SvětFormule.cz 
Začíná další nová sezóna. Když analyzujeme týmy a šance jezdců, téměř vždy skončíme v mysli s výrokem typu: „Má šanci, uvidíme, jak se to vyvine.“
Dovolím si říci, že v současném startovním poli nenajdeme nekvalitního jezdce. Mohli bychom je jen rozdělit na vycházející hvězdy, hvězdy a ty, kteří sice mají svá nejlepší léta už za sebou, ale stále mají na to, aby byly mezi dvaceti nejlepšími závodníky světa.
Lewis Hamilton je stále považován za nejlepšího jezdce současnosti, a pokud jím není, určitě od něj nemá daleko. Jeho výhodou je to, že je na trati perfektní bez extra příprav. Nico Rosberg musel loni podstoupit těžkou psychickou i fyzickou přípravu, musel toho hodně obětovat, aby se stal mistrem světa. Hamilton se k tomu stavěl jako předchozí dva mistrovské roky. Připravoval se, ale nehrotil to. Přesto získal Rosberg titul až v posledním závodě.
Valtteri Bottas se dokázal s podprůměrným monopostem Williamsu v roce 2013 v Kanadě kvalifikovat na třetí místo. V Austinu získal 6 bodů. Následující dva roky pravidelně porážel svého zkušeného týmového kolegu Felipeho Massu a loni získal jediné pódium týmu. Bylo to opět v Kanadě a bylo to daleko nad síly monopostu – FW38 byl průměrný monopost.
Daniel Ricciardo se v poměru výsledků a kvality jezdce jeví jako nejlepší jezdec minulé sezóny. Vyhrál sice jen jedny závody, stejně jako jeho týmový kolega, ale o vítězství bojoval třikrát. Jako bonus dokázal v monacké kvalifikaci porazit oba Mercedesy a stát na pole position.
Max Verstappen se dokázal adaptovat ve špičkovém týmu velmi rychle. Opravdu velmi rychle. Pokud měl Mad Max nějaké nepřející, v Barceloně zavřel ústa všem. Dojem si pokazil v Monaku, když havaroval v kvalifikaci i v závodě. Je faktem, že při obou účastech na monackých závodech havaroval svou chybou. Své reputaci nepomohl ani defenzivními manévry, z nichž některé byly za hranicí únosnosti. Minulou sezónu ale ukončil jako mistr deště, když si na Interlagosu udělal ze svých soupeřů doslova trhací kalendář.
Sebastian Vettel a jeho profesionální přístup znamenali vítězství s Toro Rosso v Monze, atakování Jensona Buttona jako mistra světa v roce 2009, čtyři tituly s Red Bullem a postavení Ferrari na nohy po sezoně 2014. Minulý rok jakoby se Seb nedokázal kontrolovat a byl až příliš emocionální. V úvodu sezony mu k tomu dal Kvyat i důvod. Navzdory všemu platí, že pokud se dá Vettel dohromady a začne se kontrolovat, tak mohou v Monze jeho týmu opět hrát italskou hymnu.
Kimi Räikkönen oslaví letos 38 let a přibude mu další potomek. Obecně se říká, že jedno dítě znamená půl sekundy na kolo a věk rychlosti také nepomáhá. IceMan nás ale loni přesvědčil o opaku. Svého týmového kolegu sice statisticky neporazil, ale na trati i mimo ni se jevil mnohem stabilnější a byl prostě rychlý. V roce 2001 přišel do F1 a dokázal zachovat chladnou hlavu za všech okolností. Dokáže to stále.
V další části rozebereme jezdce Force Indie, Williamsu a McLarenu.
