v USA, Španělsku a v Itálii byla třídová, přičemž ještě ve Švédsku a Kanadě přišel o dvě jasné vítězství. Pět hvězdiček pro něho, protože převýšil zbytek světa formule 1.

Čtyři hvězdičky (Jody Scheckter, James Hunt, John Watson, Clay Regazzoni)

Ze čtyřhvězdičkových mužů nejvíce nadchnul Jody Scheckter. Jeho začátek sezóny byl fantastický, až banální závady na motoru (nové motory Ford Cosworth ostatně i u dalších týmů velmi mnoho selhávaly) ho donutily vzdát se boje o titul.
James Hunt měl v této sezóně hodně smůly. Musel předčasně ukončit dobré závody v Argentině, NSR, Rakousku a Holandsku. James nebyl v tomto roce určitě horší než v minulém, ale doplatil na nerovnoměrný vývoj nové M 26.
Mezi čtyřhvězdičkové muže patří i John Watson, největší smolař této sezóny. Při trošce štěstí mohl dosáhnout tří vítězství. U Johna oceňuji hlavně jeho dobré nervy, že psychologicky zvládl svou neuvěřitelnou smůlu, a neobjevilo se to na jeho výkonnosti.
Uvádět na dalším místě Claye Regazzoniho se mnohým může zdát jako vtip, ale jen tehdy, vezmeme-li v úvahu jeho hubené výsledky. Avšak v několika závodech tento Švýcar ukázal, že i se svou „károu“ stačí lépe motorizovaným soupeřům.

Tři hvězdičky (Carlos Reutemann, Gunnar Nilsson, Emerson Fittipaldi, Patrick Tambay, Allan Jones, Jacques Laffite, Hans Stucl, Patrick Depailler)

Stanovit skupiny tříhvězdičkových jezdců je snad nejtěžší. Carlos Reutemann patří patrně o skupinu výše. Argentinci je ovšem nutno vytknout, že se příliš brzy vzdává. Potencionálně je to jezdec formátu mistra světa, ale ježdění samo o sobě nestačí.
Gunnara Nilssona jsem zařadil do tabulky hned za Reutemanna, vzhledem k vynikajícím výkonům ve střední části mistrovství světa a skvělé jízdě v Belgii.
Ve dvacítce nejlepších jezdců se opět objevuje Emerson Fittipaldi. Ani druhá sezona u Copersucaru neproběhla podle očekávání. Celý tým trpěl nepřesnostmi, a na to doplácel dobře jezdící Emerson.
Patrick Tambay byl kometou sezóny. Ze všech Francouzů má největší talent a s trochou více zkušeností by se dostal ještě výše.
Allan Jones si zaslouží řád za své vítězství v Rakousku. Také Jones je velice rychlý muž, u kterého se někdy zdá, že se mu nedostává střeliva.
Jacques Laffite na sebe kromě vítězství ve Švédsku a druhého místa v Holandsku neupozornil. A to je v případě potencionálně silného jezdce nutno vzít v úvahu.
Hans Stuck byl u Brabhamu pod velkým tlakem. Tento Němec byl v NSR a Rakousku nesmírně rychlý, a také jindy zajel lepší závody, než by se od „čísla dvě“ očekávalo.
Vozům Tyrrell se bohužel nepodařilo udržet formu z loňské sezóny. Na to doplatil hlavně Patrick Depailler. Tomuto Francouzovi nevycházelo vše podle přání. Z anonymity se vlastně vynořil až v posledních Grand Prix. Proto tři hvězdičky za zkrocení neposlušného Tyrrellu.

Dvě hvězdičky (Tom Pryce, Vittorio Brambilla, Gilles Villeneuve, Riccardo Patrese, Ronnie Peterson)

Pět jezdců tvoří dvouhvězdičkovou skupinu. Tom Pryce měl být, což naznačovaly první závody letošní sezóny štikou soutěže. Bohužel, jeho umění jsme od GP USA vidět nemohli.

Vittorio Brambilla oproti loňskému žebříčku klesl, je to však jeho vina, že chce být mnohdy rychlejší, než na kolik jeho vůz stačí.
Dalšími z přílivu mladých jezdců jsou Gilles Villeneuve a Riccardo Patrese. Kanaďan zazářil hned při svém prvním startu ve formuli 1 v Anglii. Co v něm je, to ukáže teprve až letošní sezóna. Také Patrese je na cestě vzhůru. V Itálii předvedl strhující boj s Reutemannem, a tedy dvě hvězdičky pro něj.
Ronnie Petersonovi vychází v tomto žebříčku poněkud horší místo než Depaillerovi. O Tyrrellech jsem se už zmínil, ale i tak se zdá, že z Ronnieho vyprchal všechen potenciál, kterým se vyznačoval v předešlých ročnících. Jeho jezdecké umění je i přesto nesporné, ale už se nedokáže tak dobře prosadit mezi mladými jezdci.

Jedna hvězdička (Jacky Ickx)

Jedno jméno tu zatím chybí: Jochen Mass. Na tři hvězdičky je příliš dobrý, ale na čtyři zase jezdil málo, proto ho zařazuji mezi tyto dvě skupiny. V nejlepší dvacítce tedy zbývá poslední místo. Je to možná trochu nepřiměřené, ale zařazuji na něj Jacky Ickxe, protože v Monaku, kde se prvek „jezdec“ projeví více než jinde, ukázal, že umí, byť to byl jeho jediný závod formule 1 v sezóně 1977.

Jak vidíte, stanovit pořadí nejlepších je věc ošemetná. Jiní autoři těchto tabulek mnohdy naznačují otázku: Je oficiální hodnocení spravedlivé? Pravděpodobně ano. Protože svou roli nehraje jen umění za volantem, ale také taktika. A právě tu dokáže dobrý pilot stávajícím kritériím přizpůsobit.

Nezvyklý pohled na piloty F1

Rychlé zjištění druhu krve může mnohému automobilistovi zachránit život, tak je tomu i u pilotů formule 1. Zde zvlášť rozhoduje rychlost chirurgického zákroku, a proto všichni, abych to řekl výstižněji – téměř všichni, protože někteří jezdci to neuznávají, například Nilsson, Jarier, Brambilla, Ribeiro atd., mají na svých kombinézách vyšitou krevní skupinu.
Jsou čtyři krevní skupiny: 0,  A, B a AB. Nejběžnější je skupina A, která zaujímá asi 40% všech skupin, dále je pak skupina 0, která zaujímá asi 36%, dále pak skupina B 16% a nejvzácnější je skupina AB, která zaujímá asi jen 6%.

Skupina A může přijímat krev od skupiny 0 a A, může dávat krev skupinám A a AB.
Tuto skupinu mají: James HUNT, Carlos REUTEMANN, Niki LAUDA, Renzo ZORZI, Allan JONES, Jackie OLIVER, Patrick TAMBAY, Hans BINDER, Patrick NEVÉ a Ingo HOFFMANN.

Skupina 0 může dávat krev všem skupinám, ale může přijímat pouze od své skupiny.
Tuto skupinu mají: Jochen MASS, John WATSON, Patrick DEPAILLER, Clay REGAZZONI, Jacky ICKX, Larry PERKINS, Emerson FITTIPALDI, David PURLEY, Rupert KEEGAN a Mike WILDS.

Skupina B může přijímat krev od skupiny 0 a B, může dávat krev skupinám B.
Tuto skupinu mají: Roelof WUNDERINK, Ronnie PETERSON, Arturo MERZARIO, Jacques LAFFITE a Ian SCHECKTER.

Skupina AB může dávat pouze krev své skupině, ale brát krev od všech skupin. Je zajímavé, že právě tuto skupinu nemá nikdo ze špičky závodníků.

Tady vidíte, že tito výjimeční muži nemají výjimečnou krev. U nich rozhoduje rychlá reakce, soustředění a výjimečný cit, tímto se vyznačují nejrychlejší jezdci světa.

Nový Brabham BT 46

Rozhodnutí Gordona Murraye, konstruktéra týmu Brabham, použít na pohon svých automobilů formule 1 dvanáctiválcové motory Alfa Romeo bylo dost překvapující. První sezóna spolupráce Alfy Romeo s Brabhamem nebyla vůbec růžová. Očekávané výsledky se nedostavily. Loňského roku začal Brabham sezónu o moc úspěšněji. Na první Grand Prix v Argentině bral Carlos Pace šest bodů. Potom přišla pohroma. Pace zahynul při havárii letadla. Zakrátko se ukázalo, že John Watson je stejně dobrým pilotem. Na některých Grand Prix dokázal čelit všem útokům současných nejlepších závodníků, a jen banální poruchy jeho automobilu a jednou nedostatek benzínu zabránili, že nedosáhl několika vítězství. Bylo vidět, že Murray nezahálel a odvedl statečnou práci na přípravě vozidel. Nevěděli jsme však, že v průběhu posledních dvou sezón připravuje ještě úplně nový automobil. V polovině listopadu loňského roku představil své nové dítě.
Nový typ ponese označení BT 46. Na jeho konstrukci Murray aplikoval nejnovější poznatky vědy a techniky. Uplatnil také nejnovější poznatky o materiálech, které se používají při výzkumu vesmíru.

Vůz Brabham BT 46 v celé své kráse.

Automobil je velmi štíhlý. Má malou čelní plochu, velmi nízko umístěné těžiště a jeho charakteristickými prvky jsou povrchové chladiče, bílé plochy na bocích. Jde o chemické chlazení válců, hlavy motoru a zřejmě také oleje. Tento systém snížil hmotnost a zlepšil obtékání karoserie vzduchem.
Vzduch, který proudí kokpitem, se též chladí. Proudí zvláštním chladícím panelem, který zpevňuje část vozidla před pilotem. Brzdové kotouče jsou vyrobeny ze zvláštní oceli. Nejde vysloveně o nový materiál, avšak uhlíkový materiál se ještě nerozšířil ve stavbě závodních vozů. Když je celý automobil lehký, konstruktér si mohl dovolit zabudovat na podvozek pneumatické zdviháky. Dva do zadní části a jeden dopředu, a vozidlo se za necelou vteřinu zvedne.
Přístrojový panel je doopravdy pozoruhodný. Kromě standardního mechanického otáčkoměru jsou ostatní přístroje elektronické se svítícím digitálním displejem. Údaj o teplotě a tlaku oleje, o teplotě vody a tlaku paliva si pilot přečte po stlačení příslušného tlačítka. V případě, že některá z těchto hodnot není normální, rozsvítí se před řidičem varovné červené světlo. Další pozoruhodnost prostoru pro pilota je jiný displej, na který se přenášejí údaje časoměřičů týmu, takže jezdec má hned po přejetí kola možnost přečíst si čas, který dosáhl.
To je struční pohled na automobil, který připravili pro Laudu v týmu Brabham.

Tragédie ve Fudchi

Tímto článkem bych se chtěl vrátit k nejtragičtější události Grand Prix loňského roku, v japonském Fudchi.

Vozy už najížděly na svá místa na startu k závěrečné Grand Prix Japonska v loňském seriálu mistrovství světa, když se ozval místní rozhlas: „Žádáme diváky, kteří zaujali místa v uzavřeném prostoru mezi svodidly a záchytnou sítí, aby je ihned vyklidili. Dokud se tak nestane, nebude závod odstartován“. Diváci uposlechli. Jelo se právě sedmé kolo, když se to stalo. Francouzský Kanaďan Gilles Villeneuve s vozem Ferrari nárazem na Tyrell P-34 Ronnie Petersona vyletěl právě do tohoto uzavřeného prostoru vedle zatáčky. Jenže tam už byli znovu diváci, kteří dění chtěli sledovat z větší blízkosti. Výsledek je známý: dva mrtví na místě a sedm těžce zraněných.
Dlouho do noci byl Villeneuve vyslýchán japonskou policií. A také Patrick Tambay jako očitý svědek. Takhle vylíčil situaci Villeneuve novinářům: „Jel jsem stále za Ronnie Petersonem, a když jsme se přiblížili k brzdícímu pásmu té zatáčky, šli jsme oba extrémně pozdě na brzdy. Byl jsem za Petersonem půl metru a v tom moje přední kolo narazilo na jeho zadní. Pak si už jen pamatuji, že jsem nekonečně dlouho stoupal do vzduchu a nekonečně dlouho letěl. Na nic víc si nevzpomínám.“

Patrick Tambay jel blízko za oběma a vypověděl: „Villeneuve po nárazu do Petersona vyletěl šikmo do vzduchu. Při letu se třikrát převrátil kolmo a také bočně a přistál hlavou dolů. Byl jsem si jist, že pilot už nemůže být naživu.“
Let Villeneuvea trval 150 metrů a kulminoval 15 metrů nad zemí. Kolize se odehrála v místě, kde se musí brzdit z 275 na 85km/h.
Ronnie Peterson o tom řekl: „Ucítil jsem náraz na zadek mého Tyrrellu a byl jsem si jist, že to byl Villeneuve. Náraz utrhl mé zadní křídlo a pak už nade mnou letělo jeho Ferrari vzduchem.“
Villeneuve: „Podařilo se mi vystoupit vlastními silami. Vůbec jsem se na vůz nepodíval a utíkal jsem pryč. S vozem formule Atlantic by měla tato havárie zlé následky.“ Myslel tím ovšem na sebe. Ani drobet citu pro postižené diváky. Villeneuve utrpěl jen odřeniny na ruce a noze, ale byl v těžkém šoku. Teprve později přiznal: „Musím si na vůz ještě hodně zvykat. A musím se hodně učit, hodně testovat, nejlépe od šesti ráno do půlnoci – každý den.“
Šel se také omluvit Petersonovi a za Kenem Tyrrellem přišli s omluvou vedoucí týmu Ferrari.
Nikdo neví, co se tedy v Maranellu odehrává, ale rozhodně je to nejkritičtější situace pro Enza Ferrariho v celé historii. „Krvavá lázeň“, kterou způsobil na okruhu ve Fudchi svou brutální jízdou jeho nový pilot, jenž prakticky vytlačil z posledních dvou závodů (a v obou způsobil havárie) mistra světa Nikiho Laudu, zůstane ležet jako zlý stín na značce s černým vzpínajícím se koněm.

Neočekávaná změna u Lotusu

Loňská sezóna vynesla po třech letech neúspěchu Lotus znovu na výsluní. Měl dva vynikající piloty Andrettiho a Nilssona. Tito piloti dosáhli společně pět vítězství ve Velkých cenách. Když bych však počítal odpadnutí vozu dvě kola před cílem, bylo by jich celkem deset.

A přesto druhý jezdec týmu Gunnar Nilsson opustil Chapmana, přitom prohlásil: „Zažil jsem zde dva vynikající roky. Naučil jsem se taktizovat, a také jsem poprvé zvítězil, jenže když jsem v týmu až za Andrettim, na zisk titulu nemám šanci, proto chci jít k Shadowu, mají rychlý vůz, výborného konstruktéra, a s jejich vozem budu mít šanci titul získat.“ Tolik tedy Gunnar Nilsson. Chapman, známý jako gentleman, mu nekladl žádné zábrany, i když mohl vytáhnout smlouvu, kterou se Nilsson zavázal, že zůstane Lotusu věrný až do konce roku 1978.
Tradici však neporušil Chapman, a do svého týmu angažoval Ronnie Petersona, což vzbudilo značný rozruch. Jak je známo, Peterson podával loňskou sezónu velmi slabé výkony. Mnozí odborníci tvrdí, že tento Švéd má už svůj zenit za sebou, a ještě před nedávnem to prohlásil, a světě div se, i sám Colin Chapman, který ho teď povolal do svého týmu.
A co k tomu říká sám Ronnie Peterson? „Loňská sezóna pro mě byla hořkým zklamáním. Sám jsem nečekal, že bude tak velký rozdíl v ovládání šestikolového vozu oproti čtyřkolovému. Celou sezónu jsem se s tím nedokázal vypořádat. Ale nyní jsem velmi šťastný. U Lotusu znám vše do poslední maličkosti. Respektuji Colina a on snad bude uznávat moje výkony. Nebudeme nikdy přátelé. Jeho úkolem je připravit mi auto a mým zase přivést jeho vůz k vítězství. Když to nedokáži, propustí mně. Je mi toto přátelství milejší, než nějaké poklepávání po ramenou a pochlebování.“
V druhé části sezóny 1977 se příliš Chapman a Andretti radovat nemohli. Tak stejně Peterson u Tyrrellu. Ale teď všichni tři věří, že letošní sezóna bude sezónou Lotusu, a že Andretti, nebo staronový člen týmu Ronnie Peterson získají titul mistra světa.

Co vyžadují dodatky předpisů Formule 1?

Nejzazší konec zadního spoileru nesmí sahat dále než 800 milimetrů za zadní nápravu.
Převis přídě nesmí být delší než 1200 milimetrů.
Největší šířka monopostu je 2150 milimetrů.
Nasávací komora vzduchu nesmí být výše než 850 milimetrů.
Šíře zadních pneumatik včetně disků je omezena na 21 palců.
Vozidlo musí mít druhý ochranný oblouk ve výši přístrojové desky.
V prostoru pedálů musí mít karoserie speciální ochranu.
Chladič oleje musí chránit desetimilimetrová vrstva deformovatelného materiálu, žádný díl obsahující olej nesmí ležet za převodovkou či diferenciálem.

Telegraficky

Max Mosley, šéf týmu March, prodal svůj tým F1 Guntheru Schmidovi, šéfovi týmu Penske. Chce se už pouze věnovat svému původnímu povolání právníka.
V Mexiku opět vzplálo nadšení pro F1, protože tam v loňské sezóně jezdil Hectir Rebaque. V několika závodech se sice se svým Heskethem nekvalifikoval, ale letos, když odkoupil od Chapmana JPS 88, by měl dosáhnout větších úspěchů.
Opět jedna senzace. Barry Sheene, mistr světa v motocyklových závodech, zkoušel začátkem listopadu s Johnem Surteesem na Silverstonu automobil F1. Sheene zatím nemá smlouvu pro příští sezónu s žádnou motocyklovou stájí.
Jochen Mass se asi rozloučí s McLarenem a v příští sezóně bude startovat za stáj ATS, kde se připravuje nový vůz Formule 1.
Objev loňské sezóny F1, Patrick Tambay, navázal úzký kontakt s firmou Marlboro. Je to předzvěst jeho startů ve stáji McLaren?
Sponzorem Laudy a vozů Brabham F1 by měla být v letošní sezóně italská firma Parmalat. Musí mít hodně peněz, když se Ecclestone rozloučil s dosavadním sponzorem Martini.

Jak v letošním roce?

Tento rok bude znamenat velmi mnoho změn v týmech, proto jsem se rozhodl, že Vám krátkými úvahami přiblížím tuto atmosféru.

Začneme týmem Ferrari. Po odchodu Laudy Enzo Ferrari angažoval Gillese Villeneuvea, ten však ihned zničil dva vozy, a to Ferrari bez hnutí brvou nepřijímá. Pro Villeneuvea však hraje už loni na podzim podepsaná smlouva.
Jak je známo, Niki Lauda se přestěhoval k Brabhamu. Tím pádem vypadává ze hry Hans Stuck. Podle nejnovějších zpráv má jezdit za Shadow. Zde je však poněkud zkomplikovaná situace. Gunnar Nilsson, který odešel od Lotusu, má jezdit u této stáje letos prvního jezdce. Druhým měl zůstat Allan Jones. Jenže když přijde Stuck, pak by buď Jones musel odejít, anebo by stáj Shadow nasazovala tři piloty, což je vzhledem k jeho financím reálnější, a jezdce takových kvalit jako je Jones je škoda.
V úvahu také musíme vzít start Jarriera ve Velké ceně Japonska na stroji Ligier. Kdyby se Guy Ligier rozhodl angažovat Jarriera, uvolnilo by se místo u Penske a společně s Massem by mohl jezdit některý z mladých jezdců.
Odchodem Massa od McLarenu se uvolnilo místo u tohoto špičkového týmu. Ihned po oficiálním rozloučení Masse s Teddy Mayerem zaklepali na dveře McLarenu Tambay, Regazzoni a dokonce i veterán formule 1 Jacky Ickx, který by se chtěl znovu vrátit do formule 1. „Nechci již prohrávat, do F1 se vrátím jedině tehdy, budu-li mít angažmá u nějakého konkurenceschopného týmu.“ Nejreálnější šance z těchto tří má však Patrick Tambay, vzhledem k tomu, že jako jediný je na cestě vzhůru, a určité plus může znamenat jeho úzký vztah se společností Marlboro.
Z rozpustivšího se týmu March zbyli tedy Ian Scheckter a Ribeiro, ale o tyto jezdce nebude nejspíš zájem.
O překvapivém přechodu Petersona k Lotusu jsem již hovořil, ale z toho vyplývá, že se u Tyrrellu uvolní jedno místo, tady je úvaha těžká, jestli se Tyrrell rozhodne angažovat některého ze starých mazáků nebo mladého jezdce, například Giacomelliho, Patreseho nebo Keegana.
Chybí zde ještě Surtees, Copersucar, BRM, Hesketh a ještě několik dalších týmů. Zde o tyto týmy nemají ti lepší zájem, a tak kromě Fittipaldiho u Copersucaru a Brambilly u Surteese se piloti mění od závodu k závodu.
Rozzuzlení těchto doměnek však vyřeší až 1. Grand Prix v Argentině.

Má ještě Hesketh naději?

Velmi známá byla kariéra Lorda Hesketha ve formuli 1. Na konci roku 1975 hledal otevřeně sponzora, ale žádný se nenašel, a tak rozpustil stáj.
Tehdy přišel za Lordem Heskethem Harald Ertl, a jeho vůz Hesketh 308 C koupil za 15 000 dolarů. Celou sezónu 1976, a s podporou od pivařského kombinátu v NSR Hannen Alt, se zúčastňoval s tímto vozem seriálu Grand Prix. V polovině sezóny se mu nabídl bývalý manažer týmu Hesketh Bubbles Horsley. Začal vést tým. Jako jezdce si nechal prozatím jen Ertla. Přes velmi skrovné úspěchy svého jezdce dosáhl prý Team Hesketh i skrovného zisku, a pro loňskou sezónu dokonce nechal Horsley postavit nový typ Hesketh 308 E. Vytvořil jej Frank Dernie, bývalý asistent Poslethwaithea u Lorda Hesketha. A také angažoval i Ruperta Keegana, který přivedl mecenáše v podobě anglického týdeníku Penthouse. Byl to však dobrý tah ještě z jednoho důvodu. Protože Hesketh nezískal v uplynulé sezóně ani bod, nemohl se podílet na výhodách společné přepravy, a jelikož otec Ruperta Keegana je ředitelem letecké společnosti, byla přeprava vyřešena.
Na konci loňského roku vystřídal Ertla mladý Brit Ian Ashley, vedl si docela slušně a ve Velké ceně Kanady neměl daleko k zisku mistrovského bodu.
Pro letošní sezónu mají být Heskethovi jezdci Keegan a ještě ne s naprostou jistotou znovu Harald Ertl.
Toto byl krátký pohled do zákulisí Hesketh, chudším pokračovatelem známého týmu. Věřím, že se tento tým letos prosadí, a získá alespoň jeden mistrovský bod. Zasloužili by si to.

Miroslav Hložek, leden 1978