Americké týmy ve Formuli 1

Nejdřív je nutné podotknout, že součástí výčtu amerických týmů startujících v šampionátu F1 nejsou týmy, jež se účastnily výhradně závodu 500 mil Indianapolis v období 1950-1960, tedy v letech kdy se tento závod započítával do mistrovství světa F1. Naopak vybrala jsem pět příkladů, na nichž budu sledovat osudy a šance týmů z USA ve Formuli 1.

První, na koho se zaměřím je tým Anglo-American Racers (AAR) známý pod jménem Eagle, jež založil Dan Gurney v roce 1964 v Santa Aně v Kalifornii. Gurney se účastnil s Eaglem závodů sportovních vozů v USA, když zrovna neměl povinnosti ve Formuli 1 s Brabhamem. V roce 1966 si najal Lena Terryho, konstruktéra vítězného Lotusu ze závodu 500 mil Indianapolis 1965, a pověřil ho návrhem vozu, jak pro sérii Indycar, tak pro Formuli 1. Vznikly tak vozy Eagle-Ford T1G pro Indycar a Eagle-Climax T2G pro Formuli 1, kde Eagle debutoval ve Velké ceně Belgie 1966 se samotným Gurneym za volantem. Na první body nemusel Eagle čekat dlouho, když ve Velké ceně Francie 1966 o tři týdny později bodoval díky pátému místu. Sezonu 1966 zakončil Eagle na šestém místě se čtyřmi body.

V následující sezoně vyměnil Gurney motory Climax za Weslake. S těmito motory chtěl závodit již minulý rok, ale Aubrey Woods z Weslake Engineering nestihl motor V12 postavit. Tým, nyní sídlící v Rye (Sussex, Velká Británie), oslavil v sezoně 1967 vítězství ve Velké ceně Belgie ve Spa. Příležitostně také za Eagle zavodili Richie Ginther a Bruce McLaren. Tuto sezonu získal Eagle celkem 13 bodů a skončil na celkovém sedmém místě.  Následující dvě sezony už ale byly pro Eagle pouhou labutí písní. Nakonec se Gurney rozhodl s Eaglem F1 opustit a věnovat se s ním jen sérii Indycar. Ve Formuli 1 působil poté v týmu McLaren.

V sedmdesátých letech 20. století vstoupily do Formule 1 další tři americké týmy, jež chci nyní připomenout. Prvním z nich byl Shadow, jež v roce 1968 založil Don Nichols. Shadow se nejprve úspěšně od roku 1971 účastnil závodů CanAm. Do Formule 1 vstoupil, celým jménem Shadow Racing Cars, v roce 1973. Tým přenesl své sídlo do britského Northamptonu. Vůz s označením DN1 poháněný motorem Cosworth navrhl Tony Southgate. Nichols zaměstnal jako své závodníky Jackieho Olivera a George Follmera, každý z nich dokázal získat umístění na stupních vítězů.

V roce 1974 zastihla Shadows tragédie, když při testování v Jižní Africe před začátkem sezony zahynul Peter Revson. Úspěchem v této sezoně ale bylo pódiové umístění Jeana Pierreho-Jariera ve Velké ceně Monaka. V sezoně 1975 dokázal Shadows, respektive Jarier, několikrát bodovat a zakončil ročník na celkovém šestém místě. Poté, ale pro tento americký tým nastaly těžké časy, zvláště po ztrátě sponzora Universal Oil Products (UOP). Ačkoliv se v roce 1977 hlavním sponzorem týmu stala společnost Tabatip cigarillos, mizérie se Shadows nevyhnula, zvláště poté, co při Velké ceně Jižní Afriky nešťastně zahynul Tony Pryce. V tomto roce se rovněž tým rozpadl, kdy odešli ředitel týmu Jackie Oliver, manažer Alan Rees a konstruktér Tony Southgate (a založili tým Arrows, přičemž použili materiály i součástky od Shadows). Jediným úspěchem tohoto roku bylo tedy první a poslední vítězství, jež získal pro Shadows Alan Jones ve Velké ceně Rakouska. Týmu se následně nedařilo a v roce 1980 ho Nichols prodal.

V letech 1974-1976 působil ve Formuli 1 tým Penske, jenž je známý svými úspěchy v zámoří, když devětkrát zvítězil v 500 mil Indianapolis. Roger Penske si v roce 1971 pronajal McLaren 1971 a posadil do něj Marka Donohuea a vyslal ho na Velkou cenu Kanady. Donohue zde skončil na třetím místě. Penske poté přemýšlel o vstupu do Formule 1. Rozhodl se koupit továrnu v Poole v Dorsetu a pověřil Geoffa Ferrise, ať postaví vůz F1. Ten byl hotový v roce 1974. Celou sezonu absolvoval až v roce 1975, přičemž ve voze seděl Mark Donohue, který se rozhodl vrátit k závodění. Týmu se moc nedařilo, dokonce uprostřed sezony vyměnil vůz za March 751. Opravdovou tragédií pak bylo Donohueovo úmrtí při tréninku na Velkou cenu Rakouska. Nahradil ho John Watson, kterému se v roce 1976 s novým vozem Penske PC4 začalo dařit a v polovině sezony vyhrál Velkou cenu Rakouska. Poté co koncem roku Penske opustil sponzor First National City Bank, rozhodl se Roger Penske stáhnout z F1 a soustředit se na IndyCar.

Ve stejném období jako Penske působil ve Formuli 1 tým Vel’s Parnelli Jones Racing, jenž založil Parnelli Jones, a stejně jako Penske, první kompletní sezonu odjel v roce 1975. Konstruktérem vozu byl Maurice Philippe a monopost poháněl motor Cosworth. Za Parnelli závodil Mario Andretti. Tým získal několik slušných umístění, například ve Velké ceně Švédska, kde skončil Andretti čtvrtý. Po odchodu dodavatele pneumatik a sponzora v jednom, společnosti Firestone, ocitl se v roce 1976 tým Parnelli ve velkých problémech. Stačily pouhé dvě velké ceny roku 1976 a Parnelli ukončil závodní činnost. Za svou krátkou historii ve Formuli 1 se účastnil 16 závodů a získal celkem šest bodů.

Poslední tým, který jsem vybrala, je USF1, jenž měl vstoupit do Formule 1 v roce 2010. Vedení USF1 se měli ujmout Ken Anderson (manažer týmu) a Peter Winsdor (vedoucí projektu). Za sídlo bylo vybráno Charlotte v Severní Karolíně a monopost měl pohánět motor Cosworth. Ke vstupu do Formule 1 ale nedošlo, což mělo za následek sankce v podobě zákazu startu ve všech soutěžích pořádaných FIA.

USF1 jsem si nevybrala náhodou. Dokresluje, jaké ambice jsou vkládány do amerických týmů, ať už od nich samotných, tak od veřejnosti. Realita ale bývá krutá. Až na dílčí úspěchy a pár vítězství se americkým týmům nedaří trvale prorazit do Formule 1, udržet se v ní a uspět. Viděli jsme často schéma, že se stáhly zpět na americká závodiště, kde ale v mnoha případech úspěchy naopak slavily. Bude Haas v něčem jiný?